Grafologie a Psychologie: Živly v kontextu dalších typologií

Typologie elementů

Zvláštní postavení symbolu Symbol je znak, něco, co odkazuje k něčemu jinému. Může jím být grafický symbol, obraz či http://ografologii.blogspot.com/2009/04/elias-canetti-masa-moc.htmlvljakákoli obyčejná věc, třeba kámen, panenka, mořská hvězdice, korálek, rukavice, zdobený zapalovač, stará truhla po babičce nebo čtyřlístek. (Stejně jako je vzácné najít čtyřlístek, tak je vzácné potkat celistvého člověka, jehož 4 živly či kognitivní funkce jsou v naprosté rovnováze). Jde o to, že symbol je schopen oslovovat všechny naše kognitivní funkce naráz. Můžeme o něm přemýšlet, vzít ho do ruky, přičichnout k němu, procítit ho, dávat mu různá jména, nechat asociovat naše představy a vzpomínky, které se v souvislosti s ním vynořují. Symbol může sloužit jako projekční plátno našeho nevědomí nebo může odkazovat k říši nevědomí kolektivního a získat tím jakousi takřka univerzální sílu a platnost. V takovém případě získává svou sílu z říše archetypů. Na oheň, vodu, vzduch a zemi, můžeme také pohlížet jako na prastaré symboly, které naše předkové používají od nepaměti, dříve než vnikly jakékoli filosofické systémy. Intutivně nás oslovují a probouzejí v nás celou škálu významů.

Následujcí seriál o živlech má být jakousi volnou hrou, v níž se pokusíme použitím symbolického myšlení hledat souvislosti mezi živly, pradávnou minulostí a naší povahou, která se dá chápat jako směs živlů v různém poměru, stejně jako jakýkoli probíhající fenomén v přírodě, kde vše je podřízeno vzniku a zániku, slučování a rozkládání, jak o tom hovoří Empedokles, Herakleitos i Buddha. Předností typologie živlů je její přirozenost. Byla tu už dávno před tím, než moderní psychologie přišla s psychologickými testy a (do určité míry) uměle vytvořenými kategoriemi jako jsou introvert nebo extrovert. Sami dobře víme jak to je: máme vždy něco z obojího. Tušíme, že pouhé číslo, které nám vyjde v testu není schopno proniknout k tajemství naší osobnosti. Grafologie ano. Typologie, které používáme, pak představují jakýsi kompas, podle něhož se v osobnosti člověka orientujeme.

Čtvernost jako symbol celistvosti

Zatímco typologie extroverze - introverze, pasivita - aktivita, submisivita - dominance, cyklhothymie - schizothymie jsou dvojrozměrné, bipolární - můžeme si je představit jako osu o dvou pólech plus a mínus - typologie elementů je čtyřrozměrná. Vodu lze sice chápat jako protiklad ohně a vzduch jako protiklad země, ale jejich vztah nespočívá v jednoduché negaci (překlopení). Introvert je negativní protipól extroverta, ale mezi zemí a vzduchem panuje spíše kvalitativní negace, než kvantitativní. V praxi to znamená, že čím více jsme extrovertní, tím méně budeme introvertní, zatímco můžeme mít velmi mnoho z živlu země, ale i velmi mnoho s živlu vzduchu - ve čtvernosti nepanují tak jednoduché vztahy. Navíc pokud mi v testu vyjde 70% extraverze a 30% introverze, vypovídá to o mé sociabilitě, ale nic to nevypovídá o tom, jak to mám v sobě "srovnané", jak daleko jsem vzdálen své potenciální celosti. Čtvernost vepsaná do kruhu byla odjakživa univerzálním symbolem celosti. Zobrazuje se nejčastěji jako mandala, ale najdeme ji i v archaickém myšlení stavitelů dávných měst. Jungova typologie funkcí s tímto čtverným modelem celosti pochopitelně pracuje. Jde o to, že my všichni máme cítění, myšlení, vnímání a intuici - ale jedna z funkcí stojí v popředí, je vědomá, diferencovaná, bohatě rozvinutá, zatímco jedna bývá obvykle nevědomá, archaická, neopracovaná a právě s ní máme v životě největší problémy. V pohádkách bývá symbolizována třetím princem, třetí princeznou (Sůl nad zlato), kteří jsou na začátku příběhu zavrženi nebo jaksi zesměšněni, ukázáni jako méněcenní, ale nakonec všechny zachrání. Král představuje naopak funkci dominantí a nejsilnější. Právě ta totiž posílá onu slabou do vyhnanství - do nevědomí.

Cesta k celosti je neuzavřený proces, při němž se snažíme naše nevědomé funkce nebo živly nechat rozvinout, což vyžaduje z naší strany vědomé úsilí. Bez našeho aktivního přispění zůstaneme doma "jen ve svém živlu." To je také "pěkné", ale "bohužel" (život už je takový) se budou stále objevovat konflikty, které s sebou přinášejí nevědomé funkce a deficitní živly: zvláště v partnerských vztazích, ale i v každodenním životě. (Například lidé s deficitem elementu země mívají problémy už se zaplacením složenky, dodržením termínu nebo zatlučením hřebíku.)

Zřídkakdy si vybíráme člověka zcela stejného živlového založení, obvykle hledáme spíše někoho, kdo nás nějak doplňuje - druhou polovinu kruhu. Zvláště lidé s deficitním živlem hledají partnera, který jim tento živel bude suplovat. Tato motivace bývá strašně silná. Lidé s deficitem země prostě potřebují někoho, kdo jim s těmi složenkami bude celý život pomáhat a kdo jim dodá stabilitu, půdu pod nohama. Lidé s deficitem vzduchu zase potřebují někoho, kdo jim umožní se na život podívat z většího nadhledu, aby mohli svobodně dýchat. Ti, kterým schází oheň, jsou k vášnivým a temperamentním charakterům přitahováni jako můra k plameni, čekají, že v nich druhý probudí ospalou životní mízu. A ti, kterým chybí voda, si svou scházející citlivost a empatii pravděpodobně vykompenzují starostlivou, láskyplnou a poddajnou osobou, která do jeho života vnese harmonii.
Je vysoce pravděpodobné, že všichni vaši předchozí i současní partneři měli protikladné složení živlů, než máte vy sami. Mnohdy nastává ta situace, že váš méněcenný živel je u partnera dominantní a naopak. S lidmi se stejným živlem si totiž skvěle rozumíme, ale těžko k nim zahoříme vášní.
Více o kombinacích silného a slabého živlu zde.

Zkrátka: kruh, celistvost, úplnost, soběstačnost je ideál, v praxi se spíše snažíme vytvořit kruh s někým druhým. Čím více jsme sami "kruhovití", celiství, tím jsou vztahy svobodnější, snažší a bohatší. Kdo je sám sobě kruhem z jedné čtvrtiny, zbylými třemi čtvrtinami visí na partnerovi: "stojí jen na jedné noze, a ješte k tomu ne na své" (Šimek + Grossman).

Vlastnosti živlů a jejich korespondence

Tabulka živlových analogií

Živly a temperament

Rozdělení na 4 klasické temperamenty je historicky odvozené podle živlů.
Vzduch odpovídá sangvinikovi, který je bezprostřední, komunikativní, zvědavý, ale přelétavý a lehkovážný.

Oheň odpovídá cholerikovi, který je výbušný, ctižádostivý a dominantní, rád soupeří a touží po nadvládě, ale není příliš tolerantní a nechce si připustit své chyby.

Voda se tradičně připisuje flegmatikovi, který umí vyjít s každým a za všech okolností, nikam nepospíchá, snese zátěž, ale je trochu pomalý, příliš neprojevuje své emoce a jen tak něco ho nevzruší.

Země je nakonec spojována s melancholikem, který je nenápadný, opatrný, pozorný k detailu, hodně hloubá a všude vidí spíše překážky než příležitosti.

Živly a Jungova typologie funkcí

Jungova funkční typologie rozlišuje čtyři poznávací funkce: myšlení jako protiklad cítění a intuici jako protiklad vnímání.

Vnímání
Živel země je nejpodobnější funkci extrovertního vnímání, která vyhodnocuje smyslové vjemy vnějšího světa. Obojí spojuje smysl pro fyzično, hmatatelno, realismus, příklon k rutině a konvecím, smysl pro pořádek, důslednost a vytrvalost, důraz na fakta a preciznost. Vnímání a "zemitost" jsou takřka identické.

Myšlení
Živel vzduch má velmi blízko k funkci myšlení, s nímž sdílí smysl pro objektivitu, racionalitu, logiku, odstup a nezávislost, snadný pohyb ve znakových systémech, odhalování struktur a základních vzorců skutečnosti. Ve směsi živlů vzduchu a země najdeme realistické myšlení, které se opírá o jasně daná fakta a materiální realitu, ale je schopno i od nich abstrahovat, což se hodí pro vědecký styl myšlení. Z hlediska funkcí je to tedy kombinace vnímání (měření, pozorování) + racionální vyhodnocování výsledků.

Cítění
Přiřazení cítění k vodě a intuice k ohni už není tak jednoznačné a jungiánští psychologové se v něm rozcházejí. Můj názor je ten, že voda v sobě nese cosi z vyciťování, pasivního cítění, receptivity, empatie, jakéhosi "radarového podprahového příjmu", zatímco oheň spíše symbolizuje aktivní a expresivní vyjadřování emocí. Má v sobě až cosi divadelního nebo hysterického, v každém případě temperamentního a vášnivého, co si například představíme pod "španělskou krví". V prvém případě hovoříme spíše o citlivosti, ve druhém o expresivitě, což jsou dvě odlišné věci. Velmi citlivý člověk, je-li introvert, své pocity téměř nevyjadřuje, takže nevíme, co se v jeho nitru odehrává. Extrovertně citový typ bývá naopak velmi expresivní, ale nemůžete od něj čekat, že vám bude v klidu a trpělivě naslouchat a že vám bude dokonce rozumět. Spíše bude kamarád s každým kolemjdoucím, ale bůhví, když od něj něco budete potřebovat.

Dle mého názoru by voda odpovídala nejvíce introvertnímu cítění a oheň cítění extrovertnímu.

Intuice

Jak je tomu s intuicí? Domnívám se, že obdobně jako s cítěním: Extrovertní intuice charakterizuje lidi zběhlé v mezilidských kontaktech, tzv. people-skill oriented, kteří dokáží dobře vycítit potenciál druhých lidí a které nejspíš najdeme mezi pedagogy, trenéry a psychology. Tento druh intuice je spíše ohnivého charakteru, má v sobě cosi nestálého a neřízeného, co těká a kolísá, co neustále větří nové příležitosti.

Naopak vodní, introvertní intuice je spíše sugestibilní, čerpá ze zvláštních tušení, snů a symbolů, na hranici vědomí a nevědomí a je citlivější k jemnějším procesům, které se zde odehrávají.

Intuice má však cosi společného i s pohyblivostí vzdušného živlu, zvláště u intuitivního stylu myšlení, které přeskakuje logicko-pojmovou strukturu, což odpovídá kombinaci vzdušného a ohnivého živlu. Rychlost světla (oheň) je ve srovnání s rychlostí proudu vzduchu nepředstavitelná.

Vidíme tedy, že výstižné paralely mezi oběma typologiemi existují, ale musíme být obezřetní - nejsou tak samozřejmé.
Vraťme se na závěr k symbolu celistvosti, jímž jsme začali. "Peklo jsou ti druzí," říká Sartre - ano, protože čtvrtý lístek našeho trojlístku, který směřuje dolů, bývá ukryt v nevědomí. To, co obvykle vidíme, je jen trojlístek. Čtvrtá funkce je skrytá a čeká až jí věnujeme vědomou pozornost, aby mohla růst. A cesta každého člověka je jedinečná. Jedinečná je i jeho kombinace čtyř živlů a čtyř jungovských funkcí.