Tak jako Slunce sestupuje každého dne (denní cyklus) za horizont a nastává noc, tak se tak také děje v průběhu celého roku (roční cyklus). Jednu polovinu roku převládá síla světla (Slunce, to nahoře), druhou polovinu roku je silnější tma (Země, podsvětí, to dole). Energii v létě dává Slunce (horní energie), v zimě dřevo, uhlí, ropa a zemní plyn (spodní energie, které jsou samozřejmě určitým uskladněním té horní za nenahraditelného přispění Země). O zimním slunovratu slavíme vrchol tmy a její předání žezla světlu. Sluneční král si vyměňuje žezlo s králem podsvětním, temným (Pluto, pán podsvětí). Ten byl dříve (také) nazýván Cernunnos, divoký muž. Jelen nebo medvěd byly v našich lesích kdysi symbolem sluneční energie, archetypu krále, než byly nahrazeny blízkovýchodním symbolem lva (přeneseně Krista, podrobně o tom v knize M. Pastoreau: Medvěd, dějiny padlého krále). Tím se Cernunnos (ale i bůh Pan a další bohové) vytrácí ze hry a postupně na sebe příjímají obraz Ďábla (něčeho zavrženíhodného). Původně celistvý Bůh (jednota a posvátnost všeho) je tak rozdělen. (Pochopte, oheň horní i dolní byl vždy posvátný, než jsme si vyvolali obrazy pekla, které spodní oheň označilo za nečistý). Na scénu přichází toxická vina (stud) a její mocenské manipulace, které vynášejí "rohatce" v mnoha podobách na vrchol mocensko-ekonomické pyramidy. Skrze vytváření viny a označování za nečisté získává církev či jiný systém kontrolu nad člověkem a může operovat s jeho vitální energií. (Všiml jsem si, že v Čechách máme spoustu míst s přízvyskem "čertovo", jedná se většinou o původně krásná silová místa, která jen dostala nálepku, která má bránit v jejich užívání.)
Celoroční sluneční cyklus nastupuje v plné síle své temné polarity v období znamení Štíra (Samhain / Dušičky) a graduje v období Vánoc (zimního slunovratu).V Římě na toto období připadaly Saturnálie (možnost uvolnit se od tíhy společenských masek a znovunarodit se skrze kontakt s uvolněnou sexuální energií). Navzdory zmizení pochopení těchto souvislostí v nás v tomto období potřeba sestupu "dolů" zůstává, protože umožňuje reset domýšlivé persony (společenské masky) a přespříliš sebestředného a jednosměrného ega (které čerpá svou sílu ze slunce a archetypu hrdiny). Pro to je pro nás blahodárné, může-li ego (persona, hlava, mysl), sestoupit "dolů" a otevřít se spodním temným silám. V mužské podobě o tom pojednává příběh o Gawainovi a Zeleném rytíři (kde ještě zaznívají síly a podtóny před nástupem křesťanské éry). V ženské podobě o tom pojednává babylónský mýtus o sestupu Inanny do podsvětí za její temnou sestrou Ereškigal. Sestupující muži a ženy se pak mohou radovat z obnovení svých vitálních sil (spodního ohně) a jejich vzájemná interakce tak nabyde polarizace: "má šťávu". Mithraismus, kdysi římské náboženství číslo jedna, zde slavilo návrat nárat nepřemožitelného slunečního hrdiny (Sol Invictus). Toto připomenutí pohanských kořenů našich svátků nijak neruší křesťanský význam Vánoc, spíše dodává plastičtější kontext, kde nejsme nuceni spodní proudy psýché zaobalovat vinou, ale spíše se jim otevřít a vydat se jim vstříc na dobrodružnou plavbu (sestup), z něhož se vracíme více my (sami sebou), protože jsme resetovali (odevzdali) falešné nebo již nepotřebné struktury jinak dominujícího ega (persony, mysli). (V ženském příběhu o sestupu Inanny jde i o reset jejích nefunkčních složek Anima - onoho neprůstřelného argumentačního zdroje nezdůvodnitelných přesvědčení - a návrat k ženské přirozenosti a nezkorumpovatelné síle).
Protože se nyní Pluto nachází ve znamení Kozoroha (2008-2024), je dobré připomenout, že v atmosféře společnosti se již od jeho vstupu do Kozoroha zesiluje tíživý pocit kontroly, dozoru, zúskostnělé potřeby jakoby na vše dohlížet, akcentace viny a úzkosti, strachu o přežití, kterému lze čelit jakýmsi zacementováním se v bytelné kozoroží struktuře, otročením nadnárodním korporacím, získáním moci a kapitálu, abychom toto období "nějak přežili". Do politického čela si v tento čas volíme oligarchu (Kmotra, názorný obraz Pluta). Z toho vidíme, že na onu atmosféru můžeme reagovat různými způsoby. Zabetonováním se do struktury (Kozoroh, Saturn), což ale vede k zastavení proudění energie (zastavením života, zamrznutím, paralýzou, zešedivěním, normalizací, "zdinosauřením"), anebo naopak sestupem dolů (následováním plutonského cyklu), což vede k obnovení energetického proudění (navýšení pocitu intenzivního a autentického života se všemi jeho rozpory, skvostnými barvami i hlubokým šerosvitem), k osvěžení, restartu a přijetí celého velkého cyklu života a smrti, jehož jsme všichni součástí. Těžká doba a velké tlaky související s Plutem v Kozorohu (a ještě více jeho nedávno proběhlou konjunkcí se Saturnem, vládcem Kozoroha: 2019-21) tak generují i velkou příležitost k přeměně uhlí v diamant, olova ve zlato.
Vizuální podoba Ďábla (rohatý kopytnatec s kozí bradou) je vlastně odvozena od boha Pana, Cernunna, ale i znamení Kozoroha. Je to stále stejný archetyp, překryv různých obrazů se stejným archetypovým jádrem. V symbolu Jelena a Cernunna se pojí ono slunečně královské i ono podsvětně přírodní (chtonické). Je to geniální syntéza.
Podrobení se onomu velkému cyklu přírody, cyklu sestupu a znovuzrození muže iniciuje k archetypu Krále (Gawain a Zelený rytíř) a ženu k její vlastní ženské esenci, zatímco snaha tento proces zastavit (vyzrát nad přírodou) muže navádí směrem k falešnému králi a ženu k falešné královně. Oba si mysleli, že se nějak "zajistí", že na to "vyzrají" (jakýsi kalkul v hlavě případně budování persony "aby ostatní viděli"), ale ten není schopen obstát vůči nejistému chvění cyklu života-smrti, zatímco sestup a znovuzrození ano. To, co jde (síla života-smrti) se prostě nedá zastavit. A my jsme vůči ní ti menší.
Jako bychom volili mezi zacementováním (pod nímž se vše chvěje) a zahořením (v němž se vše nakonec chvěje radostně).
*
Konjunkce Pluto - Venuše v kozorohu
Terezie Dubinová: Zelený rytíř, vánoční příběh mužského zrání
Pluto a Saturn - porodní tsunami
Mapování viny a jejích dopadů pro lidstvo - přepis konstelace
Žádné komentáře:
Okomentovat