(Rozeznění individuačního obrazu)
Odysseus před dvaceti lety vyplul dobít Tróju. Nyní se vrací do své rodné Ithaky.
...
Hovoří Athéna:
„Ty jsi, příteli, buď nevědomý, nebo přišel z daleka,
když se ptáš na jméno této země — není přece neznámé
ale mnohými je pojímáno jak na východ od slunce,
tak i tam, kde paní stíní západ.
Je to ostrov skalnatý, kam nepřijde kůň s řevem bitev;
přesto není chudý – obilí se tu daří krásně,
stáda dobytka i olivovníků a citronových stromů obklopují hvozdy,
topoly zaslouženě vylévají rosné slzy, a zahrady poskytují vlahý stín.
Ó, slyš mě, cizinče…“
"meliē te men lyorrhoa kai roa kēpeion aeion;
ō phō, kluthi, xeine…"
Dále verše říkají, že Odysseus pohladí obilí a poděkuje nymfám (silám střežícím prameny, jež slouží nebeskému otci Diovi) mnoha krásnými slovy, nyní (při návratu) už v nejhlubším respektu a úkloně. (Z konstelací víme, že čemu vzdáme úctu, s tím se lze potkat.)
