V předchozí části jsme se podívali do historie konjunkcí Jupiter a Saturn. Nyní se podíváme na poselství nastávající konjunkce Jupiter a Saturn ve Vodnáři, ke které dojde 21.12. 2020.
Účinkující body v konstelaci:
- lidstvo
- poselství konjunkce Jupiter Saturn v Rybách 7 let př.kr. (RYBY)
- poselství nadcházející konjunkce Jupiter Saturn ve Vodnáři pro dnešní dobu (VODNÁŘ)
- Pluto ve stejném okamžiku okamžiku 21. 12. 2020 (v kozorohu)
- pozorovatel (klade otázky)
V průběhu konstelace zažíváme zrání lidstva z podoby dítěte, přes teenagera až do dospělosti ve čtyřech fázích.
I. část
LIDSTVO se cítí povýšeně nad zbytkem zúčastněných. "Tak co mi nesete?"
VODNÁŘ: "Pokud ke mě někdo přichází s tímto postojem, nehodlám s ním komunikovat."
PLUTO: "Lidstvo mi připadá jako namachrovaný hejsek, ale nemá na to."
Z konstelace experimentálně na nějakou dobu odstraníme bod RYB, na něž se lidstvo doposud upínalo. V tu chvíli lidstvo znejistí, přišlo o svou hlavní oporu.
VODNÁŘ: "Já přináším svěží vítr. Nejsem nic těžkého nebo hutného. Vzduch. Křídla. Volnost."
LIDSTVO: "Cítím se jako děcko, když přijde Mikuláš s čertama. VODNÁŘ je jako Mikuláš, RYBY jsou Anděl a PLUTO je čert. ... A já chci zpátky svýho Anděla."
PLUTO (Čert): "Jsem v nadšeném očekávání, co LIDSTVO předvede. Vidím, jak tam stepuje. Připadá mi, jako by to byl můj dvorní šašek."
LIDSTVO: "Teď se bojím něco zkusit. Doposud jsem byl krásně pasivní, a teď to najednou nepůjde."
Čím dál více se ukazuje, že lidstvo se nachází ve stavu dítěte.
VODNÁŘ (Mikuláš): "Obsahuji zákony, principy na nebesích, jak věci mají být. Je to neutrální, neosobní. K lidstvu nemám nějaký osobní postoj. Tyto zákony budou působit. Pokud ono nebude se mnou v souladu, tak mu nebude dobře. Ale nemohu to ovlivnit, je to jako když někdo vypadne z taktu. Bude dobře tomu, kdo rozumí mým principům, které teď začínají platit."
LIDSTVO: "Já jsem nervózní ze sebe. Když jste mi vzali Anděla, jako byste mi vypli televizi. Najednou si víc uvědomuju, že jde o mě."
Pozorovatel: "Co ti vysílali?"
LIDSTVO: "Vánoční náladu. Né že by to bylo kdovíjak zajímavý, ale člověk nemusí nic řešit. Cinkají tam nějaké zvonečky. Jen sem kouknul do trouby, jestli se cukroví nepálí, a nemusel jsem řešit svojí existenci. Ale teď nějak víc musím. Ne že by mi něco hrozilo, ale sakra, co jsem tu vlastně dělal poslední roky? A jejda. Cítím tu příležitost.
VODNÁŘ: "Připadá mi jako teenager, který neví, kam jít."
PLUTO: "Já jsem zvědavý a těším se, co se bude dít. A já to moc rád podpořím."
LIDSTVO: "Připadám si jako když mám nový projekt a teď nervózně čekám, co to mu řeknou investoři. Nebo jako když mám získat novou roli u filmu. A teď čekám před porotou." (Ukazuje na VODNÁŘ + PLUTO. Tu celou konjunkci)
Vracíme RYBY (Anděla) zpátky do hry. Vzniká hluboké spojení mezi ním a lidstvem.
LIDSTVO: "Nyní cítím bezpečí. Domov. Všechno je v pořádku. Nemusím nic měnit."
RYBY (Anděl): "Mám pocit, jako kdyby se mi vrátilo dítě."
Pozorovatel: "Co si navzájem dáváte co jeden po druhém vyžadujete?"
RYBY (Anděl): "Jsem překvapený. A mám radost. Je to silná chvíle, že se nyní potkáváme."
Je zde patrné hluboké pouto, které je cítit, i když oba protagonisté mlčí. Lidstvo, dítě, doslova zírá na Anděla s vykulenýma očima.
VODNÁŘ (Mikuláš): "Vypadá to, že náš synáček má ještě co hodně dělat s předchozí výukou. (S poselstvím Ryb.) Na nás se ještě jen tak nedostane. RYBY mi z mé pozice připadají víc jako MAMINKA, kdežto já si připadám víc jako TATÍNEK."
RYBY: "Cítím, že si se vrátil. Už jsme ve spojení.
LIDSTVO: "Vidím Vánoce, betlém, koledy. Narodil se Kristus Pán, veselme se. Křesťanské požehnání: nebojme se, všechno je v pořádku."
RYBY: "A co dál, synáčku? Tady nemůžeš zůstat věčně." (Říká jako maminka, jejíž dítě odrostlo.)
LIDSTVO: "Já bych tu ještě byl..."
VODNÁŘ: "Blíží se čas dospět. Nelze být v dětství věčně."
LIDSTVO: "Já jsem na poselství RYB málem zapomněl. Teď se s tím znovu spojuji. Dává mi to klid, bezpečí, naději. Ne konkrétní, ale obecně naději. Spasení. Láska. Boží láska. Zapálil bych prskavku, zazpíval si koledy..."
VODNÁŘ: "Vůbec proti poselství RYB nic nemám. Není to tak, že by měl jeden z nás pravdu a druhý ne. Obojí je pravda také, souběžně. Připadá mi, že naše dítě, lidstvo, nemůže jít dál, protože si z RYB ještě pořádně nenabralo, nedosytilo se. Není tím naplněno. Když si nenabral poselství RYB, těžko se mu pak jde do nové fáze, sem ke mě."
PLUTO: "Já myslím, že potřebuje iniciaci."
Pozorovatel: "Kdo ho bude iniciovat?"
PLUTO: "Já bych ho nechal samotného v lese."
RYBY (maminkovsky): "Jako dobrý, ale měl bys někam už jít, někam se podívat."
LIDSTVO: "Byly Vánoce. A teď by to chtělo nějakou silvestrovskou pařbu."
PLUTO: "V lese."
LIDSTVO: "Ohníček."
PLUTO: "Rozdělat si oheň. Bez sirek. Postarat se o sebe. V divočině. To ti dodá sebedůvěry. Poslouchat noc a jaké pro tebe má poselství? Co ti zahouká Sova? A Sovy nejsou tím, čím se zdají být."
RYBY: "Já myslím, že to zvládneš."
LIDSTVO: "To je z Rychlých šípů?"
PLUTO: "Dobrodružství čeká."
Lidstvo se odhodlává. K hraničnímu skoku do neznáma.
LIDSTVO: "Jdu do toho."
PLUTO: "Máš mé požehnání."
Dlouhé mlčení. Konstelace se proměňuje.
II. část
VODNÁŘ: "Přináším Nový věk. ÚSVIT. OSVOBOZENÍ. LEHKOST. Je to všeprostupující. Ale těžko sdělitelné. Je to vodnářská energie, ale žitá SRDCEM. Není to v hlavě.
LIDSTVO: "Měl jsem dojem, že opouštím DOMOV / RYBY a nyní přede mnou stojí světlo nové konjunkce a chce po mě, abych vybudoval něco podobného. Ale nějak mi to nesedělo. A tak si říkám, ono to má být asi nějak nově. Nemám budovat to, co jsem tam nepoznal."
VODNÁŘ: "Máš pravdu. Budovat ne. To by nevedlo nikam. Kdybys teď na základě starých měřítek začal něco budovat, tak to nebude dobré. Jako bys postavil nový dům postaru, a to by nebylo funkční. Já po tobě nechci, aby jsi budoval."
LIDSTVO: "Už mi nebude fungovat myslet příliš dopředu."
VODNÁŘ: "Skvěle."
LIDSTVO: "To, co je teď a tady - spojit - a udělat krok dopředu. Tady se podívám, co tu mám. Spojím tohle. A udělám zas krok dopředu. Nemám se bát. Nezabezpečovat se."
VODNÁŘ: "Dobře to chytáš. ... Je tu spíš nový pocit ze života, než že by mělo něco nastat. Všichni budou čekat všechno jiné, než tohle. Čekají, že nastanou jiné změny tam a tam, venku. Ale jsou to naopak mírné změny, v klidu, tady a teď. Ale není třeba nic budovat. "
LIDSTVO: "Spíš propojovat. ... Vidím před sebou barák, v každém okně jiný byt, a ti lidé o sobě vůbec nevědí. Izolovanost. Ne mezi nimi zdi zbořit, ale spíš je připojit, do sítě. ... Chybí mi sebevědomí, nevím, co mám dělat, nemám jasný směr. Nedokážu myslet dva kroky dopředu. Vidím jen, co je tady. To jediné je jasné."
PLUTO: "Cokoli uděláš ty za krok, já tomu dodám energii. Každou odvahu odměním."
LIDSTVO: "Chci vytáhnout plachtu a kam vítr bude foukat, tam mám jet."
RYBY: "Myslela jsem si, že se budu bát, až odejdeš, ale nevadí mi to. Když jsi mluvil s VODNÁŘEM, cítíla jsem vzrušující mrazení. Že to bude zajímavé."
VODNÁŘ: "Jakoby ses vynořoval z mořské hlubiny - RYBY - a já jsem ta pěna na hladině a vzrušení z toho, když fouká vítr."
RYBY: "I já jsem měla husí kůži. Jako když fouká."
VODNÁŘ: "Jako když jedeme na člunu. A čeká nás nové dobrodružství. Jinak pojímaný život. Život může být vzrušující, ale ne ve smyslu sexuálním a ohnivém. Spíš jako když jedeš na moři: všechno je hluboké a jednoduché, úžasné. Objevuješ nové pocity. ... Žádné budování, ani nic velikého. Spíš cítit tady a teď ze srdce, co mám dělat. A odsud, ze srdce plynoucí drobné změny. Tudy se přibližujeme novému naladění."
PLUTO: "Vypnutí programu, který to celou dobu někam posílal. Spasitelský model. Málo svobody. Falešní bohové. Každý může dorůst sám za sebe."
VODNÁŘ: "Přelom k dospělosti. Přenastavení toho, jak chápeme samu dospělost. Není to o tom, být vážný, ustaraný. To s tím vůbec nesouvisí, to je jiné pojetí.
RYBY: "Opustit jistoty."
PLUTO: "Dosycování by totiž nemělo nikdy konce. Ještě nejsem připravenej, ještě nejsem připravenej. Můžeš říkat pořád a zůstáváš přitom stále dítětem. Stále řešíš tytéž problémy dokola."
LIDSTVO: "Jestli pro mě jsou RYBY matka a VODNÁŘ otec, pak PLUTO pro mě je jako sudička."
VODNÁŘ: "Dospělost v novém pojetí podle mě znamená, že se nechováš podle programů, podle minulosti, podle toho, co dělal tvůj táta a máma, ale jednáš sám za sebe, jak to cítíš ty. Což je lehké i těžké zároveň. Protože to tvé je lehké přehlédnout. Ty programy jsou strašně silné a emocionálně vtahující, zatímco to tvé spíše jemné. Nicméně je to lehké, protože k tomu nic zvláštního nepotřebuješ."
PLUTO: "Nevíš, kam dojdeš."
VODNÁŘ: "Uděláš krok do neznáma, protože to tak prostě cítíš."
Lidstvo se stává očividně sebevědomější, jistější a dospělejší.
Lidstvo uchopuje do ruky dřevěnou kostičku a říká: "Toto těleso ještě nemá geometrický název." Hraje si s ním a zkoumá ho.
VODNÁŘ: "Cítím atmosféru renesance. Být u sebe a přitom svět zkoumat i vědecky. Nejde o následování nějakého extrému."
PLUTO: "Lidstvo už nepotřebuje učitele."
LIDSTVO (objevně): "Jednadvacetistěn! ... Jsem rozechvěn, protože nevím co bude. Je to příjemné i nepříjemné zároveň."
Nyní prohazujeme zástupce, abychom obohatili a rozšířili perspektivu plynoucí z každého bodu.
III. část
RYBY: "Doplnil bych, že tady nejsou jen pěkné věci související s křesťanstvím, o kterých jste mluvili, ale jsou tady i pěkný hnusy. Kdyby se lidstvo zaobíralo jen mnou, tak změna není možná. Můj hnůj je možné řešit pořád do nekonečna. Jak to bylo s rodiči, jak to bylo v minulosti: tohle šťourání nemusí mít konce. Tady lze zabřednout."
Zbylé prvky v konstelaci plynou v čase dál a nechávají rybí temné bažiny jakoby za sebou. Přestávají mít o ně zájem. Začínají mít zájem o obrazy a nové barvy, světlo, jídlo. Jakoby se vše rozjasňuje, mění se atmosféra.
LIDSTVO si hraje s dřevěnými kostkami a říká Plutu: "Já už se tě vůbec nebojím".
PLUTO: "To je dobře."
Hrají si spolu, interagují spolu a smějí se.
Lidstvo zjišťuje, že může čerpat sílu přímo z Pluta a ne už ze starých bažin.
LIDSTVO: "Chceme cestovat."
Pozorovatel: "Mě chybí u lidstva nějaká zacílenost."
LIDSTVO: "My to tak už nepotřebujeme. My prostě jenom jdeme."
PLUTO: "Kdyby jste teď něco prohlásili za smysl svého života a šli za tím zacíleně, tak já jako Pluto bych udělal nějakou bouři. To by se mi nelíbilo. Se zacíleností bacha, s tou bych to nepřeháněl. "
LIDSTVO (pátrá a hledá samo v sobě): "Potřebuju tvořit. Potřebuju ne už víru ve starém pojetí, ale spíše něco jako důvěru, něco, co mě dokáže propojit se vším, co je. Potřebuju, abych si ve tvoření už nepřipadalo SAMO. Potřebuju si hrát a tvořit s někým dohromady.
Už nejsem dítě. Potřebuju mít vnitřní pocit SPOJENÍ. Cítím, že mě zklidňuje, že už nemusím dělat bláznivé, ulítlé věci, jen aby se něco dělo.
Potřebuju DŮVĚRU a SPOJENÍ, to všechno uvnitř mě.
Ne, že mi věří maminka nebo někdo zvenčí. Ten druh důvěry potřebuji probudit uvnitř sebe."
Lidstvo s úlevou vydechne: "Najednou vše získalo jasnější barvy."
PLUTO: "Mě nevadí, že si hraješ a cestuješ nalehko. Pokud přitom cítíš tenhle můj spodní, plutonský proud. Nevěřím, že máš mít nějaké vážné cíle."
LIDSTVO: "Já chci jen tak jako bejt prostě. Bejt a dělat něco, co nebude ničit."
PLUTO: "Kdyby všichni dělali to, co jim dává smysl a čím se baví, tak by svět byl úplně skvělej. Bylo by to kreativní místo. Byl by krásnej, nádhernej. Není třeba vznešených cílů a -ismů. Vůbec ne. Kdyby dělal každý jen to, co mu dává smysl, tak tu budeme v ráji. Tak prostý to je."
LIDSTVO: "Všechny potřebné věci budou zaobstarány. Vše je živoucí. Vše je jedno tělo."
Lidstvo je nyní vážnější. Přemýšlí o hlubokých souvislostech.
PLUTO: "Není žádný důvod k nedostatku. Je možné, aby všichni měli základní potřeby naplněné. Není žádný důvod ke strachu, že bude nedostatek. To jsou mylné předpoklady, že někdo musí vždy žít v nedostatku. Je to zařízené tak, že se všichni mohou mít dobře. Něco v nás, ale tomuhle nevěří a neustále to zpochybňuje. Myslíme si, že toho musíme mít málo. To ale cítíme jen, když jsme uzemnění, obstaraní."
IV. část
LIDSTVO: "Nyní cítím velkou sílu. Nyní MOHU DĚLAT, CO CHCI. Ale ne hejskovsky, pubertálně. Nyní jsem dospělý. Respektuji nějaké zákonitosti. Mám velkou sílu dělat tohle nebo tohle. Nedělám to proto, že bych zachraňoval lidstvo, ale protože prostě CHCI. Když chci postavit v Africe hrad z písku, tak to prostě udělám. Není důvod, proč něco neudělat. Nyní mám velké sebevědomí a sílu. Jsem si vědom svých schopností. Zde jde stav SÍLY.
Není to dospělost suchá, vážná, impotentní. To je náš falešný koncept dospělosti, kde za dospělého považujeme někoho, kdo se dostatečně sterilně odřízl od svého dětství. Ta nová dospělost, kterou zakouším zde, s tím nemá nic společného. Stav síly je stav, kdy si můžu plně hrát a jsem odpovědný za to, co vytvářím. Jsem ve stavu HRAJÍCÍ SI SÍLY. To není infantilita nebo rozpustilost. To není dětskost. Představte si lva, jak kráčí pouští a hrají mu všechny svaly.
PLUTO: "Hraní zde není něco povrchního, je za tím hluboký důvod. Hraní zde znamená OBJEVOVÁNÍ, nové způsoby poznávání.
A není zde žádné náboženství. Jako kdyby náboženství zmizelo."
LIDSTVO: "Ano, není potřeba. Protože každý se umí sám o sebe postarat. A zdroje toho, co potřebuje, si nese v sobě.
Pak může být život na planetě jedna velká párty, ale ne povrchní, spíše hluboká, sebe a vše-objevující cesta směrem k nekonečnému tajemství. Kde víme, že nic zvláštního nevíme, ale plujeme tímto mystériem. Takový párty může být na celé planetě a stále bude co objevovat a nikdo nemusí být v nedostatku.
Pozorovatel: "Co by mohla být iniciace lidstva?"
LIDSTVO: "Mě nejvíc dostalo, jak jste mi vypnuli televizi." (Smích)
Pozorovatel: "Co s lidstvem dělá Korona?"
LIDSTVO: "Jsem rozdělené do několika proudů. Ten adolescent ve mě je nasranej. Je skřípnutej mezi dvě možnosti. Jedna je vrátit se do dítěte, zapnout televizi (automatické programy) a poslušně sedět. Druhá je ptát se: o čem to tu je? Musím probudit kreativitu, jak k tomu přistupovat jinak. Musím vykročit ze svých stereotypů, programů. Někoho korona víc přiková do dětství, někoho víc donutí dospět."
Pozorovatel: "Ale společnost nás nutí zůstat doma u té televize."
LIDSTVO: "Já ve své dospělé fázi už takto neuvažuju, že bych byl do něčeho nucen. Dělám, co uznám za vhodné. Z tohoto pohledu je to už iluze, že nás někdo nutí. Já jsem svobodný a úplně v klidu dělám věci, který mi dávají smysl a vůbec na mě nemají úřady žádný vliv. Na dospělého jedince zde už žádná omezení nedopadají. Nerebeluje, ani se necítí ve své svobodě omezován. Vnímám, že celá situace je výchovná lekce pro dospívající a já si stejně dělám to, co potřebuju a najdu si kreativní přizpůsobení vzhledem k situaci tak, aby mi bylo dobře. Není to zablokované celé, stále jsou průchozí cesty. V tom mém pravém mi nemůže nikdo zabránit."
Pozorovatel: "Kolik lidí v ČR je ve fázi dítěte u televize, které zcela následuje nevědomé programy?"
LIDSTVO: "Asi třetina. Třetina sedí u mamky a stačí jim to a jsou v pohodě. A je to tak v pořádku, to není jejich chyba. Je to jejich fáze momentální zralosti."
Pozorovatel: "Kolik lidí už žije svobodně, dospěle?
LIDSTVO: "Asi 1, 3 nebo 10%, podle toho, jak přísně to budeme posuzovat. 10% lidí chytá tento druh naladění. Plně to bude žito u 1%."
(Zbytek lidí je nejspíše ve stavu dospívajícího.)
Pozorovatel: "Kolik lidí musí prohlédnout, odejít od televize svých programů, aby došlo k úplné změně atmosféry v České republice?"
LIDSTVO: "50% Pokud se nynějších 10% chápajících nové naladění rozšíří na 51% tak to už je úplná Bomba, Ráj: skvělá atmosféra. Zbylých 49% už nijak nekazí náladu těm ostatním."
Shrnutí
- ano, konjunkce Jupiter, Saturn ve Vodnáři předznamenává Nový věk, nové paradigma, nové pravidla hry, nové naladění na vnitřním nebi světa
- konjunkce nutně nepřináší revoluční, bouřlivé nové události ve světě, ale spíše ukazuje novou možnost naladění se na život
- vypnout televizi je nejjednodušší začátek (pak můžeme lépe sledovat své vlastní programy)
- vystupováním z vlastních nevědomých programů (automatismů) dozráváme do dospělosti
- cílem není zavrhnout věk Ryb, ale naopak si z něj načerpat křesťanské jádro hovořící o lásce, naději a důvěře (otevřít tomu své srdce), o to lépe se nám pak bude dozrávat ve věku Vodnáře (kde se též orientujeme srdcem)
- některé věci ve starém paradigmatu nemají řešení, můžeme se zde zacyklit v řešení stále stejných témat znovu a znovu; vůči některým věcem musíme dozrát a poodstoupit a najednou nad námi už nemají takovou moc
- staré pojetí dospělosti znamenalo odříznutí se od dětských komponent, nové pojetí dospělosti znamená spíše vystoupení z algoritmů (vzorců, programů)
- v Novém věku se po nás nechce budování, stavění, megalomanské projektování a hledění do budoucnosti, ale spíše jiné, jemnější naladění na náš stav bytí právě v tuto chvíli (z něho se samo od sebe rodí to nové v atmosféře lásky, spolupráce, dostatku a důvěry)
- v Novém věku nás více baví tvořit společně (dříve tvořil každý sám)
- v Novém věku nás více baví HRÁT SI, tzn. objevovat vše sami za sebe ve velké hloubce
- v Novém věku nepotřebujeme velké pravé učitele (autority) - jsme si učiteli všichni navzájem
- v Novém věku dorůstáme do síly a kompetentnosti a k tomu nám pomáhá plutonská energie (ukotvení v instinktech) a spojení se Zemí
- neboj se vyplout do neznáma; dostaneš podporu
- neboj se dělat jen to, co ti dává smysl; pokud by všichni vzali odvahu jen k tomuto, byl by na Zemi brzy ráj
*
Žádné komentáře:
Okomentovat