České ženy (konstelace)


Byli jsme zvědaví, jak se v dnešní době cítí ženy v České republice a postavili jsme v našem konstelačním kurzu (Omega) na toto téma jednoduchou konstelaci. Umístili jsme do prostoru čtyři body reprezentující základní ženské archetypy: 1) dívka / panna / mladá žena (Puer, Koré), 2) matka / žena středního věku, 3) Velká Matka / Babička / světlá stránka mateřského archetypu, 4) Temná bohyně / Hekaté / Kálí / Pluto / Morana / temná stránka mateřského archetypu).

Vjemy v jednotlivých bodech na začátku konstelace:

  • Typická česká Dívka je dnes: mladá, atraktivní, silná, nezávislá, ambiciózní, zaměřená na peníze a kariéru, silně poplatná patriarchálnímu systému (světu otců). Cítí se neohrožená, je si vědoma toho, že to "umí s muži" (obtočit si je kolem prstu) a užívá si své nezávislosti. Obrazově: oblečená do kostýmku nebo do černé barvy a do kůže. Vypadá dokonale. Cítí, že je (v dnešní době) na koni, je in, nikdy nechce zestárnout, prodlužuje tento životní styl ad infinitum, vědoma si, že s příchodem dětí / mateřství (bod před ní) všechno "hezké" končí - můžeme tak najít "dívky"daleko přes 40 (není to o věku, ale životním stylu a vyladění). V jádru je naivnější, dětštější a zasněnější, ale navenek tuto stránku neprojevuje, protože musí působit (všude se to může dočíst) dokonale, úspěšně a nezávisle. Dívka se děsí toho mít dítě, protože ví, že by jí čekal osud její matky - jeřábnice (viz. níže.) Matka jí totiž říká: "No moc si nevyskakuj. Stejně skončíš jako já."
  • Typická česká Matka dneška působí (obrazně řečeno) jako žena - jeřábnice. Ruce s taškami až na zem, výkonná, silná, babo-chlap, táhne celou rodinu, vše zařizuje, nestíhá, nese na svých ramenou všechny generace, nezbývá ji žádný čas pro sebe a svůj rozvoj, vše obětuje pro druhé, vše na ní visí. Padá takříkajíc "na hubu", ale stále ještě to zvládá. Tím, že na ní vše visí, se cítí nějakým způsobem smysluplně, někde hluboko v sobě cítí ještě spojení s určitou silou, která ji nenechá úplně padnout. Je naštvaná na svého muže - budižkničemu - jehož má doma a který je úplně nepoužitelný, ale svým způsobem ho svou urputnou mužskou energií vytlačuje ze hry a vlastně s tím už raději ani na nic vůbec nepočítá. Ptáme se jí, jak to má se svými dětmi. K dceři má ambivalentní postoj - má ji ráda, ale jakoby jí to neumí fyzicky vyjádřit a přiblížit se k ní naplno - je zde distance. Zato k synovi láskou doslova září - syn je jakousi nadějí do budoucna, že snad přeci jen nebude stejným dřevem, zasluhujícím jedině pohrdání, jako jeho otec, proto se na něj oči matky hrdě upínají - v určité rovině dnešní synové částečně nahrazují matkám jejich partnery.
    • Typická dnešní Babička / Velká Matka stojí jakoby dál vepředu od zbylých bodů, cítí se osaměle a vzhlíží k jakési "naději nahoře" - zvláště ve chvílích, kdy je jí nejvíce ouvej. Ptáme se, jestli tam nahoře je něco, odkud proudí energie zpět (nějaký živý bůh), ale prý ne - je to jen zbožný obrázek ve chvíli nejtěžší poskytující úlevu. Nejbližším okolím dnešní babičky je pejsek, jakýsi plyšový emocuc - pseudopartner - rozmazlovaný a hýčkaný jezevčík ometák. S rodinou, dcerou i vnučkou, není příliš propojena, občas sice pomůže, ale vlastně je ráda za to, že už nemusí nést onu enormní odpovědnost jako její dcera. Cítí se tedy osamělá a ne úplně využitá k něčemu konstruktivnímu. Zajímavé je, že české babičky jsou eroticky ještě při chuti.
    • Hekaté / Morana. Tento bod stojí daleko vzadu za všemi, ve výšce. Je to cosi prastarého, připomínající pravěkou stařenu vládnoucí všem rodům. Obrazově se jeví jako černá, kostnatá, zvířecí, nezničitelná. Je mocná, nadřazená a jakoby škodolibě pomstychtivá (že ji dnes nedáváme náležité uznání a zobrazení - za což si můžeme sami). Ve výšce je proto, že není zde s námi na zemi, ve vědomě prožívané kolektivní realitě nějak uctěna. Zůstává čnít jako archetyp na pozadí, který tu a tam vyšlehuje v chování českých žen, ale takřka vždy nevědomě (a proto spíše destruktivně). Jejím autentickým (i když pře-exponovaným) ztělesněním v České republice může být např. Věra Chytilová. Tím, že nemá prostupné kanály (ženské duše, adekvátní obrazy), skrze něž by mohla přirozeně v masovém měřítku působit na kolektivní úrovni, vyhřezává přehnaně přes několik málo českých feministek a "temných žen", aby se aspoň nějak dostala ke slovu. 


    O čem české ženy sní?

    Konfrontujeme Hekaté s ostatními figurami. Na Dívku hledí jako na rivalku, neboť se jí nemůže rovnat mládím a krásou, nicméně se jí zdá, že dnešní dívky tuto její sílu umějí vlastně celkem obratně používat, hlavně pokud jde o krocení mužů. S Matkou ani babičkou žádné spojení nemá. Resp. u Matky se nalézá jako jakési vitální jádro kdesi v její hlubině, které jí přese všechno v nejhorším nějak podrží a udrží při životě.

    Uvědomujeme si, že v ženské linii stojící v tomto pořadí: Hekaté - Dívka - Matka - Babička není něco v pořádku, vše neplyne tak jak má. Chceme zjistit, co by způsobilo nápravu, a proto umisťujeme další bod, jenž nazýváme "to, co brání propojení ženské linie".

    Tento bod obsahuje specifické fantazijní představy českých žen, které slouží jako náhražka toho, co chybí v realitě, současně však jde o to, co brání vyřešení situace. Pro babičky tento bod představuje jakési snění o zašlých časech, romantiku až sentiment, kam se babičky např. při četbě knih a sledování filmů uchylují pro citové uspokojení. Nejlepší označení pro tento bod by asi bylo citově-erotický fetiš. Je to něco ne zcela reálného, přesto vystupujícího jako psychicky působivý faktor v ženské mysli. Matky se k tomuto bodu neuchylují; za prvé na to nemají čas, za druhé skrze to, že všichni jsou na ní odkázáni, zažívají když ne zrovna štěstí, tak alespoň smysluplnost bytí.

    Zato dívky se v tomto fetiši rochní po svém; je to cosi na způsob hereckých idolů a snění o "panu božském", který stále není možné v normálních mužích najít - současně je však činí nešťastnými, neboť tyto ženskými magazíny manufakturně vytvářené fantazie znemožňují dívkám se ve svých skutečných partnerských vztazích cítit spokojeně. Tento erotický fetiš obsahuje pro dívky i jakási hesla: užij si všechnu slast naplno a nevaž se (a pak jsou vystresované, zda si vlastně v tom všem dost užívají, jestli by náhodou neměly ještě více?) Jednou z podob tohoto fetiše je i polštář nebo plyšák, cosi, k čemu se dívka přitulí, když se cítí sama, a kde se najednou promění v malou holčičku, která se chce prostě objímat a už jí nebaví ve vnějším světě předstírat, že je dokonalá, úspěšná a hrozně silná. Takže tato sentimentálně-holčičí stránka zůstává jejím tajemstvím, zatímco pokud jde o "hry" s reálnými muži, nebojí se pozvat na pomoc prastarou Hekaté. Ta ji dává sílu a chrání ji, zatímco muži kmitají kolem ní, aniž by k její "holčičce" mohli skutečně proniknout, takže něco v ní zůstává věčně nenaplněné.


    Temná bohyně sestupuje mezi nás

    Dalším prvkem, který umisťujeme do konstelace, je Země (krajina, půda, Gaia). Cítí se stísněně. Nikdo si jí nevšímá. Zmizela pradávná linie spojení se Zemí, s půdou, předávaná s posvátnou úctou z matky na dceru, linie poskytující ženám důstojnost, zemitost a půvabnou sílu, s níž není třeba opírat se o "babochlapství" a prostituovat se patriarchátu. Generace žen se nechalo od Země odříznout (na čemž měl podíl i totalitní režim, který potřebuje vyrábět lidi od kolébky vykořeněné) a neměly svým dcerám již co předávat.

    Zato Hekaté se nápadně vznáší příliš vysoko, jakoby nad mraky, v archetypální říši, "na nebesích". Pokoušíme se Zemi a Hekaté konfrontovat. Je to vlastně výzva, aby Hekaté sestoupula k nám dolů, do naší Země, hroudy, každodenní reality. Chceme ji zde dát prostor. Zveme ji dolů.

    Země a Hekaté se dívají dlouze do očí. Dochází k obrovské proměně celého pole. Hekaté (Morana) pokleká s úctou před velkolepostí Země a proniká k jejímu jádru - jejich jádra se rozpouštějí do sebe. Proměněná Hekaté vrací Zemi určitý náboj, který je však tímto aktem proměněn. Jedním z nich je agresivně-destruktivní komponenta, kterou Hekaté vytvářela chaos mezi muži a ženami na ten způsob, že se ženy cítily jako oběti a muže vnímaly jako své tyrany, čímž se zaséval svár mezi pohlavími, z něhož Hekaté měla radost (alespoň tak se mohla projevit, našeptávajíc ženě: "ty nebohá oběti, to on je tvým tyranem").

    Také nám Hekaté povídá o válkách v českých zemích, jak v nich klokotá krev a vášeň a jak se na ně ženy na určité úrovni těší, neboť to je možné zažít intenzivní prožitky, ke kterým za časů míru nedochází (a osvěží se tak genofond). Také se přiznává, že se českým ženám líbily války, pokud jim muži přinesli nějakou válečnou kořist a ony se mohly ozdobit honosnými šperky. (Ale hřešily tím, neboť neměly soucit s ženami na druhé straně). To vše by bylo na dlouhé povídání.

    Hekaté Zemi předává další dary, kvality a síly, které se tímto sdílením proměňují. Po té Hekaté pokorně ustoupí ze hry.

    Proměněná, posílená Země nyní hledí na generaci českých babiček (Velkou Matku). Babičky si uvědomují hrozivou prázdnotu, kterou cítily ve svém břiše. (Některé z nich musely podstoupit hysterektomii). Uvědomují si, jak bolestně je minulý režim už v porodnicích skrze nemocniční systém odstřihával od jejich instinktů, čerstvě narozených děťátek (dcer) a spojení s krajinou, Zemí, a jak nepřirozené to bylo. Znovu se (zespodu) do nich vlévá zemská plodnost. Vstupuje do nich jistota, klid, uzemnění, hluboké vyrovnání se životem a smrtí.

    Velká Matka - Babička - si sedá do křesla. Vyzařuje z ní hluboký klid, spokojenost a nezávislost. Nyní nepotřebuje žádné fetiše, ani laciné sentimenty, ani (povinné) opečovávání svými dětmi. Připadá jí, že stáří je nejšťastnější období života. Má toho dostatek, co předat, i kdyby nemluvila, jen svou přítomností. Je ráda sama. Nyní je schopna otočit se ke své dceři a svou ženskou dědičnou sílu vyplývající se spojení se Zemí předat. (Babičky, které se nespojí se zemí, bude v následujících letech Hekaté v podobě smrtky hojně kosit. Není v tom lidský sentiment. "Je to prostě tak," říká).

    I linie matek se proměňuje, vyzrává, cítí se žensky svěží. A linie dcer na to navazuje. Konečný obraz je takový, že Dívka (vnučka) spokojeně klečí u nohou Babičky v křesle a mají mezi sebou tajemné spojení (jako Babička a Barunka Boženy Němcové). Matka stojí kousek dál a spokojeně se na ně dívá.

    Bod citového fetiše se rozpouští a proměňuje v jakési přirozené, proudící, tvárné dětské emoce (astrologickou symbolikou Luna). Předchozí obsahy se ale rozplynuly.




    Čeští muži

    Nyní do této srovnané ženské linie, přidáváme body reprezentující typické české muže. Ženskou linii jsme srovnali, ale nyní nás zajímalo, jak na to budou reagovat čeští muži a jací budou jejich nejtypičtější představitelé.
    • Mladík. Typický český Mladík překypuje sebevědomím a testosteronem a uvažuje výhradně tím, co má mezi nohama. (Ale na rozdíl od ostatních generací tam alespoň něco má). Dívka je vyděšená, že mu "jde jen o to jedno". A jemu zcela bezostyšně jde! Matka a Babička, jelikož jejich muži příliš nefungují, však z jeho přítomnosti v rodině mají jakousi poťouchlou radost. Líbí se jim jeho maskulinní přítomnost a energie, kterou u svých mužů necítí.
    • Otec. Typický český čtyřicátník působí jako chytrý, učený neschopa, který je odpojený od své síly, těla, emocí i instinktů. Vyskytuje se výhradně v hlavě, ve svých myšlenkách a plánech, stojí stranou od rodiny a věnuje se raději práci a svým koníčkům. Emočně zamrzl někdy v 18ti letech a uvnitř tímto klukem vlastně zůstal. Jeho žena to ví, a proto s ním už všechno vzdala a veškerou zodpovědnost za rodinu vzala raději na sebe. On tím pádem nemá žádný důvod dál psychicky růst, i když se občas ve vztahu ke svým dětem a ženě cítí zmatený a nepatřičný, cosi navenek (autoritativně) blekotá, duchem je však stejně ve svých vzdušných zámcích, kde na něj nikdo netlačí a kde má klid. 
    • Dědeček. Typický český Dědeček je vcelku v pohodě, je roztomilý a hravý, když je se svými vnoučaty. Jen se svou Babičkou se cítí trochu stísněně. Jakoby jej ona někam tlačila a příliš jej sekýrovala, takže si jí už raději nevšímá a dělá si svoje. Ve svém jádru se však zlomit nenechal a svoji babušku v jejích projevech toleruje.

    Umisťujeme do konstelace bod, který umožní harmonizovat mužskou linii. V tomto bodě jakoby se nacházela kolektivní mýticko-pohádková vrstva českého národa.

    Reakcí na Mladíka je obraz, který připomíná spící Blanické rytíře nebo Hloupého Honzu na peci. Dívka, když to uvidí, na něj vzkřikne: "Ale já potřebuju i Tebe!". A Honza / Rytíř se probudí a přiběhne jako vítr k našemu Mladíkovi. Předá mu svůj plášť reprezentující rytířství. Testosteronový hiphoper najednou nabývá i kvalit Karla Hynka Máchy. Má dynamiku, i cit, způsoby, dvornost i laskavost. Dívka je s ním jako v sedmém nebi a odcházejí spolu stranou.

    Po té se mýtický bod přesouvá za Dědečka a nabíjí jej svou energií. Dědeček pookřívá a ožívá, cítí se "jako Jura". Jde k Babičce a rozverně ji požádá o tanec. Ona mu vyčítá, proč to neudělal už dávno. On na to, že kdyby na něj nebyla tak nevrlá, že by jí ukázal, kolik životní síly v sobě ještě má; ale když byla taková, tak se k ní na truc stavěl zády; to měla za to! Nyní se (po tanci) na sebe rozverně usmívají. Dědeček se na babičku dívá s velkou shovívavostí a akceptuje všechny její svérázy; vždyť tu svou lásku už dobře zná už od dívčích let; ona je prostě taková.

    Už zbývá jen tatínek. Mytický bod cítí, že s ním bude práce jako na kostele: zde to bude nejtěžší. V mytickém bodě se zjevuje obraz Horymíra a Šemíka. Zřejmě symbolizuje jakousi srdnatou odvahu vyskočit ze svého stereotypu, k čemuž je třeba odvaha a víra - a rozum je třeba ve chvíli skoku do neznáma zahodit. (Připomíná to film Cesta z města). Pak mytický bod předává Otcovi pytel plný zrní - symbol mužské plodnosti, kreativity a péče o vše, co zaseje a stvoří a s tím spojené odpovědnosti. Otec si jej nakládá na ramena a nechává se mytickým bodem proměnit. Po té přistoupí ke své ženě jako její muž a i ona je konečně šťastná. Cítí navíc, že nyní má spoustu času na své zájmy, rozvoj a péči o duši.

    V této fázi, kdy došlo ke "svatbě" všech tří generací, konstelační proces ukončujeme.


    Poznámky ke konstelaci - co jsme ještě zjistili:
    • Čím více je člověk osobností, tím méně podléhá tlaku kolektivity a tím více se pravděpodobně vzdaluje od "typického muže či ženy" svého místa a doby. Body v konstelaci představují cosi jako hlavní generační trend (převládající psychický vektor).
    • Morava to má jinak než Čechy. Naše konstelace je specificky česká. Na Moravě by typičtí představitelé vypadali jinak. Je tam navíc daleko silnější spojení s Temnou bohyní, zvláště na Ostravsku. ( Jak dopadla konstelace pro Moravu, si můžete už přečíst zde. Náš dojem o silnějším působení Temné bohyně na Moravě se potvrdil. )
    • Povodně s Hekaté a českou zemí příliš nesouvisí, spíše se týkají globálnějších procesů na Zemi.
    • V určité chvíli jsme váhali, zda nejprve vyřešit ženskou linii a pak přidat muže, nebo rovnat obě linie současně. Druhá možnost se jevila, že bude nesmírně chaotická a bude se ustavičně přehazovat vina, kdo za co může, jako horký brambor. Intuice nás směřovala k první možnosti, a ta se ukázala jako průchozí. Plyne z toho něco? Možná to, že ženy by měly být schopné srovnat si své vztahy s maminkami a dcerami sami za sebe bez ohledu na partnery - a současně to platí pro jejich osobnostní rozvoj. Nemusejí čekat, až budou "vedle toho pravého" nebo až se něco změní v muži. Naopak. Když se vyladí v sobě, muž má k vývoji taktéž otevřenou cestu - jako mávnutím kouzelného proutku.
    • Konstelace proběhla 8. 2. 2014 v Praze. 
    • V létě na začátku srpna chystáme letní týdenní konstelačni školu, kam se můžou připojit (přihlásit) i noví účastníci.



    12 komentářů:

    Zuzana Vavřincová řekl(a)...

    Vojto, jak jste zjistili, že to má Morava jinak? To by mě zajímalo :-) Zvlášť když cítím silnější propojení s Temnou bohyní a pocházím ze severní Moravy :-)) Zuzka

    Vojtěch Franče řekl(a)...

    Ptali sme se bodů, zda to platí i na Moravě a oni, že prej né. Byla by na to třeba další konstelace. :-)

    Zuzana Vavřincová řekl(a)...

    Aha, díky za vysvětlení. zu

    kerray řekl(a)...

    Díky, zajímavé a přínosné.

    Marek Paral řekl(a)...

    Díky, dobrá práce, vy znáte naši rodinu? A to jsme z Moravy. Jdu hledat Horymíra. Marek

    Vojtěch Franče řekl(a)...

    řek bych, že už k vám běží, marku :-)

    Jan Bily řekl(a)...

    Výborné. Mytologicky hluboké. Prostě: Sdíleníhodné :-) (což také dělám).

    Vojtěch Franče řekl(a)...

    Ó děkuji, Jane, za celý náš tým.

    Petra řekl(a)...

    Neuvažujete, že uděláte konstelaci i pro Moravu? Ostrava je na tom většinou hůře než jiné části ČR, tak by mě zajímalo, jestli máme i nějakou výhodu, aspoň co se týče konstelace :-)

    Vojtěch Franče řekl(a)...

    Morava bude. :-)

    Marek Paral řekl(a)...

    až co jsem se odstěhoval do Čech, zjistil jsem, že to jiná zem. A nedal jsem to. Když jsem na to stavěl konstelaci, byla Morava velikánská úžasná věstonická Venuše a já musel zpátky k ní. Myslím, že (i) naší zemí se táhne rozdělení mezi Západem a Východem, hlavou a tělem, mozkem a srdcem, nůžky se rozevírají (http://paral.blog.respekt.ihned.cz/c1-46947950-cesko-smutne-srdce-sveta).

    ivana Turko řekl(a)...

    Moc hezky podanné...Fandím...
    olympline.com