Tetris, výtvor sovětského akademika Alexeje Pažitnova lze použít jako preventivní lék, který může pomoci přecházet vzniku posttraumatické stresové poruchy (PTSD).
Posttraumatická stresová porucha vzniká jako následek nějakého otřesného zážitku (u mužů nejčastěji válka, u žen znásilnění, jindy je to dopravní nehoda či přírodní katastrofa). Tento zážitek není dostatečně zpracován a projevuje se záchvaty hněvu, poruchami spánku a koncentrace. Situace připomínající původní událost vyvolávají úzkost, dotyčný se jim vyhýbá, je obecně více lekavý. Vzpomínky na původní událost jsou útržkovité, mlhavé, nepřesné. Někdy se vracejí "flashbacky" - náhlé živé reminiscence původní události, jež není možno ovládnout vůlí. Lidé s PTSD mají vyšší hladinu katecholaminů a sníženou hladinu kortizolu. Vede to ke zvýšeným reakcím podle vzoru boj / útěk. (Stresové situace řeší únikem, přenesením pozornosti jinam - nebo startuje do neadekvátně agresivní reakce).
Lidská paměť funguje jinak než jako "zapisování na hard disk". Vzpomínky se "usazují" během šesti hodin po prožití nějakého zážitku a teprve během této doby se rozhoduje o tom, jak se vzpomínky do paměti včlení. Je tedy klíčové, co naše vědomí a pozornost vykonávají v inkriminovaných šesti hodinách.
Co kdybychom v těchto chvílích "zápisu" hráli tetris?
Emily Holmesová promítala dobrovolníkům drastický film. Polovině umožnila 30 minut po shlédnutí filmu hrát 10 minut tetris. Pak sledovala, jak často se jim vrací flashbacky z filmu. Hráči tetrisu jich měli daleko méně.
V dalším pokusu nabídla pokusným osobám po čtyřhodinové pauze tetris a navíc slovní kvíz, zatěžující verbální složku paměti (aby nepracovala jen složka vizuální). I tak se projevily "pozitivní účinky" tetrisu, nicméně verbální test počet flashbacků naopak zvyšoval. Naznačuje to, že psychologická konzultace či přílišné analyzování situace těsně po té, co se stala, může riziko PTSD zesílit. Šok z dané situace se do paměti "zapíše" s jinou intenzitou, než když pozornost v této době zpracovávání informací zaměstnáme například hraním tetrisu.
Otázka samozřejmě je, zda tento jednoduchý "laboratorní" experiment může simulovat skutečné životní zážitky jako je válečný konflikt či znásilnění - a jakým způsobem je tento zážitek zpracováván s větším časovým odstupem - po měsících a po letech. Jinými slovy, externí validita experimentu je sporná. Ale nápad je to hezký.
Žádné komentáře:
Okomentovat