Příčiny homosexuality z pohledu konstelací


Přinášíme stručný přepis konstelace na téma mužské a ženské homosexuality a možných příčin, které s ní souvisí. Berme jej prosím jako drobný příspěvek do diskuze a střípek do širší mozaiky experimentálních poznatků, ne jako celou a jedinou pravdu. Homosexuální orientace má zřejmě největší souvislost s vazbou mezi dítětem a jeho rodiči, především matkou. Mužská a ženská homosexualita jsou však dva odlišné světy.


Bod mužské homosexuality

  • hned zpočátku je zde vjem nerovnováhy mezi levou a pravou polovinou těla: levá (ženská) polovina je přetížená, je zde těžiště, kdežto od pravé (mužské) poloviny se hledá únik; je zde na nějaké dětské úrovni strach z mužské agresivity a síly; mužská síla je vnímána (v dětství je zažita) jako nápadně a hrůzně odpojená od prožitku a citu (jako hrubá a primitivní), tudíž nastává přesun do ženské polarity, kde je možné cit a prožitek nejen zachovat, ale i rozšiřovat a prohlubovat do mnoha a mnoha odstínů a barev; čili ve výsledku je znásobená citlivost do mnoha směrů, ale odříznutím se od mužské síly ztrácí jedinec ochranu a bojovnost, jíž by se byl schopen bránit - tím se dostává do velmi obnažené, chaotické (niterně rozhárané) a zranitelné pozice ve vztahu k ostatním lidem (partnerům)
  • matka je vnímána jako OK, syn je vnímán matkou jako OK - ba více než to - jako skvělý; je zde nápadně zesílená láska matky k synovi; syn je jakoby mírně zbožštěn, je vnímán jako úžasný; ale ze strany matky se jedná o jakousi kompenzaci - něco ve svém životě postrádá (zřejmě naplnění se svým mužem) a k synovi tak proudí proud energií obohacený o "cosi", co by ve zdravém vztahu matka - syn být nemělo a co mu poskytuje pocit výlučnosti, na který si pohodlně zvyká (nezdravě mu lahodí)
  • bod zdravé (nekompenzující) matky reaguje na homosexuálního syna s jasným uvědoměním, že jsou na jiné vývojové linii a nemohou se reálně setkat (takový syn se jí nenarodí)
  • otec je vnímán jako "divný"; ačkoliv se zdá, že jde o vágní přídomek, jinak se to vyjádřit nedá - ze subjektivního hlediska dítěte se otec jeví jako divný, jiný, slizký, bizarní, rozporuplný, budící rozpaky nebo odtažitost - jako něco, k čemu cítíme odstup až trochu hnus, přičemž nelze charakter takového otce přesně definovat, ale zdá se že např. i "přísný a suchopárný otec" má v sobě něco, co je pro identitu syna daleko příhodnější, než amébovitost nebo vnitřní rozporuplnost (něco jiného říká, něco jiného dělá) - jakási vnitřní pokroucenost a nejednoznačnost; druhý typ otce působí jako někdo, kdo si na rodinných příslušnících přehnaně ukájí své ego a touhu po moci (jakoby děti drtí, válcuje a kompenzuje si zde něco, co se mu zřejmě nedaří ve vnějším světě)
  • spoluvýskyt těchto vlivů (strach z mužské agrese, přespříliš kompenzačně milující matka a divný, rozporuplný otec, s nímž se syn těžko může ztotožnit) na úrovni subjektivní dětské zkušenosti zřejmě konstituuje homosexuální založení u muže, resp. zvyšuje takovou pravděpodobnost (aniž by si takový výčet činil nároky na to být kompletní)

Polarita mezi dvěma mužskými homosexuálními partnery

Muž prvního typu je jemný, citlivý, ženský, rozháraný, s komplikovaný niterným světem, má znásobené prožívání a cítění - viz. výše. Ve vztahu k otci cítí vzdor. Dlouho a složitě hledá svou identitu. Ve fázi, kdy před svým otcem a jeho okolím plně přizná svou homosexualitu, pociťuje zvláštní "rebelské" zadostiučinění, neboť otcovi tak "sklapnou paty". Otec si tak dlouho celý život "honil ego", až se nakonec cítí zahanben před okolím, že právě jemu se podařilo na svět přivést homosexuálního syna - je to pro něj určité ponížení. Právě u takového otce je zřejmě největší pravděpodobnost, že se mu takový syn narodí (jakoby "potměšilou hříčkou osudu"). Otec tak nakonec učiní zkušenost, že falešné posilování mocenského a patriarchálního ega nijak nesouvisí se skutečnou mužskou silou a touto cestou - tlakem na děti a ego-machrováním - se mu nic nepovedlo: nalézá sám sebe ve stejné výchozí pozici mužské slabosti jako na začátku, než se mu děti narodily.

Tento typ homosexuálního muže hledá u svého partnera ochranu, bezpečí, sílu a rodičovskou figuru (otce a matku v jedné osobě). Pokud takového partnera najde, uvědomuje s však v sobě zvláštní rozpor, neboť onen ochraňující, silnější partner má v sobě (alespoň částečně) onu maskulinní (z jeho pohledu hrubou) energii, jíž se kdysi tak obával. Současně ji však potřebuje. Proto jakoby v každém vztahu činí trochu kompromis a nikde nenachází trvalého uspokojení. Pocit rozporuplnosti a neklidu v něm někde uvnitř hárá dál, ať je v jakémkoli vztahu.


Muž druhého typu se od citlivosti do určité míry odřízl (vytěsnil emočně problematickou část) a více prožívá svou mužskou sílu a identitu. Cítí se dobře v mužné roli a rád se obléká do uniforem, resp. vnějškovými znaky rád podtrhuje svůj status a mužnost. -- Zde není vnímán otec tak problematicky. Otec se zde synovi jeví spíš jako někdo trochu odcizený, někde "vedle", s kým nemá příliš kontakt. Tento otec nemusí být tak rozporuplný, může být jakoby "normální", ale synovi předává pouze formální (statusovou) stránku mužství (úřad, profesi, tituly, vyznamenání, váženost, zodpovědnost). Není totiž schopen synovi předat prožitek mužství na instinktivní, fyzické úrovni (od pasu dolů). Syn tak vnějškově nějak rozeznává, co to asi chlapství je, ale na něco důležitého si nějak u otce nemůže sáhnout (je tam jen prázdno) a v dospělosti mu to chybí. Obrazově to lze vyjádřit tak, že muž druhého typu se od pasu nahoru cítí jako chlap (má kníra, vousy, svaly, chlupy, hruď) a demonstrativně až drsňácky to demonstruje - ale od pasu dolů je slaboučký, nezralý, klukovský. Stojí jakoby na vratkých nohách (hůlčičkách), stejně jako muž prvního typu. Oba mají jakoby chlapecký zadek i nohy. Nestojí zakořeněně nohama v zemi plnou vahou a silou, což jinak souvisí s instinktivním sebevědomím a mužskou neotřesitelností, která nepotřebuje být formálně (statusově a kompenzačně) demonstrována. -- Pokud jde o matku, tento druhý typ je z její strany více podvědomě vyzdvihován jako její partner ve smyslu "to ty jsi můj chlap!" - matka jakoby více posiluje jeho mužskou, dospělou stránku (zatímco u prvního typu jej naopak utvrzuje v pozici chlapce a dítěte). 

Tento typ muže si po té partnersky vybírá svůj citlivější a dětštější protipól, nad nímž zakouší převahu z pozice silnějšího a to mu dává uspokojení. Část emočního spektra má odpojené, aby nemusel s druhým a jeho přehnanou citlivostí příliš soucítit a udržel si tak svou převahu a integritu.


Oba protipóly jsou jakoby dvěma konci stejného lana: muž prvního typu v sobě obsahuje druhého - a naopak. Jde o určitou škálu, na níž se může člověk nacházet a samozřejmě jako partnera si může zvolit také kohokoli na této škále podle své potřeby. Během života či vztah od vztahu se mohou tyto role proměňovat. To samé platí i pro následující dva ženské póly. 



Bod ženské homosexuality

Ženská sexualita jakoby byla složitější, mnohotvárnější a neuchopitelnější a i konstelace na toto téma poskytuje méně konkrétní informace.
  • v tomto bodě zakoušíme vjem vertikální nerovnováhy nahoře - dole; srdce (4. čakra) jakoby obsahovala něco příliš složitého a rozháraného, od čeho je drahno uniknout směrem dolů (1. a 2. čakra) a zde to naopak žít "naplno" a "nadoraz"; těžiště se přesouvá ze srdce do oblasti beder a pánve

Polarita mezi dvěma ženskými homosexuálními partnerkami

Žena prvního typu potlačuje nebo vytěsňuje citlivost a jemnost (druhého typu, který je v ní podvědomě také obsažen) ve prospěch volného použití mužské síly a pudových energií, které jí v důsledku zaručují nezávislý, svobodný a ničím neohrožený životní styl. Její identita je jasná a neprůstřelná. 

Žena druhého typu v raném dětství (do 3 měsíců) zakouší extrémní pocit nepřítomnosti ochrany ze strany své matky. Není aktivován archetyp "duchovního mateřství" (jakýsi druh dohody mezi matkou a dcerou v souladu s kosmickým řádem); v matce i dceři není aktivováno pouto poskytující světelnou ochranu kolem děťátka, která jinak září ze 7. čakry a jakoby dítě koupe ve světle. Cítí se jako dítě zavržená, zranitelná, odmítnutá, nechtěná, "jako obnažený červ". K tomu se v pozdějším věku připojí ještě negativní zkušenost i s mužskou energií: jakoby hrubý úder, který odněkud přijde (ze strany otce, bratra, partnera). Tento druhý krok není tak zásadní, ale jakoby "doklepne" tu finální zkušenost, že z ženské ani mužské strany nemůže čekat ochranu, podporu a bezpečí.

Tento typ ženy déle hledá svůj pocit sexuální identity. Do nějakého věku si může připadat nevýrazná, nezajímavá, nejistá ("šedá myš"). Ženy prvního typu jí imponují, touží se vyskytovat v jejich blízkosti, obdivuje jejich jednoznačnou identitu, sílu, akceptovanou jinakost a originalitu. Po nějaké době zde dojde o vnitřnímu obrácení, pochopení své jinakosti a k definici sebe sama jakožto lesbičky. Tento pocit identity sílí a je v něm stále víc nacházena radost, ochrana a nezpochybnitelnost této pozice. Dětské zranění související s nepřítomností mateřské duchovní ochrany přetrvává, ale je překryto nebo transformováno do nové identity.

Stavíme do konstelace bod životodárné matky země. Ten vnímá bod žen druhého typu jako samozřejmě obsažený v sobě - ale je zde i poznání, že tento bod žen se od něj na nějaké úrovni uzavírá a plný kontakt s matkou zemí by mohl u nich vyvolat re-traumatizaci (znovuotevření něčeho nechtěného) a případnou ztrátu nově definované identity, založené na hluboko zasutém pocitu vzdoru.


Vynořuje se zde i jakési kolektivní archetypální téma z období antiky, respektive přechodu z doby bronzové na železnou, z matriarchátu na patriarchát, kdy bylo něco důležitého ženského ztraceno, odmítnuto, zavrženo, znásilněno. (Jako když se jedna litosférická deska zanoří pod následující, která náhle vystoupí, a tím není integrována do dalšího proudu). S něčím nebylo jednáno s náležitým respektem a my jako lidstvo jsme v tomto období něco důležitého, souvisejícího s ženskou esencí, ztratili. Tento typ ženy - lesbičky je s tímto tématem někde nějak na nevědomé úrovni spojen, ale jedná se o mystérium, které čeká na vhodný čas, aby se projevilo. Má to souvislost s vývojem náboženství na zemi. Ve chvíli, kdy nastane doba, kdy náboženství na zemi nebudou mez sebou v konfliktu a nastane plná akceptace všech náboženství navzájem, resp. jakési jejich propojení a sjednocení, pak přijdou i vhodné podmínky, v nichž se tento typ žen bude cítit plně akceptován a respektován, a ony se stanou nositelkami určitých darů pro lidstvo, které byly kdysi zapomenuty, a znovu se vynoří z dávnověku. Více se nám nechce v tomto bodě projevit a my to respektujeme. 

Tento bod nás také upozorňuje, že k homosexualitě nelze přistupovat apriori jako k něčemu, co je jinak, co je nezdravě nebo má být "vyléčeno" - že celé naše rozdělení na "normální" a "nenormální" je urážlivé, arogantní a neuctivé - že je třeba ctít jedinečnost, mnohotvárnost a neopakovatelnost všeho života a že mnohému, co se děje nyní na Zemi, nemůžeme zatím zcela rozumět. Část poznání bude odkryta a pochopena, až budeme připraveni.

*



Konstelace proběhla 1. 1. 2014 v Praze.

Chcete se o konstelacích dozvědět víc? 

Žádné komentáře: