Toxický versus zdravý vztah (tabulka)

Ježíšův výrok "Miluj bližního svého jako sám sebe," lze vykládat různě. Stanislav Komárek jej vykládá v tom smyslu, že se máme především naučit milovat sebe sama tak, jak obyčejně milujeme své bližní, neboť s nimi máme obvykle větší soucit, než sami se sebou. "S nikým jiným tak strašlivě nevoráme."

Do toxických vztahů jsme obyčejně vtahováni skrze dynamiku našich zraněných dětských částí, které se projevují v archetypálních rolích: oběť - agresor - spasitel - a soudce.

Následující tabulka má sloužit k inspiraci a uvedení do tématu, případně k otevření diskuze.

Doporučuji chápat pojmy toxický a zdravý jako dva póly jednoho kontinua spíše než-li striktní rozdělení buď / anebo. Vztah se může v čase vyvíjet a kolísat mezi oběma extrémy, které tabulka popisuje.

Tajemství železa 2020

Prožitková mužská skupina.  Cesta ke své přirozenosti a síle.

12. 10. - 16. 11. 2020 

Retrográdní Mars: přijmout sílu i slabost

Konstelace dynamicky mapuje prožitky, které se na rúzných úrovních mohou odehrávat v osobnosti, která má v horoskopu retrográdní Mars (jedná se o ilustrativní příklad, který zachycuje její vnitřní pnutí). Ke konci článku shrnujeme to podstatné a zobecnitelné, včetně charakteristiky Marse stacionárního.

Retrográdní Venuše: sestup do hlubiny

Jak se Venuše projevuje v různých fázích svého pohybu vůči Zemi? (Direktní, stacionární a retrográdní). Přepis konstelace.

Energie direktní Venuše: radost ze života, krása a elegance, euforie, půvabný pohyb v kruzích a spirálách, tanec, valčík, vlna, zvlnění, mírná asymetrie. Jedním obrazem: právě kvetoucí květina.

Stínové funkce, osm archetypálních rolí a vztahy v MBTI

MBTI pro pokročilé

Číslo ukazuje pořadí, v němž se postupně k integrací funkcí dostáváme.
První čtyři jsou ty "klasické" a představují náš celoživotní úkol.
Ty poslední čtyři jsou "stínové" a spíše nám mohou naše čtyři klasické funkce sabotovat - anebo je potkáme v podobě projekce ve svých vztazích.

Existuje pojetí, kde ke každé z osmi funkcí přiřadíme jeden jungiánský archetyp:

1. (dominatní) funkce: Hrdina (zde jsme nejsilnější a nejúžasnější)
2. (pomocná, sekundární) funkce: Matka / Otec (tato funkce podporuje, vyživuje hrdinskou funkci)
3. (terciální) funkce: Věčné Dítě (zde si hrajeme, čarujeme a relaxujeme)
4. (inferiorní) funkce: Anima / Animus (zde jsme nejkřehčí a nejzranitelnější)
-------------------------------------------------------------------------------------------------
5. (1. stínová) funkce: Sabotér (Oponent, Rebel, Našeptávač, Kudla v zádech)
6. (2. stínová) funkce: Čarodějnice / Senex (Kritický rodič)
7. (3. stínová) funkce: Trisckster (Joker, blázen, mimo dobro a zlo)
8. (4. stínová) funkce: Démon (Nejtemnější temnota)

Autorem tohoto pojetí je John Beebe. V tomto článku si úlohu těchto funkcí vysvětlíme a pokusíme se skrze tyto archetypální role popsat i vztahy mezi jednotlivými typy MBTI.

Pokud se o typologii MBTI dozvídáte poprvé, doporučuji začít zde.

Vývoj porodů v průběhu historie

Podívali jsme se konstelačně, jak se v průběhu dějiny vyvíjelo porodnictví. Jak bylo přistupováno k dítěti, matce a případně i k placentě? V jaké atmosféře se rodilo? Jak účastníci porodu vnímali tehdejší porodní bábu či porodníka?

Učinili jsme jakési "cestování časem" do typických průřezů / obrazů v daném historickém období.

Zjednodušeně můžeme tento vývoj také vnímat jako odraz toho, jak je v každé době ctěn nebo nectěn jinový princip. (Neúctu k jinové polaritě skutečnosti můžeme číst i za gradujícím suchem současné krajiny - viz. přepis konstelace na toto téma zde). Dějiny porodů jsou tak vlastně také zrcadlovými dějinami jin - jangové polarity. V tomto kontextu můžeme vnímat jin (případně jin - jangovou součinnost) jako mj. moudrost plynutí, nezasahování, "let go", zatímco "holý" jang jako snahu o impakt, průraznost, proniknutí a ovládnutí reality. Jangový přístup je praktický, pokud jde o těžbu nerostů a tažení armád, v procesu porodu je však jeho intervenování poněkud s otazníkem. Stejně tak je možné sledovat, že totalitní nebo vojenské režimy mají (zřejmě podvědomou) potřebu silně vstoupit do procesu porodu a novorozence již v počátku jaksi "knock-outovat", psychicky narušit a tím jej učinit povolným k službě vlasti / systému. (Silný, zdravý jedinec se zdravými kořeny by se mohl vzpečovat a hledat si své štěstí jaksi po svém. Porodem zdecimovaný jedinec přijme systémový "imprinting" přeci jen snáze).

V kterých odbobích se porodům dařilo - a jak jsme na tom dnes? Pojďme si zalistovat několika historickými obrazy.

Typ porodu a jeho vliv na duševní vývoj člověka v dětství a dospělosti

Jak typ porodu a následný kontakt s maminkou ovlivňuje psychiku dítěte v jeho vývoji od narození, přes dospělost až po stáří? Na to jsme se podívali prostřednictvím konstelace.

Prozkoumali jsme následující typy porodu:

1. Dítě narozené přirozeným porodem, které od okamžiku porodu zůstává s matkou.
2. Dítě narozené přirozeným porodem, které je ale od matky po porodu odebráno (nebo s ní nemá adekvátní kontakt a dostatečně kvalitní vazbu).
3. Dítě narozené akutním císařským řezem (děloha se už pravidelně stahuje, hormony jsou už "v pohybu" - dítě mělo přijít na svět přirozeně, ale kvůli komplikacím nebo z jiných důvodů je na poslední chvíli rozhodnuto o císařském řezu)
4. Dítě narozené plánovaným císařským řezem (hormony jsou ještě "v klidu" - je jakoby "vyjmuto za studena").
5. Dítě narozené lotosovým porodem (je mu ponechána placenta) v domácím prostředí, kde zůstává v kontaktu s matkou. 

Pochopte, že našich 5 typů porodu představuje jakousi vyhrocenou, extrémní možnost - tak, abychom dospěli k nějaké rámcové představě o dopadech porodu. Samozřejmě, že je do psychického vývoje se během života promítá mnoho a mnoho dalších faktorů, jejichž kombinace jsou nepřeberné (existují miliony variant toho, jak věci mohou probíhat). V praxi můžete u sebe a u druhých vnímat jen náznak těchto vjemů.

Zkusme následující text chápat jako pobídku zamyslet se nad tím, jaký neskonalý dopad má na naše děti a na celou společnost volba typu porodu. Zkusme se vcítit, jak to prožívají děti, které přicházejí na svět.

Tvůrci Věstonické Venuše

Obrazy z konstelace na Pálavě

30 000 let před naším letopočtem. Pálavské vrchy, hustě zalesněné, s občasným průsekem či planinou, kde se potkávají lovci, kudy vedou stezky, kudy migrují obrovská stáda zvěře. Nad krajinou krouží orel. Z jeho pohledu se lidé zdají maličkatí. Z jeho perspektivy vidíme obrovský region o rozloze 100 x 100 km, do něhož se stahují lidé ze všech světových stran (z celé někdejší Evropy). V jeho epicentru se nachází Stolová hora na Pálavě. Ve vzduchu vibruje atmosféra radostného vzrušení, jakési naruby převrácené apokalypsy. Cosi se děje jinak, cosi kulminuje. Lovci se dorozumívají se sousedními kmeny, ale nikdo neví, jaká doba se blíží. Jedno je však jisté. Obrovská stáda zvěře se zvedla neznámo odkud a migrují tímto koridorem, takže tato krajina poskytuje obrovskou hojnost. Lidé přicházejí zdaleka jako u vytržení a zakládají tábory. Není možné hovořit o válkách kmenů proti kmenům - všeho je nebývale dosti. Jen občasné šarvátky - spíše z nedorozumění.

Tajemství Železa - čtvrtá vlna

Prožitková mužská skupina.  Cesta ke své přirozenosti a síle.

28. 10. - 9.12. 2017

Jako když se zažehne plamen!

Pozvánka na mužskou skupinu Tajemství železa, která začíná v sobotu 8.10. 2016.

Člověk, kterým můžu být já i ty, prochází v našem pohádkově-metaforickém dialogu třemi setkáními: se Zemí, se Sluncem a poté se samotným Tajemstvím železa.

Mytologie nového muže

Od re-prezentace k prezenci

Jaké jsou kvality mužské energie, která se pohybuje v souladu s novým paradigmatem?

• nový muž nemá již více potřebu tvrdosti (k sobě i k druhým)
• hledá, otvírá nové cesty pro lidstvo; prošlapává nové cesty, kudy mohou kráčet i ostatní; instinktivně hledá nové směry; cítí, kudy je dobře kráčet – pro sebe i pro ty, jež kráčejí v jeho stopách
• instinkt „kudy jít“ je spojený s ukotvením v nohou a spodní částí trupu; muž se cítí být spojený se zemí skrze své nohy; tato část je průchozí (nejen) pro energie země a vede jej
• lepší než slovo „zakořenění“ (směrem dolů) je slovo „propojení“ na úrovni životní energie; jeho tělem PROUDÍ živá energie, která ho spojuje se zemí, jakoby člověk byl mladým zeleným luskem, který je všude vyživován, může se všude cítit jako doma
• pružnost, otevřenost směrem k zemi a k pohybu v realitě
• cítí se bezpečně kdekoli se zrovna pohybuje
• kvality, jimiž se vyznačuje nová mužská energie: pružnost, otevřenost, hledání nových cest
• to nové je možno hledat, jen pokud „nevíme“; pokud „víme“, náš pohyb ze zastavil

Klíč k duši aneb osm módních stylů podle Táňy Havlíčkové

Fashion terapeutka a módní návrhářka Táňa Havlíčková přišla s unikátní typologií určenou především ženám.

Kniha je psána lehkým, jednoduchým a čtivým stylem, který ji zpřístupňuje doslova všem. Je schopna oslovit všechny lidi na jakékoli úrovni vzdělání v libovolné sociální sféře (a libovolného pohlaví). Přesto to ani zdaleka neznamená, že by se jednalo o něco povrchního. Naopak je vidět, že kniha je zúročením mnohaleté odpozorované a prožité zkušeností, která je strávena hluboko uvnitř a po té přetavena v cosi všezahrnujícího a všeakceptujícího, co k vám mluví s nejlubším respektem k vaší přirozenosti; k tomu, aby jste zůstali sami sebou.

Móda je někdy diktátem toho, co by se nyní mělo. Stejně tak většina časopisů pro ženy. Vytvářejí tlak a nutí ženu zakrývat svoji přirozenost, aby podle určitých kriterií "správně zapadla". Je to směs psychického vypětí na straně těch, kdo za módu utrácejí na jedné straně a enormního výdělku na straně prodávajících. Co kdybychom z tohoto zamotaného kruhu, hada požírajícího vlastní ocas, jednoduše vystoupili a podívali se na to novýma očima, jakoby napadlo Táňu Havlíčkovou (ač tím jde jako módní návrhářka tak trochu proti sobě). Co když se "vykašleme" na všechny možné ismy a trendy, na všechny diktáty módy, a vezmeme ženskou duši jako něco co bytostně potřebuje určitý přiléhavý způsob sebevyjádření? Co když každý obsah potřebuje tu správnou formu, aby se cítil dobře, prosperoval a kvetl - aby se víc a víc stával sám sebou?

Divoká žena není přítelkyní. Je vztahem s přírodou.

Ale dokážeš mě milovat v hlubině? V temnotě? V jejich nejhustějším jádru?

Dokážeš mě milovat, když budu pít ze špatné láhve a proklouznu prasklinou v podlaze?

Dokážeš mě milovat, když budu větší než ty, když má přítomnost bude zářit jako slunce, když bude bolet dívat se na mě přímo?

Dokážeš mě i tak milovat?

Příčiny homosexuality z pohledu konstelací

Přinášíme stručný přepis konstelace na téma mužské a ženské homosexuality a možných příčin, které s ní souvisí. Berme jej prosím jako drobný příspěvek do diskuze a střípek do širší mozaiky experimentálních poznatků, ne jako celou a jedinou pravdu. Homosexuální orientace má zřejmě největší souvislost s vazbou mezi dítětem a jeho rodiči, především matkou. Mužská a ženská homosexualita jsou však dva odlišné světy.

Pár slov o tantře

O tantře toho bylo napsáno mnoho, ale to podstatné je podle mě ve skutečnosti jednoduché.

Tantra je způsob milování za určitého vyladění, kdy dochází k hlubokému uvolnění a akumulaci energie, které se při normálním (běžném) sexu jinak (relativně rychle) uvolní spontánním orgasmem. Pokud se mezi partnery spustí "energetický okruh", v němž cirkuluje velké množství energie, tato energie začne jakoby pronikat (jako vláha prostupuje půdou) do hlubších vrstev: do energetických center (čaker) a jemnohmotných těl, čímž dochází ke kvalitativní změně vědomí a prožívání. Mohou se dostavovat zážitky propojení s celkem, zmizení času a prostoru (bezčasová přítomnost), pocit odhmotnění a pocit ztráty gravitace. Tělo je méně vnímáno jako "hmotný objekt", ale spíše jako vířivý energetický proud částic, který prostupuje a splývá bez hranic vším okolo - mizí rozlišování na "já" a "ty", "uvnitř" a "venku" - tyto běžné kategorie popisující naši každodenní zkušenost se světem "padají" (jsou transcendovány) a pro to, co se objevuje jako nový zážitek vnoření se do proudu bytí, slova nedostačují. Přesto jde o druh zkušenosti přirozeně dostupný všem lidem. Může k němu docházet spontánně a bez jakéhokoli "pokusu o tantru". Naakumulovaný proud energie prostupuje a rozkmitává všechny buňky těla od jeho povrchu až k jádru bytí. Tantrický milostný zážitek může doznívat ještě mnoho dní po milování a prolínat se s naším každodenním životem v podobě zvláštního druhu vyladění směrem k pocitům sounáležitosti s přírodou a vším živoucím, s pocity hlubokého uvolnění, nezadržitelné vděčnosti, láskyplnosti a euforie.

Moravské ženy (konstelace)

Morava je krásná země. A miluje slunce. Všecka se k němu nachyluje. Nejvyšší hory má na severu, největší nížinu na jihu. Uprostřed se zvedá divuplný kras; v něm duní krápníkové jeskyně a zejí hluboké propasti.

Všechny vody moravské země ubíhají po svahu k jihu. Teprve na samých hranicích se řeky spojují v jeden mohutný proud. Právě onen kras to nepřipustil dříve. Kras rozděluje Moravu na dvě veliké kotliny: v západní polovině země sbírá všecku vodu křivotoká Dyje, východní polovina dává svou vodu řece Moravě. Obě řeky se pak sbíhají daleko na jihu v krajině bažinaté. Samo pradávné jméno "Morava" znamená "Mokřinu".

Takovými slovy začínají Lovci Mamutů od Eduarda Štorcha. A vskutku, takovou atmosféru měla i naše konstelace na Moravu. Jako bychom se ocitli v úplně jiné mytické krajině než tomu bylo v Čechách. Jakoby zde kořeny osídlení krajiny sahaly až kamsi k Věstonické Venuši a i symboly, které jsme vybírali jako zástupce ženských bodů, něco takového připomínaly: byly to velké popínavé rostliny v květináči plných vody, takže lístky i voda poznenáhlu začaly měnit podlahu v jakousi živoucí mokřadu. Hledání bodů se dělo pohybem těla pozpátku a ve spirálách, což naznačovalo, že je ve hře několik moravských epicenter, která jakoby ohýbají konstelační pole a po té se interferenčně skládají do vektorových průmětů všech těchto sil naráz.

České ženy (konstelace)

Byli jsme zvědaví, jak se v dnešní době cítí ženy v České republice a postavili jsme v našem konstelačním kurzu (Omega) na toto téma jednoduchou konstelaci. Umístili jsme do prostoru čtyři body reprezentující základní ženské archetypy: 1) dívka / panna / mladá žena (Puer, Koré), 2) matka / žena středního věku, 3) Velká Matka / Babička / světlá stránka mateřského archetypu, 4) Temná bohyně / Hekaté / Kálí / Pluto / Morana / temná stránka mateřského archetypu).

Vjemy v jednotlivých bodech na začátku konstelace:

• Typická česká Dívka je dnes: mladá, atraktivní, silná, nezávislá, ambiciózní, zaměřená na peníze a kariéru, silně poplatná patriarchálnímu systému (světu otců). Cítí se neohrožená, je si vědoma toho, že to "umí s muži" (obtočit si je kolem prstu) a užívá si své nezávislosti. Obrazově: oblečená do kostýmku nebo do černé barvy a do kůže. Vypadá dokonale. Cítí, že je (v dnešní době) na koni, je in, nikdy nechce zestárnout, prodlužuje tento životní styl ad infinitum, vědoma si, že s příchodem dětí / mateřství (bod před ní) všechno "hezké" končí - můžeme tak najít "dívky"daleko přes 40 (není to o věku, ale životním stylu a vyladění). V jádru je naivnější, dětštější a zasněnější, ale navenek tuto stránku neprojevuje, protože musí působit (všude se to může dočíst) dokonale, úspěšně a nezávisle. Dívka se děsí toho mít dítě, protože ví, že by jí čekal osud její matky - jeřábnice (viz. níže.) Matka jí totiž říká: "No moc si nevyskakuj. Stejně skončíš jako já."

• Typická česká Matka dneška působí (obrazně řečeno) jako žena - jeřábnice. Ruce s taškami až na zem, výkonná, silná, babo-chlap, táhne celou rodinu, vše zařizuje, nestíhá, nese na svých ramenou všechny generace, nezbývá ji žádný čas pro sebe a svůj rozvoj, vše obětuje pro druhé, vše na ní visí. Padá takříkajíc "na hubu", ale stále ještě to zvládá. Tím, že na ní vše visí, se cítí nějakým způsobem smysluplně, někde hluboko v sobě cítí ještě spojení s určitou silou, která ji nenechá úplně padnout. Je naštvaná na svého muže - budižkničemu - jehož má doma a který je úplně nepoužitelný, ale svým způsobem ho svou urputnou mužskou energií vytlačuje ze hry a vlastně s tím už raději ani na nic vůbec nepočítá. Ptáme se jí, jak to má se svými dětmi. K dceři má ambivalentní postoj - má ji ráda, ale jakoby jí to neumí fyzicky vyjádřit a přiblížit se k ní naplno - je zde distance. Zato k synovi láskou doslova září - syn je jakousi nadějí do budoucna, že snad přeci jen nebude stejným dřevem, zasluhujícím jedině pohrdání, jako jeho otec, proto se na něj oči matky hrdě upínají - v určité rovině dnešní synové částečně nahrazují matkám jejich partnery.

• Typická dnešní Babička / Velká Matka stojí jakoby dál vepředu od zbylých bodů, cítí se osaměle a vzhlíží k jakési "naději nahoře" - zvláště ve chvílích, kdy je jí nejvíce ouvej. Ptáme se, jestli tam nahoře je něco, odkud proudí energie zpět (nějaký živý bůh), ale prý ne - je to jen zbožný obrázek ve chvíli nejtěžší poskytující úlevu. Nejbližším okolím dnešní babičky je pejsek, jakýsi plyšový emocuc - pseudopartner - rozmazlovaný a hýčkaný jezevčík ometák. S rodinou, dcerou i vnučkou, není příliš propojena, občas sice pomůže, ale vlastně je ráda za to, že už nemusí nést onu enormní odpovědnost jako její dcera. Cítí se tedy osamělá a ne úplně využitá k něčemu konstruktivnímu. Zajímavé je, že české babičky jsou eroticky ještě při chuti.

• Hekaté / Morana. Tento bod stojí daleko vzadu za všemi, ve výšce. Je to cosi prastarého, připomínající pravěkou stařenu vládnoucí všem rodům. Obrazově se jeví jako černá, kostnatá, zvířecí, nezničitelná. Je mocná, nadřazená a jakoby škodolibě pomstychtivá (že ji dnes nedáváme náležité uznání a zobrazení - za což si můžeme sami). Ve výšce je proto, že není zde s námi na zemi, ve vědomě prožívané kolektivní realitě nějak uctěna. Zůstává čnít jako archetyp na pozadí, který tu a tam vyšlehuje v chování českých žen, ale takřka vždy nevědomě (a proto spíše destruktivně). Jejím autentickým (i když pře-exponovaným) ztělesněním v České republice může být např. Věra Chytilová. Tím, že nemá prostupné kanály (ženské duše, adekvátní obrazy), skrze něž by mohla přirozeně v masovém měřítku působit na kolektivní úrovni, vyhřezává přehnaně přes několik málo českých feministek a "temných žen", aby se aspoň nějak dostala ke slovu. 

C. G. Jung: Žena v Evropě

Výpisky z Jungova eseje Žena v Evropě (Die Frau in Europa), který poprvé vyšel roku 1927 Europaische Revue III/7 v Berlíně.

V tomto eseji Jung reflektuje psychologické důsledky, které druhá světová válka zanechala mezi pohlavími. Pozoruje, že zatímco velká část vesnického obyvatelstva setrvává psychologicky jakoby ve středověku, v určité kulturnější vrstvě obyvatel (která je v každém národě jinak početně zastoupena) nastávají psychologické a sociální procesy, které bychom (z hlediska tradičních hodnot a morálky) mohli popsat jako znejisťující nebo konfliktní. (Toto šíření hranic nové kultury, kultury přítomnosti, která vytlačuje středověkou mentalitu a tradicionalismus, pokračuje od první sv. války až dodnes různým tempem dle té které evropské lokality. Z tohoto důvodu je možné vnímat tuto esej jako stále aktuální). Souvisí to s tím, že muži jsou si stále vědomější své ženské části (animy) - jsou si více vědomi svého vlastního "psychična" - zatímco ženy jsou v poválečném období nuceny integrovat své mužské atributy (přebírají mužské funkce a profese), což se doposud po nich jakoby kolektivně "nechtělo". Stávají se silnějšími, samostatnějšími, cílevědomějšími. Tento vývoj uvědomění se promítá do toho, že se tradiční instituce manželství rozechvívá ve své základně. Nemusí se to nutně projevovat jen jako navenek dobře viditelná zvýšená rozvodovost nebo tendence k nevěře: Jung to spíše pozoruje jako rostoucí nespokojenost a zneklidnění žen na podprahové úrovni: Ženy najednou zjišťují, že jejich nově uvědomované duševní potřeby (související s pozvolnou integrací anima) nejsou již v této tradiční instituci uspokojovány. I staré náboženské systémy již přišly o svou dynamiku a neposkytují ženám jasný cíl. Ženy se tak vrhají do chřtánu ezoterična nebo vztahových propletenců v bytostném hledání lásky, přičemž si neuvědomují, že jejich nereflektovaná (názorová a rádoby-racionální) mužskost je současně tím, čím se od ní izolují. Středověk byl překonán: návrat do minulosti (ztracené jednoduché přirozenosti) již není možný, ale nová stabilita nebyla doposud získána. "Chvění a zmužštění ženské psýché" je jakoby lakmusovým papírkem nového poválečného uspořádání.

Teal Scott: božské ženství versus božské mužství

Vizionářka Teal Scott (1984, Nové Mexiko) se prý narodila s rozšířenými mimosmyslovými schopnostmi (vnímá prý svět a lidi jako vířící proudy energií), díky nimž upadla do "podezření" a následné "milosrdné péče" křesťanské sekty podobající se Mormonům. Ti se se jí po 13 let snažili jejího nadpřirozeného prokletí - na způsob brutální středověké tortury - zbavit. (Považovali ji zřejmě za mutantku nebo čarodějnici.) V 19ti letech se jí konečně podařilo utéct. (Ona sama tvrdí, že si takovéto životní podmínky sama před svým zrozením vědomě zvolila, protože tato "pouta" se jí vlastně měla stát branou k osvobození.)

Od té doby přichází každý víkend  na youtube s novými tématy a odpověďmi na nejrůznější otázky (jako např. "Proč se špatné věci dějí dobrým lidem?", mimozemské civilizace, potraty, homosexualita...). Její záběr je velmi široký. Vyjadřuje se (na ženu ezoterického směru) překvapivě jasně a srozumitelně. Co se týče svých ženských půvabů, které si uvědomuje, tvrdí, že jí na genetické úrovni "bylo vybráno" právě takové tělo, které jí má umožnit šířit své poselství co největšímu počtu lidí z různých kultur a národností na této planetě. (Její věznitelé by to naopak považovali za důkaz ďábelského šálení.)

Možná vás její videa osloví a inspirují. Udělejte si svůj názor sami. (Více o Teal Scott zde.)

ASMR - Videa akusticky navozující "mozkový orgasmus"?

Zkratka ASMR znamená doslova "Autonomous Sensory Meridian Response," což v překladu znamená samostatná smyslově-meridiánová reakce. Tento (lidově vytvořený) neologismus se snaží vystihnout příjemné pocity mrazení nebo mravenčení (uživateli někdy popisovanými jako "brain orgasms" /  mozkové orgasmy), které někdy nastávají v hlavě a podél páteře při sledování specifických (ASMR) videí, která se začala bleskovou rychlostí šířit přes youtube. Přitom se ale v žádném případě nejedná o pornografii!