David Rath

Malé zamyšlení nad rukopisem Davida Ratha

Asi před měsícem se na internetu objevil Rathův rukopis z vazby editorovi MF Dnes Petru Suchomelovi. Byl jsem na Rathovo písmo zvědavý - očekával jsem písmo pronikavě mazaného, ostříleného politika. Jaké ale bylo mé překvapení: Rathovo písmo nakonec působí úplně jiným dojmem.

Působí jako písmo dosti nezralého člověka, takřka klukovsky. Pokud bych neznal autora rukopisu, odhadoval bych studenta gymnázia, popř. začínajícího studenta VŠ. Dále rukopis nepůsobí "mazaně" ve smyslu nějaké záludnosti, spíše trochu naivně, a to až do té míry, jakoby byl autor sám překvapen světem, ve kterém žije a úplně nerozlišoval složitosti a nuance vysoce komplexního sociálního prostředí (které nejen politika obnáší) - jakoby si zvykl pohybovat se v nějaké zjednodušené "klukovské hře", domnívaje se, že tak zřejmě musí žít "všichni"...  A najednou se z tohoto "Jiříkova vidění" probouzí a nevěří svým očím. Jeho udivení je upřímné. Všechno je nějak jinak!

(Tato "sociální naivita" však není totéž, co nízké IQ - to může být samozřejmě nadprůměrné. David Rath se ve svém životě rozhoduje spíše racionálně než pocitově: Ačkoliv z písma nemůžeme odhadnout přesněji výši inteligence, lze alespoň říci, že mu to logicky myslí dobře.)

Dále je zajímavé (připočtěme to ale i vlivu prostředí vazební věznice), že se (v běžném osobním životě) nejedná o člověka nijak výsostně sebevědomého. Jeho podpis je sice "Napoleonsky sebezdůraznivý", což odpovídá schopnosti dobře zahrát ve svém profesním prostředí roli "krotitele lvů", ale jde spíše o kvalitní "herecký výkon", v němž je zvyklý prezentovat se jako vysoce ambiciózní osobnost, mířící "vzhůru, jen vzhůru a ještě výš" - ale jedná se spíše o (kompenzační) mimikry, které používá páv, když rozevírá pestrobarevná ocasní pera, nebo když se gorilí samec bije v hruď. - Chceme tím říct, že za touto hereckou fasádou v podstatě nestojí žádný reálný podklad, a že je paradoxní, kolik lidí z jeho okolí tomuto hereckému výkonu možná podlehlo. (Zřejmě ti, co se cítili zastrašeni; ti, co Ratha důvěrně znali, byli ve zcela jiné pozici.)

Tento archetyp "přesvědčivé herecké síly kontrastující s charakterovou slabostí" je ztvárněn v románu Klause Manna Mefisto, kde sledujeme vzestup a pád hysterického herce a jeho symbiotické prolnutí s nacistickými moci-strůjci. Skvělé je i jeho filmové zpracování, v němž Mefista geniálně ztvárnil K. M. Brandauer (vpravo).

Vnitřně se David Rath nachází spíše v rozpoložení melancholickém, nepochopeném, citově roztřeseném, marně hledajícím jakoukoli oporu. Intelektuální nadhled, věcnost, si však prozatím uchovává. (Jelikož nemám k dispozici jiné ukázky jeho rukopisu, nemohu s jistotou určit, zda se jedná o stav setrvalý nebo vyplývající z aktuální situace). Nicméně je pravděpodobné, že je k sobě dosti sebekritický (což může vyplývat z přísné otcovské výchovy) a má tendenci se spíše podceňovat (přestože navenek umí zahrát "divadýlko"). Skoro bych až řekl, že jde o člověka, kterého někdo "mazanější" (a neříkám, že za tím nemůže být nějaká žena či dokonce ženy), dokáže docela dobře ovládat. Tím nechci ani zdaleka zbavovat Davida Ratha odpovědnosti za jeho činy, jen říkám, že si dovedu představit situaci, kdy je tento "naivní kluk" docela dobře ovladatelný, především ve chvíli, kdy je něčím "milým a zlaťoučkým" zaslepený či vtažený do "mocenské hry", obluzeně domnívaje se, že je to přeci on, kdo onu hru řídí. (Stačí neustále jemnými přílivy doplňovat jeho hladinku ješitnosti).

Pokud jde o životní motivace, domnívám se, že nejsou až tak složité. Důležitou úlohu hraje pudová potřeba materiálního zabezpečení až tendence k samoúčelnému (nutkavému) hromadění (související s tzv. Freudovou anální fixací), na níž není nic až tak záhadného a vyskytuje se u mnoha osob. Zde se však trochu komicky proplétá s oním klukovským viděním světa, což připomíná situaci, kdy chlapec usedne k počítačové hře a snaží se dosáhnout co nejvyššího skóre (v korunách či dolarech). Netuší, že se pohybuje v jakési virtuální realitě. Má dojem, že tuto hru hrají všichni (co jiného by přeci v tom životě dělali?), a on je jen (ze svého pohledu zcela nevinně, protože je prostě "úspěšný") v čele peletonu. Nyní, když se mu před očima objevil nápis "GAME OVER", prostě nechápe. Zmateně se rozhlíží a nejraději by si běžel postěžovat mamince. Co mu jen jeho vychovatelé o tom našem světě neřekli?

David Rath - dopis, 1. část.

David Rath - dopis, 2. část.



*

Ukázka z filmu Mefisto (režie István Zsabó)



Související článek:
Narcismus, nacismus a psychologie skupiny