Retrográdní Cheirón

V rámci cyklu o retrográdních planetách bychom měli věnovat trochu pozornosti i Cheirónovi, byť se zatím jedná jen o úvodní stručný nástřel do této tématiky. K jaké základní zkušenosti putuje direktní a retrográdní Cheirón? V jakých třech podobách se nám Cheirón zjevuje v konstelacích? Jakou roli hrají u Cheiróna aspekty na další planety a jeho umístění ve znameních a domech? A jak se vlastně Cheirón "dívá na celý zodiak?





Direktní Cheirón (cca 60% populace)

Direktní Cheirón přináší jedinci v nějakém životním období zkušenost vlastní bezmoci a nedostatu vlastní vitální síly. Tato korektivní zkušenost je třeba zvláště tam, kde byl v jiných životech člověk příliš přesvědčený o své pravdě a síle, byl pyšný nebo nadřazený, myslel si, že je každý odkázán jen sám na sebe a na své síly a pokud se někomu něco nedaří, tak si za to může sám - "kdyby se více snažil, tak by se mu také dařilo!" (Rotterův vnitřní locus of control). Nyní se člověk s direktním Cheirónem sám v nějakém období ocitá v pozici, v níž mu síla a vlastní schopnosti schází. Ocitá se "na dně". Dochází k pokoře a uvědomuje si, že ne vždy si člověk může s vlastními silami vystačit. Díky této zkušenosti se přestává dívat svrchu na lidi bezmocné, trpící a postižené. Nevyvyšuje se již, neboť se na obdobném dně nyní i sám ocitl. Díky této zkušenosti slabosti a bezmoci se i někdejší král dotýká hlubiny lidství. Ví, že ne vše je opravdu v jeho silách. Jedinec je vždy v jisté rovině oproti silám celku slabý a bezmocný. Jeho nabubřelá bublina nadřazeného ega splaskává. "I já něco neumím, i já jsem nedokonalý a pouze lidský." Král (resp. grandiozní ego) vykrvácí a člověk se stává znovu člověkem.

Muži s direktním Cheirónem jsou obzvlášť konfrontováni se svou slabostí, v krajím případě impotencí (ale spíše v nějakém směru nemohoucností). Jsou vedeni k tomu, aby v nějaké oblasti života přijali svou neschopnsot a bezmoc - že to je prostě tak, že zde člověk nic nezmůže.

Ženy tuto lekci zvládají obvykle lépe, připustit si vlastní bezmoc a neschopnost pro ně není tak ponižující. Na druhou stranu mají ženy s direktním Cheirónem větší tendenci své zranění nebo problém nevidět, ale poukazovat na ně u druhých. "Já nemám problém, problém mají oni" Cheironský problém/komplex častěji externalizují. Příkladem externalizace, projekce, může být to, že žena u sebe dané téma nepozoruje, ale celý život pomáhá lidem, jejichž problémy korespondují s jejím postavením Cheiróna. (Cheirón v blížencích: pomoc lidem s mentálními poruchami, ADHD, autismus, schizofrenie, například z toho skrytého motivu, že můj problém se socializací a komunikací - blíženci - je v jejich společnosti relativizován na únosnou míru). Muži samozřejmě mohou také externalizovat a ženy konfrontovány s bezmocí, mluvíme jen o trendu.

Retrográdní Cheirón (39% populace)

Zpětná fáze pohybu Cheirónu se dá obrazově popsat jako "spalničky na povrchu celého těla". Myslí se tím to, že zde je cheirónské zranění již nazrálé tak, že se projevuje více i navenek skrze tělo, psychosomaticky, že cosi nazrálo již tak, že není možné symptomy zadržovat v nitru. Zde se již člověk nutně musí svým cheirónským zraněním zabývat. Již jej není možné přehlédnout! Zranění "vyhřezává" do světa. Cosi zvoní napoplach: člověče, dělej s tím něco!

Zkušenost, kterou přináší retrográdní Cheirón: bolest je nevyhnutelnou součástí existence a nelze ji již déle přehlížet. Bolest je nutnou součástí života a stvoření. Nepřehlédnutelně.

Pokud to uznám, existuje možnost, že se uzdravím, tzn., že se obnoví rovnováha. Teprve po tomto pohybu kyvadla z krajní bolesti a nemoci do plného uzdravení a harmonie člověk jaksi obsáhne celek a může prohlásit: nyní teprve vím, co je to zdraví. Kdo si neprošel tím, co já, neví o zdraví nic. Teprve nyní si svého zdraví vážím, neboť jsem do hloubky prožil oba extrémy a vím, o čem je život.

Muži: Dokud si muž neuzdraví plně své cheirónské zranění, jeho cesta k plné mužské síle je pozastavena (není ještě celistvý, nelze to přeskočit). Teprve po tomto průchodu skrz "spalničky" se může cele dotknout i své mužské síly.

Ženy: Obrazy nožů, mečů a brnění, žena podniká výpady. Význam: Než si žena své zranění připustí, pokouší se bránit mužskými zbraněmi. Zjistí ale, že tudy cesta nikam nevede. Začíná si postupně připouštět svou nemoc (zranění, problém). Po té zjistí, že na ni sama nestačí, že potřebuje lékaře, léčitele, šamana - vnější pomoc. Pokud si o ni řekne, dostane ji a může úspěšně projít léčbou. Nemoc ani léčba nemusí být ani tak náročná, náročnější byl ten boj před tím, než si žena o pomoc dokázala říct. Připustit si, že potřebuju pomoc zvenčí, je zde ona největší lekce. Po vyléčení (návratu do harmonie) je žena naplněna vděčností, uznává sílu léčitele a jeho potřebnost a tím je archetyp Cheiróna v něm přítomný symbolicky uctěn. Zpětně na něho může dlouho vzpomínat a je to tak zdrávo, neboť to opět kyvadlovitě kompenzuje předchozí vychýlení ve smyslu "vše zvládnu sama a ničí pomoc nepotřebuji". Je třeba uznat závislost na něčem, na někom, protožě to patří k celistvosti a propojenosti všeho živoucího. Což moudrý Cheirón ví, ale ego se potřebuje cítit nezávislé a nikoho nepotřebující.


Zdá se, že Cheirón nás na cestě k celistvosti provádí těmito zkušenostmi:
  • nejsme všemocní a dokonalí
  • mnohdy jsme slabí a bezmocní a potřebujeme s něčím pomoci
  • každý jednotlivec je svým způsobem slabý a silný je pouze celek, v němž jsme všichni propojeni
  • všichni se potřebujeme navzájem
  • bolest je nevyhnutelnou součástí bytí a takto pochopena, prožita a zapojena je součástí mozaiky něčeho hlubokého a krásného
  • během této cesty dostává naše ego, respektive naše narcistická bublina "na frak" a začínáme chápat něco málo o tom, co je to láska

Direktní Cheirón je pravděpodobně spíše veden ke splasknutí grandiozity a odevzdání se celku, zatímco u retrográdního Cheiróna se setkáváme s akutnější, citelně nazrálou potřebou dané zranění jednou pro vždy vyřešit a říci si přitom o pomoc.



Většinový postoj k Cheirónovi

"Pro 90% lidí jsem jen osinou v p*deli. Jsem cosi, co je pořád svědí a nevědí, jak se poškrabat a tak uniknou pozorností k něčemu jinému." 
"10% procent má o mě jakés takés tušení, 3-5% je se mnou skrze zpracovávání svých témat ve spojení. Ale to vůbec není málo. Ty 3% září a ovlivňují celou společnost."
(Cheirón v konstelaci)



Cheirón v konstelacích

Podle mých zkušeností se Cheirón (boc Cheiróna umístěný do konstelace) projevuje třemi způsoby:

  • 1/ Jako bolest, trauma, zranění, které nechce být viděno a je jáským vědomím silně odmítáno; je to cosi, co ego nejvíc ze všeho nechce, co obvykle stojí na druhém konci místnosti v rohu a ego si zacpává oči a a zakrývá uši, aby právě "toto" nikdy nevylezlo na scénu; zatímco "to ono bolestné" neumí mluvit a čeká až se ho člověk odváží dotknout, možná ho dokonce nakonec mít rád a přivnout jej k sobě. Pro tento aspekt Cheiróna používám obraz Quasimoda. Tento obraz hrbáče, Zvoníka z chrámu Notre Dame je skvělý, protože je přesně trnem v oku většinové narcistní a narcistně-duchovní společnosti, kde vládne potřeba vybělené dokonalosti a kde se často mluví o "osvícení" (archetyp bílé luny - Selené).

  • 2/ Jako ochranná izolační vrstva kolem zranění, necítící chránič. Zranění má tendenci být zapouzdřené, obalené vrstvou odporu, které brání jáskému vědomí s ním navázat kontakt. Tato vrstva odporu, pancíř, armáda, terminátor, černý rytíř, chirurg či postava úchylného strýčka zřejmě koresponduje s temným aspektem Self, které se odštěpilo a má za úkol nás chránit před ohromnou bolestí obsaženou v traumatu. Necítící chránič může mít povahu znamení, v němž se Cheirón v horoskopu nachází. Příklad: Cheirón v kozorohu se nám objevil v podobě "nic necítícího kádrováka v bílém plášti", který nás racionálním způsobem chtěl přesvědčit o tom, že žádné zranění neexistuje a že je to náš pouhý výmysl. Cheirón stál v kozorohu v letech 1951 - 55 a lidé zde narození se narodili do určité atmosféry strachu, kde se jakákoli citlivost skrývala za masku odtažité neosobní racionality. Potlačit cítění a zarovnat se do uniformované řady bylo záležitostí přežití. Cheirón v konstelaci se pak choval jako necítící chránič, takřka egregor této stalinské éry. Je to pochopitelná strategie přizpůsobení se. Můžeme předpokládat, že vodnářský nebo beranský chránič, jež nás má izolovat od traumatického prožitku, se bude chovat způsobem korespondujícím s daným archetypem. Tato postava nás má na jednu stranu od traumatu chránit, na druhou stranu může naši citlivou, dětskou část neustále šikanovat, týrat, ničit. Na principu identifikace s agresorem sami sobě (a druhým) my pak provádíme to, co nás kdysi nejvíce bolelo. Náš kádrovák, šikanující puberťák nebo jiná vnitřní postava si pak odreagovává trauma na nás samých nebo na svém okolí. Nevyřešené trauma se zacykluje a předává dál. Domnívám se dokonce, že některé krajiny a země mohou být stále nabity nevyřešenými traumaty - např. Sudety nebo Rusko. V babičce zachumlané v parném létě do šedivé šály nemusíme rozpoznávat její zranění (rovinu 1), ale způsob jejího chránění se, její izolant (2. rovinu). Ze způsobu, jakým se daná komunita, rod či národ, chrání, jaké znecitlivující izolanty používají, můžeme číst o této rovině cheirónského archetypu. Izolace je přitom pochopitelně pouze jediná z mnoha variant, jakým je jádro traumatu chráněno. Palestinští bojovníci přepásaní výbušninami volí jiný způsob. Tímto přesahem do širších souvislostí se dostáváme k tomu, že trauma může nějakým způsobem definovat mojí identitu, stejně jako identitu mnohých národů (např. arménská genocida). Z tohoto důvodu mnohdy ego na svém traumatu vlastně lpí, neboť se nebojíme neznáma, ale bojíme se opuštění známého. Kým bychom vlastně byli - bez našeho milého kádrováka?

  • 3/ Nejčastěji se však Cheirón projevuje v konstelaci jako emanace jeho ryzího archetypu - jako léčitel, šaman, který na sebe v konstelaci nestrhuje pozornost, ale v energetickém smyslu "drží pole". Pouhá jeho přítomnost ovlivňuje dění v celé konstelaci. Konstelace pak více běží "cheirónsky", tzn: více se jde do těla, k Zemi, k hlubinným prožitkům smrti / narození / sexuality nebo cyklického času. Díky jeho energii se i takto náročné procesy "ustojí". Cheirónský vektor má zřejmě pak v konstelaci funkci jakéhosi převodníku směrem dolů k zemi - i nahoru, do vesmíru. Kotví nás do správných souřadnic a pomáhá nám s celým procesem.


Cheirón v kvadrantech a domech

Jeho umístění v kvadrantech a hemisférách charakterizuje, jak přistupovat k léčení.

Cheirón v dolní polovině horoskopu (1. - 6. dům): Zranění se týká země, těla a fyzické reality. Je třeba více pracovat s tělem.

Cheirón v 1. - 3. domě: Zranění je ještě čerstvé, mladé, neobrostlé a může být rychle vyléčeno. (Jako kdyby pomyslná kulka právě prolétla kůží).

Cheirón v 4. - 6. domě: Zranění je již staré a dobře obrostlé - chráněné izolační vrstvou. Léčení by se tedy nemělo zaměřovat na pomyslnou kulku, ale na onu izolační vrstvu. Obrazově: je třeba ztvrdlou kůži promazávat krémem. Až po nějaké době, kdy se izolační vrstva ztenčí, bude možné daleko snadněji "kulku" vyjmout.

Cheirón v horní polovině horoskopu (7. - 12. dům): Zranění se týká nebes - kosmu. Vztahuje se k jiným civilizacím a světům, vyšším principům, celkové architektuře stvoření. K léčení duše je třeba zahrnout i kosmický aspekt, neboť i její nemoc je "kosmická" (např. stesk po kosmickém domově).






Cheirón v aspektech

Aspekty na Cheirón jsou důležitější než jeho pozice ve znamení a domech. Definují, jak je třeba k integraci zranění přistupovat, ale také, jakým způsobem je zranění chráněno - jak je zakomponováno do zbytku horoskopu. Aspekty Marse a Saturna jsou nejdrsnější ve smyslu náročnosti a utrpení; připomínají nutnost chirurgického řezu v procesu léčení. Saturnské aspekty zranění izolují a chrání pod tvrdou krustou. Aspekty Merkura a Jupitera jsou naopak daleko měkčí. Tvrdé aspekty na Uran se budou nejčastěji projevovat jako tendence reagovat zbrkle a impulzivně, když se někdo dotkne našeho zranení a z pozice "hlavy" tento problém, který je kdesi v našem nitru, vytýkat hněvivě druhé straně (externalizace). K výkladu však nelze přistupovat mechanicky. Je třeba citlivého přístupu v rukou zkušeného astrologa.


Cheirón ve  znameních

Z cheirónské perspektivy nevypadá zodiak jako dvanáct po sobě jdoucích výsečí, ale jako živý drak s hrbolky, drápy, strupy a drahokamy stočený do klubíčka. V této perspektivě neexistují přesné lineární hranice mezi jednotlivými znameními (oddělující linie), avšak vše je jaksi vrostlé do sebe jakoby vše bylo kus živého masa. A tak může být 26. stupeň štíra jaksi zvláštně propojen třeba s 15. stupněm vodnáře, přestože zde není žádný geometrický aspekt, protože dračí očíčko je jakýmsi interním meridiánem právě úzce svázáno s dračím pařátkem. Tuto souvislost lidské myšlení neuvidí, neboť se pohybuje v lineárně-geometrických (euklidovských) souřadnicích. Ne tak Cheirón. Cheirón si vesele tančí po dračím hřbetě, v dračích útrobách a v dračích výparech. Nicméně jednu indicii nám tu Cheirón přeci jen nechá: Cheirón v každém znamení prý představuje něco jako samostatný živočišný druh.

K tomu se, doufám, dostaneme v nějakém dalším článku.


Cheirón jako "trigger" k holistickému vnímání reality

Ačkoliv nás Cheirón přivádí k zranění a bolesti, v hlubším smyslu o ně nejde. Cílem není nemoc, zranění nebo bolest. Jde o to, že tato bolest nás nutí se něčím do hloubky zabývat. Vydáváme se na cestu za naším posvátným zraněním. Během této cesty poznáváme něco víc, než "mokvající ránu", poznáváme tím, jak funguje celý svět, celý organismus navzájem propleteného života, celý vesmír. Jsme tak poznenáhlu zasvěceni do holistického vnímání reality, posvátné vize kosmu, která je však současně ukotvena v našem těle a v naší nepatrné subjektivitě. Tento kontrast mezi naší nepatrností a bezmocností a zároveň ohromující krásou a velikostí kosmické katedrály je dechberoucí, dostává nás do kolen. Uprostřed profánního, každodenního, zakoušíme hluboké a posvátné. Bez rozlišení. Bez vyvýšení. Během utírání podlahy slyšíme píseň odvěkého a zároveň nejsme o nic lepší, ani o nic horší než všichni lidé. K tomuto celistvému uchopení kosmického hologramu, kde mikroskosmické dění v našich ledvinách není odděleno od makroskosmických výbuchů na Alfě Centauri se nás Cheirón snažil skrze naše "spalničky" dovést. V tomto novém stavu bytí již ale bolest nebo nemoc není důležitá, byla jen spouštěčem, triggerem k onomu celistvému. Proto nakonec o bolest, ani o Cheiróna nejde. I Cheirón je jen aspekt v pavučině veškerenstva.


*



Gian Luigi Delpin: Uroboros




Pro ty, kdo ještě nečetli, doporučuji starší podrobný článek o cheirónském tématu: Cheiron a Neptun: dvě možnosti uvnitř Matrixu. Zde se věnuji tomu, jak odlišit neptunskou duchovní ideologii a celostní cheironský přístup.

1 komentář:

Unknown řekl(a)...

vyborne, presna definice nepopsatelneho absolutne vystizna interpretace skryteho indikatora ...prirovnala bych to k modulu GPS dekuji za Vasi jasnou definici