Světlo a temnota na počátku světa
Nechali jsme v konstelaci rozehrát drama prvotního stvoření světa.
Temnota se rozšiřuje, tryská, expanduje, jako vlnící se pramoře. Cítí neomezenou svobodu. Nemá původ v čemkoli jiném, moře tryská samo ze sebe. Jeho vlny a dynamika se však tak vzdouvá, že se v něm rodí potřeba něčeho jiného, co by mu poskytlo omezení. Neboť jinak by expandující a na intenzitě nabírající chaos zničil, zdestruoval, pohltil sám sebe. Temnota, prachaos hluboce ze své podstaty až žíznivě zatouží po omezení, po řádu, po stvořitelském světle.
Když se v konstelaci objeví světlo, temnota, chaos se uklidňuje, temnota je uspokojena. Světlo se zrodilo z původní temnoty, zrodilo se z oceánu chaosu. Z temnoty vyšlehl záblesk.
