Typologie deseti potencí traumatizovanosti (T10) - Spirální architektura traumatu

Úvod

S přáteli jsme vytvořili typologii, která nám pomáhá orientovat se na naší cestě léčení. V tomto článku přinášíme její první skicu.

Doufáme, že výsledek naší práce pomůže i dalším "hledajícím" v procesu uzdravování a vnitřní proměny. Sdílíme, co nám cestou "spadlo za klobouk", jak jsme dostali, tak předáváme. Sdílíme první povědomí o jakési "matrici", aniž bychom ji zatím uměli popsat v její velikosti a detailnosti. 

Jedná se o autorské dílo Ivy Voldánové a Vojtěcha Frančeho, dvou přátel, kteří spolupracují jako terapeutický tým. 

Používáme ji k pochopení celých vnitřních "kontinentů" pozoruhodných postav. Mnoho jsme si "užili" se svými Osmičkami až Desítkami, které jsme již zahrnuli hektolitry lásky, abychom tyto temné výhonky bytí proměnili v alchymické zlato. Typologie se rodila v příběhu jednoho roku (2022/23) dramatických procesů a stále nám ještě "kvete pod rukama" a vyvíjí se jako sad živoucích stromů. Děkuji všem přátelům za společné úsilí a práci a neutuchající podporu.

Speciální poděkování Ireně Kozelské za spolutvoření klíčových vět v názvu typu.

Právě vzniká facebooková skupina na vytváření této typologie. Pojďte do toho s námi. https://www.facebook.com/groups/237928502335969/?ref=share

Má vize psýché

I

Příteli, vezmu tě sebou na malý let vnitřním vesmírem našich duší. Nechápej naše putování doslovně, ale jako příměr, ilustraci, zobrazení, dotyk hlubiny, jež v tobě má cinknout, jako vzkaz, který je terpve třeba rozbalit, aby na plátně tvé představivosti rozkvetl a nabyl živosti.

Představíš-li si svou duši (psýché) jako planetu Zemi pozorovanou z vesmíru, jako globus, pak nechť je tvé osobní já neboli ego městem velikosti zhruba Londýna. Londýn představuje všechny tvé představy o sobě, zkušenosti a zážitky tohoto života. Všechna tvá osobní přání, potřeby a zkušenosti ze vztahů.

Policie, státní úřady a soudy by v tomto modelu představovaly tvé super-ego ve freudovském smyslu. Člověk s velmi vyvinutým superegem by u sebe viděl Londýn prošpikovaný tajnou policií, zátarasy a úřednickou buzerací, kde nelze přejít přes přechod, aniž by vás nelegitimovalo pět strážných. Doprava a radost vázne. Vše je problém. Můžeme si představit Moskvu 50. let 20. století. Úzkost a paranoia houstne. Kafkovský zámek. To nejsou města pro život. (Rozbujelé superego není ve skutečnosti ani trochu racionální: spíše absurdně-sadomasochistické, jak ukazuje Kafkova povídka V kárném táboře).

Typ porodu a jeho vliv na duševní vývoj člověka v dětství a dospělosti

Jak typ porodu a následný kontakt s maminkou ovlivňuje psychiku dítěte v jeho vývoji od narození, přes dospělost až po stáří? Na to jsme se podívali prostřednictvím konstelace.

Prozkoumali jsme následující typy porodu:

1. Dítě narozené přirozeným porodem, které od okamžiku porodu zůstává s matkou.
2. Dítě narozené přirozeným porodem, které je ale od matky po porodu odebráno (nebo s ní nemá adekvátní kontakt a dostatečně kvalitní vazbu).
3. Dítě narozené akutním císařským řezem (děloha se už pravidelně stahuje, hormony jsou už "v pohybu" - dítě mělo přijít na svět přirozeně, ale kvůli komplikacím nebo z jiných důvodů je na poslední chvíli rozhodnuto o císařském řezu)
4. Dítě narozené plánovaným císařským řezem (hormony jsou ještě "v klidu" - je jakoby "vyjmuto za studena").
5. Dítě narozené lotosovým porodem (je mu ponechána placenta) v domácím prostředí, kde zůstává v kontaktu s matkou. 

Pochopte, že našich 5 typů porodu představuje jakousi vyhrocenou, extrémní možnost - tak, abychom dospěli k nějaké rámcové představě o dopadech porodu. Samozřejmě, že je do psychického vývoje se během života promítá mnoho a mnoho dalších faktorů, jejichž kombinace jsou nepřeberné (existují miliony variant toho, jak věci mohou probíhat). V praxi můžete u sebe a u druhých vnímat jen náznak těchto vjemů.

Zkusme následující text chápat jako pobídku zamyslet se nad tím, jaký neskonalý dopad má na naše děti a na celou společnost volba typu porodu. Zkusme se vcítit, jak to prožívají děti, které přicházejí na svět.

Jungovské funkce a prezidentské volby

Dnes ráno jsem ve vteřině probuzení uviděl zcela nezáměrně oba prezidentské kandidáty před svým vnitřním zrakem jakoby plasticky zevnitř s mnoha podrobnostmi a symbolickými souvislostmi, bylo to v naprostém klidu a BEZ jakéhokoli ODPORU k jakémukoli z nich. To, co jsem uviděl, bylo mým vjemem a zprávou pro mě a nikterak mě to nenutí přesvědčovat kohokoli o jeho volbě (ani nutnosti volit).

Podle mého názoru neukazuje průběh voleb NEDOSTATEK ROZUMU, jak navrhuje ve své úvaze Jan Bílý. Naopak. Ukazuje na náš NEDIFERENCOVANÝ (NEVĚDOMÝ) CIT a co to způsobuje, když tento nediferencovaný cit, tato obrovská síla, zaplavuje vědomí.

Tereza Pohlová: Drsná láska (cesta k temnotě)

Domnívám se, že žijeme v čase, kdy na naší hlavu padá to nedobré, co v naší civilizaci zůstává po zlatém věku křestanství v Evropě. Nechci z křestanské víry a spirituality vytvářet jediného viníka toho, že lidská bytost je v současnosti tak svázaná. Křestanství se stalo až příliš oblíbeným viníkem a to je velmi zjednodušující, vždyt nejen jeho hodnoty, ale i kultura a estetika jsou součástí duše každého Evropana a přineslo nám mnoho dobrého, ať se nám to líbí nebo ne.

To co tady zůstává a působí nám nemalé obtíže na cestě k vnitřní přirozenosti je křestanské vnímání bolesti, smrti, oběti a utrpení. Vzhlížení k někomu, kdo se rozhodl za nás trpět a nést naše viny, už lidská srdce nenaplnuje dojetím ani nadějí. Souvisí to s důležitým psychologickým aspektem současnosti - hlubokou potřebou nést zodpovědnost v první řadě za sebe a svůj život, neobětovávat se pro druhé, ale najít v sobě vlastní zdroj jednoty a přirozenosti. Dnes na Ježíšuv příběh řekneme jen "Už toho chudáka sundejte z kříže, vždyt to, co dělá, nemá žádný smysl“.

Svěrací kazajka narcismu

autorka textu: Iveta Havlová

Včera se mně někdo zeptal na narcismus
Je to široké téma a když přemýšlím, co říct,
co zdůraznit na téma, o kterém se mluvívá
s největším despektem,
pak asi to, že tito lidé jsou zavřeni
v té nejtemnější kobce, kterou si umíme představit
a ve skutečnosti velice trpí
Byť je toto utrpení většinou velkým úsilím
udržováno těsně za hranicí vědomí.

Na počátku je, jako vždy, narušený vztah
k rodičům, většinou matce
Chlad, direktivnost, manipulace,
popírání skutečných potřeb dítěte
V důsledku toho se vyvine jen velmi slabý
(nebo vůbec žádný) cit pro to, kdo vůbec jsem
Jasné je jen to, že takový, jaký jsem,
jsem nepřijatelný
- maminka ze mně nemá radost,
pokud se nesnažím změnit a plnit její požadavky
Dítě cítí velké stlačení, otupení vlastního já
(protože jen to, co je rodiči přijímáno,
se může zdravě rozvíjet)
Nepřijetí velmi bolí a snižuje jeho hodnotu.

Jak naložit s Babou Jagou v novém věku?

S psycholožkou Evou Boháčkovou jsme si položili otázku: Jak naložit s Babou Jagou? Jak k ní přistupovat? Jaké je její místo v dnešním světě? Jak jí co nejlépe integrovat na naší cestě tak, aby to bylo v souladu s novým paradigmatem? Jak se s ní na praktické rovině má muž a žena potkat? Jak ji uctít (uznat, nezavírat ji jako smrtku do sudu) a současně jí nebýt lapeni?

Konstelační proces nám přinesl následující vhled.

PEXESO Test

Výzkum byl již uzavřen. Sadu kartiček je nyní možné objednat za cenu 499,- kč

Máme za sebou sto let psychoterapie a svět je čím dál horší

Úryvky ze stejnojmenné knihy jejímiž autoři jsou: James Hillman a Michael Ventura

Terapeut a novinář, dva světaznalí a sečtělí muži s mnohaletými zkušenostmi s terapií (na obou koncích spektra), se setkají v rozhovoru, který připomíná jazzovou improvizaci. Přejímají motivy druhého a libovolně na ně reagují. Ve svých hovorech si berou na mušku především terapii a její dopad na vývoj lidské společnosti. Drtí ji mezi prsty a neuhybají před žádnou otázkou. Opravdu jsme se za sto let někam posunuli? Nestojíme na konci civilizace? Nepřihodilo se, že zatímco nejcitlivější a nejchytřejší lidé světa "čistí" denodenně své emoce na terapiích, svět je ovládán psychopaty, kteří o terapii neslyšeli ani z rychlíku? Neztratili jsme se příliš ve "vnitřním dítěti" a ideji "nekonečného rozvoje"? Nezapomněli jsme na terapeutickém lehátku na svět tam venku? Na jeho krásu, řád, na jeho propojení s naší psýché? Neměly by se všechny terapeutické místnosti stát revolučními buňkami proměňující celý svět? Z jejich jazzových úderů do strun odskakují revoluční jiskry. Zaposlouchejme se do úryvků z knihy, třeba na nás jiskra přeskočí (a budeme mít chuť přečíst si ji celou), anebo se (společně a autory) naštvaně zvedneme ze židle a půjdeme do světa něco změnit.

MBTI a VIZUÁLNÍ PREFERENCE - pilotní výzkum

Sběr dat byl uzavřen. O dalších fázích výzkumu vás budu na tomto webu informovat.

Milí návštěvníci tohoto webu, rád bych vás poprosil o pomoc s hlubším výzkumem typologie MBTI. Mým cílem je prozkoumat souvislosti mezi preferencemi typologie MBTI a preferencemi vizuálními. Můžete se spolu se mnou vydat do dosud nezmapované oblasti a přispět tak k rozšíření lidského poznání. Výsledek výzkumu si budete moci po delší době přečíst na mém blogu. Výsledkem bude pravděpodobně rozsáhlá diplomová práce (obor psychologie, FFUK) na toto téma.

Ve svém pilotním výzkumu, pokud do něho chcete zapojit, bych vás poprosil, abyste postupovali podle následující sady instrukcí. Je důležité, abyste pečlivě splnili všechny body jeden po druhém ve stanoveném pořadí, protože do výzkumu nemohu zařadit nedokončené nebo neúplné profily.

Celý experiment může trvat cca 30-60 min, na druhou stranu pro vás může být zábavný a sebeobjevující: jedná se o vyhledávání obrázků na internetu za použití vaší představivosti. Není to žádný nudný test, spíše experimentální hra.

Jste připraveni a ochotni se takového experimentu zúčastnit? Pokud jste se rozhodli, že ANO a že vytrváte až do samotného závěru, tak můžete prosím pokračovat.

Experiment je samozřejmě anonymní a vaše osobní data nebudou nikde zveřejněna.

Reflexe textu Edmunda Husserla: Ideje k čisté fenomenologii I

V následujícím textu procházím krok po kroku Husserlův filosofický text z roku 1913 a pokouším se jej vysvětlit, tak jej já sám chápu, pokouším se jej sám pro sebe i pro druhé učinit co nejsrozumitelnější. Jedná se o text svým způsobem průlomový, jelikož dekonstruuje, rozkládá a demaskuje základní postoj pozitivistické vědy. Z touto dekonstrukcí se otvírají dveře pro odlišné přístupy poznávání, které už nemusí být postavené pouze na zúženém naturalisticko - empirickém výkladu reality, který nepřipouští jakékoli jiné (Husserlovými slovy) "danosti". Nicméně, přestože se nacházíme více než sto let po této myšlenkové revoluci, neznamená to, že by se stín pozitivistického ducha chodbami univerzit přestal plížit. Je to ale opravdu jen stín, kmitající se jen tam, kde světlo Husserlovy pochodně dosud neproniklo. Lze k tomu dospět poctivým přemýšlením a kladením prostých otázek, jak tomu činí Husserl.

Starý a nový přístup ke klientům (nejen) v terapii

Sledujme prosím tyto přístupy v terapii, na školách, univerzitách, v terapii, v medicíně, v politice, v církvi, v náboženských skupinách, v sektách, na spirituálních setkáních, v managmentu, v bankovnictví i ve světě podnikání a obchodu - a v neposlední řadě ve světě práva. Snažme se pochopit fungování mechanismů, které probíhají mezi klientem a tím, kdo se mu nabízí cokoli poskytovat. Zpochybňujme. Ptejme se. Sledujme, jak je s námi nakládáno, jak dovolujeme, aby s námi bylo nakládáno a jak my sami nakládáme s druhými lidmi. Pochopme, co skutečně v daných vztazích sledujeme, o co nám jde.

Joseph Cambell: Cesta hrdiny

Oběť - Agresor - Soudce - Spasitel

4 archetypální emoční vzorce vnitřního dítěte

Oběť - Agresor - Soudce - Spasitel

V tomto článku si představíme, jak fungují čtyři základní emoční vzorce / mechanismy na úrovni našeho vnitřního dítěte. Je možné, že u sebe rozpoznáme jeden nebo vícero těchto mechanismů, jak fungují v určitém propletenci. Cílem není zaškatulkovat se do jednoho z těchto typů a zůstat v něm - cílem je naopak tento mechanismus u sebe uvidět, pochopit, demaskovat a vystoupit z něho - jako když se had svléká z kůže. (U každého archetypu naleznete způsob, jak to "udělat".)

Pojďme se projít naší vnitřní krajinou. Uprostřed pomyslného kruhu se čtyřmi archetypy v každém rohu se nachází jezero. Toto jezero symbolizuje naši tvůrčí sílu nezatíženou vinou, naše zdravé a spontánně se projevující vnitřní dítě. Zde jsme sami sebou. Zde přirozeně cítíme. Nepotlačujeme svou životní sílu ani emoční reakce. Vystoupili jsme z bludného kruhu viny. Had se vysvlékl ze své kůže, kterou již nepotřebuje.

Občas se v životní sinusoidě tyto emoční reakce vracejí a znovu objevují, ale nyní, když si je již uvědomujeme, se jich více a více vzdáváme a přibližujeme se po pomyslné spirále ke středu, do jezera, k prameni života, k naší vlastní unikátní životní esenci.

Jestli chcete, můžete si (po přečtení článku) nakreslit kruh rozdělený na 4 kvadranty a každý si vybarvit libovolnou barvou v míře, v níž tušíte, že se vás daný emoční vzorec týká. Získáte tak jakousi pomyslnou mapu krajiny vašeho vnitřního dítěte. Doprostřed kruhu si nakreslete spirálu. Do kvadrantů si připisujte si poznámky a postřehy - vlastní objevy a zjištění ohledně daných archetypů.

Bon Voyage!

Čtení a interpretace obrazů

"Obrazy dělají naší duši dobře." (J. Hillman)

Tizian: Bacchus a Ariadné

Nabízíme Vám nový kurz volně navazující na studium grafologie, dále rozvíjející naše estetické vnímání o nové jemnější kvality. Kurz může nejvíce oslovit studenty psychologie nebo uměleckých škol, kteří hledají přesah do jiných disciplín, na jejichž pomezí stále ještě leží neprobádaná a plodná pole, kde to voní "tvůrčím kvasem".

Ivo Čermák: C. G. Jung a mytická moc příběhu

autor: Ivo Čermák, Akademie věd ČR

Imaginace a vyprávění příběhů představují nejelementárnější formu života lidské psýché v kultuře. A to je mimo jiné důvod se domnívat, že příběhy a mýty jsou nezbytné pro přežití jedince i kultury jako takové.

Příběhy jsou v kultuře všudypřítomné, kultura se svými složitými segmenty je na nich postavena či z nich vystavěna. Carl Gustav Jung dává imaginaci a mýtu ve svém díle náležitý prostor, avšak příběhu jako takovému nevěnuje systematickou pozornost. Přesto při čtení jeho textů tušíme, že význam narace nepodceňuje. V prvních větách prologu autobiografie Vzpomínky, sny, myšlenky (Atlantis, Brno 1998) nás nenechává na pochybách, když zřetelně propojuje život a vyprávění příběhů: „Můj život je příběhem sebeuskutečňování nevědomí. Vše, co je v nevědomí, se chce stát událostí a také osobnost se chce rozvinout ze svých nevědomých podmínek a prožívat se jako celost. Abych tento vývoj u sebe znázornil, nemohu používat vědeckého jazyka, neboť se nemohu prožívat jako vědecký problém."

Lži-skór, korupce a vzdálenost od moci

Zajímavá je otázka, zda některé národy mají tendenci ke klamání během vyplňování psychologického testu vyšší než ostatní a zda tento faktor (lži-skór) souvisí se subjektivně vnímanou mírou korupce v dané zemi. V tomto článku přinášíme zjištění vyplývající z výzkumu Saula Fineho (2010).

Vsuvka pro ne-psychology: Lži-skór je hodnota, která se měří v psychologických testech na základě schválně podsunutých otázek jako např. "Stalo se, že jste si někdy něco půjčil a pak jste to nevrátil?" Předpokládá se, že se to stalo někdy každému, tudíž, pokud na tuto otázku odpovíte ne, nestalo, tak vám poskočí hodnota lži-skóru nahoru. Pokud máte závěrečený lži-skór vysoko mimo normu, předpokládá se, že jste v testu buď záměrně klamal, nebo máte celkově tendenci nezáměrně vylepšovat svůj obraz a nebo jste otázky vyplňoval náhodně apod. - každopádně to znamená, že váš test je znehodnocený a nelze ho brát příliš vážně.

C. G. Jung: Žena v Evropě

Výpisky z Jungova eseje Žena v Evropě (Die Frau in Europa), který poprvé vyšel roku 1927 Europaische Revue III/7 v Berlíně.

V tomto eseji Jung reflektuje psychologické důsledky, které druhá světová válka zanechala mezi pohlavími. Pozoruje, že zatímco velká část vesnického obyvatelstva setrvává psychologicky jakoby ve středověku, v určité kulturnější vrstvě obyvatel (která je v každém národě jinak početně zastoupena) nastávají psychologické a sociální procesy, které bychom (z hlediska tradičních hodnot a morálky) mohli popsat jako znejisťující nebo konfliktní. (Toto šíření hranic nové kultury, kultury přítomnosti, která vytlačuje středověkou mentalitu a tradicionalismus, pokračuje od první sv. války až dodnes různým tempem dle té které evropské lokality. Z tohoto důvodu je možné vnímat tuto esej jako stále aktuální). Souvisí to s tím, že muži jsou si stále vědomější své ženské části (animy) - jsou si více vědomi svého vlastního "psychična" - zatímco ženy jsou v poválečném období nuceny integrovat své mužské atributy (přebírají mužské funkce a profese), což se doposud po nich jakoby kolektivně "nechtělo". Stávají se silnějšími, samostatnějšími, cílevědomějšími. Tento vývoj uvědomění se promítá do toho, že se tradiční instituce manželství rozechvívá ve své základně. Nemusí se to nutně projevovat jen jako navenek dobře viditelná zvýšená rozvodovost nebo tendence k nevěře: Jung to spíše pozoruje jako rostoucí nespokojenost a zneklidnění žen na podprahové úrovni: Ženy najednou zjišťují, že jejich nově uvědomované duševní potřeby (související s pozvolnou integrací anima) nejsou již v této tradiční instituci uspokojovány. I staré náboženské systémy již přišly o svou dynamiku a neposkytují ženám jasný cíl. Ženy se tak vrhají do chřtánu ezoterična nebo vztahových propletenců v bytostném hledání lásky, přičemž si neuvědomují, že jejich nereflektovaná (názorová a rádoby-racionální) mužskost je současně tím, čím se od ní izolují. Středověk byl překonán: návrat do minulosti (ztracené jednoduché přirozenosti) již není možný, ale nová stabilita nebyla doposud získána. "Chvění a zmužštění ženské psýché" je jakoby lakmusovým papírkem nového poválečného uspořádání.

C. G. Jung: O vzniku osobnosti

V poněkud volné souvislosti s jedním Goethovým veršem se často cituje:

Nejvyšší slast pozemšťanů

jediná je: osobnost,

a tím se vyslovuje názor, že nejvzdálenější cíl a nejsilnější přání každého spočívá v rozvinutí celosti lidské bytosti, kterou označujeme jako osobnost. "Výchova k osobnosti" se dnes stala výchovným ideálem v protikladu ke standardizovanému kolektivnímu či normálnímu člověku, kterého si žádá všeobecná masovost. Děje se tak za správného poznání historické skutečnosti, že velké, osvobozující činy světových dějin vyšly od vůdčích osobností, a nikdy odjakživa druhotné, těžkopádné masy, která i k nejmenšímu pohybu vždycky potřebuje demagoga.

ASMR - Videa akusticky navozující "mozkový orgasmus"?

Zkratka ASMR znamená doslova "Autonomous Sensory Meridian Response," což v překladu znamená samostatná smyslově-meridiánová reakce. Tento (lidově vytvořený) neologismus se snaží vystihnout příjemné pocity mrazení nebo mravenčení (uživateli někdy popisovanými jako "brain orgasms" /  mozkové orgasmy), které někdy nastávají v hlavě a podél páteře při sledování specifických (ASMR) videí, která se začala bleskovou rychlostí šířit přes youtube. Přitom se ale v žádném případě nejedná o pornografii!