Energie direktní Venuše: radost ze života, krása a elegance, euforie, půvabný pohyb v kruzích a spirálách, tanec, valčík, vlna, zvlnění, mírná asymetrie. Jedním obrazem: právě kvetoucí květina.
 |
Retrográdní Venuše
Energie retrográdní Venuše: obrovský vír směřující do dávné minulosti, do konkrétní dávné inkarnace, kde zbývá něco k "vyřešení", kde něco "uvázlo". Tímto směrem nyní odtéká energie (jako vírem v umyvadle). Tam, tehdy se odehrál nějaký silný zážitek, který vše následující doslova přebil. Zážitek mohl být traumatický, stejně jako nádherný, či směs obého. Jakoby odtamtud pro člověka s retrográdní Venuší zářilo jakési světlo. Od tohoto světla vede vlákno ke vřetenu současné inkarnace. Toto současné vřeteno se otáčí ve snaze onu dávnou energii, kvality a prožitky znovu aktivovat, integrovat do současného života. Pokud dojde k integraci onoho dávného do přítomného, je člověk nositelem něčeho mimořádně hlubokého. V jeho chápání lásky a krásy se bude zrcadlit cosi odvěkého, prastarého. Musí si však pro to "sáhnout" do dávné hlubiny. Jinak retrográdní Venuše, jež se s ni čím takovým nespojí, může zůstávat zmatená.Zkušenost, kterou si člověk si člověk s retrográdní Venuší má odnést: bolest spojená s hloubkou lásky, bolest, která se stala kdysi dávno a nyní je třeba se s ní znovu spojit a zkušenost rozklíčovat. Bez návratu do minulosti není možné tuto zkušenost integrovat. Bez toho tento jedinec nedosáhne hloubky, jeho venušinské prožívání zůstává zmatené. Člověk s retrográdní Venuší by měl umět těžit z dobrých i špatných zkušeností. Umí i z uhlí vytěžit diamant (i z náročných podmínek si odnese něco univerzálně lidsky platného).
Žena s retrográdní Venuší: květina (pampeliška), která již kdysi vykvetla a její semínka se roznášejí po větru. Tento obraz obsahuje paradox spojený s retrográdní Venuší: stáří duše i hravou infantilitu - je stará i mladá současně, je odvěká i bezvěká. U ženy může jít o ústřední téma jejího života.
Archetypální symbolika: Sestup ženské hrdinky do temnoty, do podsvětí (Inanna, Persefoné). Hledání Lásky s velkým L. Vědomí, že cesta není lehká, že je třeba během hledání projít mnohými obtížemi. Tato cesta je opravdu tak obtížná, že šťastný výsledek nelze zaručit! Tato cesta obsahuje hrůznost a mysterium a chce po nás, abychom jí řekli jasné ANO, abychom ji následovali i přesto, že je takto obtížná. (Více o tématu vertikálního sestupu dolů, do temnoty pojednává Tereza Pohlová v článku Drsná láska (cesta k temnotě).
Retrográdní Venuše ve znameních a domech: Tato Venuše má možnost znamení, v němž stojí, do určité míry "ignorovat" a "sahat" do univerzálněšjí roviny kolektivního nevědomí (má přístup k vzpomínkám celého lidského rodu). Její charaktetristika se může tedy leckdy charakteristice dané znamením vymykat. Totéž platí i pro domy.
Retrográdní Venuše v aspektech. Aspekty specifikují okolnosti někdejší inkarnace, kterou je nyní třeba integrovat.
Osobnosti narozené s retrográdní Venuší: Alfred Adler, Gustav Mahler, Charlie Chaplin, Lisa Gerrard, Peter Gabriel, Johannes Brahms, Jacques Brel; Andrzej Sapkowski, C. S. Lewis, Atoine de Saint-Exupéry, Friedrich von Schiller, Pierre Teillhard De Chardin, Gianni Versace, Vincent Van Gogh, Julius Zeyer, František Kupka; Adolf Hitler, Winston Churchill, Tomio Okamura (další politici zde). Herečky: Audrey Hepburn, Renée Zelweger, Keira Knightley.
Stacionární Venuše
Stacionární Venuše obracející se z direktní do retrográdní fáze. Atmosféra soumraku. Končí večírek, porchní zábavy a schyluje se k velkému dramatu sestupu do podsvětí. Na člověka, který žil ve věcech lásky až příliš povrchně, "na dluh" (neudělal si dlouhodobě pořádek ve vztazích), se nyní "vaří voda" a chystá se pro něho sestup do temnoty, který má za cíl jej prohloubit a znovu narovnat. U ženy: neklid, netrpělivost, podrážděnost (více si uvědomuje, k čemu se schyluje). U muže: méně dramatické, není si tohoto dramatu příliš vědom. Heslo: "skončil flám". Příklady: Amy Winehouse (+ stacionární Neptun), Michelangelo Buonaroti (+ stacionární Saturn).
Stacionární Venuše narovnávající se z retrográdní do direktní fáze: Zdravá, integrovaná Venuše, která venušinské kvality ztělesňuje v nejnádhernější podobě. Indiánka (Amazonka) spojená se Zemí. Je nezatížená a plná nadšení a odvahy se vrhá do života. (Takto je ztvárňována babylónská Inanna). Je zde hojnost, vědomí, že všeho je dost. V případě muže: právě takový typ ženy jej bude fascinovat. Toto postavení je opravdu "za odměnu" pro ty, kdo si předtím prošli sestupem, něco hlubokého si zpracovali a nyní mohou venušinský přístup zažívat v takto neposkvrněné podobě. Příklad: Robert de Niro.
 |
| Joaquin Sorolla Y Bastida |
Proporcionální výskyt v populaci (dle www.astroseek.com):
- Direktní Venuše: 92,7%
- Stacionární Venuše: 0,3%
- Retrográdní Venuše: 7%
Integrace Venuše
Následující konstelační dialog se nemusí týkat jen lidí, kteří se narodili s retrográdní Venuší, ale v podstatě všech lidí, jejichž Venuše (princip pozemské erotické lásky) obsahuje nějaké zranění tak hluboké, že bylo nutné jej odštěpit do nevědomí. Mluvíme tedy o Venuši, kterou se prozatím nepodařilo ještě integrovat (bez ohledu na její aspekty a postavení). Nicméně v praxi je nejčastější, že Venuše může být takto "vyblokovaná" např. tvrdými aspekty některých planet (Pluto, Saturn, Uran).
DV = direktní Venuše
RV = retrográdní Venuše (odštěpená, zraněná, neintegrovaná)
DV: Ona je přirozená existence. Vyzařuje, že jsou věci v pořádku, že vše je dobré. "OK-ness". Přitom bez struktury. Vidím louku, stromy - kde nic nemusíš řešit - vše roste samo od sebe.
RV: Ona se dívá na totéž, na tutéž louku, ale zkoumá to intelektuálně. Jako kdyby tomu bylo potřeba pomoct, jakoby nevěřila, že se to může dít samo. Je třeba to naplánovat, vyřešit. Musí do toho vstoupit intelektem, protože nevěří, že by to mohlo být tak jednoduché. Nevěří, že louka může sama kvést. Do přirozenosti vstupuje intelekt se snahou to pochopit, naplánovat, zreorganizovat, zařídit - hlavně to nenechat být, jak to je. Potřebuje všechno nejdříve intelektuálně rozebrat a teprve na základě toho, to (možná) přijme. Když vidí krásu - ihned se ptá, jako kdyby byla v laboratoři - jak to uděláme, aby se nám narodila takhle krásná ženská? A ono se to provede v laboratoři a stejně to pak nedopadne.
Otázka z publika: Proč se všechno převádí na intelekt?
RV: Disociace. (Forma ego-obrany, kdy se traumatické obsahy odštěpí do nevědomí a nemáme s nimi kontakt. V extrémním případě můžeme sebe sama nebo vnější svět vnímat jako "nereálný", jako když pozorujeme film, který se nás netýká).
Otázka z publika: Kde se tam vzala?
RV: Ona jakoby měla roli pozorovatele života namísto prožívajícího. Intelektuální odstup v nazírání jí přináší pocit bezpečí.
DV: Ona je šťavnatá žena, žijící svým vlastním životem.
RV: Zatímco ona se na sebe dívá do zrcadla a ptá se: jak tohlencto vzniklo? Jak se to někomu může líbit? (Odstup od svého těla, pochybnosti o sebehodnotě).
 |
| Diego Velasquez: Venuše před zrcadlem |
Otázka z publika: A na začátku toho bylo nějaké zranění v dětství?
RV: Spíš to sahá do minulých životů. Už s tím přišla při narození. Kouká na obraz a říká si, že je krásný, protože v průvodci psali, že je krásný. Koupat se v řece / a dívat se na řeku - v tom je rozdíl mezi oběma.
Otázka z publika: Proč se někdo narodí s retrográdní Venuší? Na co to reaguje?
Pozorovatel: Jde o zkušenost, že když RV jednou odloží intelektuální odstup, její prožívání bude kontrastně enormní. Na konci zkušenosti RV je obrovská hloubka prožívání. Člověk s RV přišel na svět proto, aby si vyzkoušel tento silný kontrast.
DV: Jde to z mnohem větší hloubky, než zranění z dětství. Já, jako direktní Venuše, vím, že to nejde vyléčit láskou z druhé strany (ze strany partnera nebo jiných lidí).
EPozorovatel: Jako když má zakázaný poslech hudby, ale až jednou hudba začně znít, bude to strhující zážitek.
DV: Vím, že jí nemohu pomoci, i když jsem plná lásky. Toto zranění nejde "dokrmit" zvenčí. I kdybych jí zaplavila láskou, tak to nebude stačit. Nevyléčí to, co tam je. To je její vlastní práce.
RV: Já to ale jakoby chci, aby si to pro mě udělala. Abys mě ty naplnil / naplnila láskou. Protože já jinak nevím, jak se to vůbec dělá.
DV: Já tady můžu být. Můžu ti ukazovat, jaké je to být láskou, jak láska vypadá. Ale i když tě láskou zaplavím od hlavy po špičky nohou, neukážu ti, co to je, když si neprojdeš něčím uvnitř v sobě.
RV: A čím? Může mi to někdo říct? (Trochu sarkasticky a trochu iritovaně). Může mi to někdo prakticky ukázat? Já bych to pak podle toho udělala!
DV: Já jsem plně Venuše, a přesto ti to se vším, co umím, zvenčí dát neumím. I kdybych se celá do toho dala, tak ti nepomůžu. Na tvou lásku není zdravá venušinská láska lékem.
 |
Boticelli: Venuše (detail) |
Komentář z publika: Ona to k sobě přes svůj filtr nepustí. Musí nejprve proměnit svůj filtr. Odložit "plexisklo" a otevřít se prožitkům.
DV: Já mohu jen neustále svítit a ukazovat, jak to vypadá. Ale ty musíš jako delfín skočit pod hladinu a zanořit se.
RV: Ale ty prožitky - já to zkoušim, že jo? Dělám strašně moc věcí. Těch venušinských, co se o tom všem píše, že se má dělat. I ty, co se nedělaj - tak já je všechny dělám. Takže já se snažím to prožívat.
DV: A jsi přitom sama sebou? Jdeš do podstaty toho?
RV: No... když on to nikdo se mnou tak neumí, jak bych si přála. (Trochu rozladěně). Pořád to není ono. Já mám takovou představu přesnou, jak by to mělo být.
DV: Musela bys jít do podstaty své sebelásky.
RV: Tomu já nerozumím. Vůbec nevím, o čem mluvíš. To je pro mě abstraktní.
EPozorovatel: Pro RV je to slepá skvrna, vůbec neví, co to je, protože jí chybí zkušenost toho prožitku.
RV: Dyť já mám ten prožitek. Dyť já to zažívám všude. Já dělám všechno.
EPozorovatel: Takže si dokonce myslíš, že ho máš.
RV: No, mohlo by to být lepší. (Perfekcionisticky si trvá na svém). Mohlo by to být lepší.
 |
| Boticelli: Venuše (detail) |
Komentář z publika: to všechno jsou mentální projekce a struktury, co říká, že ano?
EPozorovatel: Přesně, je to mentální struktura.
DV: Ano, a dokonce si ani nesní schopná připustit, že nevidí a nezažívá to skutečné. Myslí si, že toto je prožitek lásky.
RV: No, není to pořád ještě úplně ono, ale když to zkusím ještě s tímhle a pak s tímhle, tak už by to snad mohlo být ono. Jednou takového člověka najdu. Určitě. Někde je! Já tomu věřím! A hrozně to chci!
EPozorovatel: Asi půjdeš někam na kurz? Kde ti to vysvětlí?
RV: Jo, tak jo, půjdu na kurz. To já chodím všude možně po kurzech.
EPozorovatel: A lektor je pro ní další náhradní Venuše.
RV: Jestli si to myslíš ty, že bych měla jít nebo jestli si to myslíte vy, tak já jdu. Protože když to vy řikáte, tak mi to asi pomůže.
DV: Zkoušíš stále intenzivnější prožitky, abys přišla na to, jestli je to už ono.
Otázka z publika: A co tedy nakonec musí udělat, aby jí to vyléčilo?
DV: Musí se zanořit sama do sebe, do svého self.
RV: Tomu nerozumím. Moc abstraktní.
EPozorovatel: Přestat tomu rozumět. To je ta chvíle. Přestat tomu rozumět.
RV: To bys mě musel něčím nafetovat. Já tomu jinak nerozumím. ... Ale i když fetuju, stejně v tom pak mám akorát zmatek, takže to taky není úplně ono.
Přidáváme do konstelace bod, nazvaný "to, co retrográdní Venuši pomůže se vyléčit."
To, co pomůže: Cítím, že ona je odpojená od Země. To je hlavní věc. A připadá mi, že s ní ani spojená být nechce, má vůči tomu nějaký odpor, truc, zařeknutí se. To je velmi hluboké, ale ona sama se na to nechce ani podívat. Odmítá toto spojení. Podobně jako když dítě nechce sát z prsu své matky.
RV: To není pravda. Já chci, já hrozně chci!
To, co pomůže: To říká jen ze svrchní vrstvy. V hlubší rovině neříká pravdu. Nechce ani sestoupit do té roviny, aby si uvědomila svůj odpor, který vůči tomu má. Je to odpor vůči Zemi potažmo vůči vlastní osobní matce. Kdyby si dala tu práci a šla v sobě do hloubky, musela by to tam nahmatat, ale to se jí nechce.
RV: (Mechanicky, ale bez porozumění a otevření se.) Tak já si tedy lehnu na louku, když mi to říkáte, když to po mě chcete.
To, co pomůže: Prosím o klid, pokusím se to vysvětlit. Zdroj, Země, láska - je přítomná pořád, stále září. K někomu může - tady k direktní Venuši proudí samovolně, protože je propustná. Nabere si ze zdroje. A když někdo čerpat nemůže, musí časem dojít k tomu, že tento zdroj potřebuje. Ocitá se v izolaci od zdroje lásky, která trvá tak dlouho, až mu jednou dojde, že to bez ní nevydrží. Je potřeba opravdu moře času, než člověku s retrográdní Venuší dojde, že bytostně postrádá lásku. Musí se na dlouhou dobu vzdálit od zdroje, až začně cítit smutek, že lásku stále ještě pořád nemá, než se sám v sobě rozhodne se pokorně obrátit (řec. Metanoia) zpět k prsu, od kterého se vzdálil.
 |
| Paul Gaugin |
DV: To je pravda, ale bolí mě u srdce, protože cítím, jak její vrstva intelektu je příšerně silná a jen tak to nedovolí.
To, co pomůže: Potrvá to dlouho, ale jednou zjistí, jak moc ji opravdu skutečná láska (ne ta mentálně vytvořená) chybí a rozpláče se zoufalstvím, jakoby si vybavila tisíce let bez lásky a procitne z iluze, že vše, co celou dobu za lásku považovala, láskou nebylo. A pokud takto "prozře", tak se rozpláče a rozhodne se vrátit. Je pro ní hrozné připustit, že to celé byl "mentální fejk". Že láska tu vlastně nikdy nebyla.
DV: Mám dojem, že ten intelekt je tak silný, že to k ní nepronikne. Musí přijít nějaký osudový zásah zvenku.
To, co pomůže: z mé perspektivy vnímám, že obrácení (metanoia) je vždycky možné. Věřím, že obrácení do srdce je možné vždy.
EPozorovatel: Možná, že když procházím ztrátou něčeho, na čem mi záleží. Tam se najednou může láska projevit. Když sedím na spálené zemi a pláču, nebo když mi zemře dítě. Musí přijít něco, co rozruší schopnost intelektu si to vysvětlit. Něco, co vyhodí intelekt ze sedla. Něco tak robustního.
DV: Já když budu stále vyzařovat lásku a ona když se bude zanořovat do hlubiny prožitků jako delfín, může stále vidět, že tam jsem, že nemizím. Tím může získat důvěru.
To, co pomůže: Ona mluví z perspektivy blízkého člověka, jehož láska zraněné Venuši pomůže. Ale z mé perspektivy vidím, že člověk je vyčerpatelný, pro reálného člověka po boku RV to může být náročné. Ale zemský zdroj vyčerpatelný není. Proto když se RV naučí spojovat se Zemí, bude se pak moci spojovat s kýmkoli jiným. To je nejpřirozenější spojení. Se stromy, s přírodou.
RV: To je pro mě úplná blbost! Když jsem intelektuál a vidím všechno vědecky, tak jak se mám spojit s nějakou Zemí?!
To, co pomůže: No, jednou přijde zážitek nebo proces, například v terapii, který tě za hranici intelektu přenese a pak se to stane.
DV: Stále se mi objevuje obraz delfína. (Což možná odkazuje k tomu, že retrográdní Venuši by pomohlo, pokud by svůj přístup k lásce proměnila v hravější - aby se ladněji pohybovala mezi hloubkou a povrchem).
To, co pomůže: Základem léčení je zde to, že RV přijde a pokloní se Zemi, tam začíná její léčení.
EPozorovatel: Musí přijít krize, kdy přijde o něco, co už není pojmenovatelné a vysvětlitelné intelektem. Musí přijít o něco, co miluje.
 |
Scéna "obrácení" z filmu Mise. Režie: Roland Jaffé. Robert de Niro je "shodou náhod" jediná osoba, u něhož jsem se dopátral, že má Venuši, jež se právě obrátila z retrográdního do stacionárního pohybu, což zjišťuji až po dopsání tohoto článku a po umístění tohoto obrázku. Robert de Niro zabije v tomto filmu svého bratra a teprve ve chvíli, kdy je mu odpuštěno indiány, které dřívě sám lovil a zabíjel, je schopen tento čin odpustit i sám sobě a zažívá náboženské obrácení, "boží milost". Tato scéna skvěle ilustruje i proces integrace venušinského principu, jímž má projít retrográdní Venuše. |
Klíčová slova pro pochopení venušinské integrace
Zdravá Venuše (direktní či retrográdní): Jsem v pořádku tak, jak jsem. Miluji a jsem milován(a). Jsem sám (sama) sebou. Mám přístup k lásce a láska má přístup ke mě. Má přirozenost se podobá přírodě, rostu a rozvíjím se podobně jako květina či strom. Plodím, šířím se do světa, pohybuji se spontánně, jsem v kontaktu. Mohu prožívat sebe sama a svět bez potřeby mu (ve všech detailech) rozumět. Mé tělo je můj květ. Jsem emocionálně prostupný(á). Všechno bytí je jako celek dobré a krásné a já do toho celku přirozeně patřím. Mám spojení s druhými, matkou Zemí a zdrojem všeho života. Čerpání i dávání mi činí radost. Jsem priřozeně orgasmický(á).
Zraněná (disociovaná) Venuše (možné příklady chování, v praxi se objeví jen některé): Neustále hledám a zkouším nové a intenzivnější prožitky, ale stále to není ono. To proto, že mi on(ona) dost nedává, nebo to ještě není ten pravý(á). Někdy vyhledávám bolest, abych měl(a) pocit, že konečně něco pořádného cítím. Potřebuji vše intelektuálně pochopit, než si to pustím k tělu. Vše kontroluji z hlavy. Dělá mi problém pustit kontrolu, proto mám problém dosáhnout orgasmu. V žádném, ale opravdu v žádném případě nemám odpor vůči své matce (kdo to je? jo, asi znám někoho takového). Něco jako živá země nebo spojení se zemí je naprostá blbost. Na sebe sama a na své tělo se dívám z odstupu. Neustále se všemožně snažím, chodím ze semináře na seminář, ale stále to není ono. Jsem odpojený(á) od svých potřeb, ale snažím se všem vyhovět.
(Jakákoli) Venuše ve fázi vyléčení (integrace): Mé mentální struktury ustoupily do pozadí, nepotřebuji již vše mentálně řídit, chápat a organizovat. A znovu se raduji se své znovu-nabyté schopnosti lásky, kterou nyní plně doceňuji, právě protože vím, jaké to je, o lásku přijít. Má schopnost milovat nyní nezná hranic. Umím se naplno smát i plakat. Hledám alternativní vyjádření citů skrze umění tam, kde slova již nestačí. Mé srdce je živé, zranitelné a proudící. Jsem člověk.
 |
| Étienne Dinet: Venuše |
Článek tematizující disociaci prožívání:
Žádné komentáře:
Okomentovat