Test kresby postavy muže a ženy

.
Test vypovídá o schématu vztahů mezi mužem a ženou, které v sobě nosíme, ale může také vypovídat o reálném vztahu, který právě prožíváme. V některých případech se jedná i o zobrazení našeho ideálu. Tento text je určen studentům grafologie pro rámcovou orientaci v jakékoli kresbě figur, nejedná se o zveřejnění oficiální psychodiagnostické metody.


Zadání testu může znít takto: "Nakreslete úplnou postavu muže a ženy."





Interpretace kresby

Sledujeme pořadí, v kterém byly postavy namalovány. Prvni nakreslená postava je obvykle tou, s kterou se identifikujeme. Muži začínají kresbou mužské figury, ženy naopak. Je-li pořadí opačné, naznačuje to komplikace v přijetí vlastní role nebo pohlavní identity. Těkání mezi oběma postavami naznačuje nevyjasněnost sexuální role.

Velikost odpovídá míře jistoty a sebevědomí, obvykle 70-80 % plochy.

  • Větší protifigura značí závislost na druhém pohlaví nebo podřízenost.

  • Větší identifikační figura odpovídá naopak spíše nadřazenému postoji, podceňování opačného pohlaví až nepřátelskému postoji vůči němu.

Sledujeme konfliktní momenty: místa s výrazným tlakem, opravami, gumováním - místa, která kreslíři činila obtíže. Naznačují strach před tělesností nebo neschopnost propojit části osobnosti odpovídající částem těla. V těchto místech je narušeno proudění energie. Zablokovaná energie se může projevovat agresivitou.

Vývtarné vzdělání by nemělo ovlivňovat spolehlivost testu, přestože ovlivňuje styl, jakým je kresba provedena.

Sledujeme narušení tělesných proporcí, stabilitu postoje, výrazy tváře, dospělost nebo infantilitu postav, jejich vzájemný vztah, celkový dojem. Používáme vlastní intuici, představivost, analogie z kresby stromu a grafologie.

  • Hlava - sídlo rozumu
    • zvětšená hlava: převaha vědomí, racionální kontroly, potlačování emocí a sexuality
    • zmenšená hlava: slabší intelekt
  • Vlasy - symbol pudovosti, sexuality
  • Oči - vypovídají o kontaktu s okolim
    • široké oči: zvědavost, ale někdy i dětská naivita
    • zmenšené nebo přivřené oči: stažení se z reality
  • Nos - sebedůvěra, sexualita
  • Krk - souvisí s kontrolou citového a pudového života (propojení hlavy a těla)
    • postavy bez krku: nedostatečná kontrola
    • předimenzovaný krk: přehnaná kontrola

  • Nohy - stabilita, postoj, jistota, ambice
    • chybějící nebo slabé nohy: pocit bezmocnosti nebo omezení
    • postavy v pohybu: hravost nebo infantilita
    • sedící, ležící, skleslé postavy: pasivita, útlum, pohodlnost

  • Pohlavní diferencovanost
    • nezřetelná pohlavní diferencovanost, dětské figury, figurky: zábrany a potlačení sexuality, problémy se sexuální identifikací
    • přehnané stínování, gumování, opravy: sexuální konflikty


Zdroj:
Kolářová Helena: Základy grafologie, skripta pro 2. semestr, Calix 1996-2004

.

Patandžali - Aforismy o józe

Jóga

Následující text předkládáme čtenářům jako klenot indického myšlení z doby 200 př. n. l. Svědčí o hluboké znalosti lidské mysli, je formulován precizně a exaktně, s nebývalou jasností a brilancí. Patandžali předpokládá bezprostřední inteligenci čtenáře, obrací se k určitému typu lidí. Text se nabízí jako praktický návod, metoda, cesta pro ty, kteří opravdově hledají a nespokojují se s teoretickou moudrostí vyčtenou z knih. "Jóga" zde znamená cesta vedoucí k odstranění utrpení, které vyplývá především ze ztotožňování pozorovatele (subjektu) s proměnlivým obsahem mysli (psychologickým objektem, tvarem). Může se stát, že jedna náhodně přečtená věta způsobí náhlý vhled. Na závěr připojujeme krátký komentář R. Thákura.



Kdo si přečte tuto knihu,

povznese svou mysl.
Kdo porozumí knize,
promění svou mysl ve světlo.
Kdo uskuteční nauku knihy,
stane se nejvyšším duchovním světlem –
Knížetem svého osudu.


1. Začínáme objasněním jógy.

2. Jóga je ovládnutí činnosti mysli. (Zastavení proměn myslícího principu.)

3. Když je mysl ovládnuta, Já nepohnutě spočine ve svém původním neproměnlivém stavu.

4. Je-li tomu jinak, Já–pozorovatel se ztotožňuje s proměnami mysli.

5. Je patero druhů těchto proměn. Některé jsou příjemné a jiné nepříjemné.

6. Jsou to: zkušenosti, zmatení, sebeklam, spánek a vzpomínky.

7. Zkušenost vzniká z vnímání, usuzování a pochopení.

8. Zmatení je nesprávná představa o věci, jež neodpovídá její přirozenosti.

9. Sebeklam je představa sdělená slovy a odlišná od skutečnosti.

10. Spánek je stav, v němž je zastaveno vnější vnímání.

11. Vzpomínka je připamatování si minulé zkušenosti.

12. Jejich ovládnutí se získá praxí a odpoutáním.

13. Praxe je trvalé úsilí o soustředění. (Odpoutání mysli od jejích proměn.)

14. Dlouhá, nepřerušovaná a uvážlivá praxe se ustálí ve zvyk.

15. Odpoutání je rozhodné odřeknutí se touhy po věcech, jež vnímají naše smysly.

16. Automatickým důsledkem sebepoznání je nejvyšší forma odpoutání. Je jím odřeknutí se třech stavů. (Tamas–nevědomost, Radžas–činorodost, Sattva–čistota.)

17. Praxí se dosáhne Sampradžňáta Samádhi, jež jest stavem vědomého osvícení, ve kterém je mysl smísena s vědomím citu (Savitarka), nebo s vědomím rozlišování (Savičára), a vědomím radosti (Sánanda), či s vědomím osobnosti (Sasmita).

18. Trvalou praxí, zastavením veškeré mentální aktivity, přichází Asampradžňáta Samádhi, ve kterém si mysl uchovává pouze neprojevené dojmy.

19. Ti, kteří se zbavili připoutanosti k tělu, nebo splynuli s přírodou, vrátí se do tohoto stavu v dalším zrození.

20. Ale ostatní musí tohoto dosáhnout pomocí víry, úsilím, rozpomenutím se, soustředěním a rozlišováním.

21. Když je úsilí mocné, dostaví se úspěch okamžitě.

22. Dle vynaloženého úsilí se rozlišuje úspěch slabý, střední, nebo mocný.

23. Osvícení lze také dosáhnout uctíváním Boha.

24. Bůh je Jediná Nejvyšší Bytost nedotčená utrpením ani tužbami, či konáním a jeho následky.

25. V Něm spočívá semeno vševědoucnosti.

26. On je mimo čas a je také učitelem pradávných učitelů.

27. Jeho projevené jméno je ÓM.

28. Opakuj si ho neustále a medituj o jeho významu!

29. Tím dosáhneš osvícení a odstraníš všechny překážky!

30. Nemoc, nedostatek nadšení, nespravedlnost, letargie, touha po smyslových požitcích,
poblouznění, neschopnost postoupit vpřed, to vše jsou překážky, jež rozrušují mysl.

31. Následuje neschopnost soustředění, smutek, nervozita a nepravidelné dýchání.

32. K jejich odstranění je nutné praktikovat soustředění na jediný objekt.

33. Mysl se naplňuje mírem setkáním se šťastnými, soucítěním s nešťastnými, oceněním ctnostných a uvarování se neřestných.

34. Ale také výdechem a zadržováním dechu.

35. Mysl se zklidní, když meditace vytvoří výjimečné smyslové vnímání.

36. Také meditací na vnitřní zářivé světlo se odstraňuje zármutek.

37. Nebo soustředěním na srdce, jež se odřeklo smyslových tužeb. (Na srdce světců.)

38. Nebo meditací na poznání, jež přichází ve spánku a ze snů.

39. Nebo meditací na cokoliv, co se jeví člověku jako dobré a vhodné.

40. Tímto způsobem mysl ovládá všechno, od nejmenšího k nekonečnému.

41. Když je činnost mysli ovládnuta, dostaví se osvícení. Mysl současně zrcadlí přirozenost
Diváka, předmět vidění i samotný proces nazírání, jako průzračný křišťál zrcadlí barvu čehokoliv, co na něj položíte.

42. Toto je Savitarka Samádhi, osvícení, spojené s citem, kdy je mysl ještě zmatena pochybami o slovech a jejich významu.

43. Nirvitarka Samádhi je osvícení nad citovostí, ve kterém mizí pochyby a mysl, očištěná od změn, zachycuje jen význam objektu. (O němž je meditováno.)

44. Stejným způsobem může být popsáno osvícení ze soustředění na jemnější objekty. Osvícení s rozlišováním objektů a osvícení nad rozlišováním.

45. Jemnější objekty zanikají v neprojeveném semeni (objektů).

46. Toto všechno jsou druhy soustředění – Osvícení spojené se semenem (bodem).

47. Očišťující soustředění bez rozlišování zklidňuje mysl. (Přináší duchovní uspokojení.)

48. V tomto stavu se intelekt naplňuje Pravdou.

49. Namísto poznání, získaného důkazem a usuzováním, přináší toto Samádhi přímé poznání objektu; jeho význam ve své úplnosti.

50. Výsledný vjem z tohoto Samádhi vylučuje jakékoliv další vjemy.

51. Potlačením i tohoto jediného vjemu dosáhne se bezsemenného Samádhi.


PRAXE


52. Praktická jóga se provádí odříkáním, studiem a uctíváním Boha. (Krijá – jóga.)

53. Cílem jógy je odstranit utrpení a dosáhnout Osvícení.

54. Utrpení je nevědomost, egoismus, touha, odpor a strach.

55. Nevědomost je prvotní příčinou utrpení. Ostatní jsou jejím následkem, ať jsou dřímající,
zeslabené a potlačené, nebo nahromaděné.

56. Nevědomost zaměňuje pomíjivé s nepomíjivým, čisté s nečistým, strastiplné s radostným a ne–Já s Já.

57. Egoismus způsobuje ztotožnění Diváka s omezeností jeho zraku.

58. Touhy dychtí po rozkoši.

59. Odpor odtahuje od bolesti.

60. Strach je neustálý přirozený děs ze smrti, hluboce zakořeněný i v mysli vzdělaných.

61. Jemnější utrpení zmizí, když se mysl rozplyne v osvícení.

62. Hrubší utrpení odstraňuje meditace.

63. Karman (následky skutků), ať se uskutečňuje v současném nebo budoucím životě, má své
kořeny v utrpení.

64. Tak dlouho, dokud je tento kořen přítomen, setrvává i karman, vytváří nová zrození, řídí dobu svého zrání a její naplnění.

65. Přináší radost nebo bolest podle toho, zda pochází ze zásluh či prohřešků.

66. Pro mysl, jež rozlišuje, veškerý karman je strastiplný, protože vždy s ním přichází strast. Vytváří podráždění, zanechává za sebou dojmy a způsobuje konflikt mezi třemi stavy. (Tamas, Radžas a Sattva.)

67. Je nutné vyhnouti se budoucímu utrpení.

68. Příčinou utrpení je spoj (proces nazírání) mezi divákem a viděným světem, který je nutno
přerušit.

69. Čistota, činorodost a nevědomost (Sattva, Radžas a Tamas) utvářejí viděný svět. Živly a smysly tvoří jeho rozdílnost. Radost a osvobození jsou cílem.

70. Hrubé, jemné, projevené a neprojevené jsou čtyři rozdíly mezi třemi stavy.

71. Divák je plně ztotožněn se svým díváním. Ač je sám bezbarvý, jeví se jako zabarvený vzhledem k proměnám svého vnímání.

72. Zkušenost z viděného světa existuje jenom pro Diváka.

73. Ta zaniká pro toho, kdo dosáhl osvobození, ale viděný svět zůstává pro ostatní, jsa obecným jevem pro všechny.

74. Divák a viděný svět jsou tak propojeni, že pravá přirozenost každého z nich může být rozpoznána.

75. Příčinou tohoto spojení je nevědomost.

76. Není-li nevědomosti, není ani propojení. Zrušení tohoto spoje odhalí nezávislost Diváka.

77. Nevědomost odstraníme neustálým rozlišováním mezi Já a ne–Já.

78. Sedminásobné je poznání, jež se dostává jóginovi na posledním stupni vývoje.

79. Meditační praxí odstraníme nečistoty, a světlo poznání zazáří. (Následkem rozlišování.)

80. Jama, Nijáma, Ásana, Pránájáma, Pratjáhára, Dháraná, Dhjána a Samádhi je osm stupňů
jógy.

81. Odřeknutí se násilí, krádeží a vilnosti spojené s pravdomluvností a vytrvalostí vytváří zásady (Jama).

82. Toto jsou zásady, jež musí být dodržovány nezávisle na čase, místě, postavení nebo okolnostech.

83. Čistota, odříkání, spokojenost, opakování posvátných manter a oddanost Bohu vytvářejí pravidla (Nijáma).

84. Když nás znepokojují zlé myšlenky, musíme je zapuditi myšlenkami dobrými.

85. Nezapomeňte, že špatné skutky, násilí a podobně, ať již vykonané, zapříčiněné nebo navedené, ať vyprovokované zlobným odporem nebo poblouzněním, ať se zdají důležité či nikoliv, zabraňují meditaci, způsobují temnou zaslepenost a utrpení.

86. Stane-li se nenásilí nedílnou součástí charakteru jógina, jakékoliv nepřátelství v jeho přítomnosti zaniká.

87. Je-li pravda jeho nedílnou součástí, dosáhne jógin ovoce skutků pro sebe a druhé aniž by konal.

88. Kdo nekrade, tomu přichází bohatství samo.

89. Jógin získává energii neochvějnou vytrvalostí.

90. Kdo není chamtivý a nepřijímá dary, pozná své minulé životy, přítomnost i budoucnost.

91. Vnitřní a vnější čistotou se jógin odpoutává od svého těla a vyhýbá se tělesnému styku.

92. Stejně tak dosáhne vyjasnění intelektu, jarosti mysli, ovládnutí smyslů a síly soustředění. To
všechno ho připravuje k Sebepoznání.

93. Ze spokojenosti vychází nejvyšší štěstí.

94. Odříkavost odstraňuje nečistoty a probouzí fyzické i mentální síly.

95. Odříkávání posvátných manter uvádí v přímé spojení s Bohem, jehož uctíváš.

96. Uctíváním Boha vzniká Osvícení (Samádhi).

97. Pozice (Ásana) musí být pevná a příjemná.

98. Tu upraví relaxace a meditace na Nekonečné a Neměnné.

99. Ovládnutím pozice zmizí všechny narušující vlivy.

100. Dalším stupněm je ovládnutí dechu (Pránájáma).

101. Vydechování, vdechování a zadržení dechu může být krátké nebo dlouhé, dle délky, trvání a počtu dechů.

102. Čtvrtá metoda dýchání je určována jednotnou vnější nebo vnitřní měrou.

103. Tím se odvane mrak, stínící světlo mysli.

104. Mysl se stane způsobilou k soustředění (Dháraná).

105. Pratjáhára je obnovení původní čistoty mysli odřeknutím se vnějších objektů vnímání.

106. Tak dochází k dokonalému ovládnutí smyslů.


SÍLY

107. Dháraná je upnutí mysli na jediný objekt.

108. Dhjána je nepřerušované spojení mezi myslí a objektem.

109. Samádhi je takový druh osvícení, ve kterém vnímání procesu spojení mizí a v mysli zůstává pouze vjemová podstata objektu.

110. Tyto tři dohromady (pozornost, spojení a osvícení) utvářejí koncentraci (Samjama).

111. Úspěšná koncentrace je přímým poznáním.

112. Koncentrace je nutná k ovládnutí různých stupňů.

113. Tři stupně (pozornost, spojení a osvícení) jsou mnohem niterněj kap. 2, 80).

114. Ale i tyto tři jsou vnější v porovnání s bezsemenným Samádhi.

115. Potlačením rozptylujících vjemů mysli a zesílením vědomého ovládání mysl přilne k procesu kontroly a ovládá vjemové modifikace.

116. Když se uvědomělá kontrola umocní, zklidní se tok mysli.

117. Když mysl (Čitta) odstraní všechny podružné objekty vnímání a soustředí se výlučně na jediný, dostaví se Samádhi.

118. Taková koncentrace je pevná a stálá. Čas ji nenarušuje.

119. Tím mohou být vysvětleny trojí proměny času (minulost, přítomnost a budoucnost) a tvarů i jednotlivin v jemnější nebo hrubší látky a ústrojí.

120. Podstata je stále stejná. Pouze její vnější tvary se v čase proměňují.

121. Vzhledem k rozdílným druhům vývoje vznikají rozličné vnější proměny substance.

122. Samjamou, soustředěním na tři druhy proměn, získáme poznání minulosti a budoucnosti.

123. Odděleným soustředěním na zvuk slova, jeho smysl a pochopení objektu slovem vyjádřeným, v užívání obvykle smíšených dohromady, porozumíš řeči všech bytostí.

124. Soustředěním na vjemy z minulosti poznáš minulé životy.

125. Soustředěním na určité znaky na těle jiného člověka poznáš charakter jeho mysli.

126. Nemůžeš však poznat obsah jeho mysli, pokud se na něj nesoustředíš.

127. Samjamou na tvar svého těla a potlačením jeho zrakového vnímání u druhých lidí, jejich vědomí je nezachytí a staneš se pro ně neviditelným.

128. Tím je také možné vysvětlit utajení a zmizení vyřčených slov a jiných věcí.

129. Jógin soustředěním na současný a budoucí karman pozná čas a příčinu své smrti.

130. Soustředěním na přátelství, soucit a radost budeš v těchto oblastech vynikat.

131. Samjamou na sílu slona nebo jinou sílu zcela ji získáš.

132. Soustředěním na vnitřní Světlo poznáš jemné, zvláštní a utajené.

133. Soustředěním na Slunce poznáš svět.

134. Soustředěním na Měsíc poznáš planety.

135. Soustředěním na Polárku porozumíš pohybům hvězd.

136. Soustředěním na pupeční oblast poznáš konstituci těla.

137. Soustředěním na krční důlek odstraníš žízeň a hlad.

138. Soustředěním na ústřední nerv Kúrma získáš stabilitu těla.

139. Soustředěním na světlo vycházející z vrcholu hlavy uvidíš Siddhy (Mistry).

140. Soustředěním na inteligenci pochopíš všechno.

141. Soustředěním na srdce poznáš touhy člověka.

142. Ztotožnění Já a intelektu způsobuje vzruch. Já a intelekt se od sebe radikálně odlišují,
protože druhý je pouze nástrojem prvního. Soustředěním na své pravé Já poznáš toto Já.

143. Potom následuje osvícení a sublimace nadsmyslového vnímání: zraku, čichu, hmatu, chuti a sluchu.

144. Tyto síly jsou překážkou Osvícení, ale jsou mocné ve světě.

145. Když se uvolnila pouta mysli, jógin se znalostí nervového systému se může soustředit na tělo druhého člověka a vstoupit do něho.

146. Ovládnutím Udána (nervového proudu, řídícího plíce a horní části těla) nemůže se jógin utopit ve vodě ani v močálu, zůstává nedotčen trny a může zemřít dle vlastní vůle.

147. Soustředěním na Samána, živý oheň, vytvoří se kolem tvého těla zářící světlo.

148. Samjamou na vztah mezi uchem a vzduchem získáš nadsmyslové sluchové vjemy.

149. Samjamou na vztah mezi tělem a vzduchem a meditativním ztotožněním s věcmi nepatrné váhy (pavučina apod.) budeš se moci pohybovati vzduchem.

150. Samjamou na samovolnou činnost mysli a nevnímáním svého těla odstraní se závoj clonící Světlo.

151. Živly ovládneme soustředěním na jejich přirozenost, hrubost, jemnost, vztahy a smysl.

152. Pak se dostaví schopnost umenšovat a násobit svoji velikost a tělo jógina se stane nezničitelným.

153. Jest to „Oslavení těla“. Stane se zdravým, krásným, silným a tvrdým jako diamant.

154. Ovládnutí všech smyslů se dosáhne soustředěním na činnost, přirozenost, individualitu a zaměřením na každý z nich.

155. Potom je jógin schopen pohybovat se rychlostí myšlenky, dokáže, aby jeho smysly pracovaly mimo tělo a ovládá přírodu.

156. Samjamou a poznáním, že Já a intelekt jsou oddělené, se dostavuje všemohoucnost a vševědoucnost.

157. Nakonec, když se odřekne i těchto sil, sémě připoutanosti a zla je zlomeno a jógin dosáhne osvobození.

158. Jógin nesmí být sveden ani okouzlen nádherou nadzemských sil, aby se nezřítil do nežádoucích světů.

159. Soustředěním na současný okamžik, na minulou chvíli a okamžik, jenž má nastat, dostavuje se osvícení, které je výsledkem rozlišování.

160. Takovým soustředěním lze také rozeznat rozdíl mezi podobnými objekty, jejichž odlišnost druhu, vlastnosti a místa je jinak nerozeznatelná.

161. Takové poznání, jež je důsledkem rozlišování, rozšíří se současně za všech okolností na všechny věci a vede k Osvobození.

162. Když se intelekt stane průzračně čistým jako Já, následuje Osvobození.


OSVOBOZENÍ163. Síly (Siddhi) jsou darovány člověku při jeho zrození, nebo je získá požíváním bylin, opakováním manter, odříkavostí a osvícením.

164. Jógin se může přetvořit do dalšího života tím, že spojí komponenty a vlastnosti takového
života.

165. Přírodní komponenty pracují dle své přirozenosti. Dobré nebo zlé skutky nejsou přímými příčinami změn v přírodě, ale pracují jako nástroje k nasměrování vývoje. Voda přirozeně zavlažuje pole, když zemědělec odstraní překážky v jejím toku.

166. Těla, jež vytvořil, zaopatřuje jógin myslí ze své osobnosti.

167. Ač činnost takových myslí je rozdílná, původní mysl jógina je všechny ovládá.

168. Ovládající mysl, zrozená z osvícení, zůstává nedotčená touhou.

169. Jóginův karman není světlý, ani tmavý. Karman ostatních lidí je buď světlý, temný nebo smíšený.

170. Z těchto třech druhů karmanů vznikají touhy, jež napomáhají k jejich naplnění.

171. Protože vzpomínky a dojmy jsou identické, následky tužeb se uskutečňují automaticky, i když jsou vzdáleny dobou, zemí nebo inkarnací.

172. Touhy nemají počátek.

173. Touhy jsou souhrnem následků nevědomosti a marnivosti mysli a předmětu její tužby. Nejsou-li příčiny, nejsou ani následky.

174. Minulost i budoucnost existují ve skutečnosti stejně jako přítomnost, ale nevnímáme je, protože dlí na jiné úrovni.

175. Tamas, Radžas a Sattva jsou úrovně, kde je utajena budoucnost a minulost. Pouze přítomnost je projevena.

176. Ač je více než jedna, mají jedinou příčinu a jediný výsledek. (Větve stromu jsou rozdílné, ale strom pochází ze semene a plodem stromu je opět semeno.)

177. Ač je předmět pouze jediný, rozličné mysli jej vidí rozličně.

178. Žádný předmět není závislý na jediné mysli. Kdyby jej mysl přestala vnímat, přestal by také existovat?

179. Předmět si uvědomujeme, když se zrcadlí v mysli. Když se nezrcadlí, zůstává nepoznán.

180. Činnost mysli je známa našemu Já, protože naše Já je Pán, jenž zůstává nedotčen.

181. Mysl sama sebe neosvěcuje, protože sama může být objektem poznání.

182. Mysl může ve stejnou dobu poznávat jiné věci, a zároveň sebe.

183. Kdybychom předpokládali druhou mysl, jež by poznávala první, předpokládali bychom něco
rozporuplného, co by mátlo naše vnímání.

184. Ač Já se nepohybuje, zrcadlí se v mysli, a když mysl vezme na sebe tvar onoho zrcadlení, Já se stane vědomým.

185. Vše viděné i Divák se obojí zrcadlí v mysli, a odtud ona bere na sebe všechny vnímatelné tvary. Tím může poznat všechno.

186. Mysl je zbarvována nesčetnými tužbami, a protože mysl a tužby pracují společně, vyplývá z toho, že mysl pracuje pro někoho jiného (Diváka).

187. Ten, který vidí jasně, odmítá ztotožňovat mysl s Já.

188. Jsa zaujat rozlišováním touží po Osvobození.

189. Někdy vjemy probouzející se mysli zasahují do Osvícení.

190. Ty by měly být odstraněny, jako se zbavujeme i jiných rušivých vlivů.

191. Když jógin dosáhne konečného stavu rozlišování (Samádhi) a i toho se odřekne, dosáhne
stavu, jenž se nazývá „Oblakem zásluh“.

192. Tím končí karman a utrpení.

193. Mysl bez nečistot a zábran dosahuje nekonečného vědění. Vše, co se na tomto světě zdálo
být hodno poznání, je zanedbatelné.

194. Všechen průběh stavů (Tamas, Radžas a Sattva) zaniká. Jejich cíle bylo dosaženo.

195. Tento průběh značí proměny, jež e odehrávají od jednoho okamžiku k druhému, ale jsou pochopeny až ve chvíli, kdy odplynuly.

196. Rozplynutí hodnot, stavů a vlastností (Tamas, Radžas a Sattva) v jejich zdroji, když nezůstává již ničeho, čeho by bylo možno dosáhnout, je OSVOBOZENÍM. Je projevem sil našeho JÁ a odhalením KRÁSY našeho JÁ.

„Je nedostačující, že někdo by měl znát význam vyjádření, jež k nám přicházejí po staletí rozsáhlých změn jak vnitřních, tak i vnějších podmínek života. Jazyk, ve kterém byly sepsány, byl tehdy živý, a proto slova v nich byla dokonale naplněna životem lidí tehdejší doby, lidí, kteří tímto jazykem mluvili. Zbavena této oživující atmosféry, velká část těchto významných textů nabízí nám pouze svoji filologickou strukturu a nikoli živoucí pokyn, jenž může vyjádřit náznakem všechno, co je nevypověditelné. Nápověď má svůj neanalyzovatelný kód, jenž nachází svou hloubku výkladu v srdcích živoucích lidí, jež ji užívají. Kódová slova manipulovatelná vědecky jeví se jako dětinská a musíme vědět, že všechny tyto poznatky, které nejsou získány cestou rozumu, ale okamžitou vnitřní vizí, musí použít jistý druh kódových slov k jejich vyjádření. Veškerá poesie je plná takových slov, a proto žádná báseň z kteréhokoliv jazyka nemůže být plnohodnotně přeložena do jiných jazyků, a dokonce ani převyprávěna ve stejném jazyce. Ačkoliv mnoho symbolických výrazů používaných v upanišádách, ztěží může být dnes pochopeno nebo jsou nesprávně interpretovány, poselství, jež obsahují, stále září jako VĚČNÝ ZDROJ SVĚTLA.“
















Král, válečník, kouzelník, milovník, aneb krize mužské identity a jak z toho ven



Autor textu: Jan Potměšil

V nedávné době pan J.X.Doležal na stránkách Reflexu rozpoutal debatu o tom, kdo by měl či neměl být zastoupen ve vládních „antidiskriminačních“ radách a výborech. Argumentoval v tom smyslu, že v české společnosti je určitě více „machů“, misogynů a mužských šovinistů než feministek, pomáhajících profesí nebo ochránců lidských práv, a proto by měl být ve výborech poskytnut prostor i „šovinistům“.
Vedlo mě to k zamyšlení nad tím, kdo je u nás vůbec legitimním a reprezentativním zástupcem zájmů mužů, a zvláště pak k přemýšlení nad otázkou „co to znamená být mužem“ a jak nově definovat mužskou identitu, máme-li v postmoderním rozvolněném světě sice možnost zvolit si identitu jakoukoliv, ale přesto stále slýcháme „buď chlap!“, „to jsi chlap?, „ukaž, že jsi chlap!“ apod. Mužskou identitu a mužství je totiž na rozdíl od ženství, které je jako by dané, nutno po celý život dokazovat.
Vyspělý kapitalismus, redukce drobné výroby, útlum zemědělství a rozvoj informační společnosti „ukradly“ dětem jejich otce, který se z hospodáře a mužského vzoru, kterého děti pozorovaly při práci, učily se od něj, sledovaly, jak se chová k manželce a jak jedná s okolím, stal „přízrakem“, odcházejícím brzy ráno do továrny či do kanceláře, a vracejícím se pozdě večer domů, protože „musí vydělávat penízky“. S postupující emancipací žen (tedy zejména žen patřících do střední třídy) řada žen a matek zároveň zjistila, že dokáže totéž, co muži, i když je „emancipace“ (alespoň u nás) nezbavila břemene „mateřství“ a péče o domácnost.
Otec byl redukován na „kasičku“, příp. na vzdálenou a obtížně uchopitelnou pseudoautoritu, kterou vyhrožujeme, když si dítě neuklidí pokojíček nebo nesnědlo svačinu nebo když se vzpouzí otravné mateřské „non-stop péči“, úzkostlivosti a ochranářství. Otec v podobě „ducha“, „bankomatu“ a „strašáka“, nekomunikujícího s dětmi ani manželkou, se pak někdy stává terčem nenávisti či despektu svých dospívajících synů. Ti mu vyčítají slabošství a nepřítomnost a že je nenaučil, jak obstát ve „velkém“ světě a při milostných dobrodružstvích i v partnerských vztazích, že se jim v dětství ani během dospívání nevěnoval, že jim nerozumí, nebere je vážně a nemá k nim respekt, a pochroumané sebevědomí si „léčí“ a rodící se dospělou identitu hledají jinde, mimo rodinu.
Jejich mužskými „vzory“ se někdy bohužel stávají pochybné schematické šablony televizních hrdinů, robo-supermanů a „nesmrtelných“ bojovníků bažících po pomstě (vždy v zájmu „spravedlivé věci“, jak jinak), a kteří mají na každý problém odpověď v podobě rány pěstí nebo série výstřelů z pistole nebo lehkého či těžšího samopalu (v závislosti na obvodu bicepsu hlavního hrdiny). Ne každý je však superman nebo „chlapák“ s „9 milimetry argumentů“ u pasu ani nemá „dva páry těžkejch bot“, a v životě takový „terminátor“ jen těžko obstojí – v praxi nelze řešit problémy pěstí nebo stylem „co chci, to si vezmu“, ale je třeba i mluvit, vyjednávat, uzavírat kompromisy, brát ohled na manželku, rodinu, sousedy, společnost atd.
Až na agresivní „silové“ typy zároveň strategie „chci, tak beru“, ne vždy prochází, a „stratég“ pak končí buď ve výchovně-nápravném zařízení (často aby se naučil i to, co zatím neuměl) nebo je sociálně izolován a ochuzen o opravdové lidské vztahy, které nahrazuje vztahy nadřízenosti a podřízenosti nebo manipulací. Svoji hodnotu odvozuje od výše konta, moci nebo materiálního zajištění, a v případě ztráty těchto atributů moci a mužství přichází i o umělé vztahy, fabrikované cestou vzhůru (příp. i o manželku, byla-li především „módním doplňkem“ a alfa-samcovým důkazem úspěchu). Cestou na dno pak končí buď v psychiatrické léčebně nebo (nejčastěji) v některé z oblíbených restaurací s prodlouženou zavírací dobou (české hospody ostatně považuji za nejhustší síť sociální péče, která u nás pro muže existuje).
Kde vzory hledat aneb všudypřítomná „babokracie“
Vrátíme-li se ještě k „otci-přízraku“, zamysleme se, kde mají děti své mužské vzory vlastně hledat. V jeslích a školkách jsou paní vychovatelky, na základní škole učitelky, na střední škole profesorky, a teprve na vysokých školách (prestižnějším to pracovišti) se tento poměr začíná obracet. Doma většinu péče a výchovy zajišťuje opět žena, a doma je to opět žena, kdo neustále „buzeruje, radí a prudí“. Jdeme-li na ulici, tak za kasou v samoobsluze je žena, u holiče je žena, obvodní lékařka i zdravotní sestra jsou ženy, úřednice má drdol, ve spořitelně nebo na nádraží sedí za přepážkou žena a i na obvodním soudě nás poučuje, kárá nebo rozhoduje o našem osudu opět žena. Pokud se dostaneme na zmíněnou vysokou školu a jdeme se ubytovat na kolej, uklízečkou je žena, „paní pro barák A“ je žena, ředitelka koleje je žena a na studijním oddělení a na správě kolejí a menz opět úřadují ženy.
Tato všudypřítomná „babokracie“ /termín mě napadl v době pobytu na koleji, kde měla „babokracie“ pyramidální strukturu o čtyřech(!) úrovních/ na hůře placených či méně prestižních postech (v závislosti na tom, kde je zrovna kolik žen, jde o spojené nádoby), příp. na místech, kde lze pohodlněji skloubit práci a rodinu, ale (!) které jsou „první linií“ všech všednodenních kontaktů, potom vede až k nenávisti mužů vůči ženám, příp. dále k neúctě synů vůči nepřítomnému otci (a návazně i k sobě samému), pokud otec (zvláště a tím spíše s ohledem na výše popsané okolnosti) nesplnil svoji povinnost uvádět dítě do světa a být jeho mužským vzorem a zdrojem podpory a povzbuzování, ale i jistoty, (sebe)důvěry a bezpečí. Někteří muži pak vyrůstají ve slabochy, „ňoumy“ či „mamánky“, nebo naopak v agresory, neschopné navázat normální vztah a „věřící“ pouze kontrole, moci a manipulaci. (Výbornou analýzou právě nastíněného je film Oskara Reifa „Postel“ – vřele doporučuji; názorným příkladem budiž i řada mužských postav v porevolučních kinematografických počinech, charakterizovaných některými kritiky výstižným souslovím „chcípáci v českém filmu“).
Upozorněme ostatně i na skutečnost, že nezanedbatelná část domácích násilníků nebo „misogynů“ byla v dětství buď sama týrána, citově deprivována, byla svědkem násilí páchaného na matce nebo byla vychovávána svobodnou či rozvedenou matkou, kdy otec chyběl, příp. tyto budoucí „zraněné mužské duše“ měly s otcem nejistý, ambivalentní nebo konfliktní vztah (např. prominentního „mužského šovinistu“, dr. Josefa Hausmanna, otec údajně oslovoval láskyplným „pračuráku“…). Dále většina delikventů a recidivistů prožila dětství v rodině bez otce, příp. byl otec „nepřítomen“ fakticky, nebo je vychovaly „tety“ v dětském domově (podobné údaje zjistíte v rodinné anamnéze až 70 % delikventů). Děti vyrůstající v tzv. „SOS vesničkách“, kde jsou v rodinnějším prostředí, jsou opět vychovávány matkami-tetami, a jsou sice sociálně i komunikačně zdatnější a dovednější, ale cca polovina chlapců po odchodu z „vesničkové“ náhradní rodiny (na rozdíl od dívek, které zde své vzory – ženy – nacházejí) přesto končí za zdmi „výchovně-nápravných“ zařízení.
Absence otce nebo mužského vzoru v rodině i nedostatek relevantních mužských vzorů v bezprostředním okolí dítěte má opravdu nedozírné osobní i společenské následky, za které platíme násilím (včetně domácího), enormní mužskou kriminalitou a citovou deprivací dalších generací dětí – chlapců i dívek (odmítáním velmi trpí jak chlapci, tak i dívky, alespoň jak znám z příběhů kamarádek ve svém okolí).

Jak je důležité míti „suprovýho taťku“
Výchově chlapců, ale v přeneseném slova smyslu i jejich otců a matek, je proto třeba věnovat náležitou pozornost. Otec nemá existovat pouze v kolonce rodného listu, ale má být svým synům a dcerám všudypřítomným vzorem, má jim být průvodcem životem, má jim posilovat sebevědomí a podporovat je při všech krizích, průšvizích, i s nimi sdílet a oslavovat jejich úspěchy. Má jim představit modely komunikace s partnerkou a vůbec ženami i muži, má mít k členům rodiny i jiným lidem úctu a respekt, musí se synem umět pokecat „o babách“ a „fpoho“ si promluvit o sexu, měl by se umět „konstruktivně“ pohádat s partnerkou/manželkou, a to bez násilí a sebeprosazování, atd.
O matkách a manželkách platí v zásadě totéž, upozorněme však na rozšířený nešvar, kdy některé rozvedené, a třeba i oprávněně rozhněvané, ženy a manželky, ve své nezralosti a krátkozrakosti ex-partnera před dětmi špiní, ostouzejí a pomlouvají, příp. jej „štvou“ proti ex-partnerovi, čímž dětem degradují jejich „mužský vzor“ a jejich důležitou vztahovou osobu. Ztěžují tak svým synům i dcerám vytváření sebeúcty a vlastní mužské či ženské identity, ale i navázání funkčních partnerských vztahů v budoucnu. Krach vztahu je osobním problémem matky/otce a neměly by jím být zatěžovány děti. Opravdu není potřebou, přáním ani v zájmu dítěte, aby vědělo, „jakej byl jejich povedenej tatínek hajzl a sviňák“. (Abychom byli spravedliví, někdy jsou oba rodiče „jeden za 18 a druhý bez 2 za 20, někdy je zas „aktivní“ pouze otec – všechny tři varianty znám z praxe „přestupkáře“ na obecním úřadě…).
Podobné jednání je hluboce nezodpovědné, nezralé a děti poškozující, a to v průběhu dětství i do budoucna. Děti naopak touží po „úžasném otci“, který umí to a tamhleto, resp. který umí „všechno“, který s nimi chodí na ryby a do kina a do lesa a na hrady a na „plavečák“ a umí oheň „na dvě sirky“ atd. Děti se předhánějí, čí otec toho víc dokázal, a že „muj jezdí normálka s tirákama až do Turecka a do Španělska“, že „ten muj má ty voe tři zlepšováky, kterejma léčí lidi po celý Evropě“ nebo že „muj mi posílá pohledy s arabskejma známkama z Afgánu, a má stejný hadry a stroje jako Robocop, mrkáš co?“. Takže i když otec „sedí“ ve Valdicích, může být cestovatelem po Africe nebo objevitelem pramenů Amazonky, resp. nemusí být alespoň „zloduchem“, a v očích dítětem má zůstat pozitivním vzorem a otcem, na nějž mohou být hrdé. Děti na „Pravdu“ skutečně nejsou zvědavé, a nezatěžujme je proto našimi frustracemi, komplexy a osobními problémy či nezpracovanými traumaty. /“Ideálním otcem“ může být i otec zesnulý, kterého si vdova idealizuje a pozůstalým dětem ho pak vykresluje v těch nejlepších barvách (zde už je výsledek řešení osobního problému a zpracovávání životní rány chválabohu „pozitivní externalitou“)/.

Nástup druhé vlny feminizmu – muži vrací úder
Stále se vracíme k tématu, kterým je mužský vzor, a v podtextu pak otázka mužské identity, resp. hledání odpovědi na otázku, co to znamená být Mužem a co to je být Otcem, coby přirozené fáze života cca 85 – 90 % mužů, kteří se pro manželství a výchovu dětí hodí nebo kteří nezvolili jinou životní cestu (intenzivní služba lidem, vědě, státu, Bohu), která se s manželstvím a s investicí do rodiny neslučuje.
V západních zemích začali muži svoji identitu a zpochybněné, „obsoletní“ či ponížené „mužství“ řešit v reakci na ženské a lidskoprávní hnutí šedesátých let, kdy se v průběhu sedmdesátých letech zformovala řada hnutí reprezentujících zájmy mužů, hledajících novou identitu a toužících po definici nového muže, který nebude autoritářský, mocichtivý, násilnický, chladný a odtažitý, ale který si zachová mužskou hrdost a identitu, aniž by utlačoval druhé či škodil svému okolí i sobě samému (nelze opravdu mít rád své bližní, aniž by měl člověk zdravě rád sám sebe).
Reakce na zpochybnění mužství/ženství a stávajících společenských i rodinných modelů radikálním i mainstreamovým feminizmem vedla ke dvěma druhům reakcí. První byla reakce „obranářská“ a tvrdící, že jde pouze o lži, nesmysly, překrucování, vzpouru proti tradici, kultuře, Bohu, přírodě a „biologicky prokázaným“ determinantám, kdy se každé tvrzení či dogma, feministkami a feministy předkládané, zpochybňovalo „protidůkazy“ a tvrzeními, že je tomu buď naopak, nebo že „ženy taky“ nebo že „ženy jsou mnohem horší“.
Vedle této konzervativní, příp. až „misogynní“ a „šovinistické“, reakce se však souběžně objevovala řada hnutí, směrů a spolků, reagujících na témata nastolená feminismem „pozitivně“, resp. lépe řečeno konstruktivně. Muži začali hledat své nové místo a novou roli v rodině i ve společnosti, objevovali ženu (animu) ve svém nitru, obraceli se k hlubinné psychologii, mytologii, příp. k pohanství, znovuobjevovali iniciační rituály mužství a mužskou spiritualitu, nově definovali svůj vztah k otci i k sobě samému a také ke svým dětem a manželkám. Čtou kultovní knihu Roberta BlyeŽelezný Jan“, bojují se svým superegem (otcem), redefinují své ego (Já) zkoumají své id (podvědomí). Poprvé s jinými muži hovoří o svých osobních problémech, depresích, vztazích se ženami, selháních v manželství a ve vztazích k dětem, nebo na „výjezdech“ a „táborech“ uprostřed divočiny v šamanských rituálech uvnitř sebe objevují „krále“, „bojovníka“, „kouzelníka“, „milovníka“ a další mužské archetypy, které zatím nenašly svého naplnění nebo se zvrhly ve svůj stínový protiklad (e.g. Dark Father – Darth Vader; pro galerii mužských i ženských archetypů, pozitivních i temných/ničitelských, viz Pána prstenu od J.R.R.Tolkiena, galerií archetypálních postav a příběhů je samozřejmě Bible (zejména Starý zákon), a dále lidové pohádky (doporučuji pohádky bratří Grimmů) a v neposlední řadě (nejen) řecká mytologie. Muži komunikují se svým Stínem a zvou do svého života Animu, neboť člověk-muž má v sobě jak mužskou, tak i ženskou stránku (jin – jang, animus – anima, dva trojúhelníky hexagramu, Bohorodička a Syn, slunce – měsíc, oheň – voda, světlo – temnota, vlhko – sucho, chaos – řád, z/rození – Slovo, Tiámat – Marduk). K plnému rozvinutí osobnosti je třeba kultivace a rozvoje mužské i ženské stránky každého muže a každé ženy i všech jeho/jejích archetypálních stránek osobnosti.

Jak hledat mužské vzory, aneb kde vzít a nekrást?
Mnoha dětem stačí příklad jejich otce, kdy se (chlapci) stávají jeho „kopií“ nebo si (dívky) vyberou za partnera někoho otci podobného. V mnoha rodinách je však otec nepřítomen, nebo se své roli a svým závazkům zpronevěřuje či je odmítá (nebo se hlásí jen k některým z nich). Někdy stačí relevantní vzor v širší rodině (šikovný dědeček nebo chápavý strýc, dávající nám k vánocům místo ponožek, jazykových učebnic a vlněných svetrů „kopačák“, vzduchovku, mayovky a foglarovky). Někdy i funkční širší rodina chybí, a tak můžeme hledat mezi učiteli, vychovateli, trenéry apod. Mě např. velmi ovlivnil můj třídní učitel a češtinář, který v nás vzbudil lásku k literatuře, kdy řada zajímavých knih nejen že se nedostala na náš „index“ tím, že byla zařazena na seznam povinné literatury (tzn. seznam „otravných blafů pro šplhouny“), ale sami jsme pak hledali další tituly od toho kterého výtečného autora, o němž nám pan profesor poutavě a s nadšením vyprávěl. Stejně tak rád vzpomínám na svého dějepisáře, perfektního znalce historie a zajímavostí, zachraňujících nás potom (alespoň mě) u maturity (díky znalosti pikantních detailů o pochodu na Řím, zavraždění Jamese Cooka a svatbě Markéty Babenberské poté, co jsem si vytáhl otázku, o níž jsem zbla nic nevěděl). (Abychom nezůstal pouze u mužů, zásadně mě ovlivnila i „správňácká“ rebelka angličtinářka, díky níž jsem si vedle povrchních znalostí jiných předmětů a zmíněného zájmu o literaturu a dějepis z gymnázia „alespoň něco odnesl“, konkrétně státnici z Aj a lásku k angličtině).
Mám štěstí na zajímavé lidi, dovoluji si tvrdit, a tak jsem měl tu příležitost poznat i jednotlivé členy plzeňské skupiny Znouzectnost, kteří jsou chápavými a naslouchajícími rádci řady punkerů a anarchistek, dětí a dospívajících nebo různých „průšvihářů“ obojího pohlaví, jimž svými texty „mluví z duše“. Díky nim jsem se s přáteli dostal k hudbě a těsně před maturitou i ke koncertu a k účasti na demo-výběru plzeňských kapel. Díky „Znouzákům“ jsem objevil knihy autorů jako Ray Bradbury, George Orwell, H.G.Wells, Aldous Huxley, Kurt Vonnegut a řadu dalších. Bez těchto velkých vzorů kreativních lidí s košatými zájmy a širokým rozhledem bych zůstal o mnohé ochuzen. „Vzory“ však mohou být i postavy a osoby trochu vzdálenější, obdivuji např. prof. Luboše Kropáčka, arabistu, orientalistu, afrikanistu, předního českého znalce islámu, polyglota a humanistu nebo prof. Tomáše Halíka, sociologa, psychologa, terapeuta, duchovního a ekumenického myslitele. Setkat se už bohužel nemohu s prof. Aloisem Musilem, biblistou, knězem, katechetou, cestovatelem, diplomatem, říšským radou, geografem a kartografem, autorem desítek dobrodružných i naučných cestopisů o Blízkém východě, náčelníkem kmene Ál-Ruwajlí (Músa al-Ruwajlí), prvním řádným profesorem arabského jazyka na Karlo-Ferdinandově univerzitě a dále člověkem, který při tom všem stihnul ve svém rodišti zasadit tisíce stromů. Z podstatně mladší doby, resp. ze současnosti, si určitě zaslouží zmínku pater dr. Robert Falkenauer, dříve studentský kněz, nyní generální vikář plzeňské diecéze v Plzni, moudrý otcovský typ (to pater na něj opravdu „sedí“), se studenty trpělivě i živě až vášnivě diskutující o všem možném i nemožném.
A konečně – teprve nyní zjišťuji, jak moc mě ovlivnil můj otec (i když pokud prohrál s matkou losování a musel jít trpět na třídní aktiv, nikdy nevěděl, do kterého ročníku, natož do které třídy, chodím, a zjistil to až po půlhodině ve 4. B, byť jsem chodil do 3. C). Zjišťuji ke své hrůze, ale často naopak s radostí, jak moc se svému otci, který „všechno ví“ a „všechno umí“, podobám (s tím rozdílem, že zatím nemám odpověď na všechny otázky jako on, ani nevím, jak se vyrábí sudy na whisky, jak správně namíchat střelný prach nebo jak rozeznat pravý čínský porcelán od padělku). Zde asi nelze dávat obecná doporučení, proto uvádím jen zkušenost osobní.
Kdo hledá, najde, a můžeme hledat mezi současníky i mezi předky – Winston Churchill, TGM, JFK, E.T.Seton, R.Baden-Powell, Gándhí, Lennon, Buddha, Muhammad, Ježíš, Vilém Dobyvatel, Karel I., Rudolf II., Karel IV., slavní vědci, sportovci, politici, spisovatelé, umělci, herci, hudebníci atd. Pokud už je věda, literatura i historie převážně „mužská“, resp. muži zaplněná, opravdu by neměl by být problém najít nějaký ten relevantní a věrohodný vzor.

Hulvát, rytíř nebo „avantgardní macho“?
Je zřejmé, že nás při formování nové mužské identity čeká dlouhá pouť, která nebude prosta úskalí, chyb a slepých uliček. Je rovněž zřejmé, že tradiční model patriarchálního studeného a přísného otce nebo samolibého „macha“ či „chlapáckého“ hulváta je nadále neudržitelný a v současné době je už spíše „umírající kopající kobylou“. Stejně tak je žen i mužů nedůstojný model „loutkového patriarchátu“, rozšířeného v mnoha českých domácnostech. Zbývá nám tedy návrat k tradicím rytířství a gentlemanství, anebo definice nového udržitelného modelu „mužství“.
Rytířství je lákavé, už jen proto, že zahrnuje i opomíjený archetyp „bojovníka“ /viz např. postavu Saladina (Sálihuddín) ve filmu „Království nebeské“, vzoru rytířství uznávaného i v křesťanské Evropě). Dodejme, že mužům možnost bojovat, chránit, válčit i zachraňovat velmi chybí, a možností kompenzace je bohužel velmi málo. Gentlemanství je zase inspirativní svou zdvořilostí, kterou nemusíme vnímat pouze jako projev náklonnosti a ochoty pomoci „křehkému pohlaví“ (propírané držení dveří nebo pomoc se zavazadlem), ale i jako vůli pomáhat a být vstřícný a zdvořilý ke každému potřebnému, potažmo ke každému svému bližnímu, jedno zda muži nebo ženě. Variantou je však i model „moderního“ či „avantgardního macha“, který si uchovává některé tradiční atributy mužství (síla, odhodlání, „tah na branku“, zvídavost, vynalézavost, improvizace a rozhodnost, ochota k boji, vytrvalost, slovo jemuž lze věřit, spolehlivost a vůle dostát svým povinnostem), ale který se nebojí ani své „ženské“ stránky, který dokáže naslouchat, být empatický, pečující, milující, který podporuje svoji partnerku v jejím osobním rozvoji a dělí se o domácí a rodinné povinnosti, a který necítí potřebu sbírat „trofeje“ v podobě milenek, naleštěných aut nebo „ještě většího“ domu či ještě dražší vily s bazénem.
Osobně je mi sympatická kombinace zmíněného rytíře, gentlemana i „moderního macha“, „říznutá“ trochou hlubinně-psychologické „duchařiny“, zkoumající vědomí a nevědomí, a rozpoznávající všudypřítomné aktivní archetypy v nás i kolem nás, které bychom neměli popírat, ale pracovat s nimi a rozvíjet je. (Umělci v práci s archetypy, zvláště „stínovými“, jsou mnohé metalové kapely – např. představitelé romantického titanizmu v hudbě ze skupiny Dimmu Borgir jsou pravými mistry v používání symbolů, v obrazové i hudební komunikaci (a manipulaci) – viz některé jejich lehce hororové klipy, prokazující znalost křesťanských i obecně platných archetypů; báječně se u toho navíc baví a výborně odreagovávají, stejně jako jejich „drsně“ až strašidelně vyhlížející fanoušci, často osoby příkladně laskavé a ohleduplné).
I cesta může být cíl
Přeji závěrem králi, bojovníkovi, kouzelníkovi, milovníkovi i dítěti a otci (královně, bojovnici, kouzelnici, milovnici i dítěti a matce) v každé/m z nás šťastnou cestu při poznávání a rozvíjení sebe sama i našich potomků.

Autor je členem Výboru pro slaďování rodinného a pracovního života a místopředsedou Výboru pro prevenci domácího násilí Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Ve volném čase pracuje jako dobrovolník v nízkoprahovém centru pro ohrožené a sociálně znevýhodněné děti.
převzato z www.blisty.cz s laskavým svolením autora Jana Potměšila
Související článek na tomto blogu: Richard Rohr: Mužské archetypy

Doporučená literatura a film:
Literatura odborná i beletrie:
  • Anderson Foley, L.: A Psychological View of the Legal System. Brown and Benchmark Publisher, USA IA 1993
  • Augustin, J.: Být otcem. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004
  • Badinter, E.: XY. O identitě muže, Paseka, Praha 2005 (slovenská verze – Badinter, E.: XY. Identita muža. Aspekt, Bratislava 1999)
  • Bakalář, E.: Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné. NLN, Praha 1996
  • Bly, R.: Železný Jan. Argo, Praha 2005
  • Coelho, P.: Alchymista. Argo, Praha 2005
  • Gilligan, C.: Jiným hlasem. Portál, Praha 2001
  • Giono, J.: Muž, který sázel stromy. Vyšehrad, Praha 1997, online i s ilustracemi zde, vydáno jako kniha i „kolibřík“ také v nakl. Literární čajovna Suzanne Renaud r. 2006
  • Gjuričová, Š.: Rodičovská práva, vztahy a rozvod aneb o spiknutí naší civilizace proti otcům. In: ŽenSen 1/1, Nadace Gender Studies, Praha 1996
  • Gray, J.: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Práh, Praha 2002
  • Hauserová, E.: Jsi přece ženská… Malý, lehce feministický rádce. Grada Publishing, Praha 1998
  • Jung, C.G., Berne, J., Hull, R.F.C.: Aspects of the masculine. Ark Paperback, London 1993
  • Foglar, J.: téměř cokoliv, zejména Hoši od Bobří řeky, Pod junáckou vlajkou, Devadesátka pokračuje (kterékoliv vydání)
  • Kast, V.: Otcové-dcery, matky-synové. Portál, Praha 2005
  • Kašparů, M.: Do výšky volím pád. V rozhovoru s Janem Paulasem Max Kašparů. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003
  • kolektiv: Nové čtení světa 1. Feminismus devadesátých let českýma očima. One Woman Press, Praha 1999 (Sborník výpovědí třiceti českých osobností, žen i mužů, různé profesní, názorové i náboženské orientace)
  • Kratochvíl, S.: Manželská terapie. Portál, Praha 2000
  • Lauder, S.: Nové slabší pohlaví. In: Respekt č. 44/2007
  • Langmeier, Z., Matějček, Z.: Psychická deprivace v dětství. Praha, SZN 1963, 1968, Avicenum 1974
  • Matějček, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Portál, Praha 1999
  • Matějček, Z.: Výbor z díla. Karolinum, Praha 2006 (a většina knih této legendy dětské psychologie, odpůrce kolektivní výchovy a propagátora rodinné a pěstounské péče, který jako jeden z prvních upozornil na následky citové deprivace v dětství)
  • Moore, R., Gillette, D.: Král, válečník, kouzelník, milovník aneb O mužské psychice. NLN, Praha 2001
  • Murphy, P.F. (ed.): Fiction of Masculinity. New York University Press, New York 1994
  • Oates-Indruchová, L.: Dívčí válka s ideologií. Klasické texty angloamerického feministického myšlení. Sociologické nakladatelství (SLON), Praha 1998
  • Regoli, R.M., Hewitt, J.D.: Delinquency in Society. A Child – Centered Approach. McGraw Hill, New York 1991
  • Rohr, R. a Martos, J.: Cesta divokého muže. Cesta, Praha 2002; online zde, další knihy Richarda Rohra viz zde.
  • Seidler, V.J.: Man Enough. SAGE Publications, London 1997
  • Seidler, V.J.: Masculinities, Bodies, and Emotional Life. In: Men and Masculinities, Vol. 10, No. 1, 9-21 (2007)
  • Seidler, V.J.: Men, Sex and Relationships. Routledge, London 1993
  • Seidler, V.J.: Rediscovering Masculinity. Routledge, London 1989
  • Seton, E.T.: Dva divoši (kterékoliv vydání)
  • Seton, E.T.: Rolf zálesák (kterékoliv vydání)
  • Smith, H.: Děti a rozvod. Portál, Praha 2004
  • Warshak, R.A.: Revoluce v porozvodové péči o děti. Portál, Praha 1996
  • Yablonski L.: Otcové a synové. Portál, Praha 1995
  • Zoja, L.: Soumrak otců. Archetyp otce a dějiny otcovství. Prostor, Praha 2005
Pro feministickou literaturu a další literaturu z oblasti men's studies viz např. knihovnu Gender Studies v Praze, on-line katalog knihovny je zde, klíčové slovo pro vyhledávání např. „maskulinita“, „mužská studia“ apod.)
Film:
  • Barbar Conan (Conan the Barbarian), rež. John Milius (trocha hrdinského klišé, na druhé straně kultovní film, líčící cestu bojovníka, potkávajícího kouzelnici, hermovskou postavu zloděje, poznávajícího lásku k bojovnici i milovníka v sobě samém, bojujícího proti temnému králi a čaroději, a nakonec zabíjejícího Hada /archetypální symbol ženství a chaosu, zároveň však křesťanský symbol zla a Satana/ a stávajícího se závěrem své pouti Králem)
  • Den nezávislosti (Independence Day), rež. Roland Emmerich (film, kde muži dostali šanci napravit své chyby, stát se hrdiny, a /znovu/ získat důvěru svých blízkých)
  • Don Juan DeMarco, rež. Jeremy Leven (Johnny Depp jako „milovník“)
  • Fotr je lotr (Meet the parents), rež. Jay Roach (vtipně vykreslená postava paranoidního, leč milujícího, otce v podání „agenta CIA“ Roberta de Nira – de Nirovi otcovské a „mužské“ role výborně sednou – podobně jako Morganu Freemanovi, představiteli řady „otcovských“, „mentorských“ a „kouzelnických“ rolí)
  • Karlík a továrna na čokoládu (Charlie and the Chocolate Factory), rež. Tim Burton (herecký koncert Johnyho Deppa a jeden z mála případů, kdy film předčí knižní předlohu; Tim Burton navíc do filmu dodal další rozměr, „otcovsko-synovsky-rodinný“ příběh, který v předloze chybí, kdy výtečně prohloubil, obohatil a „nad rámec zadání“ rozvinul psychologii hlavního hrdiny Willyho Wonky)
  • Království nebeské (Kingdom of Heaven), rež. Ridley Scott (inspirativní postava hlavního hrdiny Baliana a dále výborně vykreslená postava sultána Saladina a řada dalších pozitivních i „temných“ postav; až na „kiks“ se scénou, kdy Evropan radí Arabům, jak a kde hloubit studně, výborný film)
  • Kurs sebeovládání (Anger Management), rež. Peter Segal („hodný kluk“, na němž lze „dříví štípat“, se pod vedením svého mentora – svérázného terapeuta v podání Jacka Nicholsona – učí projevovat hněv a emoce)
  • Lepší už to nebude (As Good as It Gets), rež. James L. Brooks (okouzlující postava neurotika, „sociálního idiota“ a bezpříkladného hulváta pana Judala v podání charismatického Jacka Nicholsona, a Brad Pitt v netypické roli homosexuálního umělce, pro své zaměření otcem odvrhnutého)
  • Matrix (The Matrix), rež. Larry Wachowski, Andy Wachowski (přelomový a zásadní film, nabitý symbolikou a plný archetypálních postav a příběhů – Neo /One – Vyvolený, nebo též Noe/ jako spasitel/mesiáš, Morpheus /prorok, probouzející ze snu, ohlašující Příchod/, Cypher /Lucifer-Satan, Jidáš/, postava vědmy atd.)
  • Mrtvý muž (Dead Man), rež. Jim Jarmusch (archetypy „poutníka“ v podání Johnnyho Deppa a „kouzelníka“ – indiána Nobodyho – v podání Geryho Farmera)
  • Obecná škola, rež. Jan Svěrák (brilantní Jan Tříska v roli učitele Igora Hnízda, který jediný si dokáže získat respekt a být svým žákům vzorem, stejně jako výborný Zdeněk Svěrák coby mírně upozaděný otec, který nakonec v závěru filmu synův idol předčí)
  • O čem sní muži, rež. Olga Sommerová (za pozornost stojí zvláště prof. Machovec; vyšlo i knižně, jde o volné pokračování dokumentu „O čem ženy sní“, který ve dvou dílech také vyšel knižně, s třetím dílem „O čem ženy nesní“)
  • O Schmidtovi (About Schmidt), rež. Alexander Payne (muž na sklonku života, čerstvě v důchodu, po smrti ženy, „on the road“ znovu hledá sebe sama)
  • Postel, rež. Oskar Reif (krize mužské identity v českých, byť mírně fantaskních, kulisách)
  • S tebou mě baví svět, rež. Marie Poledňáková (nezvratný důkaz rodičovského talentu mužů a otců)
  • The Kid, rež. Charles Chaplin (výtečný Charles Chaplin v nečekané roli otce-pěstouna malého nalezence)