Poznámky k přednášce
Co vlastně rozumíme temnotou? Proč odmítnutí temných komponent nefunguje a nevede ke zralosti a celistvosti? Jaké aspekty temnota obsahuje? Je temnota opravdu "zlo"? Jak by vypadal svět bez temnoty? Přijďte si do tohto článku ulevit od přílišného světla, povolit kravatu, odpočinout si.
Představíme si temnotu v různých aspektech:
1. temnota jako nedovolené pudové a emocionální impulzy
- temnota jako přirozené sexuální impulzy neshodující se superegem ("to nesmíš", říká pan farář nebo tatínek a nám se to internalizuje jako vnitřní hlas vytvařející stud a vinu)
- perverzní sexuální impulzy neshodující se s normami společnosti (bdsm, fetiš apod.)
- agresivní impulzy ( agresivitu však potřebujeme k ochrane a nastavování hranic )
- protisystémové impulzy ( jít proti normám ); punk; (archetyp Lilith); vzpomeňme, že nectností Němců za druhé světové války nebyla sociopatie: ale poslušnost, lísání se k autoritě státu ( v podstatě ale stockholmský syndrom: olízat ruku, která hrozí smrtí ); temnota umožňuje odvážnou revoltu vůči takto pojaté morálce; Lilith je to, co se bouří, protože musíme být věrní své esenci - a to i za času, kdy se hrozí smrtí
- s těmito zadrženými energiemi zde může zůstávat podstatná součást naší kreativity a originality
- temnota jako jakékoli autentické emoce, které nejsou ve shodě s personou; bez nich jsme v projevu ploší a jednotvární: nějaké části ukazujeme, jiné skrýváme a zadržujeme, takže jsme neupřímní, např milí, ale přetvařující se
2. temnota jako trauma
- traumatické části a jejich ochrany (pokud nechceme jít do temnoty, pak není možné léčení, léčení bude povrchní); duchovní bypass
- traumatické obsahy jsou izolovány mimo vědomí a tím jsou "v temnotě ", neviditelné, nekontaktovatelné
- jsou jako černá díra: nevidíme je, ale můžeme vytušit, že je, skrze nepřímé dopady na okolní vesmír; trauma necítíme, ale skrze opakované retraumatizující vztahové peripetie jej pomalu objevujeme; trauma necítíme, ale skrze závislosti nebo workoholismus od něho utíkáme
- trauma je tedy v temnotě (je nevědomé), ale je obrovským motivačním faktorem, který může fatálně ovládat naš život od A do Z
- temnotu si ponejvíce asociujeme se zlem (neprávem: lze totiž zrovna tak myslet zlo lucifersky a mengelovsky dokonale bílé), avšak jako nejvíce koncentrovanou temnotu (skryté pod mořem a mnoha nepropustnými vrstvami) si můžeme představit naše trauma; právě tam se nikdy nebudeme dívat, tam spí dobře odizolovaná nepochopená bolest
- temnota může být symbolem pro bolest, kterou nechceme vidět (cítit)
- a pravdu, která nám je nepříjemná
- bez vyléčení anebo aspoň sebereflexe a obeznámení se s principem traumatu hrozí neustále duchovní bypass (obejití zranění únikovým skokem do falešné vyšší duchovní pozice)
- průměrný jedinec v české populaci má integrováno cca 20-30% svého traumatického kontinentu; čili o 70% bolestné části své psychicky vůbec nic neví a je ovládan nevědomými strategiemi tak, aby tento psychický kontintent nebyl nikdy objeven (aby nebyl konfrontován s touto bolestí); průměrný jedinec svůj život "táhne" cca 30% zdravou částí své psychiky; představte si, že žijete v domě a obýváte jen jednu částečně vytopenou místnost; zatímco zbytek je vypálený, zmokvalý a zamčený a obývají ho neznámí lidé, ponejvíce smečka zbídačelých dětí (to je obraz psychiky normálního jedince) - není tma nevědomí krajním milosrdenstvím díky kterému můžeme fungovat?
- protože trauma je izolováno v těle, obsahuje duchovní bypass často obejití těla, neidentifikaci s ním; totéž se může dít u intelektuálů a akademiků: většina populace žije převážně v hlavě; jediný důvod se jmenuje: trauma v těle a pokus se od toho izolovat (do nutkavých myšlenkových procesů), neosobních témat čili obecných a vzdálených principů a abstrakt (platí hlavně pro vyhýbavý typ attachmentu vzhledem k matce)
- při relativně integrovaném traumatu se mysl (hlava, myšlenková produkce) zklidňuje, uvolňuje; meditace nebo jóga se může dít přirozeně a bez úsilí (zmizí křeč, staženost)
- meditace či kontemplace jsou metody, které můžeme vykonávat 50 let 2 hodiny denně, ale traumatu se ani nedotkneme (zůstane ležet v temnotě); my pak celý život žijeme jen z omezeného psychického zdroje, navzdory celoživotní duchovní praxi
3. temnota jako vnitřek těla a jako podmínka sexuální zralosti
- tělo, orgány, vlasy, chlupy, zuby, nehty, maso: snaha se nad to povznést nas vede k odhmotnéné (duchovně infantilní identitě na způsob komiksové malé mořské víly, panenky, princezny, andílka: tato identita je zákonitě nezralá a sexuálně "mimo")
- sexuální zralost a mužsko - ženské interakce vyžadují akceptaci temnoty (fyzična, hmoty, moudrosti orgánů - a jejich intuice neboli instinktů - vagína nebo "koule" mají svou moudrost a bez nich jsme neúplní, "hlavoví" nebo "pohádkoví" - jako kdybychom sexuálně "zaspali" a nežili svůj chronologický věk (50tiletý chichotavý diblík plynule přecházející v barovou ezovílu); tato sexualní nezralost se částo promítá do vzezření a chování (zamrzle dětský výraz nekorespndující s chronologickým věkem)
- bez temnoty nelze dospět (pohádka o Červené Karkulce iniciované vlkem, mýtus o únosu Persefóny)
- temnota obsahuje iniciaci (dochází k proměně trajektorie, která už byla neudržitelná, tehdy temnota musí náhle vpadnout na scénu)
- přílišná naivita vyzývá temnotu, aby přišla s korektivní (otřásající) zkušeností; tím duše dospívá
- Freudova stádia psychosexuálního vývoje: zamrznutí v orálním stádiu - věčný budulínek, v análním stádiu - věčný úředník, ve falickém - věčný vejtaha, v latentním stádiu - věčná školačka
4. temnota jako animální aspekty duše (vnitřní zvíře)
- instinkty varující před nebezpečím v neznámé situaci a prostředí (les, sídliště v noci), před nevhodným partnerem (naivita)
- divný pocit v břiše říká "nechoď tam", kdo je moudrý, tak ho slyší ( i tento pocit je "temný", vymyká se "osvícenému světlu rozumu")
- jako světlé a vysoké totiž chápeme to, co je v dosahu zraku (oka, slunce, vědomí); co je od něho dále, označujeme jako temné a nízké
- už zrak je hodnocen jako vysoký, ušlechtilý smysl, kdežto čich nebo hmat jako nízký (přičemž zrak může klamat - nevidí "za" iluzi, kterou hmat a čich prohlédne skrz: tyto smysly vidí do hloubky, pod povrch; jsou intimní)
5. temnota jako smrt a božstva spjatá se smrtí (pluto, hekaté, smrtka, kálí, lilith)
- obrovské vrstvy psychiky a života se stávají "zakázanou zónou", takže není možné dospět k moudrosti, zralosti, klidu a míru; i kdybychom meditovali od rána do večera, jsme odsouzeni k napětí, neklidu, který souvisí s potlačováním tak obrovské vrstvy psychiky
- potlačující asketa v podstatě sedí na sudu se střelným prachem (potlačující slušňák sedí na sudu s agresí apod); onen sud = stín
- bez přijetí temnoty, není možný klid v duši, bezpečí, ohraničení, ukončování (vztahů), rozchod, upřímnost, přeseknutí, rozseknutí nevhodné situace nebo vztahu, zůstává věčné (plytké neslané nemastné) trvání; jsme odsouzeni k pokrytectví: nemůžeme ani nikoho zdravě "poslat do prdele"
- bez přijetí temnoty neustále potlačujeme, neustále se přetvařujeme: barvíme "hovna na zlato", "bělíme anál", cukrujeme, medujeme, neuznáváme hořkost a slanost nebo jiné nesladké kvality
- v naší kultuře nesmíme stárnout, padat (podzimnit), chybovat (a tedy zrát), být nemocní, ani umírat; máme dovoleno jen sedět v zataženém viktoriánském korzetu, tvrdě pracovat, a mezi tím vyfukovat obláčky růžově chichotavého neproblematického kouře (a občas trochu povrchně sexovat)
(- o Stínu Viktoriánské Anglie mám v hlavě připravenou celou přednášku)
6. temnota jako nedokonalost
- bez přijetí temnoty můžeme tíhnout k potřebě dokonalosti (sebe a druhých); to vede k akcentaci viny, souzeni, hledani chyb a nelidskosti
- diky temnotě si dovolujeme chybovat, být lidští, přirození
- výhradně světlé duchovno je dokonalosti a čistotě (stat se ideálem, fejkovat se do ideálu), duchovno s integrovanou temnotou je o opravdovosti
- s představou dokonalosti přebírá úlohu fejkovací mysl podlehajici duchovnímu superegu
- ztotožnění s duchovním superegem (čili "zgurovatění") je větší problém než tzv ego, které je úplně přirozené a měli bychom ho (tedy sebe) akceptovat
- duchovní superego vytváří vinu v sobe i v druhých ("měl bys", "nebuď"); viny je svět a psychika plná a vina neotvírá perspektivu léčení
- vina je tam, kde není láska
- láska miluje vše, jak je, se světlem i temnotou, potenciálem, telesnosti i nedokonalostmi
- temnota je ta nedokonalost, kterou guru (církev) nepřiznává; právě ta vyhřezne, když začnou prosakovat sexuální skandály; kdyby neexistovala poptávka po dokonalosti ze strany masové populace (ať je ten na pódiu dokonalý, budu ho obdivovat jako náhražku za nedokonalé rodiče), pak by dotyční prostě žili svou sexualitu a přirozenost a nedocházelo by k těmto extrémním lapsům
- akceptace temnoty nás vyzbrojuje instinkty, které nás chrání před falešnými gurui a psychopaty v roušce beránčím
7. svět bez temnoty
- pokud z psychického svět vyloučíme vše temné, jaký svět nám zůstane?
- svět orientovaný na vzhled, vnější podobu věcí a těla; svět orientovaný na maskování, skrývání, zadržování, přetvařování - dojem bude vše; svět navenek morální a ctnostný; svět řádný a dokonalý bez špetky nedokonalosti; svět napjatý a přepracovaný; svět neakceptující nemoc, stáří a odchylky od norem čili jinakost a rozmanitost; svět přísně posuzující a hodnotící, vytvářející toxický stud a vinu ("nejsem ok"); svět povrchně bigotní a úzkoprsý, v němž nelze volně dýchat; svět řízený vůlí a hlavou; svět jediné správné pravdy (jednozdrojového světla)
- v součtu svět narcistně andělský navenek, ale s nepřiznaným ďáblem uvnitř, který bude však projikován na domnělého vnějšího nepřítele (a před ním se budu paranodině třást strachy)
- v největší zkratce: zůstane mi psychika pojatá jako Potěmkinova vesnice; dokonale sladká Primabalerina na jedné noze zamrzlá v křeči
- dle odbornice na vůně Ireny Kozelské si většina ženské populace oblibuje silně sladké, květinové vůně: mainstream si vybírá jen sladce líbivý aspekt psychických kvalit ( nezralost a věčné mládí jako psychický mainstream )
- svět jako sterilní nemocnice, kde je zakázáno prdět i umřít; stvořujeme svět, v němž se smrt jaksi "nesmí"; odkud jde tento nárok?
- člověk jako komplexní bytost s hloubkou, zraněním a stíny - versus člověk jako kýč (vonící po fialkách)
8. temnota jako výdech, jin, uvolnění (kde světlo je nádech, jang, napětí)
- akceptace temnoty umožňuje uvolnění u
- neakceptace temnoty vede k náhlým výbuchům protlačených emocí tam, kde zmizí sebeovládání
- sebeovládání, kontrola vyžaduje neustale mestnat velke množství energie smerem k brzdění; psychika založená na nadměrné sebekontrole je neefektivní (auto, kde šlapeme na brzdu a plyn současně a čas od času explodujeme)
- kontrola je nutná tam, kde je toho hodně k potlačování
- psychika umožňující přijetí všech emocí nepotřebuje příliš zadržovat, blokovat, brzdit: je přirozená jako horský potok
- integrovaná psychika se podobá vrnící se kočce schopné kdykoli pružně vyskočit anebo spokojeně zívnout a ulehnout
9. temnota jako aspekt erotické lásky
- co je láska, bez temné komponenty? bude postrádat vášnivost, intenzitu, odvahu jít proti přesile nebo převládajícímu mínění většiny; bude to láska "bez koulí a bez kundy", láska pouze spirituelní, nebeská; nebude to láska mezi celým mužem a celou ženou
- temný aspekt lásky znamená: chvíli se i nenávidět, škrábat, kousat, laškovat, plácat, nadávat: milovat k zbláznění, milovat sprostě a divoce (celkové teplo lásky tímto roste!); kdežto slušnost a korektnost vztahy sterilizuje (zastavujeme pohyb kyvadla)
10. temnota jako možnost působit bolest
- skoro nikdy nikdo nikomu ublížít vědomě nechce (az na naprosto extrémní případy); přesto:
- temnota obsahuje možnost, že někomu ublížíme; bez přijetí tohoto aspektu opět žijeme fejk; je dost pravděpodobné, že někdy ublížíme i tak, ale budeme obratní v tom si tu tuto skutečnost zastřít (na tom je postavena psychopatická osobnostní struktura - ta potřebuje nikdy nahlédnout bolest , kterou sama působí, aby mohla jako struktura dál nerušeně trvat)
- že někdy někomu ubližíme, i když nechceme, je prostá lidská vztahová realita; pokud o tom vím a jsem schopen se o tom bavit, je to známka psychické normality (problém začíná tam, kde tuto skutečnost neuznávám)
- když si dovoluji zplodit dítě, otvírám prostor potenciální bolesti pro dítě i pro matku, ale i prostor nového života; bez akceptace bolesti jako součásti života nastává stagnace (tento druh stagnace jako vymírání populace je celoevropský symptom)
11. dynamika kontrastu
- temnota v kontrastu ke světlu dává světu, vztahům i psychice dynamiku
- temnota je integrální součástí světa i psychiky
- jakýkoli jev ve světě či psychice můžeme označit jako spíše temný nebo spíše světlý; světlý se vztahuje k duchu, lehkosti, jasnosti, vědomí, řádu a nebesům, klidu a jemnosti, zatímco temný se vztahuje k tělu, zemi, hmotě, tíži, neproniknutelnosti, nevědomí, chaosu, peklu a intenzitě; mezi těmito póly jsou plynulé přechody a v každé vrstvě psychiky můžeme být jinak vypolarizovaní
- přitahuje nás určitá míra kontrastu (protikladnosti) vůči nám samým, neboť Erós vždy střílí tak, abychom se potkali s tím, co nám samým chybí a tím to skrze lásku a touhu do sebe přijali a stali se tím; tím se dynamika sníží a Erót už střílí z nového úhlu ve směru nové příští celosti (erotický pohyb je nekonečný)
- jsme-li příliš světlí, posílá nás Erótův šíp spíše k temnějšímu pólu a naopak
- ona černá tečka uvnitř převahy bílé bílou nepopírá, ale naopak na základě kontrastu vyzdvihuje (jako disharmonie - "ďábel" - v hudbě, nebo pižmo ve vůni); takto chápaná krása (harmonie) je dynamická a živá, proměnlivá; stoupá spirálovitě do nekonečna ke kráse ještě větší (bůh je točité schodiště k němu samému)
- opakem je krása sterilní a život jaksi řádný, ale statický, člověk slušný, ale jaksi nudný, ale ne úplné lidský, vtipný nebo originální: člověk panák / šosák, karikatura, dvojrozměrný chlapeček ("Přemek Podlaha / Mirek Dušín / Old Statterhand") bez stínu a 3D plasticity
- v psychice známe metaforu kyvadla: láska přechází dočasně v nenávist, vzlet v pád, peklo v nebe a naopak; s přijetím kyvadla dovolujeme uvolněný pohyb kyvadla a tím jaksi maximalizujeme i to dobré; kyvadlo nucené stát vpravo se dostane méně vpravo než to, které smí putovat i vlevo; psychika a emocionalita je kyvadlovitá; rozum má tendenci tuto dialektiku nevnímat, rozum bez propojení se zbytkem duše topornatí (viz bod 2)
12. temnota jako chaos oproti řádu
- obsahuje možnost pohybu, změny, zhroucení, kolize, krize, zvrknutí, deformace: ale i vývoje, exploze, progrese, revoluce, kvantového skoku
- symbolem tohoto chaosu jsou třeba rozcuchané ženské vlasy (formováním účesu a vousů dáváme podvědomě najevo své pojetí vztahu mezi řádem a chaosem; analogií toho je forma a pohyb v rukopisu); odtud Gorgona s hadími vlasy jako symbol vzpoury proti Diovi (řádu nebes); na Sicílii však stojí chrám s Gorgonou na štítu, tzn. Řekové považovali tento aspekt světa a psychiky nějak za hodný úcty (něco jako sláva chaosu!)
- aby něco mohlo vzniknout, musí něco zaniknout
- destrukce a tvorba se prolétají jako hadi
- génius dává povstat novému skrze překonání, zničení starého řádu (ve své psychice/společnosti)
- symbolem pro destrukci, která ruší dokonalou "kristovskou" 12ku, a roztáčí spirálu nového vývoje je číslo 13 (tarotová karta smrt), 13ka je řád s Jidášem uvnitř, řád dynamický; 13ka je počet lunárních měsíců v roce, číslo cyklického ženského kalendáře (13 x 28 = 364 + 1 = 365; přesto se temné 13ky "bojíme" a máme složitější kalendář dvanáctkový, solární namísto lunárního)
- božství (kreace kosmu) má zřejmě zájem na nesmírně "perverzní" realizaci všech možností a forem, tvoří nejen "stvůry", ale i "nestvůry" (i ve smyslu psychickém); nezajímají ho jen formy ušlechtilé a vznešené, ale jaksi expanduje do všech sfér, i do světů dolních, zrakem nepostižitelných, kde se může odehrávat obrovský kus života, který uniká našemu chápání: hlubiny země, oceánů, propletených kořenů lesa, "temná hmota" kosmu; všechny tyto končiny symbolizuje Gorgona, zatímco ty ušlechtilé Zeus nebo Apollón: nezapomínejme však, že Gorgona byla kdysi Diovou velkou láskou, než ji zavrhl za hranice "řádného světa"
- "temné masy" v nás i v kosmu je zřejmě mnohem mnohem více
- nejsou nám hlubiny tam dole pod naší hlavou, hlubiny uvnitř nbašich těl a našeho nevědomí včetně traumatických kontinentů paradoxně dál než ty, na něž hledíme Hubbleovým teleskopem?
- traumatizovaná (depersonalizovaná) psychika si vybírá vzdálené a neosobní cíle expanze
- Gorgona na hvězdném nebi je více "sexy", než ta střežící naši bolest zamčenou v našem nitru; ta generuje stále znova obdobné situace, aby byla objevena a duše dosáhla celistvosti; jaká síla! tu pak nazýváme osudem
- kdybyste si mohli vybrat: Hubbleův dalekohled nebo Athénin štít pro Persea, kterým lze zahlédnout Gorgonu a přitom nezkamenět? (štít představuje sebereflexi respektive reflektování / odrážení něčeho co se na nás dívá z útrob nevědomí)
- s kamarády jsme onu komplexově-traumatickou část v našem těle jakoby tu klidě spící - tu rozjitřele rozvlněnou - pojmenovali jako medůza; jsou to všechna zranění prorostlá do jedné matrice; pokud byste na ni vtrhli s prudkým světlem, schová se pod vrstvu obran (reichovský charakterový krunýř); pokud však vytvoříte bezpečné, láskyplné, teplé prostředí, je možné, že se ukáže a začnete její vrstvu v sobě cítit
- láska tedy otvírá temnotu a temnota otevírá lásku
13. temnota jako potencialita, jako pralůno
- temnota jako prostor ( mezi řádky, mezi hvězdami )
- temnota jako nic, ve kterém vše je (totožnost nicu a jeců, prázdna a forem = v buddhismu prý moudrost pradžnáparámitá)
- vše, co by mohlo být, a dosud není
- nekonečné moře (nevědomí, pleróma), které teprve nabytím tvaru vstupuje na světlo (do světa); temný les, lůno země ("prach jsi a v prach se obrátíš")
- můžeme si představit, jak z temnoty vše vyrůstá, ve světle chvilku tančí a pak se do ní zase navrací
- tento aspekt temnoty je božský, potentní, plodivý, neomezený, regenerující, neuchopitelný, nevyjádřitelný
- to se zhruba rozumí archetypem Pluta (vládcem podsvětí, té časti světa, kam se Zeus nedívá)
- jsme šíp vystřelený mezi Hádem a Hádem (podsvětím, které je se životem tajemně jedno)
- skrytý život pod zemí, kde je náš zrak krátký: kolik život zde bují? mikroorganismy, houby...
- skrytý život v našich orgánech a buňkách (např. inteligence až civilizace v našich střevech), tam také nevidíme, toť také temnota
14. rovnováha mezi světlem a temnotou jako symbol celistvosti, úplnosti, neboli Tao
- to je nejhlubší potřeba duše
- právě to si připomínáme o Slunovratu a o Vánocích: že světlo se rodí v posvátném prostoru temnoty (hvězda na obloze, malý Ježíšek ve chlívě), že božské tkví v obyčejném a tělesném, věčné v cyklickém a každodenním a tento paradox že je nejvyšsí zázrak!)
- každá duše, i svět sám, sem (k celistvosti, propojení) neustále směřuje
- ba i zde stále je, prodlévá, dynamicky kolotá, jako vír, když vypouštíme vanu: pohybuje se tam, i zde chvilkově setrvává
- všechny protipohyby jsou současně oním převládajícím propohybem (nemoci zjevují jinak neviditelnou skutečnost zdraví, slabosti sílu a drobné vady krásu)
- co je světlé a co je temné se tak zrovna jeví dle mikropohybů oka kamery těsně nad hladinou rozvlněné řeky
- duše nehledá dokonalost, ale celistvost
- celistvost je uvolněná a blažená
- může být hlubší a ještě hlubší a ještě hlubší
- můžete jí probádat, uskutečnit víc a víc a nikde jí nenaleznete konce
- soubor všech protikladů žádný protiklad zřejmě nemá
1 komentář:
Vojto, jako vždy v přesný čas.
Okomentovat