Táňa Havlíčková: Klíč k rodině aneb manuál k dětské duši

Táňa Havlíčková, autorka knihy Móda a duše aneb klíč k sobě chystá k vydání svou novou knihu: Klíč k rodině aneb manuál k dětské duši. Zatímco v první knize jsme se dozvěděli o osmi osobnostních stylech, které korespondují s esencielní povahou duše a způsobem oblékání a kniha byla určena především ženám, v této nové knize se naše pochopení osmi unikátních kódů (octocodes) rozšiřuje na celou rodinu.

Co je základní potíž v našich vztazích? Psychologické schéma, které by šlo nazvat: podle sebe soudím tebe. Pokud je pro mě nejdůležitější hmotný blahobyt a dobře vypadat, myslím si, že totéž bude dobré i pro tebe. Pokud mám tendenci hodně si vymýšlet a podvádět, předpokládám totéž i u tebe (a budu tě z toho už dopředu podezírat). Pokud si myslím, že na prvním místě je vysoký pracovní výkon, budu totéž očekávat i od tebe - moje milé dítě, můj milý partnere.

Přestože tě mám rád a "myslím to s tebou dobře" (!), měl bys být jako já a měl bys žít podle mých představ.

Neuvědomujeme si, že psychologie toho druhého je jiná - co je dobré pro nás, nemusí být dobré pro druhého. A takto s nejlepšími úmysly "válcujeme" druhé a říkáme tomu láska. Neuvědomujeme si naši unikátní jinakost. Chceme druhého normalizovat podle svých vlastních šablon.

Jestli mě něčemu naučilo mé dlouhodobé studium astrologie, grafologie nebo psychologie, tak je to: každý jsme jiný, unikátní. Že člověk s jakýmkoli zobecňováním (co platí pro mě, musí platit i pro druhé) musí být velmi opatrný. Každý je svým způsobem geniálním mikrosvětem s jeho vlastními měřítky. Uvnitř každého člověka je květina, která se potřebuje prodrat skrze beton jeho nánosů (introjektů), které si nechal vštípit výchovou a tlakem normalizujcí výchovy: rodičů, školství a společnosti. Astrologie, grafologie nebo jiné disciplíny jsou svým způsobem klíčem k této květině, k unikátnímu primárnímu kódu, k esenci.

Táňa Havlíčková přináší svůj vlastní klíč k pochopení našich esencí. Je vemi prostý, jednoduchý - nevyžaduje tak dlouhého studia. Je všem dostupný.

Kniha je psána od srdce, jednoduchým, volně tekoucím stylem, připomínajícím potůček, který nás omývá. Nejsme zde v zajetí přísných kostičkovaných přihrádek. Jaký je hlavní zdroj, odkud tento potůček vyvěrá?

Je jím nepodmíněná láska. Pochopení mé i tvé barevnosti, které se navzájem doplňují a obohacují, takže vzniká neuvěřitelně zajímavý tanec esencí.

Mezi rodiči a dětmi je (skoro) vždy velké pouto lásky - ale posuďte na tomto příkladě: Tatínkovi Sporťákovi se narodí syn Intelektuál (Ležérní osobnostní styl). Tatínek chce, aby ze synka byl "pořádný chlap". V nevědomé variantě synka neustále tlačí do sportu, pálí mu jeho knihy, zesměšňuje jej - chce mít ze synka (podle sebe soudím tebe) také Sporťáka.

Anebo pochopí tu prostinkou věc: že on je svou esencí Sporťák (a je to super) - zatímco jeho synek je esencí Ležérní pozorovatel / intelektuál (a je to také super) a začne tuto jeho jinakost respektovat. Možná ho nemusí úplně chápat, ale pokud se jeho rodičovská láska spojí s tímto pochopením, příště zaklepe synkovi na dveře a řekne mu, drbaje se na hlavě: "Hele, já sice nevím o čem to je, ale chlapi v hospodě říkali, že by se ti to prej mohlo líbit." A podá mu s rozpaky mezi dveřmi Heideggera. A dodá: "až příště půjdem na výšlap na Milešovku, tak mi třeba o tom něco řekneš - ale tak nějak lidsky, abych to pochopil i já. Žádný kecy v kleci. Rozumíš?!" Pohrozi mu bicepsem, práskne dveřmi a setře si pot z čela. "Uff, to je ponižení."

V prvním případě ze synka vyroste ušlapaná květina zalitá pořádnou dávkou betonu. Až bude listovat knížkou Ťány Havlíčkové, bude mu smutno, protože se nebude moc v žádném osobnostním stylu najít. Bude ji pročítat znovu a znovu - až jednou mu něco cinkne a on pochopí sebe i svého tatínka. Pochopí, jaký je v jádru on - i jeho tatínek a že navzdory tomu, že se někde hluboko uvnitř měli rádi - nemohli se potkat.

V druhé variantě se synek s takto jinak "rostlým" tatínkem nějak popasuje. Budou si uštědřovat lekce, vystaví se mnoha zkouškám a dobrodružstvím - ale oba odejdou z tohoto poločasu dětství a dospívání nějak obohaceni. Ze synka vyrostě intelektuál obohacený sporťákem, z tatínka sporťák obohacený intelektuálem (který se bude v hospodě chlubit před chlapama, až jeho synkovi vydají první knihu).

Mě chvilku trvalo než jsem identifkoval sebe a své rodiče, ale pak jsem si ty pasáže (těch pár odstavečků pojednávajících o interakci mezi našimi typy) musel číst pořád dokola, jak byly výstižné a jak hluboce a léčivě se mě dotýkaly. Totéž se dělo, když jsem z knížky předčítal svým přátelům. Moje kamarádka pochopila, jak její tatínek je moc a moc jedním z typů, kdesi uvnitř sebe, ale nikdy nenalezl odvahu toto své "pravé já" žít (protože se přizpůsobil tomu, co "by se mělo" - znormalizoval se podle šablony) a jak je z toho nešťastný. U jiného kamaráda jsme se zastavili u dvou typů, které stojí naproti sobě (Rebel a Elegantní) a dlouho jsme se nemohli rozhodnout, protože oba se ho velmi týkaly; nakonec jsme rozpletli ten zamotaný provázek - že v jádru je Rebel, ale tak moc toho přejal od své Elegantní maminky, která neměla nikoho jiného než jeho, a on se jí musel stát stabilní, tradiční oporou (a tak svého Rebela prozatím zapouzdřil, takže ten v něm chodí jako tygr v kleci, rumpluje mřížemi a nespokojeně odfukuje; elegán jej uvěznil; ale on jednou ten beton prorazí; věřím tomu).

Táňa Havlíčková obdařila každý z osmi osobnostních stylů analogii s jedním trigramem I-Tingu. (Interakce 8 x 8 typů koresponduje s 64 hexagramy I-Tingu.) Trigramy nám pomůžou skvěle pochopit esenci osmi osobnostních stylů. (Plná linie = jang, přerušená line = jin).

Romantička (křehká jemná intuitivní žena, ryze jinová) koresponduje s třemi jinovými liniemi. Horní linie prý znamená hlavu, druhá srdce, třetí tělo. Romantička je ultra jemná a prostupná v linii hlavy, srdce i těla. Je to ztělesněná citlivost, soucit a jemnost, jako nadýchaná kremrole, jako klenot, který musíte nosit na rukou. Mužská verze Romantika obsahuje paradox. Je charakterizován stejným trigramem, je to tedy (v jádru) ultracitlivý, romantický rytíř. Ale navenek je věrný nejpravějšímu obrazu mužství, chová se tady navenek jako Voják. Od malička si hraje se zbraněmi, chce "pomáhat a chránit" a zachraňovat princezny z plamenů hořících budov (nebo dračích chřtánů). V srdci romantik, navenek ohromný drsňák (Marlboro man) s mačetou za pasem. (Tátu Vojáka i kluka Vojáka je určitě snadné si představit.)

Elegantní žena je stážkyní tradic, řádu a stability. Její mužskou variantou je Elegán - bankéř. Trigram vyjadřuje jangovou sílu v hlavě, v principech, z čehož vyplývá vysoká potřeba kontroly nad realitou a měnícími se procesy. Elegant se snaží o udržení principielního řádu, navzdory všemu chaosu světa, který jej znejisťuje. Proto se drží tradic, osvědčeného, zavedeného a nehodlá ustoupit ani o píď. "Protože proto," odpovídá nejčastěji elegantní rodič. V citech a těle je křehčí (jinové linie), proto méně vyjadřuje emoce (jakkoli hluboce třeba cítí), protože navenek se musí držet "forma" a řád: hlava to ven nepustí.

Okázalý osobnostní styl je charakterizován aristokratickým, estetickým a kultivovaným projevem, vřelým srdcem a schopností oceňovat druhé i sebe a vyšší potřebou luxusu, blahobytu a vysoké úrovně celkově. (Lze si představit krále a královnu). Jangová čára v rovině těla znamená prý koncentrovanou energii v hmotné rovině, což z okázalých dělá nejlepší podnikatele, realizátory projektů a dotahovače. Jejich schopnost oceňovat prý přitahuje kvalitu hojnosti.

Avantgardní mámy, tátové a děti jsou přes silnou rovinu srdce (niternost) ve svém trigramu propojeni s přírodou, zemí / vesmírem podobně jako přírodní národy, a tak mají nejtěžší nějak "zapadnout" do našeho mechanického systému. Sní o ideálním světě, chtějí žít přirozeně, uvolněně a v souladu s přírodou (ezo, eko, bio). Někdy si u nás připadají jako mimozemšťané.

Sportovci s třemi jangovými (ráznými) energiemi v trigramu jsou nadupaní nezřízenou vitalitou a nadšením a se svou orientací na vítězství, výkon a prvenství mají poněkud menší pochopení pro citlivější jinové typy.

Ležérní pozorovatelé ("žít a nechat žít") disponují velkou vnitřní silou, ač navenek působí nenápadně (vrchní úroveň trigramu odráží prý to, co je viditelné na povrchu).

Rebelové reprezentují vertikální síly chaosu, které přišly zatřást stávajícím řádem a autoritami (opak elegantních). Jsou silní v rovině hlavy a srdce (tam se střádají ty nové vize), ale jejich slabinou je tělo a rovina hmotné realizace.

Hvězdy nás prý přišly inspirovat novým spektrem uměleckých a emocionálních zážitků. Vnitřně jsou křehcí, jemní a přecitlivělí (ač to tak třeba nevypadá: jin v rovině srdce / jang navenek). Jsou ohnivé, chtějí od malička zářit a být středem pozornosti (dopřejme jim to) a jsou obdařené mnoha talenty. Mají excelovat a strhávat naši pozornost k důležitým oblastem života.

Tak a teď si představte ten kaleidoskop barev, když na sebe těchto osm typů začne reagovat. Táta - syn, máma - dcera, táta - máma, brácha - ségra atd.

Pojďme být sami sebou a pojďme druhé nechat být sami sebou: všechny barvy jsou krásné - přišla nám skrze svou knížku říct Táňa Havlíčková.

A Rebelka v ní křičí: dost bylo normalizačních čtverhranných šablon ("měl bys...") z dob Marie Terezie. Tolik nám ublížily. Pokřivily tolik květin. Pojďme to zkusit jinak. S respektem k naší unikátní jinakosti. S láskou, která nepodmiňuje.