Stínové funkce, osm archetypálních rolí a vztahy v MBTI

MBTI pro pokročilé


Číslo ukazuje pořadí, v němž se postupně k integrací funkcí dostáváme.
První čtyři jsou ty "klasické" a představují náš celoživotní úkol.
Ty poslední čtyři jsou "stínové" a spíše nám mohou naše čtyři klasické funkce sabotovat - anebo je potkáme v podobě projekce ve svých vztazích.


Existuje pojetí, kde ke každé z osmi funkcí přiřadíme jeden jungiánský archetyp:

1. (dominatní) funkce: Hrdina (zde jsme nejsilnější a nejúžasnější)
2. (pomocná, sekundární) funkce: Matka / Otec (tato funkce podporuje, vyživuje hrdinskou funkci)
3. (terciální) funkce: Věčné Dítě (zde si hrajeme, čarujeme a relaxujeme)
4. (inferiorní) funkce: Anima / Animus (zde jsme nejkřehčí a nejzranitelnější)
-------------------------------------------------------------------------------------------------
5. (1. stínová) funkce: Sabotér (Oponent, Rebel, Našeptávač, Kudla v zádech)
6. (2. stínová) funkce: Čarodějnice / Senex (Kritický rodič)
7. (3. stínová) funkce: Trisckster (Joker, blázen, mimo dobro a zlo)
8. (4. stínová) funkce: Démon (Nejtemnější temnota)

Autorem tohoto pojetí je John Beebe. V tomto článku si úlohu těchto funkcí vysvětlíme a pokusíme se skrze tyto archetypální role popsat i vztahy mezi jednotlivými typy MBTI.

Pokud se o typologii MBTI dozvídáte poprvé, doporučuji začít zde.

Jak zjistíme naše stínové funkce? Velmi snadno. Podle níže uvedené tabulky si najděte svůj typ a 4 stínové se dopočítají tak, že na místo 5. napíšeme funkci první, ale obrátíme jí z extravertní na introvertní a naopak. Na místo 6. funkce napíšeme funkci 2., ale obrátíme ji. 7. funkce bude obrácená 3. A 8. stínová funkce bude převrácená 4. Tím ke každému typu určíme pořadí celkem 8 funkcí, z nichž první 4 jsou ty klasické, zatímco funkce 5 až 8 stínové.

Příklad. Máme Typ ESTJ (Ředitel)

1. Te (extravertní myšlení)   5. Ti (introverní)
2. Si (introverní vnímání)     6. Se (extravertní vnímání)
3. Ne (extravertní intuice)    7. Ni (introverní intuice)
4. Fi (introvertní cítění)        8. Fe (extravertní cítění)

Více o 8mi funkcích, jejich projevech a jejich integraci píšu zde.


Hierachie funkcí typů MBTI









ESTJ ESTP ISTP ISTJ

1. dominantní Te Se Ti Si

2. pomocná Si Ti Se Te

3. terciální Ne Fe Ni Fi

4. nejslabší Fi Ni Fe Ne









ESFJ ESFP ISFP ISFJ

1. dominantní Fe Se Fi Si

2. pomocná Si Fi Se Fe

3. terciální Ne Te Ni Ti

4. nejslabší Ti Ni Te Ne









ENFJ ENFP INFP INFJ

1. dominantní Fe Ne Fi Ni

2. pomocná Ni Fi Ne Fe

3. terciální Se Te Si Ti

4. nejslabší Ti Si Te Se









ENTJ ENTP INTP INTJ

1. dominantní Te Ne Ti Ni

2. pomocná Ni Ti Ne Te

3. terciální Se Fe Si Fi

4. nejslabší Fi Si Fe Se








Stínové bychom mohli také nazvat nevědomé, většinou k nim nemáme přístup, běží zcela podprahově a zvláště ve stresových situacích mají tendenci nám poněkud zamotat hlavu a způsobit, že se chováme podivně a situace jimi způsobené ústí v rozmanité karamboly. Každou funkci můžeme přirovnat k informačnímu kanálu, přičemž operace na úrovni 1 - 2 jsou vědomé, ke kanálu 3 a 4 se během životního zrání a při určitém úsilí tak nějak horko těžko dopracováváme (někdo skončí u prvních dvou), ale stínové funkce 5 - 8 budou vždy tak trochu "baziliščí" a těžko je kdy dostaneme pod vědomou kontrolu. (Ve vědomí nelze mít zároveň všechno naráz, nevědomé toky jsou vždy daleko širší - je to jakobychom sledovali vícero televizí současně: 1 - 2 dáváme, ale 8 dost těžko). Více o Stínu zde.

Stručný popis všech typů naleznete zde.


Osm archetypálních rolí

1. Hrdina, Šampión, King

Dominantní funkci používáme snadno, rychle a jsme v ní skvělí. Její použití nás stojí minimum energie. Pálíme odtud rychlé, samozřejmé postřehy, které jsou pronikavé a excelentní a málo kdy v nich uděláme chybu. Ego si na této funkci založí "živnost", osedlá ji jako svého favorita, svého nejlepšího koně. Není to úžasné? Problém je v tom, že náš Hrdina má nezpochynitelnou pravdu a vedle může stát 7 pravd kontradiktorních. Ty Hrdina nemusí chtít vzít v potaz. Znamenalo by to, že by musel slézt z vítězné pozice, kde trůní s vavřínovým věncem u krku. Díky rozvinutí první a druhé funkce jsme obvykle v dospělosti v nějakém poli excelentní. Pokud 1. a 2. funkce kooperuje, máme silné dva koně (něco jako Narcius a Napoli ve hře Dostihy a Sázky). Naše osobnost získává hrot, ostří, které nám umožní vyniknout. Pokud však neskloníme hlavu a neintegrujeme i další funkce, můžeme se v druhé polovině života stávat jakousi karikaturou sebe sama, osamělým králem, který neumí předat své žezlo, který se nesklání před vyšší pravdou. V praktickém životě si pak představte situaci, kdy jste v nějaké své funkci křehcí a slabí (potřebujete spoustu času na zpracování situace) a váš partner je v této rovině "king" a nehodlá ze své pozice ustoupit (přepnout na jiný televizní kanál).

Dominantní funkci má ego plně pod kontrolu, svírá nad tímto koněm otěže: znamená to, že ego se nechce nechat vyhodit ze sedla kontradiktorními funkcemi; to by na jedné straně znamenalo oslabení výkonu, na druhé zpochybnění sebeobrazu o své skvělosti. Zralejší ego, zralejší král, řekněme, už nesedí pouze na jednom koni: do jeho komnaty smí zároveň vstupovat vícero rádců a ono jim všem dává sluchu. Přesto je v první polovině života důležité první a druhou funkci přivést k excelenci, vyhranit se, pokud chceme být úspěšní a zaujímat ve světě nějaké místo, hrát nějakou roli (vývoj persony) Teprve pak dochází k integraci dalších funkcí, staráme se i o další koně ve své stáji. Zkratka, pokus jakoby ihned začít jezdit na zadních koních a přeskočit cestu k celosti tím, že se nevyhraníme, může skončit fiaskem (myslíme si, že už "sedíme v nirváně", ale nemáme přitom na chleba; taková "nirvána" od Vitany, protože jsem si někde přečetl, že mít ego je špatně). V přírodě nic nelze obelhat a tak i my se musíme nejdříve vypravit se svým Hrdinou na dobrodružnou cestu TAM, abychom se pak zase mohli vrátit ZPÁTKY. Tím se teprve opíše narativní oblouk, který zajistí dostatečný přísun zkušeností. Ano, hrdina není všechno, ale bez něho žádný příběh nezačne.

V lidech, kteří mají stejnou dominantní funkci, můžete vidět Hrdiny, které obdivujete, s kterými bojujete za stejnou věc, ale někdy i soky, s kterými soupeříte v jedné aréně o to, kdo bude první.

Astrologická symbolika: Slunce


2. Matka / Otec 

Druhá funkce, náš druhý skvělý kůň, běží obvyklě těsně za prvním. Pomáhá mu vidět, co první nevidí, stará se o něho, vyživuje jej, dává mu podporu. Obě podporující se funkce jsou základem naší unikátnosti a excelence v tom smyslu, že dvě oči vidí lépe než oko jedno. Teprve tudy přinášíme originální pohled na věc, vidíme stereoskopicky. Hrdinova pravda (pohled jedním okem) může být poněkud banální. Pokud je první funkce introvertní, je druhá extravertní a naopak. Proto má Hrdina bez supportu druhé funkce tendenci být extrémě ven nebo dovnitř (což souvisí i s větší labilitou). Druhá funkce tu první zmírňuje, neboť díky ní extrovert dostává první feedback o svém nitru, zatímco introvert díky ní dostává první impulzy, aby se otevřel světu, aby vyrazil ven. Teprve jejich kooperací jsme schopní nějak fungovat ve světě a přitom mít kontakt se svým nitrem. Je to, jakobychom měli konečně 2 nohy. S tím už se dá někam dojít. Zde uvádím příklad úspěchu Ayrtona Senny a Steva Jobse na základě integrace jejich prvních dvou funkcí (naleznout pro ně společný průsečík). Naše druhá funkce ví, že je druhá, možná není tak megalomansky přepjatá, nesoupeří, a proto první funkci mírně koriguje.

Lidé, kteří mají vaši druhou funkci na svém prvním místě, k vám mohou mít obdobně podpůrný mateřsko-otcovský vztah. Podporují vás a fandí vám. Podporují vašeho Hrdinu. A vy jeho také. Většina lidí své první dvě funkce vědomě používá, ty další už chtějí trochu "práce".

Astrologická symbolika: Luna


3. Věčné Dítě 

Třetí funkce je spojována s archetypem Dítěte v tom smyslu, že ji používáme k relaxaci, hraní, oderagování a rozptýlení. Třetí funkci používáme jen občas, bývá zpola vědomá a zpola nevědomá, proto má tendenci i k "magickému" vnímání světa (něco jako šerosvit mezi světlem a temnotou, zde se ona pohybuje). Je fascinována záhadami, je dětsky zvědavá a hltavá. Příklady: pokud máte jako třetí funkci Te, možná relaxujete u četby vědecké literatury. Pokud máte jako třetí Fe, rádi se koukáte na seriály, telenovely nebo čtete romantické romány (Fi). Dětská Si vás možná vybízí, abyste si vzali nějakou sladkůstku. Tato funkce pak z těchto zdrojů něco "chytá", hraje si s těmito obsahy, ale obvykle nemáme tuto funkci tak excelentně uchopenou, aby to bylo naší nejsilnější stránkou.

Také tuto funkci používáme k únikům. Když jsme ve stresu, ostatní "kanály" jsou přetížené, jdeme si pohrát na pískoviště k třetí funkci. Tvůrci mobilních aplikací a her a Facebook o tom jistě "ví" své. Všiml jsem si, že lidé mnohdy přeskakují problematické dění, které běží na druhé funkci a které by mělo mít větší prioritu, a rovnou skočí ke třetí funkci, kde se to zdá vše snažší. Například druhá funkce mě nutí k uvědomění si pocitů, ale já raději přeskočím na třetí kanál, kde si vše zracionalizuji, namísto abych to procítil a prožil. Trochu tím "ofejkuju" sám sebe, a nedá se pak ani říct, že výsledky racionalizujících soudů, kterým častuji druhé, budou buhvíjak jasnozřivé. Třetí funkce je totiž opozitní vůči druhé. Sledujte toto přeskakování z druhé na třetí funkci u sebe. Třetí funkce pro nás může být zdrojem nádhěrně magických fabulací ústících v poezii, stejně jako odtud mohou v čiré nevinnosti odletovat nevědomé příšery zanechávající spálenou zemi. Nelze vyloučit, že na hltavosti a rozptylující tendenci třetí funkce, která přeskakuje prioritnější druhou funkci, stojí čím dál víc ekonomika dnešního světa. 

Lidé, kteří mají vaši třetí funkci na prvním místě, pro vás symbolicky hrají roli Dítěte. To, v čem jsou oni excelentní, považujete vlastně za zábavné a stimulující, ale nebudete to zřejmě brát tak vážně. To, co oni berou jako své poslání a smrtelně vážně, heroicky, možná budete blahosklonně chápat jakou banální hru. V krajním případě se vám jeho způsoby mohou zdát "shady", magické nebo podezřelé (u třetí funkce už začíná "šerosvit").

Astrologická symbolika: Merkur


4. Anima / Animus 

O čtvrté, inferiorní, méněcenné či nejméně diferencované funkci, by se daly psát romány. Je to s ní velký kříž, tolik toho s ní začíná a padá. Stojí přesně proti funkci první, proti našemu Hrdinovi, našemu egu. Její "pravda" je přesně opačná. V tom je ta obtíž.

Nejraději to vysvětluji na pohádce Sůl nad zlato. Král (ego, první funkce, zde myšlení) se ptá svých dcer (zbylých funkcí): "jak mě máte rády?" První dvě (vnímání a intuice) odpoví přijatelně, král je spokojen. Ale Maruška, představující čtvrtou funkci, mu odpoví "jako sůl". Co je pro cit nejhlubší pravdou a nejvyšší hodnotou, je pro myšlení nejhlubší potupou a největším snížením hodnoty ("jako sůl povídáš? Pche.") Král Marušku vyžene z království do bažin (do nevědomí) a my jsme svědky toho, co se s duší (královstvím) stane, když inferiorní funkci vyženeme pryč, když ji potlačíme, když její televizní kanál zakážeme. No co se stane? Jde to od devíti k pěti. Nakonec to král pochopí, že bez soli (moudrosti citu) se nedá vařit a Marušku přijme zpátky. Během toho si ale prožije své utrpení, svou temnou noc duše, a musí se pokořit, snížit - ale právě tím dokáže, že je to král pravý. (Nepravý král se obklopuje pouze kývaly, kteří potvrzují jeho heroismus, jeho jedinou pravdu).

Abychom se opravdu setkali se svojí čtvrtou funkcí, musí se ego snížit, symbolicky zemřít, ukřižovat se, jedině pak se Maruška, inferiorní funkce, vyloupne ve vědomí a my jsme schopni vnímat její poselství. Integrace čtvrté funkce souvisí s tím, jestli jsme (spíše až v druhé polovině života) schopni nějak zmoudřet. Čtvrtá funkce se pak ukáže, že vlastně inferiorní nijak není (že se tak pouze jevila našemu egu), naopak je mostem k nevědomí a mohou tudy putovat numinózní (posvátné) obsahy a zjevení, která nás přesahují a které skrze nás procházejí. Ty jsou pak "solí země", skutečnou moudrostí. Které je tak málo - i když je slánka (stejně jako nevědomí) nevyčerpatelné.

Stejně tak Anima (pro muže) / Animus (pro ženy) je tímto ohromným kanálem do nevědomí. Bez Animy je všechno vědění mrtvé a suché. Univerzity a církve (ekleziomorfní struktury), které nedávají ve své struktuře planout a téct vitální energii Animy, se stávají nositeli pouze suchých teorií, živá moudrost umírá, ta je možná jen díky kontaktu s Animou a nevědomím.

Čím více se nám daří zaintegrovat čtvrtou funkci, svou achillovu patu, tím širší vztahové perspektivy se nám otevírají. Více rozumíme nevědomé dynamice, která nás vrhá do partnerských a sexuálních vztahů. Právě čtvrtá (většinou neintegrovaná) funkce nás totiž s jakousi (archaickou) fascinací žene do vztahů (navzdory našim excelentním ego - funkcím) a my se tomu nemůžeme ubránit. Tudy nás nevědomí "dostává". Čtvrtá funkce vůbec nemusí být slabá. Naopak s otřesnou silou vstupuje do našich životů a zaplavuje nás, protože není nijak zkulturněna, prokypřena, zvědoměna. Jede si po své přírodně - živelné lince zcela bez ohledu na naší personu a vědomé ego. Tím je skrze erotické vzahování se neustále udržován náš růst a vývoj. Právě tudy nemůže mít naše ego nic pod kontrolou. Nevědomí vždy dynamicky kompenzuje naše vědomé zaměření, aby udrželo rovnováhu. Nevědomí "ví", proč nás to táhne k tomu nebo onomu člověku, i když my "nevíme". Teprve s postupným integrováním (sžíváním se) se svou Animou / Animem se tato vlákna počínají rozmotávat, je nám to jasnější a jasnější.

Ve čtvrté funkci je toho jistě k objevování hodně. Setkáváme se zde zřejmě i se svým Stínem a se svým pudovým já (Id).

"Anima představuje přímo archetyp života. V duševní oblasti muže existuje imago matky, a nejen její, ale také dcery, sestry i milenky, nebeské bohyně i chthonické Baubó, všude přítomné jako nestárnoucí obraz, a že každá matka i každá milenka je nositelkou a uskutečňovatelkou tohoto nebezpečného zrcadlového obrazu, který je povaze muže velice vlastní. Ona patří k němu, ona je tou věrností, kterou - je-li to nutné - kvůli životu nesmí vždy zachovávat; ona je nevyhnutelně nutnou kompenzací krkolomných podniků, úsilí a obětí, jež všechny končí zklamáním; ona je útěchou při vší hořkosti života a zároveň s tím vším je velkou, iluze probouzející svůdkyní právě k tomuto životu, a sice ne snad k jeho rozumným a užitečným aspektům, nýbrž také k jeho úděsným paradoxiím a dvojznačnostem, ve kterých se udržují v rovnováze dobro a zlo, úspěch a zkáza, naděje a zoufalství. Ona, jakožto mužovo nejzávažnější nebezpečí, si žádá od muže to největší, a je-li muž schopen dostát sám sobě, pak to od něho také dostane." (C. G. Jung)

Astrologická symbolika: Venuše / Mars / Pluto


Shrnutí: jedna má žačka na kurzech skvěle vystihla, jak obyčejně nakládáme s prvními čtyřmi funkcemi: první využíváme dobře, druhou přeskakujeme, ke třetí unikáme a čtvrtou odmítáme. (Myslím si, že pro extraverta je pohodlnější přeskočit druhou introvertní funkci ke třetí extravertní - a pro introverta druhou, která ho vytahuje ven z jeho bezpečné ulity. Reklamy pak útočí na třetí, únikovou funkci, související s archetypem věčného dítěte).


5. Sabototér (Rebel, Oponent, Našeptávač, Vůdce povstalců, Kudla v zádech)

Pátá funkce poněkud polemizuje s naším Hrdinou (1. funkce). Zpochybňuje ho, testuje ho. Vidí to právě naopak. Když Hrdina práská hot, Rebel namítá čehý. Máme zde Alfu - vůdce smečky, a proti němu vystupuje Omega, který je vůči jeho ambicím subverzivní. V království by to byl vůdce loupežníků, který se odmítá králi přizpůsobit a platit mu daně. Přesto i on může mít "svou cennou pravdu". Kdo ví? (Pro Ježíše to mohl být Jidáš, který měl jinou představu o božím království.) Funkce rebela je tedy ambivalentní. Na jedné straně odklání Hrdinu od jeho cesty, na druhé straně - co když mu tu a tam stojí za to dát sluchu? Jelikož se ale jedná o stínovou funkci, můžeme předpokládat, že tudy náš Hrdina zakopává. Cosi nevědomého se "šprajcne" a pasivní agresi zhatí to, kam měl Hrdina našlápnuto. Sabotér s dobrou organizací (organizovaný zločin), může zcela "vycucat" ekonomiku celého království. O něco vědomě velmi usilujeme, ale Sabotér nám to na poslední chvíli zhatí. Asi takové přehmaty (nevědomé úkony) bude mít na svědomí Sabotér. Namísto krále tu máme Grímu - Červivce, který královi falešně našeptává. Nestálo by to za to si na tuto funkci posvítit? Co dělá za scénou? Co dělá, když se plíží kolem trůnu?

Napadá mě, že ve zdravém království se sabotérství udržuje na nízkém stupni. Ale v nezdravém království (imperátorství), může Sabotér přinášet zdravé impulzy směrem k převratu a revoluci (k resuscitaci královského principu: zabije špatného krále a uvolní prostor pro novou korunovaci - např. povstání Fremenů v knize Duna). Rebel může tak hlídat, aby naše ego příliš nezbytnělo a zda si uchovává spojení s numinozitou nevědomí. Rebel testuje pravost krále.

Lidé, kteří mají naši 1. funkci na svém 5. místě, nám v životě hrají Rebely. Chvíli stojí na naší straně, chvíli máme pocit, že nás zpochybňují a zrazují (že proti nám komplotují). Berme je jako test naší pravosti. Test, zda náš král má stále "mandát nebes". Většinou si však s nimi budeme asi dobře rozumět, protože jejich hrdinská funkce se hodně podobá té naší (má jen obrácené znaménko). Tudíž většinu času můžeme být na přátelské nótě, avšak tu a tam vykoukne Rebel, který nás konfrontuje. Také můžeme v těchto vztazích zvažovat - udržíme příměří - nebo vypustíme Rebela do konfrontace?

"Uhodni svým soucítěním: abys dříve věděl, přeje-li si tvůj přítel soucitu. Snad na tobě miluje nezlomené oko a pohled věčnosti." (F. Nietzsche: Tak pravil Zarathrusta).

Astrologická symbolika: Uran / kvinkunx


6. Čarodějnice / Senex (Kritický rodič / Macecha)

Šestá funkce, stín druhé, má tendenci chovat se k nám jako přísný rodič, který nám hází klacky pod nohy ve smyslu "na to nemáš, podívej se na sebe, zase jsi to zkazil, ty nikdy nic nezvládneš". Nakyslá Čarodějnice či zahořklý Stařec se snaží zpochybnit mladého Hrdinu (1. funkci). Jakoby se zde setkáváme se stínovou částí našeho super-ega, které nás inhibuje, potlačuje naše spontánní impulzy, takže zpochybněný Hrdina pod krákáním staré Čarodějnice raději zůstane sedět doma a nevyrazí za dobrodružstvím (detilně o tom v článku Čarodějnici je třeba nechat u cesty).

Terapeuticky řečeno, zde máme možnost propátrat naši vazbu s rodiči a autoritami a jejich otisk, který v nás zanechali (introjekty). Snažíme se tomuto hlasu stále něco dokazovat? Trpíme zde nějakými výčitkami? Čím sami sebe zpochybňujeme a nedovolíme se mít rádi takoví, jací jsme? Pokud se zde dostáváme do konfliktu, doporučuji podívat se lépe na 2. funkci, která hraje roli podpůrného rodiče. Zeptejme se 2. funkce, která Hrdinu doprovází, aby mu pomohla lépe definovat cíl, který ANO, na rozdíl od 6. funkce, která říká tenhle cíl NE - a tenhle taky NE. Dovolme naší energii zacílit ve směru hrotu našeho diamantu (1. a 2. funkce), namísto toho abychom dávali energie do míst, odkud nám nejde žádná podpora. Podle mého názora nám partner hraje podvědomě roli toho rodiče, s kterým jsme měli v dětství závažnější problém.

Lidé, kteří mají naši 6. funkci na svém 1. místě jsou silní právě v tom, co nás nejvíce zpochybňuje. Najíždějí do nás jako kombajn do lánu obilí. Co je pro ně hrdinské, je pro nás blokující, protože nám to připomíná náš vlastní otcovský či mateřský stín. Obdobně se zřejmě vztahujeme my k nim. Podvědomě se k nim chováme tak, jaký stínový otisk v nás zanechal náš otec a matka. Tito lidé nás tedy upozorňují na toto slabé místo. Třeba je na čase si odpustit, rozpustit svoji toxickou vinu (shame), začít se milovat - anebo přepřahnout a více druhou funkcí podporovat své cíle, které jsou s námi vnitřně v souladu.

Astrologická symbolika: Saturn


7. Trickster (Joker, Blázen, Mephisto, Heyoka)

Trickster je archetyp vyšinutého až moudrého blázna, který v sobě obsahuje dobro i zlo zároveň a tím je zcela nepředvídatelný, matoucí, paradoxní, slizký, obojetný a neuchopitelný. Pohybuje se mimo běžná pravidla a mřížky, díky tomu však může proniknout všude nečekanými způsoby. Indiáni mu říkají Heyoka - kojot.

Naše 7. funkce se tak někdy chová k druhým lidem. Mate je, tropí si z nich blázny. Možná se jen baví na jejich účet, možná si něco odreagovává, ale možná že je tím i na druhou stranu přivádí k nějakému uvědomění. Nastavuje zrcadlu jejich rigidním postojům, podobně jako to dělal Švejk Rakousko-uherské říši (v článku o Švejkovi nazývám Trickstera ve své soukromé typologii "troják").

7. funkce by prý měla chránit naši 3. funkci (Dítě) - odrážet útoky proti ní. Na druhou stranu naše Dítě může pěkně zbytnět do "Spratka" a chránit si provokativně-manipulativním Tricksterem svou pozici donekonečna, aniž by se náš Hrdina v příběhu kamkoli posunul. Trickster mluví v hádankách a paradoxech, ale v této stínové pozici může vytvářet na druhé manipulativní pastičky, v nichž neexistují žádná správná řešení situace a druzí se kvůli nám mohou cítit nekomfortně. Na druhou stranu Trickster může u Hrdiny katalyzovat enormně zrychlený vývoj, protože mrštně rozloží jeho rigidní obranné mechanismy. 7. funkce v sobě zřejmě skrývá tento katalyzující potenciál. Podobným způsobem prý ke svým žákům přistupoval Gurdjieff. Opil je, napodoboval a karikoval jejich masky, až oni pohled do zrcadla nevydrželi - a jejich vnitřní hradby se sesuly. 7. funkce je možná něco jako otvírák či páka namířená proti naší personě (společenské masce). 7. funkcí můžeme zřejmě manipulativně ubližovat, ale i moudře "hackovat" strnulé masky druhých - ale u Trickstera těžko odlišit první od druhého: kdyby to byl agent, tak by určitě pracoval pro obě strany. Je to bůh i ďábel v jednom.

Lidé, kteří mají vaši 7. funkci na 1. místě (nebo zkrátka lidé, kteří mají vaši 7. funkci nějak pro vás subjektivně výraznou - to platí pro všechny archetypální role!) můžete vnímat jako neuchopitelné, nepředvídatelné, matoucí, přitom však možná zábavné a osvěžující pro jejich odlišný pohled na věc. Možná si s námi hrají... ale počkejte, vy neviňátka, nehrajete si také vy s nimi? A nehrajete si tak i sami se sebou? Koho kdo vlastně podvádí? A kdo jí todle kuře?

6. funkce se ptá 7. "Dovedeš sakra taky něco konečně brát vážně?" A 7. odpovídá "Ne." Tricksterskou funkcí se zřejmě vykrýváme před přílišným účinkem funkce přísného rodiče.

"Ne! Nevěřím ve spiritismus, ale nevěřím ani v positivismus. Nevěřím v nic a ani v to ne. Ale právě proto připouštím možnost všeho, všeho. Je to darebáctví, že jsem tím redaktorem, ale je nemenším darebáctvím, řeknu-li, že jsem se dnes dobře naobědval. Žít znamená lhát a nic nad to; a snad je uvědomění si této lživosti všeho ještě lživější než nalhávání si všech lidí, že vědí a mluví pravdu.“ (Ladislav Klíma: Jak bude po smrti)

Astrologická symbolika: Uran


8. Démon 

Prokopat se ke své 8. funkci se podobá výpravě do Srdce temnoty, jak o tom pojednává Joseph Conrad, nebo film Apocalypse now či Aguirre, hněv boží. Pokud jsme ještě neintegrovali svou 4. funkci a nějak ji nezačali projevovat a žít ji, je dost pravděpodobné, že si svého Démona budeme projikovat na lidi, kteří mají naši 8. funkci na 1. místě. Projikujeme si na ně to nejhorší z nás a podezříváme je z těch nejhorších amorálních úmyslů. Zvláště je-li vaše první funkce myslící (T) nebo cítící (F), neboť jejich procesy mají morální, hodnotící povahu. Z Démona (uvnitř či venku)  můžeme mít strach a vyhýbat se mu. Co se stane, když Hrdina potká Démona? Zkazí ho? Stane se Hrdina antihrdinou? Tuto otázku ponechávám otevřenou, neboť na její konec nevidím.

"Ten, jenž bojuje s monstry, by si měl dát pozor, aby se sám nestal monstrem. A pokud dlouho zíráte do propasti, tak propast zírá zpátky do vás." (F. Nietzsche)

Astrologická symbolika: Pluto


Vztahy a MBTI

Příklad 1. ENTJ (Maršál) pozve na rande kolegyni ENFJ (Herec). Jen jedno písmenko mají jinak (T/F), vypadá to, že by si mohli docela rozumět, co myslíte?

Maršálova dominantí funkce je Te (extravertní myšlení). Pro kolegyni ENFJ se Te nachází na 8. místě. A sakra, Maršál natrefil v kolegyni na svého Démona. Ten je nejsilnější (1. funkce) právě tam, je ona nejvíce nevědomá (8. funkce). Pokud budou v randění pokračovat, může se po prvotním nadšení ze vzájemné podobnosti začít vynořovat nejtemnější temnota, nejbrutálnější stín stínů. Pro Herečku (ENFJ) je nejsilněší funkce Fe (Extravertní cítění), které má Maršál zase naopak na 8. místě Zahrajou si navzájem roli démonů, respektive budou se nějak muset utkat se svými nejtemnějšími stínovými a mocenskými projekcemi.

Příklad 2. Zaklínač Geralt (ze Sapkowského románů) je ISTP (málomluvný šikovný zabiják). Jeho Yennefer, bude zřejmě ENTJ (strategicky kalkulující dominantní Maršálka). Všechny písmenka naopak kromě T, to naznačuje málo styčných ploch pro porozumění, avšak (jak to tak bývá) o to silnější chemii mezi protiklady. Geraltova nejsilnější funkce je Ti (introvertně hloubavé myšlení). Ti je pro Yennefer na 5. místě. Yennefer bude podvědomě Geralta vnímat v roli Rebela, věčného oponenta, co si furt musí vést tu svou a chce vždycky všechno trucovitě zrovna nějak jinak.  Yennefer má nejsilnější Te (extravertní myšlení, zde namísto vědy obrácené do studia magie). Yennefer bude podobně opozičně vzdorovat Geraltovi. Když chce jeden vést, druhý to chce trochu jinak. V některých chvílích se však Geralt pokoří a chová se jako citové ISFP, v takovém případě se dynamika mění: jsou si jeden druhému odrazem archetypu Anima / Animus (v tu chvíli led puká a hrdinové se k sobě vinou). Až po té obvykle Yennefer roztaje také a občas uroní slzu, i když tvrdí, že je to "kvůli zrnkům prachu v očích".

Na tomto místě musím zmínit, že toto přiřazení archetypů k funkcím je spíše něco jako malá hříčka, mluvíme pouze o archetypálních rolích, přes které druhé vnímáme, v reálné rovině nelze celý archetyp Anima / Animus redukovat na jednu funkci. Anima Animus ve skutečnosti tvoří samostatnou (více či méně uvědomovanou) osobnost, která může mít přístup ke všem funkcím a vytvářet si tak své vlastní úsudky a prožitky. Tato malá hříčka podle mých zkušeností a vyprávění mých přátel nemusí z počátku ve vztahu hrát takovou roli - není to zprvu vidět, ale postupem času to může být úhelný kámen, na němž se vztahy mohou rozložit, zvláště jedná-li se o hraní stínových rolí (Sabotér, Senex, Trickster, Démon). Říkáme "padla kosa na kámen" - takže když nějaký vztah kolabuje, podívejte se, zda tím kamenem není jeden z těchto stínových archetypů.

Samozřejmě celé vztahové pole je mnohem pestřejší a pokud bychom chtěli lépe pochopit, co se mezi námi odehrává, museli bychom si rozepsat všech 8 funkcí u našeho typu a 8 funkcí u druhého člověka. Vzniká tak složitá mapa mezi 8 "informačními" kanály, které na sebe reagují (8 x 8). Moje zkušenost, kterou lze myslím zobecnit, je ta, že v podstatě mohou dobře intereagovat jakékoli 2 typy, pokud došlo k tomu, že jejich 3. a 4. funkce jsou již víceméně integrovány. Všechny vztahy lze vnímat jako pole, v němž si vlastně trénujeme přístup k méně vědomým funkcím (3. a 4.). Pokud máme dobře "natrénováno", může být možný vztah s jakýmkoli typem.

Nicméně dobrým pomocníkem je tato tabulka kombinací na stránce www.socionics.com. (14 typů interakcí mezi MBTI typy). I to je ale zase jenom zjednodušující pomůcka. Není nad to si s partnerem či kolegou sednout, vypsat si všech osm funkcí u sebe i u druhého a přemýšlet o tom, jak na sebe celý ten systém reaguje. Na to však neexistuje přesný návod. Já sám s tím někdy intuitivně pracuji, když se setkám s nějakým párem, ale nemohu tento svůj přístup schematizovat). Na příkladě mezi Yennefer a Geraltem jsem chtěl ilustrovat, že my všichni se měníme, reagujeme někdy jako "jiné typy" a vzniká tak jiný sled reakcí z druhé strany (přepínáme role).

Podle mé zkušenosti je zhruba 70% lidí dobře ztotožnitelných s jedním z MBTI typů. Zbylých 30% zařadit nelze, protože jsou rozkročeni mezi vícero typy, nebo zjednodušeně řečeno se hledají nebo jsou ve fázi přerodu od něčeho k něčemu jinému.

Pokud si položíme otázku, jak se dostat ke svým stínovým funkcím (5. až 8.), pak podle mého názoru prohlubováním stejné funkce s obráceným znamínkem (e / i), kterou již máme ve výbavě v základním setu (1. a 4.). K Fe se dostanu, když prohloubím kontakt se svou Fi, k Se, když prohloubím kontakt se svou Si apod.

Pokud máte osobní zkušenosti se vztahy, MBTI a vzájemnými rolemi, napište mi, rád vaše zkušenosti zakomponuji do článku. Děkuji.




Inspirační zdroj:

Žádné komentáře: