autorka textu: Iveta HavlováVčera se mně někdo zeptal na narcismus
Je to široké téma a když přemýšlím, co říct,
co zdůraznit na téma, o kterém se mluvívá
s největším despektem,
pak asi to, že tito lidé jsou zavřeni
v té nejtemnější kobce, kterou si umíme představit
a ve skutečnosti velice trpí
Byť je toto utrpení většinou velkým úsilím
udržováno těsně za hranicí vědomí.
Na počátku je, jako vždy, narušený vztah
k rodičům, většinou matce
Chlad, direktivnost, manipulace,
popírání skutečných potřeb dítěte
V důsledku toho se vyvine jen velmi slabý
(nebo vůbec žádný) cit pro to, kdo vůbec jsem
Jasné je jen to, že takový, jaký jsem,
jsem nepřijatelný
- maminka ze mně nemá radost,
pokud se nesnažím změnit a plnit její požadavky
Dítě cítí velké stlačení, otupení vlastního já
(protože jen to, co je rodiči přijímáno,
se může zdravě rozvíjet)
Nepřijetí velmi bolí a snižuje jeho hodnotu.
Tyto pocity jsou k neunesení, a tak je začne
postupně potlačovat, zamrzá, odlidšťuje se
Sám sebe nemůže vnímat jako někoho
zcela bezcenného, a tak si alternativně
začne pěstovat jakýsi velikášský obraz sebe sama
Protože je to ale obraz umělý,
přináší mu sice výhody,
ale ne skutečný prožitek a hluboké uspokojení
Pod touto nafouknutou bublinou je prázdnota,
která zespod škrábe do zlatého povrchu
Proto je potřeba ještě více pracovat
- perfekcionismus a pracovní výkon
jsou jeho nadějí i bídou
a stejně tvrdě je požaduje i od druhých.
Narcista se neumí (nemůže umět)
mít skutečně rád,
a proto se nesmí splést, udělat chybu
Pokud ji udělá, dostaví se záchvat paniky
maskovaný chladem nebo zuřivostí
a snaha přesvědčit okolí, že chybu udělalo ono
Anebo chybu prostě vytěsní
Stejnou panickou vlnu v němá vyvolá
jakékoliv přehlížení, nesouhlas s jeho slovy,
i ten nejmenší odpor, vlastní názor druhého člověka
Příliš to totiž připomíná popření, vlastně vymazání,
které mu uštědřili rodiče.
Necitlivost, kterou rodiče projevovali
při nárokování disciplíny a výkonů způsobí také,
že se v něm nerozvine jakýsi klidný
princip svědomí, zapojení, spolupráce
„On nikomu nic nedluží“
Pokud se však rozhodne vylepšit svůj sebeobraz,
může lidem dokonce pomáhat
- ale jen z důvodu maximalizace zisků
a vždy z jasné pozice silnějšího.
Ve vztahu potřebuje mít pocit převahy
Přitahují ho submisivnější, byť reprezentativní,
protějšky.
Často vyhledá člověka, který umí vyjadřovat city
a tudíž žije, jaksi i za něj, stránku,
kterou on sám v sobě potlačil.
Samozřejmě ale svému partnerovi dává najevo,
že to s těmi city přehání
a nebude se umět na partnera naladit
(aniž by tušil, že to neumí).
Neumí prožívat blízkost, měkkost,
nemůže si dovolit být, v pozitivním slova smyslu,
vydán všanc svým pocitům,
pozitivní závislosti na druhém.
Bude si dál držet odstup.
Jeho schopnost milovat byla poškozena
už v útlém dětství
a na její místo nastoupila
racionalita, pragmatismus, provozní záležitosti,
funkčnost, principy.
Osobnost narcisty je zploštělá.
Žije z povrchové úrovně své osobnosti
Chybí mu kontakt s „oslabujícími“ pocity,
jakými jsou strach, lítost, zoufalství,
a tím i možnost prožívat se reálně
a cítit hluboké uspokojení z vlastní autenticity,
z kroků vycházejících ze samého středu bytí
Obvykle má zachováno spojení jen s pocity
EUFORIE na jedné straně
(z výhod spojených s jeho rolí) a
HNĚVU A NENÁVISTI na straně druhé
Hněv vycházející z jeho hluboké frustrace
je však převlečen za spravedlivé rozhořčení
ve jménu společenských, morálních či jiných vyšších principů
Nikdy nepřipustí, že by to mohl být projev
vlastní slabosti, úzkosti, závisti.
Problém s uzdravením narcisty spočívá v tom,
že nechce (bojí se) sestoupit ze svého piedestalu
a potkat se se svým lidským, chybujícím já
Nechce se setkat s pocity smutku, bezmoci,
ponížení, zoufalství.
Ale teprve až to udělá, získá znovu zpět
svůj lidský rozměr, začne znovu cítit
- protože ruku v ruce s prožitkem zranitelnosti,
jde i schopnost prožívat uvolnění a radost.
A pak bude schopen vcítění i do druhých lidí
Bude s nimi moci navazovat skutečné
rovnoprávné vztahy.
Ne vztahy učitel – žák nebo
filmová hvězda - obecenstvo
A už si nebude muset klást otázku:
Proč jsem tak nepochopený,
když jsem tak dobrý
a chci jen, aby se věci děly správně?
Žádné komentáře:
Okomentovat