 |
| Kryštof Kolumbus, bance Sv. Jiří. Sevilla, 1502. |
Text: "El Almirante Mayor del mar Océano y Visorey y Gobernador General de las Islas y tierra firme de Asia e Indias del Rey e de la Reina, mis Señores, y su capitán General de la mar y del su consejo." (Zcela "skromně" se zde tituluje jako generální guvernér celé pevninské Asie a Indie.)
- extrémní proměnlivost a převaha pohybu nad formou ve spojení se silným tlakem: neklid, labilita, vzrušivost, blouznivost, emoční zmatenost, propadání afektům a náhlým protikladným vzplanutím, nedovede se ovládat, silná pudová hnutí, nečekané změny v chování, nepředvídatelnost; druhým se může jevit až bláznivě, šíleně, zcela nedůvěryhodně
- proměnlivé, pravoběžné dolní délky s ostrým hrotem, v němž dochází ke změně pohybu k sobě a od sebe: nutkavá, neodkladná, nezlomitelná, fanatická touha pronikat s urputnou, egoistickou až sadistickou razancí; libido sublimováno (či spíše "vrháno") do vnější exploračně-agresivní aktivity (možná jako následek citově-erotického zklamání); jedinou vyjímkou je levoběžně zavinuté ypsilon ve slově "yndia" s tečkou ve třetím řádku: k "Indii" chová naopak jakýsi nostalgicky-vlastnický opatrovatelsky-něžný vztah (zabírá si jí "pacičkou" pro sebe jako drak svůj poklad); pozn. slovo Amerika se začalo do map zakreslovat až od r. 1507
- extrémně protažené tahy na konci slov vzhůru: v kontaktu s lidmi autorita, která se nesníží ani před panovníkem, na druhé se dívá příkře svrchu, arogantně, dominantně, nesnese odporu, je zvyklý velet s naprostou samozřejmostí a převahou, jako když "práská bičem"
- vůči zbytku textu překvapivě přesná, vysoko umístěná interpunkce se silným tlakem: navzdory emočně-blouznivému naturelu má jasné, silně principielní a idealistické uvažování ve smyslu jasných faktů a předpokladů, které vnukává posluchači pocit, že zcela přesně ví, o čem mluví; své myšlenky hájí jako neotřesitelné a geometricky-krystalické, ačkoliv se jedná spíše o urputné sny a vize: nepochybuje (tím může okouzlit)
- členitost: dobré organizační a racionální schopnosti; zručný řečník, organizátor, plánovač (což je však v dlouhodobějším měřítku narušováno jeho zbrklou, nevypočitatelnou náladovostí)
- rytmus členění: touha přetvářet svými dlaněmi svět, udílet svou vůli světu
- slovo "siňores" na konci třetího řádku je psáno s krajní nechutí a bodcovitým tlakovitým tahem na konci (na tomto obrázku už to ale není úplně vidět), který naznačuje, že by s aristokraty na dvoře jejího veličenstva nejraději velmi rychle skoncoval
- v horní zóně tvary připomínající zprohýbané prapory (nahoru protažené s ve slovech visorey a asia) působí dojmem, že ve jménu služby "vyšším principům" (Bohu, koruně) - na něž se odkazoval jako k nadřazené autoritě - si osopoval právo nad životem a smrtí svých bližních (přinejmenším nařizoval popravy a mučení; - nakonec byl za to souzen a funkce guvernéra mu byla odňata, zřejmě přeci jen pro svou vznětlivost nebyl nejschopnějším správcem); v jeho šlépějích zůstává krev; nevědomá dynamika těchto pohnutek je nejspíš mstivě-sadistická (odreagování traumatu)
- subjektivní shrnutí: šílenec, snílek, brutální, ne zrovna lidsky příjemný conquistador; jeden z milionu; kdyby se narodil v době, kdy ještě neexistovaly lodě, dojel by snad "do Indie" na velbloudí mršině
 |
| Kolumbův portrét vzniklý mezi léty 1505-36 (po jeho smrti), který se mi jeví jako nejpravděpodobnější. Všechny jeho portréty vznikly až po jeho smrti, čili jsou spíše fantazijní. Jeho reálnou podobu neznáme. Byl prý však vyšší a hřmotnější postavy a rudou, opálenou pleť. Jeho vlasy rychle zešedivěly. |
První (klíčová) otázka: svěřili byste takovému člověku loďstvo? Jakým způsobem přesvědčil španělskou královnu Isabellu? (Stalo se tak krátce po jejím dobytí Granady a vyhnání muslimů z Iberského poloostrova - kam jinam se armády potloukajících se lapků měly vrhnout než do Ameriky?). Považovala Isabella jeho vizi za pragmatickou - nebo jednala na základě osobního okouzlení? Není možné, že v Kolumbovi viděla člověka podobného sobě samé? .. Možná, že byla jediným člověkem na světě, před kterým (s pokorou) poklekl. Filmová Isabella (1492: Dobytí ráje) na Kolumbovu adresu říká: "...protože se mě nebál."
Druhá (kacířská) otázka: Co odlišuje Alexandra Makedonského, Kryštofa Kolumba a Adolfa Hitlera? Jde o dobro a zlo? (Za Kolumbovo "dobro" bych teda ruku do ohně nedal.) Nebo jde o vítězství, protože vítězové píší dějiny?
Třetí otázka: Byl Kolumbus mimořádný člověk? Má odpověď zní - ano. Jeden z milionu. Ční jako zasněžené Himaláje nad hobitími vršky. Jeho srdce bylo rozbouřené jako moře, ale jeho zrak upřený do dálky byl jasný jako diamant.
1492: Dobytí Ráje Riddleyho Scotta dle mého názoru Kolumba poněkud posouvá do polohy idealistického humanisty. Daleko přiléhavější svou atmosférou mi přijde Herzogův film pojednávající o výpravě jiného šíleného conquistadora: Aguirre, hněv boží.
Žádné komentáře:
Okomentovat