Spiral Dynamics - nový pohled na evoluci lidstva i duše

Don Edward Beck a Christopher C. Cowan přicházejí v knize Spiral Dynamics s unikátním pojetím vývoje celého lidstva ve spirálovité dynamice. (Navazují na předchozí práci Clare W. Gravese). Stejnou spirálovitou dynamiku však můžeme aplikovat i na pochopení individuální psychiky, která se skládá z těchto "barevných" vrstev.

Každá barevná vrstva (patro evoluce) je charakterizována hodnotovým memem (valueMEM).

Hodnotový mem je jakési základní přesvědčení, idea, v níž věříme a pro níž (podvědomě) žijeme a podle níž si organizujeme svůj život. Hodnotový mem vystihuje naší hlavní životní motivaci.

Jsou naše kroky neseny Silou Pravdy, když chceme svou víru sdílet s divochy? (Modrá). Nebo je naší hnací silou úspěch, expanze a rafinované taktizování? (Oranžová). Anebo se jako Kryštof Kolumbus nacházíme někde v turbulenci mezi oběma hodnotovými memy? (Modrá / ORANŽOVÁ)

Kolem hodnotového memu se roztáčí kultura se všemi jejími prvky (filozofie, umění, rituály, zvyky, móda, vztahy). Každá barevná vrstva má vlastní skupinovou dynamiku, hodnotový systém a vlastní pojetí spirituality.

Máme tendenci se obklopovat lidmi na stejné barevné "vlně" a s nimi podle hesla "svůj k svému" vytvářet naši "sociální bublinu" / kmen v naší globální vesnici. Máme tendenci pracovat v prostředí, které je stejné jako naše "barevná vlna", respektive, v takovém prostředí se pak cítíme naplnění: jsme ve svém jako "ryba ve vodě".

Přestože jednotlivé barevné vrstvy se postupně objevují (od spodních po horní, od nejprostších po nejkomplexnější) v určitém historickém období, kdy dochází ke "změně paradigmatu" - psychosociální revoluci, jsou všechny neustále přítomny v celém světě a zrovna tak v naší individuální psýché. Můžeme mít například "psychické těžiště" v ekologicko-komunitní zelené barvě, takže se obklopujeme "zelenými" přáteli, na druhou stranu stále ještě pracujeme v korporátní firmě kvůli penězům (oranžová barva), ale ve sportovní aktivitě hledáme kontakt se svojí rudou vrstvou (bojové umění). Každý z nás má v sobě všechny barevné vrstvy v určité fázi "rozzářenosti". Nejedná se tedy o psychologickou typologii, kde by každý z nás musel nutně spadat do nějaké "přihrádky". V některých barvách se naleznete více - v jiných méně. Tyto všechny vrstvy jsou pak v neustálém dynamickém evolučním pohybu. Ustanovují se, kulminují, vrcholí, procházejí krizemi a opět upadají, zatímco jiné se mezitím derou opět na vrchol - podobně jako civilizace. Proto: Spiral dynamics.

To hlavní ze Spiral Dynamics v jednom obrázku. Po přečtení celého článku vám tato infografika začne dávat jasný smysl. Má kulturní DNA nějaký strop? Nevíme, zatím jsme schopni jen letmo dohlédnout do 9.té, korálové úrovně, jejíž význam zatím jen tušíme. Pojďme ale začít popořadě - od nejspodnější a nejdávnější béžové vrstvy - od úsvitu homo sapiens.

1. Béžový mem

V této vrstvě se ocitáme v období prvotních lovců a sběračů. Je zde silné spojení se zemí a instinkty. Fungují zde ještě schopnosti, o které jsme nyní již přišli - vytříbené smysly a tělesná zdatnost, pravděpodobně instinktivní propojení mezi členy skupiny, které navzájem cítí i na dálku. V této vrstvě se snažíme přežít, zajistit si uspokojení základních fyzických potřeb (voda, jídlo, teplo, bezpečí spojené s ochranou a přístřeším). Ostatní členové skupiny nám pomáhají, protože jako tlupa máme lepší vyhlídky na přežití. Naše tlupa se formuje na základě biologických (rodinných) vazeb. Čas je prožíván v perspektivě dnešního dne / noci, kterou se snažím nějak přežít. Každý nový úsvit je malý zázrak.

V této vrstvě nemáme volné množství energie pro emoce jako jsou hněv, láska nebo žárlivost (takový luxus si nemůžeme dovolit): veškeré energetické prostředky jsou investovány do přežití. (Ne, opravdu neřešíte vztahové propletence a telenovely).


Typickou "béžovou" krajinou je savana, džungle, buš nebo tundra.

V tomto období má naše psychika pravděpodobně možnost jakoby stát se zvířetem a zakoušet svět z jeho perspektivy (tuto zkušenost popisují lidé, kteří podstoupili např. holotropní dýchání). Spiritualita této vrstvy se učí od zvířecích totemů, avšak disponuje i mentální výbavu homo sapiens - zahrnující např. základní lovecké strategie a možnost kooperace. Jsme 100 000 let před naším letopočtem na přechodu mezi primáty a homo sapiens.

Realita je zažívána jako magická (kauzální myšlení se teprve rodí). V tomto stavu nemyslíme, ale jaksi instinktivně jsme a konáme naplno ponořeni v přítomném okamžiku. Stejně tak se teprve rodí vědomí já (ego). (Proto Kopčem neříká: "ulovil jsem mamuta", ale "Kopčem chytit mamuta".) Tato fáze z hlediska vývojové psychologie koresponduje se stavem embrya a ranným dětstvím.

V dnešním světě se v této vrstvě ocitáme v případě těžkých psychických šoků, při požití drog, při haváriích, při útěku z gulagu, ve válce nebo při degenerativních onemocněních. Lidé v takovém stavu fyzicky vyjadřují potřebu zaujmout ebryonální pozici, potřebují něžnou péči a zabezpečení základních potřeb.

Podle autorů knhy se v této fázi nyní nachází pouze 0,1 % světové populace s 0 % impaktem na fungování světa.

Autoři označují tuto vrstvu za "amorální" (bez pojetí dobra a zla). Vyšší emoce jako vina zde neexistují, respektive ve stavu, kdy usilujeme o přežití samé, jdou stranou: představují energetický luxus, na nějž nám nezbývá kapacita (např. v krizové situaci za polárním kruhem "zkonzumujeme" psa či někdejšího kamaráda).

Racionalizující tendence dnešní moderní mysli nám podle mě většinově znemožňují tomuto stavu bytí adekvátně porozumět a cítit ho, být v něm - málo kdy s ním máme osobní zkušenost. Přestože nepředpokládám, že by kdokoli, kdo se nyní plně nachází v tomto stavu, právě četl tento článek (jestli vás právě pronásleduje v tajze medvěd nebo právě večeříte nohu svého kamaráda, asi máte zrovna jiné starosti) - nicméně si zkuste v sobě zavnímat, jak na tom v této vrstvě jste. Můžete zde např. zakoušet pocit vlastní síly a důvěry, že se o sebe dokážete postarat bez ohledu na měnící se podmínky prostředí - popř. subjektivní pocity ohrožení, nedůvěry, byť vše ve vašem prostředí je zrovna v pořádku.

Vaše zvíře - živočich ve vás se právě teď nějak cítí - máte s ním spojení?

Analogie: 1. čakra, Země / Pluto.
Základní mem: Smysl pro přežití
Lidská úroveň: Homo Sapiens survivalus / před 100 000 let
Ekonomika: žádná (nikdo skoro nic nevlastní)
Systém: doba kamenná
Prostředí: buš, savana
Barva: béžová jako barva buše a savan
Co se mi honí hlavou: "Musím dnešní den a noc ještě nějak přežít."
Kolaps: když docházejí zdroje potravy, ztráta přístřeší

Pokud si chcete navodit atmosféru paleolitu a béžové vrstvy, jeden čtenář mi poslal toto video:

Dark Ambient/Folk from Serbia

Také se do této atmosféry můžete dostat skrze film Poslední traper, Štastní to lidé: rok v Tajze, Boj o oheň, Jeskyně zapomenutých snů, Děrsu Urzala nebo Revenant.

2. Purpurový mem

Je-li zabezpečena základní béžová rovina (biologického) přežití, otvírá se nová možnost psychosociální dynamiky, charakterizovaná jako purpurová. V ní se snažíme skrze zakotvení do rodinných a kmenových vazeb zajistit pocit bezpečí, přijetí a sounáležitosti.

Máme pevné a respektované místo v kmeni, někam patříme. Žijeme společně. Projevujeme úctu ke starším, předkům, šamanům a vůdcům. Zachováváme starobylé rituály a obřady. Usilujeme o harmonii s přírodou, jejím silami a magickým prostředím, které vnímáme jako plné duchů (animismus). Čas vnímáme cyklicky, oslavujeme čas sklizně a plodnosti, úmrtí a narození. Důležitou roli hrají rituály přechodu (chlapec se stává mužem, dívka ženou apod.) Kmen je složen z rodin a klanů a respektuje radu starších. Mnohdy je zde silnější kult matky, resp. je ctěna Velká matka Země. Také se v nás otevírá emoce lásky, pro kterou v předchozím patře ještě nebylo místo.

Naše stále intenzivní a živá imaginace vykreslila hvězdnou oblohu plnou posvátných zvířat (totemů, archetypů). Mýty o bozích a stvoření a fungování světa si předáváme ústně. Písmo ještě nebylo vynalezeno. Náš svět je plný toho, co by bílý muž označil jako pověry ("když je měsíc v úplňku, kráva počne telátko"). Řeky, hory, slunce, hvězdy, oheň, prameny vnímáme jako živé bytosti, jako osídlené duchy. Přírodu nemůžeme ovládat, ale můžme si získat její přízeň skrze symboly, amulety a medicínské váčky.

Na úrovni vývojové psychologie jsme nyní dětmi, které začínají říkat "táta" a "máma". (V Kolumbii si milenci laškovně říkají mami a papi - kdežto naše "mamko" a "taťko" má úplně jiné vyznění).

Naše pravá hemisféra (obrazotvornost, intuice) je v této vrstvě zesílena. Vytváříme si emoční vazbu k místům a věcem. Vnímáme posvátné síly a kouzla. Walt Disney vtělil naše vnímání do způsobu, jak vypráví své příběhy. Zdravě fungující sociální vazby jsou zde důležitější než výkon a plánování.

Jednotlivec přispívá k fungování kmene, odevzdává své výdobytky, obětuje se pro něj. Jako jednotlivec nemá možnost cokoliv na fungování odvěkých tradic měnit. Vše je dáno. Celek komunity je důležitější než svoboda individuality. (Pokud potřeba individuální svobody převáží, jedinec se vytrhuje z tradiční komunity a odchází např. z vesnice do města, nesen již převažující vibrací rudé vrstvy, která je charakterizována potřebou prosazení vlastního ega a síly).

V této rovině fungují stále ještě žijící kmeny indiánů, Aboridžinců nebo Mongolů. Celá Jižní Amerika je prodchnuta touto úrovní vědomí (a mísí se s dalšími vývojovými barvami). Něco z fialové vrstvy na nás pravděpodobně dýchne i v Indii, v Africe a na Blízkém Východě (na vesnicích, mimo velká města). V našich zeměpisných šířkách mají k této vrstvě blízko rómské komunity. V idealizované podobě se k této podobě přibližuje Kevin Costner ve filmu Tanes v vlky, anebo hlavní hrdina filmu Avatar. I nacismus se pokoušel tuto mýtickou rovinu "krve a vlasti" znovu mobilizovat. Celá tato rovina je mimo svět "objektivních faktů".

Rodina nebo klan představuje základ všech jistot uprostřed měnícího se světa. Má komunita mě vždycky podrží. Já se obětuji pro ni a ona pro mě. Ale kmen přetrvá.

Čas není vnímán lineárně, ale cyklicky - což souvisí se zesíleným smyslem pro rytmus. Rytmus, který je přítomný ve všem. Rytmus, z něhož se rodí rep, tleskání, bubnování, písně a poezie.

Klíčovou roli má v kmeni šaman, léčitel, který intepretuje události a symboly.  Léčení je prováděno skrze byliny a tělesný dotyk (i čínská medicína má zde své kořeny).

Umění purpurové vrstvy je charakterizováno jednoduchým 2D (neperspektivním) zobrazováním s prvky zdůrazňujícími plodnost: prsa a genitálie. Dále slouží k teritoriálnímu vymezení: graffiti, barevné ornamenty na domech apod (Kolumbijská Bogota je proslulá originálními graffiti; budou sem patřit i moravské kroje a ornamenty). Toto teritoriální vymezení má posílit hlavní hodnotový mem: pocit bezpečí v džungli okolního chaotického světa. Naše Morava si skrze své tradice toto spojení s fialovou vrstvou stále udržuje.

Tanečníci v Kolumbii

V purpurovém světě dělají muži mužskou práci a ženy ženskou. Genderové role jsou pevně dané. Sex je zde prožíván nekomplikovaně a uvolněně (oproti dobyvačně-agresivní rudé vrstvě a vinou řízené vrstvě modré). Děti se rodí v hojném počtu, což vyvažuje vyšší úmrtnost (která je zde vnímaná jako přirozená).

Lidé ze západního světa, kteří navštíví oblasti žijící stále ještě v purpurové vrstvě vědomí často líčí pocity dojetí z návratu do "ztraceného ráje". Nahlédnou totiž do nižší vývojové vrstvy, která ještě neobsahuje problémy vyšších úrovní a tak dojímá svou čistotou a jednoduchostí.

Z nostalgie návatu do purpurové vrstvy čerpá i hnutí a hudba New Age (spojení pupurové a zelené).

Podle autorů knhy se v této fázi nyní nachází 10 % světové populace s 1 % impaktem na fungování světa.

Analogie: 2. čakra, Voda, Luna / Neptun
Základní mem: Hledání bezpečí a harmonie v mysteriózním světě / získat si přízeň Bohů a žít s nimi v harmonii
Lidská úroveň: Homo Sapiens mysticus / před 50 000 let
Ekonomika: barter, přátelská (altruistická) reciprocita
Systém: kmenový
Barva: odvozena od purpurových rouch kněžích, guruů a šamanů; první běžné barvivo
Prostředí: magický prales
Co se mi honí hlavou: "Strašliví duchové lesa s dlouhými modrými končetinami dnešní noci procházejí kolem mé chýše. Slyším jejich pohyby. Musím přiložit do ohně."
Kolaps: když duchové přestávají odpovídat na obětiny a rituály a řád kmene se začíná rozpadat (pak nastává pohyb nahoru nebo dolů po spirále)

Filmy: Avatar, Tanec s vlky (oba filmy zobrazují střet oranžové a purpurové roviny), Urga (kontrast purpurové Mongolů a modré Rusů)

3. Rudý mem

V rudé vrstvě se dostává do popředí egocentrismus, vůle, moc a síla. V džungli přežijí jen nejsilnější - každý sám za sebe. Tradiční purpurová komunita plynoucí nenásilně v rytmických sezóních výkyvech se zde rozpadá. Objevují se silní jedinci, kteří se rozhodli vzít moc do vlastních rukou a ustanovují si vlastní ochrannou vojenskou kohortu, spolu s níž pak vládnou mase poddaných. Vznikají království a expanzivní vojenské družiny. Rodí se válečník a predátor.

V rudé barvě žiji naplno tady a teď, nepřemýšlím o zítřku a konsekvencích svých činů. Přírodu a řád světa se snažím uzpůsobit podle své vůle. Záleží mi však na reputaci a respektu, cti, chrabrosti. Snažím se vyvarovat hanbě a ponížení. Smetu cokoliv mi stojí v cestě, beru si to, co chci, právěm silnějšího.

Vikingský kmen plení vesničku na pobřeží a odváží si poklady a zásoby otroků, aby pak při pitce oslavil svůj zisk a ocenil chrabrost svých bojovníků. Mrtvé chrabré očekává mýtická Valhala. Tu tam máme svět přírodních duchů; nyní světu vládnou mocní Bohové, sršící hromy a blesky. Bohové pohanů i antického světa, sice mocní, ale také svévolní, vrtkaví a bezohlední: oplývající lidskými slabostmi a vášněmi.

Rudý impulz uvolnil dřímající divokost, svobodu a impulizivitu. Prolomil hranice tradičních míruplných komunit. Člověk se stává hrdinou, heróem, který si touží podmanit svět a být opěvován.

Hrdina také sní o truhlicích plných zlata. Majetek, to znamená moc, která je tu pro mě a mou krev - mé potmky, pokud síla mých paží ochabne nebo pokud mě spolkne chřtán smrti. Skrze ně dosáhnu nesmrtelnosti. (V béžové vrstvě si každý z přírody bral jen to nejnutnější pro své potřeby. V rudé vrstvě již dochází k akumulaci bohatství a výrazné sociální nerovnosti. Ta je daná vzdáleností od Bosse - Krále. Kdo se mu zlíbí, toho povznese, kdo se mu znelíbí, toho odmrští.)

Magie nyní není nadřazenou silou přírody, nyní se jí snažím spoutat, aby pracovala pro mě. Meč a magie mi slouží k ovládnutí světa.

Sociální sféra je organizována do vertikály, kde na špici sedí král na svém trůně. Boss, Šéf, Alfasamec disponující fyzickou silou a charismatem - a jeho ochranná garda. Svět se nyní dělí na mocné - a bezmocné (poddaní, otroci, mužici, ovečky). Rudý zneužívá pověrčivosti a slabosti "fialových" komunit. V tomto patře se také rodí mafie a ruská oligarchie, ale také gangy a guerrily.

Sexualita: Falus nyní již není jen symbolem plodnosti - ale i dominance. Družina "rudých" válečníků se nevyhýbá znásilňování, masakrování a plundrování - hodnotový mem, který následují, jím říká, že jsou silnější, a jsou tedy v právu. Skalpy, uříznuté uši a genitálie mají dosvědčit bojovníkovo vítězství.

Ve vývojové psychologii odpovídá toto stadium fázi vzdoru (3-5 let), ale také adolescenci. V těchto fázích se učíme zmobilizovat vlastní sílu, abychom mohli zdolávat překážky, jít proti tradičně vyšlapaným kolejím a ukotvit pocit vlastní identity (jáství).

Rudá energie v nás touží překračovat hranice, touží po dobrodružství, výzvách a nebezpečí. V rudé energii toužíme dát expresi svému já bez ohledu na to, jaký to má dopad na okolí. Rudá energie nikdy netrpí výčitkami ani nebere ohled na okolí.

Rudí jedinci mají tendenci v případě neuspěchu za vše obviňovat okolí a vidí jen spiknutí proti své osobě. V dnešní době získávají ve volbách silný kredit právě rudí leadeři (Trump, Orbán, Babiš, Zeman). Sbírají protestní, nespokojené hlasy proti vyššímu (modrému, oranžovému) patru.

Cílem rudé barvy je vítězství a smrt - za jakoukoli cenu. Vznešená, opěvovaná smrt, je zde oceňovanou hodnotou. (Sláva, glorifikace, velkolepost, nezapomenutelnost).

Extrémní rudý jedinec může být označen za "sociálního psychopata" (bezohlednost vůči druhým dostoupila maxima), přestože rudá vrstva sama o sobě není špatná a představuje stejné množství kvalit i nešvarů jako jakákoli jiná barva.

Film Barbar Conan nás přivádí do světa hrdinů a mocných bohů, kde je hlavním motivem pomsta - a odvaha umírajícího hrdiny v očích bohů. Rudou napumpované video zde.

Počítačové hry, hry na hrdiny (RPG) a akční filmy jsou plné "rudých" monster: zabijáků, vlků a draků. (Symbol draka je jakoby esenciální pro rudou vrstvu vývoje).

Typicky rudou krajinou jsou v dnešním světě slumy, předměstí velkých měst, kde jde o "přežití", prodávají se drogy a ulicemi se prohánějí ozbrojené gangy. Rozvojové země v Africe a Jižní Americe svádějí své bitvy na tranzitním přechodu purpurová - rudá - modrá.

Nairobi National Park, Kenya (rudí lovci slonoviny versus modří strážci parku)

Problém je v tom, že "rudá mentalita" žije tady a teď, v linii síly a sbírání skalpů, a naprosto nepřemýšlí o důsledcích. Proto náš nápravný systém (modrá úroveň), byť by byl sebepřísnější, nikterak neodrazuje člověka na rudé úrovni od páchání jakékoli trestné činnosti. To je, jako byste Vikingovi uprostřed bitvy začali předčítat bibli a chtěli, aby toho nechal a cítil se provinile. Jeho etický kodex je prostě jiný. Rudý Gangster nebo Viking na vás bude reagovat pouze, pokud s ním budete jednat s respektem, ale z pozice neoddiskutovatelné (autoritativní) síly. Stejný problém platí v kontaktu s imigranty, kteří mohou přicházet v "rudém" nastavení.

Většina konfliktních ohnisek dnešního světa se nachází na tektonické linii RUDÁ / MODRÁ. (Viz závěrečná část o geopolitice). 

Pokud se ocitnu v prostředí věznice, které přetéká rudými "gorilami" a rudo-modrými bachaři - napraví mě to? Asi ne, ale z hlediska oranžové "fikané" vrstvy je to pro někoho (alespoň v USA) dobrý byznys.

Svět rudé barvy je hmatový, konkrétní, smyslový. Tituly a papíry zde neznamenají nic, ale zlatý řetěz na chlupaté hrudi "mluví za vše".

Novozélandský gang

Kohoutí a psí zápasy, sporty, kde teče krev, rugby a box - to jsou ty správné "rudé" sporty. V Jižní Americe hráli "rudou kartu" nejvíce Aztékové. Kukluxklan, náckovství, fotbaloví fanoušci: to vše sem patří také. Správný muž - ruďák musí být "mačo". Žena - valkýra / samice (s tričkem Sparty nebo bytelným tetováním). Pussy Riot se zřejmě zrodilo také zde.

Ve zdravé podobě vděčíme rudé barvě za chtivost, smyslnost, kreativitu, expresivitu, nespoutanost, zábavnost, hrdost, hrdinskost, inovativnost a revolučnost (vůči tradicím).

Rudá však nedisponuje schopností sebereflexe a objektivního pohledu na sebe sama (ego dominuje situaci). Není možná věcná, klidná diskuze. Pro rudou je vše zcela osobní záležitost! (Že při nevýhodné strategii sám zaniku, je zcela jedno: hlavní je, že se pomstím.)

Ve světě, kde státní instituce (modrá) nejsou schopny zajistit bezpečí, se uvolňuje skulina pro vznik mafie, která svou hierarchií připomíná staré heroické království (rudá). Rudý panovník však není neosobní úředník - je to král s osobními vrtochy a city - a tak je k němu třeba i přistupovat, jak nás učí tato slavná scéna o vzniku "přátelství"  mezi mocnými a bezmocnými z filmu Kmotr. Kmotr je král, který si také rozhodně všechno bere osobně. Jen se umí ovládat. "Nikdy neprozrazuj nikomu mimo rodinu, co si myslíš," říká Kmotr nejstaršímu synovi, než jeho prostořekost rozpoutá válku.

Stinným důsledkem rudé barvy je pocit, že jsem na vše sám (izolace, osamělý ostrov). Ostatně - komu vlastně můžu v této džungli (kde po mě všichni určitě jdou) věřit, že?

Podle autorů knihy se v této fázi nyní nachází 20 % světové populace s 5 % impaktem na fungování světa.

Analogie: 3. čakra, Oheň, Mars / Beran / Pluto / Štír
Základní mem: Moc
Lidská úroveň: Homo Sapiens exploiticus / před 10 000 let
Ekonomika: feudální - bohatší stále více bohatnou a chudší stále více chudnou
Systém: exploatační (funguje jen při dostatečné zásobě nevzdělných a nahraditelných otroků nebo poddaných, nejlépe na purpurové úrovni; hroutí se, pokud se masa posune na vyšší úroveň vzdělání nebo dosáhne modré úrovně)
Barva: odvozena z rudých očí ve stavu planoucího hněvu
Prostředí: džungle
Co se mi honí hlavou: "Dnes je můj den a já si ho naplno dám."
Kolaps: eroze nastává, pokud bohatství mocných překročí únosnou míru a bezmocní již nemají na uspokojení základních potřeb

Filmy: Kmotr, Game of Thrones, Barbar Conan, Šílený Max: Zběsilá cesta, Volný pád (kolaps z modré do červené), Sicario: Nájemný vrah, Narcos, Město Bohů, Hotel Rwanda

Tento Velasquezův obraz papeže Inocence X. jakoby ilustroval spojení rudé egocentrické moci s následující modrou institucionální autoritou. Na vrcholu modrých autoritativních režimů často naleznem rudé vůdce (např. Stalin v SSSR).

4. Modrý mem

V modré vrstvě se rodí nový vládnoucí princip: Pravda a víra v ní, ideál, doktrína. Dokonalý systém zaručené a nezpochybnitelné pravdy. Nyní se řídíme tím, co je morálně správné - co je v souladu s onou pravdou. Této vyšší pravdě sloužíme a obětujeme své životy a tím nacházíme smysl. Náš život dostává vertikálu svědomí. Začínáme mít páteř, vlastní osu, pevný charakter.

Skláním se před tím, co je nahoře a následuji to, co je větší než já, na základě tradice a víry. Své aktuální potřeby a touhy odkládám na později, protože vím, že náležitou odměnu za své správné chování si vyzvednu někde později (např. v království nebeském). Pokud se odkloním od toho, co je správné, cítím vinu, a tak vím, že jsem se odchýlil ze správné cesty. Vina mě vrací opět na správnou cestu, vina mě vrací do systému, dokonalého, stabilního systému a řádu. Vše je protkáno dokonalým plánem a řádem - a já jsem nepatrným soukolím v něm, které se obětuje pro dobro celku. Tak zhruba se cítí člověk, prodchnutý vědomím na úrovni modré.

Nyní si všimněte: teplé barvy jsou založené na expresi svého já, studené na obětování svého já. V béžové nejsme ani expresivní, ani se neobětujeme. V purpurové se mírně obětujeme pro dobro kmene, v rudé vyjadřujeme naopak sami sebe naplno a nebereme nejmenší ohled na někoho jiného - a v modré se opět obětujeme, avšak - v této studené barvě - už naplno. Kdo se v modrém systému obětuje nejvíce, je nejvíce respektovaný, neboť nejlépe naplňuje modrý hodnotový mem. Teplé a studené barvy se ve Spiral Dynamics zig-zag střídají, jakoby se pohybovalo pomyslné kyvadlo mezi altruisticko-obětujícím se a individualisticko-expresivním postojem.

V modré úrovni je zkrocena předchozí impulzivní a vinou nezatížená rudá úroveň. Stáváme se civilizovaní. 

Posuzujeme, co je morální a co nemorální. Implantujeme do sebe modrého soudce, v krajní podobě inkvizitora. Inkvizitor přichází, aby zkonsolidoval a očistil nejistotou zmítané impérium či kult.

Díky modrému memu utichají rudé rozbouřené epochy (stěhování národů, ranný středověk), ustanovuje se stabilní civilizace s jeho řádem, trvalostí a pyramidovou strukturou. Lidé v této civilizaci není již nutné ovládat hrubou fyzickou silou - oni sami se chovají svědomitě a zodpovědně, na základě internalizovaných společenských hodnot. Společnost se skládá z lidí, kteří mají étos, morálku - kteří oddaně slouží panovníkovi nebo církvi.

Ustanovila se autorita vyšší než proměnlivá svévůle 'velkého šéfa' (Big Boss). Bylo překročeno vládnoucí vrtkavé ego. Podřídilo se freudovskému super-egu. Vládnoucí doktrína, pravda, idea je stabilní a trvá, zatímco králové nebo kněží přicházejí a odcházejí. Nyní je tu cosi "nad námi". Vyšší moc, jež sleduje naše skutky. Bůh - absolutno.

Mojžíš vystoupá na Sinaj, aby snesl Boží zákon o deseti přikázáních. Pokládá základy pro modré monotheistické kulty. (Modrá vrstva potřebuje ke svému fungování vynález písma. Písmo se pak stává nadosobní autoritou - dokonce slovem Božím).

Římské legie vyrovnané v šik, vydrezurované modrou disciplínou, počínají drtit barbarské rudé hordy srdnatých individulistických válečníků. "Nabídnu jim ideu velikosti, ideu Velkého Říma," říká císař Comodus ve filmu Gladiator.

Velká Čína prodchnutá konfuciánským modrým memem staví velkou čínskou zeď proti invazím rudých Mongolů.

Civilizace s modrým hodnotovým memem, jímž je sebeobětování a povinnost, mohou lépe využít energii svých lidí k akumulaci a koncentraci jejich energie a vystavět tak starověké monumenty.

Čemu se národy obětují? Obětují se myšlence, ideji, obrazu, symbolu. (Moc majetku rudé vrstvy je nahrazena mocí ideje, jak správně poznamenává Martin Šole - viz. komentáře pod článkem. Tyto postřehy nejsou nicméně uváděny autory knihy Spiral Dynamics, vyplývají z dalších diskuzí).

S vynálezem symbolických znakových soustav a abeced, civilizace také od této chvíle akumulují vědění, které ustanovuje jejich pokrok a technologickou převahu nad národy nomádskými a dobyvačnými (byť i velké říše epizodicky padají a znovu povstávají z trosek).

(Klíčové je pro barbary vypálit především knihovny modrých - jejich akumulovaný kapitál vědění, z něhož by mohli znovu povstat. Pokud chceme zničit kulturu purpurovou - potřebujeme zase vypálit a znesvětit jejich posvátná místa, prameny a stromy - např. vykácení posvátných slovanských dubů na Rujáně.)

Jedinec, který zakotví v modré vrstvě, je obohacen o pocit smyslu a směřování v životě k nějakému vznešenému cíli - misi. Slouží čemusi vyššímu - nalézá se v tom. Stává se křesťanem nebo muslimem, židem, akademickým vědcem hledajícím "pravdu" nebo feministkou bojující za tu svou "pravdu". Tyto pyramidální "pravdy" pak bojují s těmi druhými "pravdami", neboť my ji samozřejmě vždycky máme - a ti druzí, neznabozi, ti ji ještě nemají, a tak je k ní, k té správné - naší - pravdě, musíme přivést!

Vznikají křižácké výpravy, upalování čarodějnic, inkviziční tribunály. V rámci stability je nutné vymést to, co stabilitu narušuje. To platí pro teokracie i pro komunistické režimy.

Fotografie z Kieva vystihuje střet modré a rudé.
Spiral Dynamics přináší vhled do globálně politických procesů v Rusku, Africe a na Blízkém východě (viz. závěr článku). Umožňuje nám pochopit, co zanechalo dědictví kolonialismu v rozvojovém světě.

Rudé časy chaosu vždy volají po novém řádu, který přináší stabilitu, který urovná anarchii a nastolí pořádek. Jsme ochotni ukrojit si z našich potřeb a ego-tendencí (rudá anarchie), abychom získali atmosféru společenského bezpečí a stability (modrá dobře organizovaná říše).

Modrá společnost nás vždy rozdělí podle pyramidálních přihrádek, kde každý máme svůj status, roli a funkci - jako v armádě.

Vzniká tak svět středověké pevné víry, kastovní systém Indie, starý Egypt, lámaistický Tibet - i svět komunistické doktríny přetlačující se s doktrínou kapitalistickou (studená válka). Katolická církev je modrým útvarem par excelance.

Nevýhodou modrých systémů je rigidita a dogmatismus. Linie mezi rájem a peklem, dobrem a zlem je vždy ostrá a nekompromisní. Je jasné, kdo stojí na naší straně - a kdo je nepřítel. Svět je černobílý. Ale přehledný, jasný, strukturovaný; pokytuje jasná vodítka. Modrý člověk má vždy "jasno" - co je správné a co není. Může ve svém prostředí vystupovat jako "šerif", strážce nebo samuraj, který se řídí přísným etickým kodexem.

Čas je v modré vrstvě chápán jako tikání metronomu, který odměřuje za sebou následující sekvenci rutin a povinností. Švýcarské kapesní hodinky zase o něco více utužily modrou doktrínu a zefektivnily celkově výrobu a výkon.

Japonsko a Německo - nejmodřejší národy planety. Modrý etický kodex samurajů, kteří obětují své životy ve službách svého pána, kontrastuje s purpurovým světem vesničanů ve filmu Sedm samurajů. Když samurajové vtrhnou do vesnice, nikdo z vesničanů jim nepřijde naproti. Až když rudý (živelný) Toširo Mifune začne být na poplach. Rudý živel tak přemostí vzdálený svět purpurových rolníků a modrých samurajů.

Vrcholem modré éry byla první světová válka. Obě strany války bojovaly za "národ a Boha" a miliony mužů za tuto ideu obětovali svůj život - aby nakonec zjistili, že s obyčejnými vojáky na druhé straně zákopu si vlastně rozumějí víc než s vlastními důstojníky, kteří jim přikazují padnout za vlast a boha. Tím dostává modrý hodnotový mem obrovský políček. Opravdu má smysl obětovat se za něco takového? Je to opravdu nejvyšší meta naší civilizace?

Obětovat se pro moc ideje. Z tohoto memu podle Spiral Dynamics povstaly monumentální civilizace i nejbrutálnější válečné zločiny.

Franz Kafka ve svých dílech popisuje pocity existenciální úzkosti a viny, které nevyhnutelně patří k absurditě modrých systémů (zámků). Haškův Švejk zase proplouvá absurditou hroutícího se modrého mocnářství s neobyčejnou lehkostí, důvtipem a čtveráctvím, demaskujíc tak jeho již zahnívající strukturu. Za pozdní éry mocnářství každý vlastně předstírá, že věří v kolektivně vyznávaný hodnotový mem, avšak reálně v něj už nevěří nikdo. Mem je stále pompézně prezentovaný, avšak už vyprázdněný. Společnost vystavěná na těchto vyprázděných, čistě formálních hodnotách je jako skříň rozežraná červotočem. Zhroucení impéria otevře prostor oranžově-podnikatelskému étosu první republiky. (Možná, že by Švejk mohl svým způsobem patřit do žluté vrstvy, o které se dočteme později).

Každá armáda je samozřejmě ze své podstaty (pyramidální struktura) modrá. (Avšak možná nás ve 21. století převapí, že i naše školství je stále hluboce modré.) Modré režimy preferují uniformy a jasně definovaný kánon chování: co je správné a co je špatné. Mají jasně definovaný standard a mravy (konfuciánská Čína). Českým drahám (které trápí všechny nešvary byrokratické pyramidální struktury) se u nás ne náhodou říká také "modrá armáda".

Lidé s převažujícím modrým memem mají silný smysl pro morálku, čest a bezúhonnost. Nedovedou si představit, že by kradli, lhali nebo podváděli. Dodržují předpisy, aniž by na ně někdo musel dohlížet. Chtějí dostát vlastnímu požadavku čistého svědomí. Dodržují společenské normy a zákony, jsou solidní a spolehliví, jejich slovo platí a dokáží odložit své momentální uspokojení na později. Dokáží ve zvýšené míře ovládat své impulzy.

Ať už se nacházíme v jakékoli vrstvě barevné spirály, modrá vrstva v nás je to, co usměrňuje egoistické výpady rudé vrstvy nebo kšeftařskou aroganci oranžové. Zkrátka - máme své svědomí a zodpovědnost. Dokážeme přijmout omezení a společenská pravidla. (Bez přijetí těchto kvalit nemůžeme učinit kvantový skok do druhého patra žluté a tyrkysové).

Modrá nám umožňuje najít vě světě své právoplatné místo, pociťovat mír v duši na základě čistého svědomí, pociťovat naději směrem k budoucnosti a cítit, že náš život má smysl a přesah.

Pokud se vykloníte z okna a vidíte, ža na ulici je čisto, třídí se odpad a lidé jsou relativně svědomití a pracovití a dodržují zákony, pak máte to štěstí, že jste se narodili do civilizace, kde je modrý mem "v pořádku" integrován.

Podle autorů knihy se v této fázi nyní nachází 40 % světové populace s 30 % impaktem na fungování světa.

Astrologické analogie: Saturn
Základní mem: Síla Pravdy
Lidská úroveň: Homo Sapiens absoluticus / před 5 000 let
Ekonomika: životní standard bude dosažen skrze tvrdou práci, disciplínu a úspory
Systém: autoritářský
Barva: modrá souvisí s čistotou, vertikálou, introverzí a hledáním pravdy; barva nebes
Prostředí: katedrála
Co se mi honí hlavou: "Pošlu ho na pravdu boží, toho hříšníka!"
Kolaps: když Pravda již nezaručuje řád světa a budoucnost je vnímána skepticky a plná pochybností (sestup do rudého odporu - potřeba rudých vůdců / anebo evoluce do dalšího stadia)

Filmy: Stezky Slávy (skutečná mužská modrá čest a mravní integrita versus karierismus generálů), Gladiátor, Sedm samurajů (modrý kód cti samurajů, kteří ochraňují purpurové rolníky); Bílá Stuha, Agora (střet odlišných modrých "Truthforce"), Kladivo na čarodějnice; Gran Torino (modrý Clint Eastwood versus rudé gangy), Hořící Mississippi (rudý / MODRÝ Gene Hackman přemosťuje oranžové agenty FBI směrem k vyšetřování kukluxklanu, který je rovněž na úrovni rudá / MODRÁ); Rambo (zpochybnění modré morální integrity Američanů ve Vietnamu; pokus modrého šerifa ukáznit rudého Ramba vyústí v béžový survival)

5. Oranžový mem

Oranžová se dostává na scénu dějin v renesanci, novověku a za průmyslové revoluce. Zatímco pro modrou je důležitý řád a obětování se, v oranžové se dostává do popředí opět člověk sám a jeho osobní zájmy - osobní blahobyt.

S Lutherovým přibitím jeho 95 tezí na kostel ve Wittenbergu bylo otřeseno autoritou církve a písma a modrá neotřesitelná pyramida středověku počíná mít první trhliny. S cestou Marka Pola do Číny, Michelangelovým vymalováním Sixtinské kaple (humanismus: člověk opět v centru dění), Kolumbovým objevením Ameriky (kolonialismus) a Koperníkovým holiocentrismem se středověká Evropa otvírá novým - oranžovým - impulzům. Praskáním modrého (ocelového) krunýře se k nám dostává oranžové světlo.

Oranžové impulzy: vyhrát, s nadšením podstupovat objevitelské (ale vykalkulované) riziko, být nejlepší, věřit v sebe sama, nenechat se omezovat stávajícími strukturami, směřovat k progresi, používat strategické uvažování, abych vyhrál, uspěl, maximalizoval zisk, stál na špici. Usiluji o nezávislost, hledám materiální profit, hledám nejlepší možné řešení bez ohledu na to, co říkají autority; miluji soupeření - vše vnímám jako velkou hru, učím se ze svých zkušeností.

Padá autorita písma (modrá vrstva) a pomalu ji nahrazuje autorita novověké vědy (oranžová vrstva). Rigidní, formalizované struktury uvolňují místo dravým kolonizátorům a kapitalistickým hráčům. V roce 1776 píše Adam Smith knihu Bohatství národů (rodí se idea neviditelné ruky trhu). Rodí se filozofie utilitarismu a pozitivistická věda, která boří mýty, předsudky a slepou víru. Deckartes otvírá prostor pro pochybování (což bylo v modré vrstvě nepřípustné) jakožto základu vědecké metody. Technologie směřují zrychleně kupředu a podporují dominanci a expanzi západních koloniálních mocností. 

V modrém světě se musíte dobře narodit, abyste měli postavení. V oranžovém světě může teoreticky uspět kdokoli, kdo je dravý a má nové nápady. Oranžová vrstva čerpá moc a energii z osobní, vášnivé rudé vrstvy, ale usměrňuje ji, zapřahuje strategicky a rafinovaně k dosažení svých cílů. Kombinuje ji modrým smyslem pro pravidla, řád a vyšší smysl. Vzpurná agrese rudé je přetavena v uhlazenou "asertivitu" oranžové. Pravda nyní není privliegium pouze pro řád kněžích (modrá), ale je dostupná všem (oranžová). Konec věroučných dogmat, nástup experimentálních dat nasbíraných podle vědecké metody. Ideologie a obětování se idejím modré padá, je nahrazeno oranžovým pragmatismem - tím, co funguje.

Film Až na krev (There will be blood) zobrazuje nekompromisní pronikání oranžového kapitalistického těžaře do konzervativního světa bigotní zbožnosti v USA na přelomu 19. a 20. století.

Tranzitní kombinace modrá + oranžová umožňuje obrovský nárůst produktivity, neboť kombinuje modrý smysl pro disciplínu spojený s pocity viny (jak o tom pojednává Erich Fromm v knize Strach ze svobody) s oranžovou tendencí k progresi a vědecko-technické revoluci. Španělská a portugalská (modrá) koloniální velmoc je postupně nahrazována technologicky inovativnější (oranžovější) velmocí Anglie a posléze Holandska. Protestantská Evropa jde rychleji kupředu. (Sledujte počet udělených nobelových cen podle států - protestantské suverénně vedou).

Vědecké empirické výzkumy novověku vedou k přesvědčení, že vše je v konstantním pohybu a že člověk může skrze technologii ovládnout přírodu - vytěžit ji tak, aby všude panovala hojnost a prosperita. Pro modrou existuje jediná správná pravda a cesta - pro oranžovou existuje cest mnoho, ale snaží se najít tu nejlepší, nejefektivnější. Oranžová respektuje polyfonii a soupeření a prolínání melodií. (Výrazem takové kompozice mohou být Bachovy Fugy).

New Yorská oranžová polyfonie z 2. sv. války.

Pravdivé nyní není to, co je dáno vyšším řádem (modrá), ale "pravdu" má ten, kdo ví co chce a sebevědomě si za tím jde (oranžová). Vítěz bere vše.

Queen: I Want it All

Zatímco, pro modrého člověka je jeho dresscodem uniforma, oranžový člověk se musí oblékat do nejnovějších, luxusních a prestižních značek. Nastupuje éra snobismu a narcisismu. Někdejší "sexy" hulán a brigadýr, důstojník s noblesou, byl již tryskem dějin nechán opodál jako vyhořelá dederácká kamínka. Oranžový jedinec chce patřit "k těm správným lidem", bydlet na "dobré adrese", čte Fortune, Cosmopolitan, Elle a Esquire a nosí rolexky. Chce tvořit svět elit anebo alespoň s nimi být konformní - oblékat se a chovat se jako oni. Pořizuje si jachtu na azurovém pobřeží, chce mít soukromý tryskáč. Chce být V.I.P.  Je in. 

Něco se začíná dít i v rodinách. Oranžoví rodiče se stávají infantocentričtí. Dítě je pro ně malý bůh, okolo nějž se všechno točí. Jejich dítě musí být prostě 'úžasné' a jaktože tu druzí nevidí?

Typický oranžový jedinec dnešní doby je kalkulativní, příjmá odpovědnost a vystupuje dominantně, avšak s jakousi úzkostí (tenzí, nervozitou) na pozadí. Neustále usiluje o sebepotvrzení, pozitivní zpětnou vazbu, jakoby se neustále ptal: tak jaký jsem? (Funguje moje image? Jsem ten nejlepší? Jsem, že jo?)

Oranžový jedinec rád diskutuje, užívá si debatu jako sport. Je přesvědčený o svých idejích, které nadšeně přednáší, ale trochu prostoru pro změnu svých názorů přeci jen poskytuje. Životy oranžových jsou jasně nalinkované, koncentrované na úspěch, intenzivní a propojené navzájem (kontakty jsou důležité), ale nechybí jim ani mobilita (přestěhovat se do jiné země za prací, je-li to třeba). Jsou součástí globální oranžové komunity úspěšných. Dovedou být empatičtí a vřelí k těm, kdo stojí na stejné straně barikády, současně si však udržují určitý odstup, aby mohli své pochopení druhých použít jako pragmaticko-manipulativní nástroj. (Přílišná emoční zangažovanost by znemožňovala přemýšlet strategicky). Pokud se už oranžovému jedinci nehodíte, jste necháni stranou. 

Oranžová energie je třeba na každém "start-upu", je sebevědomá a optimistická a strhuje další lidi, aby se k nám přidali. Na druhou stranu dovede být oranžová bezskrupulózní, ale nikdy není hrubá (jako rudá): činí tak elegantně a uhlazeně, v zájmu efektivity a dosažení cílů. Oranžový vítěz je schopný po vítězství ve sportu nebo ve firmě přijít domu, zavřít se v koupelně, podívat se do zrcadla a zakřičet: YES! (A možná tam pošle i lajnu kokainu).

Vlk z Wallstreetu dotahuje hodnotový mem oranžové až na její vrchol. Zážitek z filmu může provázet euforické nadšení i hluboký odpor - pokud nechceme nazřít, že (podle Spiral Dynamics) je na oranžovém memu od úsvitu novověku budována západní kapitalistická společnost. Díky němu dravě soupeřící západní mocnosti zkolonizovaly svět a vytvořily jednotný globální trh.

Stinnou stránkou oranžového narcisismu je pocit neomezených možností. Nic mě nesmí omezovat. Pokud narazí, propadne se do deprese - ale brzy se zase oklepe a vyskočí s novým optimismem: příležitosti čekají.

Katastrofa vzducholodi Hindenburg - symbol oranžové "zpupnosti", která tu a tam narazí na limity přírodních zákonů (podobně jako Titanic).

Jak se oranžová v našem vývoji přiklání mírně k následující zelené, začínáme si více uvědomovat lidské hodnoty, soucit a hlubší smysl - jakoby nám "měkne srdce", naše ostrá hrana se otupuje, možná dokonce začínáme ztrácet něco ze své kompetitivnosti a dravosti. Oranžová svažující se do zelené již počíná s přijímáním vlastních slabostí a nezříká se jich.

Podle autorů knihy se v této fázi nyní nachází 30 % světové populace s 50 % impaktem na fungování světa.

Astrologické analogie: Jupiter (Slunce / Venuše)
Základní mem: Úspěch a prosperita skrze nejlepší strategii mezi rivaly
Lidská úroveň: Homo Sapiens materialensis / před 1 000 let
Ekonomika: volný trh, kde neviditelná ruka trhu nastavuje ceny
Systém: podnikatelský
Barva: oranžová jako barva odskakujících jisker v ocelové slévárně za průmyslové revoluce
Prostředí: tržiště
Co se mi honí hlavou: "Lepší věci pro život skrze lepší technologii."
Kolaps: spotřeba a vyčerpávání zdrojů překročí únosnou míru, což naruší život v luxusu a vnitřní pohodu
Filmy: Dobytí ráje (úsvit oranžové skrze boj proti církevním dogmatům), Ve službách papeže (úsvit oranžové na přelomu středověku a novověku srkze Michalengolovo nové vidění vztahu člověka a Boha), seriál Marco Polo; Až na krev, Vlk z Walk Street (poslední dva zobrazují stínové aspekty oranžové)

6. Zelený mem

Před 150ti lety se podle Spiral Dynamics objevují první výhonky zelené. Jako reakce na podřízenost žen v patriarchální společnosti, rasovou nerovnost, exploataci přírodních zdrojů a individualistickou zpupnost (hybris) kapitalistické oranžové, vznikají nové trendy, které usilují o:

• znovunavázání vztahu se Zemí (Gaiou), rozvoj ekologického myšlení a cítění (neviditelná harmonie celku)
• individualismus osamělých oranžových ostrovů nahradit propojováním a vytvářením komunit, kde jsou zdroje distribuovány rovnoměrně a spravedlivě
• znovu-otevření srdce, hledání hlubšího Self v sobě i v druhých - duše je znovu viděna jako mysterium, jež je možno dobrodružně objevovat
• rovnoprávnost menšin a mezi pohlavími
• přijetí slabších a méně schopných do komunitního systému - nikdo by neměl být "nechán napospas" - altruismus a soucit
• toleranci k diverzitě a otevřenost vůči všem názorům (postmoderna)
• emoční opravdovost a hloubku oproti kalkulu

Představme si skupinku lidí ze západní Evropy, která se rozhodne založit komunitu na pobřeží Kostariky. Procházejí se po pláži, užívají si přítomný okamžik, vzdali se svých důležitých kariérních postů, rozhodli se žít skromněji. Radují se ze společného propojení kolem ohně, každý člen komunity je vnímán jako "hledající poutník" - s respektem a porozuměním. Věří v mír a lásku a věří, že veškeré negativní emoce a tendence lze rozpustit skrze spirituální vývoj a praxi. Pokud se komunita o něčem rozhoduje, je hledán konsensus, shoda všech, nikoli dravé vítězství jedené "klaky" nad druhou.

Roste zájem o léčení duše. V zelené vrstvě pobýváme ve fázi, kdy si potřebujeme vyléčit nějaké své části, kdy si dovolujeme sestoupit do své zranitelnosti, nahoty a slabosti, dovolujeme si jich dotknout, což v předchozí oranžové nebylo přípustné, tam jsme se mohli jen sebevědomě a oslnivě usmívat.

Spojením s purpurovou vrstvou (zelená + purpurová) vzniká hnutí New Age. Nicméně potkáme i militantní ekoaktivitsty a agresivní ideologické vegetariány (zelená + modrá). Zelená ideologie je pak chápána jako jediná správná doktrína (modrá), kterou je nutné implantovat všem "bezvěrcům".

Motivováni zeleným hodnotovým memem stáváme se dobrovolníky v neziskových organizacích, čistíme řeky od odpadků, pomáháme starým nebo hendikepovaným, vycestováváme na sebeobětující se mise do ciziny. (Vzpomeňme si, že v teplých barvách vyjadřujeme sebe, ve studených jdeme sebe obětovat). Nezáleží nám tolik na našem příjmu, jsme ochotni svou energii vrhnout do práce v rámci altruistických hodnot, ve které věříme. Neziskovky, sociální a terapeutické komunity pak jakoby "žijí" z energetických investic zelených nadšenců, kterým se energie zpět nemusí vždy adekvátně vracet. S jejich vkladem se tak nějak počítá. (V čele takových organizacích pak často bývá oranžově-pragmatický leader, který může na zelené hodnoty hledět takřka cynicky.)

Zelený nátěr "ezo-eko-bio" produktů může být také jen briskně oranžovým (!) marketingem, jak zvýšit prodej na základě vašeho "zeleného" pocitu viny, že byste mohli ohrožovat planetu nebo zneužívat dělníka na plantáži v rozvojové zemi. Raději si připlatíte, aby ste se z viny (utvářené zeleným hodnotovým memem) "vykoupili".

"Modrá, nikoli zelená planeta", vzkazuje názvem knihy "oranžový" Václav Klaus zeleným aktivistům svůj hodnotový message. Zelení ale počínají (bez ohledu na vědecká fakta) cítit kontakt s planetou jakožto živou bytostí, nebo alespoň o ní chtějí pečovat.

Vědecký pohled je v zelené fázi doplňován o spiritualitu a metafyziku, znovu se obrací k silám přírody a duše, avšak neznamená to, že kopíruje mysticismus a pověry purpurové vrstvy (nejde o regres, ale o progres). Newtonovská fyzika (oranžová) je nahrazena Einsteinovou teorií relativity (zelená). Mizí tím idea absolutního času a prostoru, k níž lze jako k pevné konstantě cokoli vztahovat. Prostor fyziky se decentralizuje.

Úzkosti a izolovanosti oranžových jedinců se otevírá cesta k emocím lásky, tolerance, vzájemnosti, volného sdílení, přijetí, vřelosti a bezelstné otevřenosti, s čímž přichází i obrovská úleva. Manažer si povoluje kravatu, zahazuje černé lakírky a začíná bosý tančit na pláži. Objevuje, že život je "o něčem jiném" - otevírá se novému hodnotovému memu. (Archetypální příběh na způsob Cesta z města).

Mění se i styl oblékání. Značkové oblečení od Armaniho s přesným střihem je vystřídáno pohodlným, měkkým outfitem, kde nerozhoduje, jak to impresivně navenek působí, ale jak se v tom cítíme příjemně a přirozeně. Mění se materiály, vracíme se k přírodním látkám. Nechceme podporovat umělé materiály, které souvisí s ničením planety. Zrovna tak si "zelená" dívka asi těžko obleče kolem krku liščí kožešinu, protože to jde naprosto proti jejímu hodnotovému systému (zatímco pro "oranžovou" dívku by to mohl být prestižní symbol).

Česká vsuvka. K úvaze se nabízí, zda k zelenému hodnotovému memu patří i český tremping a skauting. Pravděpodobně ano. U skautingu zřejmě průnik zelená + modrá: uniformy, řád, morálka; i u Trempů nalezneme průniky "army" stylu v oblékání, avšak "zelenou" svobodu si nechtějí nechat narušovat "modrým" dogmatismem. (U Foglara dokonce "modrý život"). Trempské osady podél Sázavy a jejich potlachy nepochybně plynou na "zelené vlně" ostrůvkovité tolerance, svobody a pěkných mezilidských vztahů a v našem prostředí za dob komunismu jistě představovali smysluplnou alternativu, jak se "zeleně realizovat". Modré policejní složky režimu v nich oprávněně větří "odpadlíky" a nahánějí (v podstatě jinak politicky neškodné) trampy s inkvizitorskou důsledností po lesích. Zákaz skautingu je posuzován ještě přísněji, neboť režim v nich správně tuší modrou vojenskou odbojnou složku založenou na režimu nepřátelské pravdě (TruthForce). Za pražského jara (1968) možná naše společnost na chvíli ožije jakýmsi "zeleným vánkem" nadějeplných změn obrody, avšak modrá normalizace všechny škvíry a ostrůvky volnosti znovu bezpečně "zatlemuje". Z okrajových oranžových pramínků (prognostický ústav, vexláci, studenti ekonomie a zahraničního obchodu) se za totality pomaličku střádá na polistopadovou kapitalistickou elitu.

Vše vypadá vlastně hezky a dokonale, nicméně i zelená vrstva, když dosahuje svého vrcholu, naráží jaksi na svůj nepřiznaný stín. Je jím:

• pocit výlučnosti a nadřazenosti, že stojím na vyšším patře vývoje, než ony předchozí vrstvy; jakási mravní nadřazenost, která ztrácí kontakt s nižšími vrstvami (sebe sama a společnosti)
• izolovanost zelené sociální bubliny, která se snaží stanout jakoby "mimo" ošklivou konzumní společnost; při vzniku takové izolované komunitní vesnice se nevyhnutelně objeví problémy, které mohou souviset s "nezpracovanými" nižšími barevnými patry; utopismus
• neschopnost řešit některé globální problémy (migrační vlna, armáda, policie, vojenské konflikty, sociální nerovnost) - zde s přílišným idealismem jaksi utopíme obrovské energetické zdroje; jen velmi bohatá společnost má ten luxus dovolit si "být zelená"
• zelená se ve svém extrému stává ideologická (např. Skandinávie) - problém s proměnou mužsko - ženských rolí, kde dochází takřka k "prohození" polarit - ženy se stávají dominantními a soupeřivými, zatímco muži submisivními a citlivými
• nemožnost použít např. "rudou" agresi (když mě napadnou na ulici, musím být v rámci svého hodnotového memu harmonický a citlivý; oklešťuji se o sílu a výbavu nižších barev mé kulturní DNA)
• altrustičtí "pomahači" v sociální sféře narážejí na hranici vyhoření (obětují se pro práci, vlévají svou energii do druhých)
• v multiperspektivním hyper-komplexním relativismu vzniká nejistota a nerozhodnost, neakceschopnost

Oranžovým rodičům, kteří se přehnaně soustředili na materiální blahobyt, se rodí generace zelených "hippies", kteří se vzpírají jejich hodnotovému založení. Avšak, když sami dorůstají do dospělosti a přijdou o ekonomické zázemí, musí sami řešit výchovu dětí a ekonomickou soběstačnost. Zůstanou stranou v zelené komunitě (kde se po čase zřejmě vynoří nějaké interní problémy a stíny) - anebo se pokusí nějak integrovat do "normální" společnosti? To je dilema. V každé barevné vrstvě se časem objeví krize, která nás nutí k další evoluci.

Woodstock

Tyto a další problémy vedou člověka na vrcholu zeleného hodnotového memu k přehodnocení situace, kdy je člověk veden k znovu-integraci nižšího barevného spektra. Jedinec se (dočasně) vrací do nějaké nižší barvy, aby ji plně prožil a pochopil a naučil se s ní pracovat. Po této integraci, teprve po přijetí a rozzáření všech nižších barev vývoje se otevírá cesta ke "kvantovému skoku" do vyšší oktávy spirály, která počíná barvou žlutou.

Fáze zelené může pro jednotlivce končit jakousi deziluzí a "sednutím si na zadek". Ztrácí identitu výlučnosti a nadřazenosti a zjišťuje, že je oním obyčejným člověkem, jako všichni ostatní. Není ani lepší, ani horší. Možná se mu nyní otevírá jiný pohled na život, který je daleko jednodušší (asi jako když si dřevorubec sedne na pařez a namaže si chleba s tvarohem, kolem to voní prykyřicí, pustí všechny -ismy a zjišťuje, že je šťasten i bez toho; pak si plivne do dlaní a jde zase kácet stromy).

Podle autorů knhy se v této fázi nyní nachází 10 % světové populace s 15 % impaktem na fungování světa.

Analogie: 4. čakra, Neptun / Cheirón / Vodnář
Základní mem: Harmonie celku s přijetím všech jednotliců v jejich jedinečnosti / Kvalita mezilidských vztahů
Lidská úroveň: Homo Sapiens humanisticus / před 150 lety
Ekonomika: komunitně - rovnoměrná distribuce zdrojů vedoucí k naplnění potřeb, avšak bez snahy o profit z této distribuce
Systém: komunitní
Barva: zelená rostlin a pralesů - "plic" naší planety
Prostředí: komunita
Co se mi honí hlavou: "Všichni a všechno jsou svým způsobem krásní."
Kolaps: když se lidské ideály humanismu a altruismu ukáží příliš křehké tváří v tvář komplexním sociálním problémům anebo máme omezený rozpočet
Filmy: Taking Off, Zabriskie Point; Nádherná Zelená, Útěk do divočiny, Pán Velryb, Aluna; Gándhí (zelená přivádí ke kolapsu oranžový britský kolonialismus); Princezna Mononoke; matka!; Oranžové léto (zobrazuje neuvěřitelně vtipným způsobem stíny zelené komunity)

-----------------------------------------------------------------------------------------------
Nová oktáva vývoje - je umožněna, až když všechny předchozí barvy v nás "plně a jasně" září. A také, až když plně převezmeme odpovědnost za svůj život.
-----------------------------------------------------------------------------------------------

Více infografiky o Spiral Dynamics zde.

7. Žlutý mem

Žlutá je vlastně druhou oktávou první béžové vrstvy. Objevuje se na scéně před 50ti lety.

Otevírá se pro jedince, kteří unesou nejistotu komplexního světa, aniž by se potřebovali zaštiťovat zelenou harmonickou ideologií a jakýmsi hledáním všeobecné spásy světa a potřebou někam patřit (cítit bezpečí a přijetí vyvěrající z přináležení ke komunitě přátel nebo stoupenců). Stojí svým způsobem znovu "sami" jako nomádi v globální savaně, poněvadž se rozhodli následovat to nejautentičtější jádro v sobě. Stojí sami mj. i proto, že žlutě probleskujících paprsků je v naší společnosti zatím nepatrné množství (1%). Z hlediska převažujících trendů ve společnosti mohou být sociálně "neviditelní", neboť my si skrze barevné brýleme selektujeme z vnější reality jen to, co s námi barevně koresponduje (oranžoví vidí oranžové, zelení vidí zelené). Žlutí nicméně vidí barvy předchozí oktávy jako všudypřítomná a důležitá vlákna, z nichž se skládá svět a jejich vlastní psýché.

Žlutý hodnotový mem se skládá z těchto kvalit:

• přijetí nevyhnutelnosti přírodních procesů a forem
• orientace na funkčnost, pružnost, spoléhání na vlastní schopnosti a spontaneitu
• přijetí světa, který zahrnuje navzájem konfliktní "pravdy" a z toho vyplývající nejistoty (ano všem "pravdám" a konfliktům světa)
• žití osobní svobody, avšak bez bez zraňování a zneužívání druhých
• zažívání plnosti života na Zemi v jeho rozmanitosti v multi-dimenzionalitě
• integrativní a otevřené systémy (systemický a na proces orientovaný přístup)
• jasné a pronikavé vidění zbavené dogmat a ideologických opor (sundání brýlí)
• cení si znalostí, technologie, informovanosti
• péči o druhé propojuje s realismem
• následovat svou přirozenou cestu je vyšší hodnotou než povinnostní "mělo by se" (tlak a očekávání okolí)
• zájem o celek fungování světa, protože to má dopad na mě jako jeho živoucí součást

Žlutý mem přináší perspektivu, kterou autoři knihy nazývají FlexFlow. 

Z této perspektivy oceňujeme všechny hodnotové odlišnosti a facilitujeme jejich procesy nahoru a dolů napříč spirálou. Léčíme a znovurozzařujeme ty barvy, které jsou v daném systému oslabené. Schází-li červená, je třeba znovu zažehnout energii, stává-li se modrá příliš dogmatickou, musíme ji přenastavit, dát jí jiný "setup". Postmoderní "guláš" globálního světa plného rozporných zájmů, kultur a hodnot může být katalyzován pouze skrze "žluté" sklíčko, tvrdí autoři knihy.

Žlutý mem myslí a jedná z vnitřního jádra, aby pružně plynul skrze paradoxy a rozpory světa, zachovávajíc si vlastní etickou integritu spojenou s širšími zdroji informací, na základě čehož ví, co dělá a proč to dělá, ačkoliv to nemusí být srozumitelné pro vnější svět rigidních pravidel, institucí, dogmat a autorit. V této vrstvě mizí nutkavé strachy a úzkosti nizších pater. Jejich energie se naopak proměňuje v širší vidění možností a souvislostí a vyšší akceschopnost. Představte si svět viděný beze strachu a vnitřního sevření. Ve žluté perspektivě nemáte tendenci spadnout do pomyslné pasti jakéhokoli systému (filozofie, víry, školy, ideologie). Nemáte důvod do nich lézt a hledat v nich úkryt, oporu či identitu. Více důvěřujete v intuici a sdělení, která vyvěrají z vašeho jádra.

Žlutá je opět (jako teplá barva) více individualistická a expresivní (nemá tendenci se obětovat).  Nevadí jí vyvolat zážeh a jiskření, nebojí se konfliktu. Neobětuje se za lidstvo, komunitu nebo pravdu. Je autonomní. Je sama za sebe. Vyjadřuje sebe sama (vědoma si svého osobního prizmatu) - jako když bubeník tluče do bubnů podle rytmu vlastního srdce (aniž by říkal, že to musí být rytmus všech a všeho). Asi ve smyslu: "Já vím, že momentálně nerozumíš, proč dělám tento krok ve svém životě, ale kdybych jej neudělal, zradil bych tím své srdce. Musím tento impulz následovat." (Toto následování srdce však není idealisticky sebeobětující se jako v zelené vrstvě. Je více v jungiánském smyslu individuační - ve smyslu: budu tak ještě více tím, co jsem.)

Žlutá překovnává egocentrismus rudé a zpupnost a autonomii oranžové. Kombinuje vysoké sebevědomí založené stejně tak na informovanosti jako na citovosti (rozum i emoce jsou vzaty v potaz). Vyznačuje se také vysokou mírou sebepřijetí. Neznamená to, že by daný jedinec nemohl činit chyby, avšak i ony jsou akceptovány a zahrnovány do procesu. Pokud jsem například plný emocí ve vztahu k nějakému člověku, raději se zdržím soudu nebo rozhodnutí, neboť si uvědomuji, že v tomto stavu nejsem kompetentní.

Žlutá je zvyklá pohybovat se v konceptuálním světě neustálé změny a pestré variety, jejž nezaujatě pozoruje a s jasností z něj vybírá to esenciální, co je třeba se (pro sebe) v danou chvíli naučit. V dlouhodobé pespektivě se orientuje na nepřetržité učení se a experimentování. Žlutá je schopná pružně surfovat po jednotlivých barevných vlnách spirály podle požadavků situace.

Potřebuje-li spolupracovat, rozzáří svou zelenou vrstvu, potřebuje-li diskutovat, rozzáří oranžovou. No problem.

Žlutá tenduje k jednoduchosti a přirozenosti. Nepotřebuje symboly statusu, hierarchie ani privilegia, ani neadoruje jakékoli autority nebo mocné jedince. Jde jí o "funkčnost", hladkost ve smyslu "méně je někdy více". Minimalismus a elegantní jednoduchost nahrazuje grandiozitu a ostenativní předvádění (oranžová).


Jako rozeznat, že již je žlutá ve hře?

• neztrácí čas a energii v pohybu napříč příliš mnoha interpetačními a symbolickými rovinami
• usiluje o dobrý obsah, jasné informace, otevřené komunikační kanály s možností otázek a diskuze
• oceňuje vhodnou technologii, vyhýbá se mrhání a ztrátám
• je schopna vyjadřovat hněv i agresi, ale s emocemi nakládá tak, že je zahrne do širšího kognitvního procesu spíše než do emoční bouře
• chaos i řád jsou oba ok
• staré a vykonstruované nahrazuje jednoduchým, spontánním a tím co prostě "dává smysl"
• je jí jedno, zda to, co dělá, je schvalováno nebo zda je to "in"
• nereaguje na nátlak a úplatky, neboť zde není žádné nutkání k tomu být kontrolován někým druhým
• pohybuje se na široké škále mezi jemností a hrubostí, rebelství a konformitou tak, jak je třeba vzhledem k situaci a požadavkům života
• motivační a hodnotící procesy jsou zakotveny v jádru, tudíž je žlutá imunní vůči vnějším tlakům či odsudkům

Jak jsou žlutí jedinci vnímání z perspektivy ostatních barev?

• pro purpurové jsou prostě neviditelní
• z pohledu rudých jsou to podivíni, ale občas je s nimi "sranda"
• z pohledu modrých jsou nekonzistentní, nemají k ničemu respekt a nejsou dost na něco koncentrovaní
• oranžoví si o nich myslí, že se nechtějí dostatečně zapřáhnout pro dosažení cíle
• z pohledu zelených vypadají jako odtažití a rezervovaní, aniž by se se srdíčkem naplno zapojili do skupinového zážitku

Žlutí myslitelé mohou přicházet s revolučními vhledy do situací, kde všechno již selhalo -  a pak jednoduše nenápadně zmizet. Přicházejí, aby zaplnili pískem porozumění jámy vyhloubené konflikty předchozích barvev. Přinášejí řešení, jež jsou win-win-win pro všechny strany. Ale přinášejí také otázky, na které dosud neexistují odpovědi.

Podle autorů knhy se v této fázi nyní nachází 1 % světové populace s 5 % impaktem na fungování světa.

Analogie: Slunce / Pluto / Uran / Lilith

Základní mem: FlexFlow
Lidská úroveň: Homo Sapiens integratus / před 50 lety
Ekonomika: simultánní pohyb napříč spirálou katalyzující zvýšení jejih kvality a posun v evoluci
Systém: pružný pohyb napříč systémy a barevnými vrstvami, jejichž proudy sledujeme po celém světě - systemika (na této rovině modelování pracují obvykle "systemické" konstelace)
Barva: žlutá jako barva sluneční energie (paralela v solárních elektrárnách) a životní síly
Prostředí: přírodní habitat
Co se mi honí hlavou: "Je tu toho tolik k objevování a dobrodružství, a já mám tak málo času!"
Kolaps: když se ukáže spoléhání na individuální volby jako nefunkční tváří v tvář zániku celkového života na planetě a potřeba kooperace se vynoří jako otázka přežití

Filmy: Muž na měsíci, Přelet nad kukaččím hnízdem

A tam, kde se počínají ostrůvky žluté propojovat, počíná se utvářet ještě širší holistická perspektiva - tyrkysová.

8. Tyrkysový mem

Kdybychom odzoomvali a podívali se na planetu Zemi z kosmické perspektivy, vnímali bychom ji jako tyrkysovou - planetu oceánů a nesčetných organických forem.

Z individualistcky-expresivní žluté stoupáme k ještě širšímu pojetí života. Zde je hlavním motivem našeho hodnotového memu dobro všech živoucích forem. Chceme být součástí organického celku, obětovat svou životní misi pro jeho prospěch. Na základě zkušeností ze žluté vrstvy vývoje, vidíme, že opět jen jako samostatné individuality nemůžeme stačit na vyřešení všech světových otázek. Hledáme nebo toužíme vytvořit nový holistický celek. Hledáme synergii. Opět se více noříme do hlubin emocí (oproti informační éře žluté). Hledáme propojení levé (žlutá) i pravé hemisféry (tyrkysová).

Tyrkysová je také vyšší oktávou purpurové. Nyní je však naším "kmenem" samotný celek Země. Poprvé se tento mem objevuje před 30ti lety.

Vnímáme svět jako holistickou jednotu, kde jakákoli mikroskopická změna jedné buňky systému automaticky ovlivňuje fungování systému na druhém konci světa (efekt motýlího křídla). Vše je propojeno. Žlutí nomádi z předchozího stadia se nyní na tyrkysové frekvenci propojují bez ohledu na čas a vzdálenost. Vznikají nové propojující mosty.

Jsme však již daleko za zelenými módními výstřelky na způsob New Age spirituality, které vyrůstají z jakýchsi útržků duchovních konceptů (jaksi v hlavě, jaksi v izolované komunitě stranou světa).

Nyní člověk sám na sobě poznává jak funguje jeho vlastní organicita, buňky, krev a nejvnitřnější pocity. Z tyrkysové perspektivy "není již na mystice nic mystického". Jsme tím, žijeme tím, je to pro nás přirozené. Ve žluté se učíme cestovat a poznávat pozorováním a zkušeností. V tyrkysové se učíme "jen být". Být plně.

Tyrkysová překlenuje mezery mezi vědou a metafyzikou.  Tyrkysová přínáší odpovědi a řešení na otázky ze žluté vrstvy. Objevíme organický způsob řešení strukturálních problémů v Africe, beze snahy jim implantovat oranžový bezbřehý kapitalismus, který je v interakci s jejich purpurovou kmenovou vrstvou destruktivní.

Myšlení a koncepty ustupují. Jsme. Jsme součástí. Vnímáme energetické pole navzájem interferujících orgamismů. Vnímáme proudy a víry energií, na základě nichž operují všechny systémy.

Tam, kde žlutá vytýčila body a linky, tam tyrkysová přináší nánosy kreativních barev, které všechny předchozí koncepty uvádí do pohybu a celý obraz ožívá (řec. hologram = celistvý vzkaz).

V zelené tvoříme komunitu s těmi, kdo sdílí stejné hodnoty (elitářsky) - v tyrkysové vnímáme celek Země (Gaii) jako jednu velkou komunitu, která nezahrnuje jen lidi, ale všechny formy života.

Hranice mezi národy, mezi druhy, mezi etnickými skupinami ani práva elit nesmí již ničivě parcelovat Zemi. Jak naše individuální já vrůstá bytím do tyrkysové vrstvy vědomí: jsme právě zrovna tak tím vším, co jsme mysleli, že existuje až za hraničními liniemi - jsme (opravdu jsme, zakoušíme to tak) všemi zvířaty, všemi národy, všemi jednotlivci. V tomto stavu bytí to není ideologický konstrukt, ale bezprostřední zkušenost (aniž by tím naše individuální já cokoli ztrácelo).

My - navzájem propojené bytí je nyní však větší prioritou než svobodná sebexprese autentického self ve vrstvě žluté.

Z tyrkysové perspektivy se nám svět jeví jako fraktál. To je spiritualita tyrkysové. Jejím základním pocitem je úžas (awe), žasnutí nad celým kosmem od nejmenších molekul po největší galaxie.

Ve žluté jsme se snažili pochopit, jak všechno funguje. V tyrkysové víme, že jednotlivec to všechno nikdy pochopit nemůže.

S přijetím toho přichází úžas, pocit zázraku, pokory, jednoty a osvěžujícího smyslu pro jednoduchost. S tímto úzasem můžeme realitu zakoušet, nikdy však poznat.

V kontemplaci se zanořujeme do oceánu tyrkysové, abychom znovu otevřeli oči a znovu vešli do  života s nevinnýma, osvěženýma očima, které "neví", ale žasnou. Ego se stává čímsi transperentním a propustným, jakoby s pokorou a úsměvem nad sebou samým říkalo "Život má obrovskou hodnotu, ale na mém osobním životě, který z něj vyvěrá, už tak nesejde."

Podle autorů knhy se v této fázi nyní nachází 0,1 % světové populace s 1 % impaktem na fungování světa. V další vrstvě se již podle Spiral Dynamics připravuje vyšší oktáva červené - korálová (barva nového globálního jádra na dně moří), ale to je již opravdu hudba budoucnosti (viz. diskuze pod článkem).

Analogie: Země / Cheiron

Základní mem: dobro života jako celku / synergie v makrokosmickém měřítku
Lidská úroveň: Homo Sapiens holisticus / před 30 lety
Ekonomika: distribuce zemských zdrojů podle potřeby jednotlivců nikoli chtivosti, takže mohou všichni žít v dostatku
Systém: holistický (organický)
Barva: barva země při pohledu z kosmu
Prostředí: globální vesnice
Co se mi honí hlavou: "Mé bytí se vylaďuje s hudbou sfér."

Filmy: Muž, který sázel stromy, Byl jsem při tom

Geopolitické souvislosti

Ukázka použití Spiral Dynamics na vnímání trendů v různých regionech světa.

• Studená válka: souboj dvou systémů (USA a SSSR) na tranzitní rovině rudá - modrá - oranžová.
• Afrika: purpurová - rudá + vliv modré tam, kde proniká islám + modrý vliv kolonizátorů, kteří přišli a zase odešli.
• Blízký východ: purpurová na vesnicích zbylých po Osmanské říši + oranžový vliv západních imperialistických mocností + červená/MODRÁ klaka náboženských fanatiků = potenciální explozivní minové pole.
• Většina vyspělých světových velkoměst: oranžová.
• Rusko: tisíciletá tradice MODRÁ (poddaní) / rudá (elity) stále pokračuje. (Jediná vyjjímka - Gorbačov: oranžová.) Infiltrace oranžové vede k destabilizaci regionu, kde se objeví rudé vrstvy povstání a odporu. Modrá je nutná k udržení stability. Po nějaké době a nástupu osvícených průmyslníků může nastat situace MODRÁ / oranžová kopírující přelom 19. a 20. st. v USA.
• Čína: rudá / MODRÁ. Vládnoucí strana se občas potýká s rudým odporem, který potlačí a znovunastolí stabilitu. Číňané v zahraničí (oranžová diaspora) může zažehnout oranžovou revoluci i v Číně.
• Hong Kong: oranžová.
• Brazílie: obsahuje veškeré barvy spektra od béžové po zelenou.
• Skandinávie: zelená.
• Izrael: oranžová / zelená.
• USA, Velká Británie: převaha oranžové.
• Thajsko (a buddhistická JV Asie): purpurová + modrá (rudý aspekt je umírněn, menší sklon k individuálnímu egocentrismu, daleko větší smysl pro obětování se)
• Vietnam: purpurová + modrá + oranžová

• Česká republika: (můj odhad) konzervativní venkovská modrá versus liberálové v městech oranžová / zelená (Zeman, Babiš: rudá, Klaus: oranžová, Havel: zelená).

Filmy, dotýkající se širšího spektra Spiral Dynamics

• Apocalypto (kolaps rudé / modré civilizace Aztéků, která zotročuje purpurové pralesní kmeny + úprk hlavního hrdiny na béžové rovině přežití + finále s právě přistávajícími oranžovými koráby prvních Evropanů)
• Mise (purpurové indiánské kmeny, rudí otrokáři, modří misionáři a oranžové zájmy evropské politiky)
• Apocalypse Now (sestup proti proudu řeky / času od oranžové po béžovou)

*

31.6 - 7.7.  2018 vás zveme na workshop na Pálavě spojený se Spiral Dynamics nazvaný Magmatuum.

*

Související články:

Vztahy uvnitř systému Spiral Dynamics - (něžný) masakr civilizačních vrstev v nás samých

Pět stupňů firemní kultury (Zrození kmenového vůdce)

(podobný, ale jednodušší koncept evoluce v rámci firemního prostředí)

David R. Hawkins - Mapa vědomí
(obdobný koncept "vibračního" vývoje)

Moc a vývoj v platónských rocích (býk, beran, ryby, vodnář)
(možno sledovat paralely)

Psychologie hodnot
Maslowova pyramida potřeb
Jan Formánek: Vědomí, teorie memů a její konsekvence

Symbolika barev v umění

Zdroj: 

Don Edward Beck & Christopher C. Cowan: Spiral Dynamics. Blackwell publishing, 2006. (První vydání v r. 1996).