Chtěli jsme se konstelačně podívat na symboliku mýtu o Perseovi - který putuje za Medůzou, aby osvobodil Andromedu ze spárů Krakena, zkrotí Pegase atd. (Analýza či amplifikace jednoho řeckého mýtu bez vztahu ke všem ostatním se podobá pokusu popsat velký ornamentální koberec analýzou jediného jeho vlákna.) Vyšlo nám, že se na tento příběh lze samozřejmě dívat z mnoha různých úhlů pohledu. Ale jeden z možných je, že v době vzniku tohoto mýtu se středomoří ocitalo ve specifické atmosféře, kterou se pokoušel na rozkmitaných perutích své rozvášněné obrazotvornosti zachytit právě slepý básník Homér.
Šlo mj. o mocenský střet, zápas mezi několika frakcemi, které v té době bojovaly o
rozparcelování světa – v zemi i nad zemí, venku i uvnitř. Bylo jich pět. (Pět se mimochodem řekne řecky „penta“, což je slovo, které dodnes používáme pro označení některých mocenských uskupení.) Ve stručnosti si řekneme, o jaké frakce šlo. Z podoby dnešního světa si lze odvodit, jak tento souboj Titánů tehdy dopadl a že stále v různých variacích pokračuje.
Na psychologické rovině jde o pět archetypů moci nebo o pět
symbolických řádů, které nějak interpretují svět a které můžete na úrovni určité inklinace zaznamenat i v sobě. Svět nemusíte ovládnout vojensky jako Alexandr nebo Napoleon, ale lze tak možná učinit
expanzí symbolického řádu - toho, v co lidé věří a co žijí, protože to považují ve své mysli za skutečnost. Tento způsob vlády je možná daleko účinnější. Lidé na ní participují automaticky a bez pochybování, aniž by od této interpretace reality (brýlí) byli schopni odhlédnout. Jako se cítí ryba ve vodě, jako pták ve vzduchu, tak lidé žijí v daném symbolickém řádu (kultu, víře, soustavě
memů, matrixu) apod., aniž by o tom měli potuchy.
Souboj Titánů lze interpretovat i jako souboj pěti paradigmat v období tzv.
temné, předklasické antiky (12-9.st. př.n.l.)
Perseus symbolizuje cestu jednotlivce, který kráčí vlastní cestou, navzdory jakémukoli mocenskému zápolení své doby. To je pro cestu hrdiny podružné. Žádná doba není tak zlá, aby nebylo možné kráčet hrdě po vlastní cestě. V každé době budou probíhat boje, na něž nemáme vliv. Podmínky světa by se neměly stát výmluvou, proč nám něco nejde nebo proč něco nemůžeme.