Online rozhovor na téma grafologie


Ráda bych se ještě zeptala, zda je možné z písma člověka rozpoznat nějaké onemocnění, psychickou či sexuální poruchu či odchylku a zda se písmo může během života měnit, dejme tomu pod vlivem okolních událostí, zkušeností, věku a pod. Děkuji
Autor: Taťána Kročková

Odpověď z 24. květen 2010, 10:57:30 hodin

Písmo nemá sloužit a neslouží k diagnostice duševních či fyzických onemocnění, není to ten pravý "nástroj". Stejně tak není možno z písma přímo odvodit např. homosexualitu. Můžeme si jen všimnout něčeho, co nás kamsi směřuje a pomocí jiné metody naši hypotézu ověřit.

Jinak písmo není nic jiného než právě odchylka od normy, jíž je školní předloha. Každý jsme se od této normy už v mládí kamsi "uchýlili" - a v tom jsme právě jedineční. Jako neexistují 2 stejní lidé, neexistují ani 2 stejné rukopisy (ani 2 stejné stromy se stejnými letokruhy nebo 2 lidé se stejnými otisky prstů).

Písmo se měnit pochopitelně může, ale radikální změny nastávají spíše v případě nějakých vážných krizí, kdy dochází k transformaci osobnosti. (Člověk se zřejmě doopravdy mění až pod tlakem závažných událostí jako je třeba úmrtí partnera). Jinak se písmo sice mění - výkyvy nálad a situací - ale zdá se, že jakýsi základ osobnosti se spíše nemění a léty se jen "odhaluje" - když pomine elán mládí. Jako strom, když opadá listí, tak se obnažuje kostra charakteru. Skvěle o tom píše Helena Veličková v knize Grafologie - Cesta do hlubin duše, kde citlivě rozebírá písma slavných historických osobností.
Autor: Vojta Franče
Otázka z 23. květen 2010, 18:11:09 hodin

Dobrý den, já se podepisuji pokaždé úplně jinak, prostě to nedokážu udělat pokaždé stejně. bojím se, že mi to kolikrát neuznají třeba v bance apod. Ale jinak problémy nemám. Nemáte pro mě nějakou diagnózu? :-)

díky
Autor: Kateřina Vyhnálková

Odpověď z 24. květen 2010, 11:01:17 hodin
Jak se analyzuje podpis, se můžete dočíst na mém blogu. http://ografologii.blogspot.com/2007/10/podpis.html
Jinak diagnózy se nebojte, z podpisu se nic zásadního říct nedá. Možná jste více náladová a vaše emoce se rychleji proměňují vzhledem k času a situaci (anebo máte strach už dopředu z té situace podpis "nezkazit"), to je celé. :-)
Autor: Vojta Franče
Otázka z 23. květen 2010, 18:32:54 hodin

dobrý den,
jaký vliv podle vás má na grafologii užívání klávesnice na PC a na mobilech?
Autor: Petr Bartoš

Odpověď z 24. květen 2010, 11:05:43 hodin

Jen ten, že lidé méně používají psací písmo (to asi máte na mysli?), a proto je jejich písmo méně "vypsané" a zručné (není tak "vypracované" a zautomatizované). Jinak grafologie funguje tak jako tak. Jen je třeba se klienta např. zeptat, jak moc je zvyklý ve svém životě psát - a přihlédnout k tomu. (Zohledním, že je písmo třeba roztřesenější a že to nemusí být nutně známka lability - ale jen nevypsanosti). Na druhou stranu, teprve dobře zautomatizované písmo dává nahlédnout do charakteru kamsi hlouběji. Používání klávesnice a mobilů tedy možná nepřímo grafologii bere její "ostré vidění". Grafologie nepřestává fungovat - ale nemůže pak mnohdy jít do takové hloubky.
Autor: Vojta Franče
Otázka z 24. květen 2010, 10:29:30 hodin

"Může nové školní písmo od nesmělé dívenky udělat ze všech školáků nesmělé dívenky?" Ondřej Klouček
Autor: Ondřej Klouček

Odpověď z 24. květen 2010, 11:12:01 hodin

To je velmi vtipná a trefná otázka. :-)) Minimálně může způsobit, že se vůči této dívence bude celá mladá generace vymezovat - snahou být jako ona - nebo snahou být jejím opakem.

Ve skutečnosti ale odpověď neznám. Ta se teprve ukáže. Zavedení nové předlohy - to je vlastně experiment v enormním měřítku, jehož výsledky poznáme až za desítky let! :-)

Ale vemte si: stará předválečná německá školní předloha byla těsná (úzká), s výrazně velkými délkovými rozdíly. Souvisí to s vlastnostmi jako je houževnatost, úzkostnost, sebeovládání, disciplinovanost - a vnitřní napětí, neklid, nespokojenost, potřeba měnit svět a vnucovat mu své ideály, impulzivnost, prudkost. Souvisí to nějakˇvzdáleně s tzv. "německou povahou"? Pokud ano, pak odpověď na vaší otázku - pod tlakem historických paralel - by měla znít (odněkud zdálky) také ano.

Otázka však zní: co bylo první - slepice nebo vejce? Slovanská holubičí povaha utváří holubičí písmo anebo holubičí písmo utváří holubičí povahu? Vybrali si Němci svou takovou školní předlohu, aby do ní promítli své ideály - anebo předloha "utvořila" Němce? Rád bych tuto otázku nechal polootevřenou, abychom pochopili, jak jsou věci navzájem propojené v jakýchsi elastických vláknech.
Autor: Vojta Franče
Otázka z 23. květen 2010, 20:33:09 hodin

Dobrý den, měla bych zájem o studium grafologie, jak dlouho trvá, kolik stojí a pro koho je určeno? Děkuji za odpověď.
Autor: Petra Sojková

Odpověď z 24. květen 2010, 11:19:53 hodin



Dobrý den, já jsem studoval na grafologické škole CALIX (Praha), kde nyní grafologii učím jako jeden z lektorů. Kurz stojí 5-6tisíc za semestr a je určen nejširší veřejnosti - tedy pro každého, kdo se chce grafologii naučit ať už pro vlastní potřebu a zájem (chce třeba poznat sám sebe nebo lidi kolem sebe), či by rád grafologii využil ve své profesi (např. jako personalista). Kurz trvá nejméně 3 semestry (rok a půl), ale můžete studovat i déle (až 7-8 semestrů), pokud si chcete grafologické schopnosti procvičit nebo prohloubit své znalosti psychologie, která je k výkladu písma nutná. Po 3 semestrech, pokud chcete, můžete jít k záverečné zkoušce (která spočívá v umění grafologicky interpretovat rukopis - nejde o memorování něčeho) a získat tak certifikát o absolvování kurzu.
Autor: Vojta Franče
Otázka z 24. květen 2010, 10:41:33 hodin

Dobrý den, zkoušel jste třeba někdy porovnávat podpisy českých prezidentů? Dalo se z toho vyčíst, kdo jaký byl (když se srovná třeba Masaryk s Husákem atp.) nebo podpis takového Hitlera?
Autor: Radek Lang

Odpověď z 24. květen 2010, 11:31:55 hodin

Dobrý den. Odkážu vás na knihu: Helena Veličková: "Grafologie - Cesta do hlubin duše", kde rozebírá rukopisy Beneše, Masaryka i Hitlera. Je to velmi barvité čtení. Mnohdy překračuje stereotypy, které o těchto osobnostech máme. Sám jsem podrobnou analýzu žádného českého prezidenta nedělal. Jen amerického - Baracka Obamy. Jeho rozbor můžete najít na mém blogu. http://ografologii.blogspot.com/2008/11/barack-obama-grafologicky-rozbor.html

Jen upozorním na opakovanou maličkost: ze samotného podpisu se solidní grafologický rozbor udělat nedá, je třeba mít alespoň pár stránek rukopisu.

Nicméně nemusíte být grafolog, stačí mít trochu senzitivnější, empatičtější povahu - aby se vám při určitém stavu vcítění se - z Hitlerova rukopisu zvedl žaludek... Masaryk je "kabrňák", filosof i muž činu - Beneš bohužel už tolik ne (lépe by mu odpovídala role administrativního poradce než někoho, kdo má činit samostatná rozhodnutí)... Nenechte si však vnucovat můj pohled. :-)
Autor: Vojta Franče
Otázka z 23. květen 2010, 21:00:19 hodin

Zdravím, vím že se zajímáte i o astrologii. Chtěl bych se tedy zeptat zda jste našel nějakou spojitost s druhem písma a znamením na ascendentu, tak jak to popisuje Kefer, čili za předpokladu, že hrot prvního domu je v prvním dekanu znamení a nenachází se v něm žádná planeta. Děkuji
Autor: Radek Novotný

Odpověď z 24. květen 2010, 13:47:26 hodin
Dobrý den, ano astrologie je můj koníček. Nedělal bych žádné přímé paralely mezi písmem a horoskopem, je to jiný svět, jiná metoda, kde každá "nasvěcuje" člověka z jiného pohledu, z jiné roviny. A teprve průnikem těchto nebo jiných "metod" (i když astrologie není metoda vědecká) - nám vzniká jakýsi 3D pohled na osobnost člověka. Kdybychom jedno převedli na druhé, o tento 3D náhled přijdeme.

Nevšiml jsem si přímé a jednoznačné souvislosti mezi druhem písma a Ascendentem. Keferovy poznámky o projevech planet v písmu považuji za nezdařilý intuitivní pokus o rozvinutí "analogií" - je to jen jeho projekce. Nebral bych jeho poznámky o písmu vážně a nepletl si tím hlavu. :-) Kefer je dobrý astrolog, ale není grafolog. Je to jako když chemik "kecá" do literatury nebo literát do chemie: vznikají přinejmenším komická zkreslení. Natolik se cítím být grafologem i astrologem, abych si to mohl dovolit říct - ačkoliv tím se zase mohu pro někoho jiného stát komickým já... :-)
Autor: Vojta Franče
Otázka z 23. květen 2010, 13:46:35 hodin

Zdravím, ráda bych se zeptala, co všechno se dá vyčíst z písma, co se naopak vyčíst nedá a zda mají grafologové v dnešní době ještě stále co dělat;-)? Také by mne zajímalo, zda velikost písma skutečně souvisí se sebevědomím či s velikostí ega člověka, jako příklad bych uvedla velmi sebevědomého a sebestředného muže, jehož písmo, aby člověk hledal lupou. V neposlední řadě bych ráda věděla, co soudit o lidech, kteří se pokaždé podepisují jinak a jejich podpis není nikdy stejný. Svědčí to o jejich labilitě nebo to může být známkou něčeho jiného? Děkuji za odpovědi a přeji hezký den.
Autor: Taťána Kročková

Odpověď z 24. květen 2010, 15:42:02 hodin


Písmo je zrcadlem lidské povahy a například dobře odráží jeho temperament, emoční reakce a emoční inteligenci, vitalitu, ale i jeho vztahy k druhým lidem.

Zda máme v dnešní době co dělat? To je individuální, nevím, jak to mají jiní grafologové. Pro mě je to koníček a dělám jen několik rozborů nebo grafologických konzultací měsíčně - jindy třeba dlouho nic - záleží na zájmu návštěvníků mého blogu. Neformálně se ale s lidskými písmy setkávám denně a často se zvědavě nakupí celá hospoda a sleze se kolem "grafologa" :-)

Velikost písma odráží "sebevědomí" jen velmi vzdáleně. Přesněji se hovoří o "velikosti sebecitu" - tzn. jakou "sebedůležitost" připisuji sám sobě ve srovnání s jinými lidmi a předměty v tomto světě. Tzn. pisatel malého písma může mít velké sebevědomí, přitom si je vědom vlastní relativní nepatrnosti nebo se do velikosti jeho písma promítají jiné vlastnosti: malé písmo odráží zrovna tak introverzi, koncentraci na detail nebo racionalitu (záleží na kombinaci s ostatními znaky). Písmo chytrých, světaznalých lidí se zmenšuje, neboť jsou si více vědomi své nepatrnosti vůči měřítkům světa. Emocionalita naopak zase písmo mírně zvětšuje ("roztančí prostor", "nechá se unést").

Také bych vás rád upozornil na to, že i člověk, který vystupuje sebestředně může mít relativně "malé sebevědomí" či "sebecit" - a právě proto, se potřebuje zviditelňovat a být středem pozornosti (nevěří ve svou hodnotu - a právě proto si ji získává "potleskem"). Zrovna tak extrémně velké písmo může odrážet "malý sebecit", který dotyčný potřebuje kompenzovat přehnanou (nepravou) velikostí.

Pozor na extrémy: často odrážejí pravý opak! :-) (Třeba se vám někdo vyhýbá právě proto, že vás miluje.)

Ještě malé upozornění: z jednoho písmového znaku se nedá říci skoro nic. Grafologie je právě uměním syntézy vyvodit povahu člověka z mnohnásobné kombinace různých znaků písma. Teprve tehdy se "osobnost vynořuje". :-)

Nestejný podpis může být známkou emoční lability, pokud to potvrdí i jiné znaky písma. Zrovna tak jeho sebecit možná kolísá, či se jeho podpis mění podle příležitosti, v níž podpis používá. Ze samého podpisu se nedají dělat přílišné závěry.
Autor: Vojta Franče
Otázka z 24. květen 2010, 15:48:07 hodin


Pokud chci někomu napsat hezký a citlivý dopis, volím školní psací písmo, pero a inkoust. Pokud spěchám, přecházím na tiskací a nespojité písmo a centropeny. Je to něco běžného i u ostatních lidí?
Autor: Ondřej Klouček

Odpověď z 24. květen 2010, 15:58:12 hodin




Intuitivně bych zřejmě volil stejně. To znamená, že nějaká "logika" v tom je. V prvním případě všechny faktory svědčí pro to, že vám na daném člověku záleží, a proto jste ochoten investovat svůj čas, péči, energii - v druhém případě vám jde jen o funkční sdělení informace, všechny ostatní kvality komunikace ustupují do pozadí.

Dříve se psalo jedině perem. I volba psacího náčiní odráží něco z naší osobnosti nebo záměru. (I volba ostré a tvrdé nebo tupé měkké tužky - což odpovídá grafologickému znaku ostrost / těstovitost). K volbě centropenů se prý uchylují "eklektici", k volbě psacího pera lidé s "nejlepším charakterem" - tvrdil to alespoň náš vyučující na estetiku (sám psal pochopitelně perem!). (Také se říkalo, že psát propiskou, s prominutím "kurví" charakter.) Já jsem měl nejraději centropeny. :-) Volba centropenů popř. dokonce psaní fixou odpovídá těstovitosti: pisatel si užívá dotyk s podložkou (senzualita), kdežto při volbě ostrého hrou se snažím od zážitku tření distancovat (duchovní distance, senzibilita).

Vaše volba zřejmě odpovídá tomu, jak by volila většina lidí.
Autor: Vojta Franče
Otázka z 24. květen 2010, 15:50:01 hodin

Přeji krásné odpoledne. Zaujala mě Vaše odpověď na otázku po vlivu nové školní předlohy písma. Myslíte si, že pokud bych chtěla změnit nějakou svojí povahovou vlastnost, můžu na to jít tzv. z druhé strany a nejdříve změnit svoje písmo do žádané podoby? Mohlo by to mít byť i jen podvědomí zpětný vliv na mou osobnost?
Autor: Jana Slováková

Odpověď z 24. květen 2010, 16:17:00 hodin

Krásné odpoledne i Vám. :-) Na této myšlence byly založeny speciální terapeutické metody, ale v praxi se příliš neosvědčily. Vliv na osobnost byl krátkodobý a po určité době se začaly zase vracet "vrozené" či hlouběji zakořeněné stereotypy (rysy) a s těmi i starý způsob psaní. Čili efekt této metody je spíše povrchní a letmý, i když nelze úplně vyloučit, že k jisté proměně dochází.

U diskuze ohledně nové školní předlohy však šlo o to, že psychologické "masáži" je dítě vystaveno od svých šesti let po dlouhé časové období, takže účinek takového tlaku může být mocnější a trvalejší.

Některé rysy písma např. spojené s vůlí je obtížné provést pro někoho, kdo vůli nemá. Naopak, kdo má vůli a snaží se napodobit písmo člověka "bez vůle", jde to mnohem lépe (jakoby se při nápodobě vůle vzdá, což lze).

Komplexnější znaky písma jako je např. rytmus proto takřka není možné si osvojit, aniž by nám to bylo vlastní. Říkám to proto, že kamarád kdysi prováděl na umělecké škole takový experiment, kde se snažil psát písmem své spolužačky, a ona zase jeho písmem. Mohl jsem tedy pozorovat, jak dobře lze napodobit písmo druhého člověka při dlouhodobém nácviku. Komplexnější (nemechanické) znaky (na které psychologicky "nemáme") se téměř napodobit nedají. Je to jakoby se někdo pokoušel neohrabaně tančit. Můžete napodobit dělání dřepů, ale ne piruety a salta. Grafolog pozná, že to není spontánní projev.
Autor: Vojta Franče
Otázky a odpovědi na téma grafologie byly uveřejněny na serveru www.topzine.cz.

Nová školní předloha - Comenia Script



V návrhu nové školní předlohy Comenia Script, o jejímž zavedení se zatím vedou diskuze a jejíž autorkou je Radana Lencová, jsou oproti stávající školní předloze zdůrazněny tyto grafologické znaky:

1) Nespojitost, Zjednodušení, Malé délkové rozdíly, Fixace 4B.

2) Částečně, byť v menší míře také: Plnost, Těstovitost, Levoběžnost (patky), Kolmý sklon (bude variovat).


Stručný význam uvedených grafologických znaků

Nespojitost
Instinktivní nejistota, introverze, nerozhodnost, stranění se, improvizace, diskontinuita psychických procesů, labilita, koncentrace, svéráznost, menší kooperativnost a adaptace do sociálního prostředí

Zjednodušení
Bránění se citovosti, racionální kontrola, menší energičnost, lhostejnost, střízlivost, racionální efektivita

Malé délkové rozdíly
Pasivita, stabilita, podřídivost, spokojenost s málem; sebestřednost, egocentrismus, méně podnětů, nerozhodnost

Fixace 4B
Pasivita, zábrany, nejistota, pocity méněcennosti, utlumenost

Těstovitost
Přirozenost, optimismus, smyslovost, vizualita, přátelskost, měkkost

Plnost
Názornost, optimismus, citovost, náročnost, afektovanost, fantazie

Levoběžnost
Soustředěnost, odstup, nejistota k vnějšímu, orientace na minulost, introverze

Kolmý sklon
Střízlivost, věcnost, pasivita, stabilita, individualismus, stálost, odstup, rozumová kontrola


Syntéza

Font Comenia Script je přibližně spojen s těmito psychologickými okruhy:

1) Instinktivní nejistota (vzhledem k sociálnímu prostředí), pasivita, energetická utlumenost, mírnost, opatrnost. (-)

2) Střízlivost, racionalita, efektivita, úspornost, koncentrace. (+)

3) Přirozenost, spontaneita, optimismus, živost, citovost, naivita, lehkost, svěžest, tolerance, elegance, estetický soulad (++)

4) Individualismus ("každý sám za sebe") jako trend moderní doby a západního světa (kolmost + nespojitost + levoběžnost) oproti kolektivismu, altruismu a kooperaci původní školní předlohy (spojitost + pravoběžnost + pravý sklon). (+/-)

5) Zkrácená horní a dolní zóna + předimenzovaná střední zóna: důraz na každodenní, vztahové a empirické, (střední zóna odpovídá úrovni ega a vědomé reality). Potlačení dynamických impulzů, potenciální tvořivosti: chybí totiž spojení s hlubinnými složkami psychiky ("zemí", "kořeny" a instinkty na jedné straně a "duchem", ideály a transcendencí na straně druhé). (-)



Font Comenia Script tlumí dynamické, nevědomé, vitální, instinktivní, ambivalentní vitální, průrazné, extravertované osobnostní "okruhy" (respektive kontakt s těmito složkami v nás samých). Tlumí extravertní složky nutné ke spolupráci skupiny, pocit, že člověk "patří mezi své" a cítí se mezi nimi "jistě a bezpečně", že je ve světě a mezi lidmi "doma", že je přirozené ve světě plynout jako "ryba ve vodě" (o tuto složku přicházíme právě vyloučením spojitosti).


Celkově utváří Comenia Script dojem "bezbranné milé myšky" vyčleněné ze sociálního prostředí a dynamiky světa. (-)


Na druhou stranu je toto písmo výjimečně esteticky krásné a utváří dojem vlídnosti, citovosti, kultivovanosti projevu. (+)


Návrhy

1) Zvýšit spojitost písma (a umožnit tím i vyšší psací rychlost, rytmicitu atd.)

2) Dopracovat font do dynamičtějšího stadia (fixace II, III)

3) Zvětšit délkové rozdíly (přesah do horní a dolní zóny)





Radana Lencová, autorka Comenia Scriptu.

Ani sebe-záměrnější výtvor nezapře svého tvůrce. Má se však něco takového stát všeobecnou normou pro všechny děti? Jaký je váš názor?


Článek kolegy Vasila Sidora o Comenia Scriptu
Vyjádření Václava Mertina
Info na wikipedii

Frank Wedekind / David Jařab: Lulu

PSYCHOANALYTICKÉ OKÉNKO


Lulu v představení divadla Komedie ztvárnila Tereza Voříšková


Trocha teoretické omáčky na úvod. Freud hovoří o ženské závisti penisu.

Málokdo tuší, co si za tím vlastně představit. Modernější psychoanalytici hovoří o tom, že ženy závidí mužům penis, nikoliv pro něj samý, ale jakožto znak moci, nadřazenosti mužského světa nad ženským. Myšlenková zkratka zní takto: pokud jsem se narodila do světa, v němž vládnou muži a v němž se ženy pouze přizpůsobují jejich potřebám, pak mám dvě možnosti: 1) Přijmu submisivní ženskou identitu a s tím i bezmoc a druhořadou roli v patriarchálním světě (protože se rozhodnu tuto ženskou identitu naplnit něčím hodnotným a nedruhořadým) 2) vnitřně tuto roli nepřijmu a identifikuji se s falem, symbolem mužského světa, násilí, moci a dominance.

Zvláště pokud jsem žena, která zažila sexuální ponížení, budu tíhnout k možnosti č. 2, neboť jedna z cest, jak se s takovým šokem vypořádat, je identifikovat se s agresorem (tj. falem). Ženy, které (podvědomě kdesi v inkubaci identity na prahu dospělosti) zvolí možnost č. 2, se naučí navenek používat tuto pseudo-ženskou identitu jako nástroj moci: velmi brzo zjistí, jak snadno se muži dají ovládat svou citovou náklonností a chtíčem. Navíc se posléze stávají předmětem závisti žen z první skupiny, které jim tuto moc závidí a které mají natolik pevné superego (svědomí), že se jim bytostně příčí být pouhým vyprázdnělým, manipulujícím objektem. Přesto i ony samy této možnosti skrytě touží, a proto "těm druhým" závidí a pomlouvají je (zvláště pokud lavírují mezi oběma identitami a nemohou si vybrat!). Skrze obranný mechanismus racionalizace je označují jako "děvky". (V divadelní hře se s jinými ženami však nesetkáme, snížila by se tím koncentrace na diamant v podobě Lulu).

Není snadné uhodnout, že Lulu patří do skupiny č. 2, ba že je dokonce archetypálním ztělesněním této identity, kterou budeme nazývat "falickou". V divadelním představení je tato symbolika vizuálně evokována dlouhými kozačkami na vysokém podpatku a neustálou přítomností cigarety v ústech. Neříkáme, že jde o záměr autorů, pouze nabízíme určitý způsob čtení - interpretace - dekódování.

Lulu není plně ani žena ani muž, ale také již není dítě. Je vyprázdněnou (difuzní) falickou identitou v atraktivním ženském těle. Její první zkušenost s láskou byla incestní (otčím). Jak na ni bude reagovat?




Promění se ve zvláštní druh sexuálního objektu, který čerpá pocit hodnoty z toho, že je používána a že její věnována pozornost (pak existuje), sama pro sebe je "nic". Uspokojuje a drží moc právě projevovanou bezmocí, která v mužích budí touhu ochraňovat ji. Tím si je obtočí přes jejich achillovu patu, přes níž je nakonec zničí. Jelikož si tento motivační kruh neuvědomuje, připadá si sama jako oběť. Oběť čeho? Světa mužů, z něhož se vytratila láska (bezpečná a nezneužívající láska ochranitelského otce), světa, v němž zůstává pouze boj o moc a dominanci. Ale ztělesnit falus, znamená být ještě mocnější než celé mužské plémě. Znamená to obtočit si celý svět kolem prstu! Zničit a ponížit mužské plémě = dát průchod svému zoufalství. Jehož příčinu nezná - a proto pokračuje v destruktivních kruzích archetypu, který ovládl její difuzní identitu.

Název LULU (lulat, lulánek), označující mužský genitál v řeči žvatlajícího dítěte, je tedy přiléhavý. A můžeme klidně říkat "ten" Lulu nebo "ta" Lulu - je to jedno. Je to bezpohlavní objekt se sladkou tvářičkou. Nádherné, nalíčené ženské tělo je "jen" mocná iluze. Právě tato iluze však vede k tomu, že žádný muž nemůže láskyplně proniknout dovnitř, do jejího skutečného duševního prostoru, k jejímu tajemství. (Každý pokus o proniknutí je ve hře ztvárněn jako agrese).

Za touto falickou či archetypální "Lulu" identitou se však skrývá citlivý člověk z masa a kostí, oběť incestu, malé dítě, které nemělo čas dospět. Toto "zneužité" dítě žádá náš soucit. Naší odpovědí, demaskující naši perverzní bezradnost, jsou však jen mříže vězeňské cely.

Jediné co chtěla, byla láska. Ale kdykoliv už už myslela, že je milována, vyhřezl z toho mužský chtíč.





Hra v současné době běží v divadle Komedie.