"Psychologie nevědomí je filozofií revoluce." (Otto Gross)
V tomto článku bych chtěl připomenout odkaz pozoruhodného člověka, který z dějin psychologie poněkud "vypadl". Byl jím Otto Gross.
Otto Gross (1877 - 1920) patřil k prvotním průkopníkům a inspirátorům psychoanalytického hnutí. Vedle toho inspiroval anarchisty a umělecké kruhy. Stál svým způsobem těsně vedle C. G. Junga, který jej označoval svého času za své "dvojče". A stál svým způsobem také blízko S. Freuda, který v něm vedle Junga spatřoval nejbrilantnější intelekt, schopný v budoucnu posouvat hranice psychoanalýzy. Přesto všechno se stal později obětí "stalinské čistky" uvnitř psychoanalýzy (pojem E. Fromma, jenž se stal obětí téhož) a záznamy o jeho přítomnosti byly v archívech psychoanalytické společnosti dodatečně pečlivě vymazány. (Heuer to označuje jako damnatio memoriae, trest vymazání ze všech záznamů, jenž Římané považovali za horší smrti a jímž se trestali mimořádně zvrhlí vládci).
Paradoxně má tak psychoanalýza, která se u jednotlivců snaží vynášet potlačené obsahy nevědomí na světlo vědomí, v případě Otto Gross nyní mimořádnou příležitost seznámit se se svým vlastním kostlivcem ve skříni. Sama psychoanalýza tvrdí, že to, co je potlačeno do nevědomí, nás po celý čas vlastně nejvíce ovlivňuje. Totéž by se dalo říci o Ottu Grossovi.
Pojďme nyní otevřít onen zpráchnivělý sarkofág mocenských čistek a plagiátorství psychoanalytické společnosti a vypusťme Ottu Grosse konečně na světlo! Pojďme si sáhnout na onen neuralgický bod, který kdysi živě tepal, planul, obohacoval, tryskal a burcoval - až na samé hraně šílenství a geniality - a který Jung i Freud dodatečně potřebovali "zaházet hlínou".
"Ukradli peří z jeho křídel, aby jimi zakryli své zadnice." (Píše na vrub obou velikánů Grossův současník spisovatel Anton Kuh v r.1921, rok po Grossově smrti, kdy již bylo jméno až na pár tajných policistů a psychiatrů prakticky neznámé.)
S Otto Grossem, s touto hodnotnou lidskou bytostí, bylo nakládáno jako s uprchlým tygrem v nějaké groteskní honičce na plátně biografu. ... A vy se stále ještě cítíte bezpečně? (Ludwig Rubiner, 1913)
 |
| Otto Gross (druhý zleva), Carl Gustav Jung (uprostřed). |
