Co je třeba k rozboru písma?


Minimem je jedna stránka rukopisu A4. Ideálním materiálem pro rozbor rukopisu je však několik ukázek písma z různých časových období, tak aby bylo možné co nejvíce eliminovat momentální a situační vlivy. Ukázka by měla být napsána za normální nálady, přirozeně, uvolněně, jak je pisatel zvyklý, jak se mu píše dobře, libovolným psacím náčiním, pokud možno na bílý list bez linek.

Čím více ukázek písma z různých situací a čím delší text, tím lépe.

Žadatel o rozbor by měl uvést svůj věk a vzdělání, popř. profesi. To nejsou informace zjistitelné z písma, a proto ji by je měl grafolog dopředu znát, aby s nimi mohl počítat.

Doplňkem grafologického rozboru bývá často kresba stromu (baum test) a kresba postav muže a ženy. Tyto projektivní testy upřesňují a doplňují grafologický rozbor, obzvláště tam, kde není k dispozici dostatek písmového materiálu. 

Pokud zájemce o grafologický rozbor dodá k ručně napsanému dopisu i obě výše zmíněné kresby, dočká se přesnějšího a plastičtějšího rozboru. Grafolog se může opřít o více zdrojů a vybrat z nich společné znaky.



Je grafologie věda?


Dřívější pokusy o čistě intuitivní grafologii, založené na mimořádných schopnostech některých lidí, jsou dnes spíše minulostí. Ačkoli mnohdy bylo dosaženo pozoruhodných výsledků a hlubokých vhledů, na druhé straně docházelo čas od času k omylům, což u soudní grafologie, kde se rozhoduje o vině či nevině člověka, nemohlo obstát.

Někteří lidé i dnes hovoří o zvláštních zážitcích, kdy se jim povedlo přirozeně vplynout do písma cizí osoby nebo slavné osobnosti a zakusit její stav bytí. Tento úžasný zážitek se dostavil spontánně a pokud o něj usilovali, nedostavil se.

Dnešní grafologie je založena na vědeckém základě, používá moderních psychologických poznatků a vychází především ze zákonitostí fyziologie pohybu. Tyto zákonitosti, stejně jako psychologická interpretace jsou přesně formulovány. Přesto se bude celková interpretace grafolog od grafologa lišit v závislosti na jeho osobnosti, vzdělání a jazykové výbavě: asi jakoby se lišil portrét od několika malířů, na němž bychom však poznali, že se jednalo o stejný objekt. Tzn. jádro grafologické interpretace by mělo být shodné, ověřitelné a vyvratitelné na základě konkrétních znaků obsažených v písmu. To je jakýsi grafologický "ground", jehož nadstavbu tvoří osobní kvality, zručnost a zkušenosti toho kterého grafologa.

To, do jaké míry, ta nebo ona vědecká osobnost uznává nebo neuznává grafologii, to opět zálěží na jejích znalostech nebo neznalostech grafologie, popř. jejích představách o tom, co grafolgie je nebo není. Dnes už se neřeší status vědeckosti grafologie, spíše je důležitá míra, možnosti a limity její aplikace, které v našem prostředí stále ještě narážejí na konzervativní předsudky způsobené neznalostí. V západní Evropě (německé a frankofonní oblasti) je její používání rozšířenější, především v oblasti personalistiky. Zvláště německé firmy s oblibou grafologii používají, a proto vyžadují životopis psaný vlastní rukou. Jsou známy případy, kdy si velká, ale stagnující firma najala grafologa a provedla důkladnou personální restrukturalizaci ("škatulata hejbejte se") a obrat firmy začal opět růst: na jednou každý seděl na té pozici, na níž se opravdu hodil podle svého založení. Na druhou stranu je třeba říct, že na takové inovace má málokteré vedení firmy odvahu, protože se bojí o vlastní křesla.

Grafologie tedy neodporuje modernímu pojetí vědy a psychologie, lze ji považovat za jednu z psychologických pod-disciplín, souhrně nazývaných projektivní testy, kam spadá i např. proslulý Rorschachův test, spočívající na projekci našich představ do inkoustových skvrn. Pro případné skeptiky, kteří považují grafologii za nevědeckou, je třeba jen jediné rady: blíže se s ní seznámit. Aby člověk věděl, o čem mluví, aby nehovořil o nějaké své zjednodušené, iracionální představě, kterou zdálky zaslechl.

Na druhou stanu je třeba připomenout, že grafologie není metoda, která je schopna poznat "vše" a že může plně nahradit všechny ostatní psychologické vyšetření a testy. Je třeba pochopit, že i grafologie má své limity.

Dalším omezením grafologie je skutečnost, že kvalita grafologického rozboru stojí na konkrétním grafologovi, který jej provádí. Pokud má grafolog grafologický certifikát, pak to znamená, že je pravděpodobně schopen grafologický rozbor udělat a že by se neměl dopustit závažných zkreslení při rozboru vašeho písma, ale výsledná kvalita se může mezi grafology pohybovat od průměrného posudku k naprosté brilanci.



Znaky, které grafologie v písmu zkoumá


Měřitelné a popsatelné znaky:


Komplexní dojmové znaky:


Analýza všech těchto písmových znaků je základním kamenem grafologického rozboru. Každý znak má odpovídající psychologickou interpretaci. Tu je však třeba přizpůsobit vzhledem k ostatním znakům. Psací plocha je organický celek.
O vlastnostech celku vypovídají komplexní dojmové znaky . Jejich výpovědní hodnota je nenahraditelná. Z měřitelných znaků bychom totiž mohli získat pouze sumu (součet) znaků. Avšak celek je víc, než pouhá suma jeho částí: je přinejmenším nějak organizován, má svou strukturu.
Tatáž skupina lidských bytostí může žít v režimu totalitním anebo demokratickém. Jednotlivci budou stejní, ale jejich stát bude vypadat úplně jinak. Tytéž atomy tvoří někdy kapkou deště, po druhé ledovou tříšť. Tytéž atomy uhlíku tvoří jednou strukuturu tuhy, po druhé diamantu.

Někdy vlastnosti nebo skupiny vlastností jdou jakoby proti sobě: u převažujícího extroverta můžeme najít prvky výrazných introvertních sklonů - nebo člověk, u něhož nacházíme silnou potřebu lidských kontaktů, si nevědomky udržuje příliš velký odstup a zůstává osamělý. V takovém případě hovoříme o tzv. dominantě rozporu. Ta se citlivě dotýká toho, v čem je vlastně člověk zvláštní, odhaluje jeho paradoxní pravdu.

Stává se často, že když ji člověk uslyší, připadá si jakoby obnažený a zaskočený: Jak je možné, že právě toto o mě ví? Dominanta rozporu bývá trefou do černého.


Co NELZE z písma zjistit?

  • Věk

Duševní věk - sociální zralost - se od fyzického stáří mnohdy odlišují. ( Viz. čiperný stařík a unavený mladík.) Písmo
odráží dynamiku těla-mysli, tedy věk duševní. Pro grafologa je užitečné znát fyzický věk pisatele, aby jejich srovnáním mohl obohatit svůj vhled.


  • Pohlaví
Muži mají ženské rysy, ženy mužské. Co je to vlastně ženské a mužské? Jsou to spíše stereotypy, nálepky, které k jednotlivým pohlavím připisujeme. (Muži = silní, agresivní, racionální, ženy = křehké, citlivé, poddajné. Je tomu vždy tak?) Duševní dynamika je obvykle směsí obého a grafolog vám řekne, v jakém poměru jste spíše "mužem" nebo "ženou". Některá písma tak sice působí "typicky žensky", ale jejich autorem může být klidně muž. Proto i pohlaví by mělo být grafologovi oznámeno předem.

  • Sexuální orientace
Ani ta se v písmu neprojevuje jednoznačným způsobem. (Nicméně u Leonarda Da Vinci se taková hypotéza nabízí)

  • Profese
Mnohé profese se vskutku v písmu projevují - např. písmo "učitelské" - hovoříme o tzv. "profesionální deformaci." Jejich písmo obvykle kopíruje školskou předlohu. Takoví učitelé bývají strážci konformity a těžko příjmají osobnosti vybočujcí z průměru nahoru nebo dolů - což je někdy relativní; snaží se udržet status quo a brání se inovacím. Ale abych nekřivdil učitelům a učitelkám, existují světlé vyjímky, na něž s vděčností vzpomínáme až do stáří. Položme si však otázku: Přibývají nebo ubývají? :-)

Výrazný image (sebepředstava) se často promítá hlavně do podpisu, do příjmení. Jsou však povolání, která se nevyznačují nějakými specifickými, dobře čitelnými vlasnostmi a těch je většina. Proto by měl grafolog znát profesní zaměření klienta, aby mu mohl případně dobře poradit, jak se svou kariérou dál naložit, popř. jak najít "to pravé ořechové", kde uplatnit svůj potenciál co nejlépe.


Limity grafologie
Přestože grafologie jakožto diagnostická metoda proniká hlouběji do nevědomých struktur a mnohdy odhalí něco, co o sobě nevíme nebo si nechceme připustit, neznamená to, že se o člověku "dozvíme vše." Člověk je nekonečný jako vesmír sám. A žádná stopa (v písku, na papíře...) nemůže být větší než sám její původce. :-)



Co LZE z písma zjistit pomocí grafologie?

Grafologie nehodnotí, snaží se porozumět. Nastavuje zrcadlo, umožňuje pochopit souvislosti, zamyslet se nad svým potenciálem. Jaké vnitřní překážky nás brzdí v růstu? Rozhovor grafologa a klienta-pisatele je zpravidla oboustranně obohacující.
Z písma lze vyčíst základní povahové a temperamentové vlastnosti pisatele ve vzájemných dynamických vztazích. Výsledkem rozboru by měl být plastický popis osobnosti včetně jejích vnitřních rozporů, silných i slabých stránek.

V písmu se velice dobře odráží vitalita a temperament. S tím by možná souhlasil i člověk, který tzv. "na grafologii nevěří," ale uznává přinejmenším biologické a fyziologické zákonitosti:
Nad tímto biologickým základem, jehož analogií by mohly být kořeny stromu nebo základy nějaké stavby, se rozprostírají tzv. typové vlastnosti (odvozené z typologie Eysenckovy, Kretschmerovy a Jungovy).

Můžeme si je představit jako kmen stromu nebo jako pilíře a nosné trámy, které podpírají celou architektonickou stavbu osobnosti. Z psychologického hlediska jsou to vlastně množiny, dalo by se říci "trsy" subtilnějších vlastností, které se často vyskytují pohromadě na základě jakési vnitřní příbuznosti.


Nad tímto půdorysem pak najdeme individuálnějsí vlastnosti, které se v písmu obvykle opakují v různých znacích jakoby nezávisle na sobě. Teprve takovým opakovaným výskytem nějaké vlastnosti nabíráme jistotu o její výpovědní hodnotě.

Tím má být řečeno, že z izolovaného znaku písma nezle "zaručeně" určit konkrétní vlastnost: např. "velké písmo = velké sebevědomí", "odváté smyčky doleva = závislost na matce." Tato zjednodušení se sice někdy mohou "strefit" (a mnohdy "na nich něco je") někdy se však také mohou hrubě mýlit. (Je to, jakobychom si troufali tvrdit, že jsme poznali povahu člověka na základě jeho chování v jedné jediné životní situaci. To se nám sice povést může (máme třeba dobrou intuici a "svůj den") - na druhou stranu, netušíme nic o jeho vnitřních pohnutkách a životní situaci, která onen čin zasazuje do pravdivého kontextu. Dejme si tedy při rozboru pozor na zjednodušené interpretace - a vytrhávání věcí z kontextu.

Ke kvalitní syntéze všech písemných znaků nevede jednoduchá zkratka. Avšak s množstvím zkušeností se tato syntéza jaksi "intuitivně" zrychluje. Grafolog pak více využívá svého nevědomí, popř. kreativní spolupráce obou hemisfér.

K tomu však naše "levá hemisféra" musí nejprve vstřebat teoretické základy grafologie, aby byla schopna písmo analyzovat a strukturovat na jednotlivé písemné znaky.

Abychom mohli napsat román, musíme se nejprve naučit abecedu.


Úvod do grafologie: Písmo / Figura / Stopa

Písmo je výrazem člověka, tvarem, který vznikl v nějakém místě a čase, a uchovává mimo jiné i psychosomatický stav pisatele. Jako pohyb tanečníka, zastavený v čase, jako figura, gesto, jako stopa, kudy kdysi, před tisíci léty, proběhl vlk. Grafolog je stopař. Před jeho očima vyvstává děj. Jako indián vidí ve víru stop dávný zápas mezi jelenem a vlkem na život a na smrt - a to tam, kde my vidíme jen rozházené hromádky listí a projdeme bez povšimnutí - tam před očima grafologa vyvstává osobnost člověka v celé jeho plnosti a vnitřní dynamice.
Písmo je stopa kdysi aktuální přítomnosti, vryp života ve zdánlivě mrtvý papír. Ale lze jej zkoumat, vnořit se pod povrch a vynést na světlo života informace, které v sobě nese.