Výskyt Animy v mytologii
Nejčastějším zobrazením animy jsou božské páry indické, čínské a řecké mytologie. Vyskytují se tak hojně a univerzálně, že je třeba je pokládat za univerzální lidskou projekci. Splynutí protikladů božského páru bývá vyjádřeno androgynitou nějakého božstva (má mužské i ženské znaky), které jsou známkou nadpozemské dokonalosti.
Jung odmítá tvrzení, že by se jednalo o projekci páru vlastních rodičů z toho důvodu, že nemůže být projikováno to, co je vědomé, ale jen to, co je nevědomé. V tomto případě jsou, podle Junga, projikována imaga rodičů: s naší zkušeností smíšené kolektivní, ideální rodičovské praobrazy, vytvořené už v ranném dětství. Tyto obrazy mají značnou dynamickou energii, které se vědomí s velkým odporem brání; o to víc pak působí v podobě projekce.
Za užitečný zvyk považuje Jung instituci kmotrovství (kmotr a kmotra), kteří by na sebe měli přijmout projekce rodičovského imaga (božského páru) pro duchovní blaho křtěného dítěte: aby ideální obraz rodičů nemohl být znehodnocen jejich reálnou podobou.
Dalším zobrazením Animy jsou díla básníků a umělců, kde na sebe bere podobu femme fatal, fascinující ženy. Jako příklad můžeme uvést Andromedu v mýtu o Perseovi nebo Beatrice z Dantovy Božské komedie. V pohádkách je anima obvykle vyjádřena postavou princezny nebo zlé královny.
Původ a vývoj obrazu animy
Prapůvodním zdrojem archetypálního obrazu Animy je androgynní postava dokonalé a nadlidské matky, která vznikla splynutím rodičovského božského páru.
Dívá-li se syn stále na svou reálnou matku skrze projekci animy, vnímá ji s jakýmsi nadlidským leskem. Později, klesne-li "banálností všedního dne" obraz matky na její reálnou podobu, hledá si muž nevědomky nové možnosti pro svou projekci. Stane se jí obvykle žena, která v očích muže nějakým způsobem překračuje průměr a udělá na něj silný dojem svou výjimečností. K nové projekci může dojít velice záhy po rozložení projekce směrem k matce.
Žena, která přijme novou projekci animy, je pro dotyčného muže bezmezně fascinující. Muž ji zaslepeně přeceňuje a miluje; nebo v některých případech naopak přehnaně nenávidí a nesnáší (misogynie).
Vnější podoba projektované animy je vždy ženská, přestože archetyp o sobě čistě ženský být nemusí. Jeho skutečná podoba je nezjistitelná: odhaluje se pouze v proměnlivých konkrétních projekcích.
Působení animy
V psychice muže anima vytváří fantazie a jimi zesiluje, přehání, falšuje a mytologizuje emocionální vztahy k lidem obou pohlaví.
"Je-li anima konstelována silněji, pak zženšťuje charakter muže a způsobuje, že je citlivý, náladový, žárlivý, ješitný a nepřizpůsobený." (Jung: Výbor z díla II.sv., s. 183).
Anima je pro muže iluze probouzející svůdkyní, ukazuje mu nerozumné a tragické i hravé paradoxy, ale je i jeho útěchou v hořkosti života. Je jeho věčným imagem matky, dcery, sestry a milenky.
V první polovině života tkví výzva v osvobození se od fascinace animou v podobě matky. Zároveň by muž neměl vlivem animy přijít o svou mužskost, nechat ji vlivem animy příliš rozmělnit.
V druhé polovině života je třeba nalézt spojení s animou, jinak hrozí riziko ztráty pružnosti, živosti a lidskosti. "Ztráta animy" se pak projevuje jako "zkostnatělost, rigidita, fanatická jednostrannost a lpění na zásadách" - nebo naopak jako "rezignace, únava, ledabylost, nezodpovědnost a konečně dětinské "ramollissement" (změknutí) s náklonností k alkoholu." (tamtéž, s. 184).
V druhé polovině života se tak jeví obnovení spojení se sférou archetypických prožitků jako nutnost.
Vnitřně je anima jedním obrazem ženskosti popř. androgynity, které je však navenek kompenzováno polygamií: střípky tohoto vnitřního obrazu si může muž navenek skládat z několika žen současně.
V nejobecnější definici je anima zrcadlovým obrazem ženství uvnitř muže. Projevuje se projekcí na osobu opačného pohlaví, což s sebou přináší řadu zklamání a zesílení iluzorních emocionálních impulzů. Zároveň je však anima spojením s hlubším a racionálně nepostižitelným tajemstvím života.
Čtyři úrovně vývoje animy
Rozvoj kvalit jako je emocionální otevřenost, spiritualita, intuice, kreativita a senzitivita směrem k sobě i k druhým se děje postupně v určitých fázích, které Jung pojmenoval podle mytologických žen:
Eva
Na této úrovni vnímá muž ženu čistě jako objekt své touhy a zjednodušeně nahlíží ženy jako méněcenné. Čím více je však žena snižována ve vědomí, tím zvýšené hodnocení získává v nevědomí (kde přijímá obraz Sofie nebo Marie, matky boží).
Helena
Na této úrovni jsou ženy vnímány jako schopné, nezávislé a inteligentní. Schází jim však vnitřní kvality (ctnost, víra a představivost).
Marie
Zde je jednostranně zdůrazněna ženská spiritualita, protipól Heleny.
Sofie
Stádium rovnováhy a moudrosti, spojení pozemských i duchovních kvalit. Muž si na této úrovni uvědomuje, že žádný vnější objekt nemůže plně odpovídat jeho vnitřnímu obrazu ženskosti. Naopak si je vědom, že femininita je kvalita, kterou může obsahovat každý člověk, muž či žena.
Nejčastějším zobrazením animy jsou božské páry indické, čínské a řecké mytologie. Vyskytují se tak hojně a univerzálně, že je třeba je pokládat za univerzální lidskou projekci. Splynutí protikladů božského páru bývá vyjádřeno androgynitou nějakého božstva (má mužské i ženské znaky), které jsou známkou nadpozemské dokonalosti.
Jung odmítá tvrzení, že by se jednalo o projekci páru vlastních rodičů z toho důvodu, že nemůže být projikováno to, co je vědomé, ale jen to, co je nevědomé. V tomto případě jsou, podle Junga, projikována imaga rodičů: s naší zkušeností smíšené kolektivní, ideální rodičovské praobrazy, vytvořené už v ranném dětství. Tyto obrazy mají značnou dynamickou energii, které se vědomí s velkým odporem brání; o to víc pak působí v podobě projekce.
Za užitečný zvyk považuje Jung instituci kmotrovství (kmotr a kmotra), kteří by na sebe měli přijmout projekce rodičovského imaga (božského páru) pro duchovní blaho křtěného dítěte: aby ideální obraz rodičů nemohl být znehodnocen jejich reálnou podobou.
Dalším zobrazením Animy jsou díla básníků a umělců, kde na sebe bere podobu femme fatal, fascinující ženy. Jako příklad můžeme uvést Andromedu v mýtu o Perseovi nebo Beatrice z Dantovy Božské komedie. V pohádkách je anima obvykle vyjádřena postavou princezny nebo zlé královny.
Prapůvodním zdrojem archetypálního obrazu Animy je androgynní postava dokonalé a nadlidské matky, která vznikla splynutím rodičovského božského páru.
Dívá-li se syn stále na svou reálnou matku skrze projekci animy, vnímá ji s jakýmsi nadlidským leskem. Později, klesne-li "banálností všedního dne" obraz matky na její reálnou podobu, hledá si muž nevědomky nové možnosti pro svou projekci. Stane se jí obvykle žena, která v očích muže nějakým způsobem překračuje průměr a udělá na něj silný dojem svou výjimečností. K nové projekci může dojít velice záhy po rozložení projekce směrem k matce.
Žena, která přijme novou projekci animy, je pro dotyčného muže bezmezně fascinující. Muž ji zaslepeně přeceňuje a miluje; nebo v některých případech naopak přehnaně nenávidí a nesnáší (misogynie).
Vnější podoba projektované animy je vždy ženská, přestože archetyp o sobě čistě ženský být nemusí. Jeho skutečná podoba je nezjistitelná: odhaluje se pouze v proměnlivých konkrétních projekcích.
V psychice muže anima vytváří fantazie a jimi zesiluje, přehání, falšuje a mytologizuje emocionální vztahy k lidem obou pohlaví.
"Je-li anima konstelována silněji, pak zženšťuje charakter muže a způsobuje, že je citlivý, náladový, žárlivý, ješitný a nepřizpůsobený." (Jung: Výbor z díla II.sv., s. 183).
Anima je pro muže iluze probouzející svůdkyní, ukazuje mu nerozumné a tragické i hravé paradoxy, ale je i jeho útěchou v hořkosti života. Je jeho věčným imagem matky, dcery, sestry a milenky.
V první polovině života tkví výzva v osvobození se od fascinace animou v podobě matky. Zároveň by muž neměl vlivem animy přijít o svou mužskost, nechat ji vlivem animy příliš rozmělnit.
V druhé polovině života je třeba nalézt spojení s animou, jinak hrozí riziko ztráty pružnosti, živosti a lidskosti. "Ztráta animy" se pak projevuje jako "zkostnatělost, rigidita, fanatická jednostrannost a lpění na zásadách" - nebo naopak jako "rezignace, únava, ledabylost, nezodpovědnost a konečně dětinské "ramollissement" (změknutí) s náklonností k alkoholu." (tamtéž, s. 184).
V druhé polovině života se tak jeví obnovení spojení se sférou archetypických prožitků jako nutnost.
Vnitřně je anima jedním obrazem ženskosti popř. androgynity, které je však navenek kompenzováno polygamií: střípky tohoto vnitřního obrazu si může muž navenek skládat z několika žen současně.
V nejobecnější definici je anima zrcadlovým obrazem ženství uvnitř muže. Projevuje se projekcí na osobu opačného pohlaví, což s sebou přináší řadu zklamání a zesílení iluzorních emocionálních impulzů. Zároveň je však anima spojením s hlubším a racionálně nepostižitelným tajemstvím života.
Rozvoj kvalit jako je emocionální otevřenost, spiritualita, intuice, kreativita a senzitivita směrem k sobě i k druhým se děje postupně v určitých fázích, které Jung pojmenoval podle mytologických žen:
Eva
Na této úrovni vnímá muž ženu čistě jako objekt své touhy a zjednodušeně nahlíží ženy jako méněcenné. Čím více je však žena snižována ve vědomí, tím zvýšené hodnocení získává v nevědomí (kde přijímá obraz Sofie nebo Marie, matky boží).
Helena
Na této úrovni jsou ženy vnímány jako schopné, nezávislé a inteligentní. Schází jim však vnitřní kvality (ctnost, víra a představivost).
Marie
Zde je jednostranně zdůrazněna ženská spiritualita, protipól Heleny.
Sofie
Stádium rovnováhy a moudrosti, spojení pozemských i duchovních kvalit. Muž si na této úrovni uvědomuje, že žádný vnější objekt nemůže plně odpovídat jeho vnitřnímu obrazu ženskosti. Naopak si je vědom, že femininita je kvalita, kterou může obsahovat každý člověk, muž či žena.
.
4 komentáře:
Dobrý deň, ako sa dá pracovať s animou a posunúť ju na vyššiu úroveň? Kde by som sa o tom mohol niečo dočítať? Ďakujem.
Doporučuji prožitkově - konstelace.
Ďakujem :)
Krásné :)
Okomentovat