V této střípkovité eseji se pokusím načrtnout rozdíl mezi pravým králem, jehož esenci lze přirovnat k ryzímu zlatu, a falešným králem, jehož lze připodobnit ke kočičímu zlatu. Falešný král je zde též metaforou narcismu. Jde o póly a uchopení archetypu krále, které mohou působit v každém z nás. V každé vteřině volíme mezi pravým a nepravým zlatem a tato kvalita v nás po celý živote roste.
Archetyp krále (velkého otce / hospodáře / hospodina) se dále překrývá s astrologickým symbolem Slunce a Lva, kde je možné narcismus vidět jako jednu jeho extrémní (nezdravou) podobu (demonstrované sebevědomí navenek, ale sebepohrdání uvnitř) oproti zdravé sebehodnotě a sebelásce.
Pasáže týkající se falešného krále budou uvedeny kurzívou. Esej zůstane funkční, i když pasáže s kurzívou zcela vynecháte.
*
Král nepotřebuje sebepotvrzení davem nebo od těch správných lidí.
Narcis je tím posedlý. Vnitřně pořád žebrá o pozornost a obdiv. Předstírá paví pera, dokonalou formu, pozlátko, aby sbíral body, prestiž. O tu králi nejde.
Král je to, co je, i když je sám, i když stojí na poušti, i když se štěstěna či popularita odvrací. Mnozí chtějí být jako král: pokud jim imponuje, napodobují ho. Ale on jim řekne: "Proč chcete být jako já? Buďte jako vy. Já sem si dovolil být sebou, vy možná zatím ne. Ale já ve vás věřím. Protože princip rozkvětu je stejný u mě i u vás."
Narcis potřebuje druhého snížit, aby sám stál výš. Proto trestá, ponižuje, shazuje, šikanuje, ostrakizuje, upozorňuje na nedostatky. Nízká hladina sebeúcty jej nutí najít si zástupnou oběť za své skryté sebepohrdání. Tu pak snižuje. Vidí v ní své sebou samým zavržené já.
Kdežto král stojí pevně a bezpečně na své půdě. Nepotřebuje druhé snižovat. Král pozvedá.
Říká ti: "Já vím, ze jsi dobrý. Vidím v čem, vidím, co dáváš světu, čím svět obohacuješ, jak jej vidíš. " Váží si tvé upřímnosti, srdce, odvahy, moudrosti, soucitu. Když vám král řekne tato slova, dotkne se vás boží milost, jste pozdviženi, jako by se vás dotkla ruka boží. Váš poklad je uviděn. Král vidí vaši pravou sílu a srdce. Vidí těžkosti, kterými jste museli projít. Smeká před nimi. Vidí vaše zátoky bídy a mozoly na vašich rukou. Vidí vaši duši plakat v exilu a přivádí ji zpět. Vidí cenu, kterou jste museli zaplatit a pokleká před vaší cestou, na jejímž konci jste vy. Králem jste viděni. Jste ve světle. Jste v bráně a víte, že vaše cesta měla smysl. Dostali jste vzpruhu. A až budete zase v bažinách a vaše koně budou umírat zoufalstvím, vzpomenete si na králův dotek a vrátí se vám vaše síla. Králův dotek zastupuje Boha na zemi. Král si tuto silu nepřivlastňuje, ví, že mu je propůjčena.
Král si váží i toho nejposlednějšího svého bojovníka. I té nejposlednější uklízečky ve svém paláci, neboť její služba je stejně hodnotná jako jeho. Bez nich obou by nemohl byt tím, kým je.
Narcis oproti tomu níže postavenými pohrdá.
Král je věrný a oceňuje věrnost. Král pamatuje úmluvy z dávných dob. Až přijde jejich čas, vyjedou spolu znovu do bitvy. Přesila nepřátel pro krále nic neznamená, neboť jedná v síle pravdy.
Král vás pozvedá, protože stojí nejníže. Král slouží všem. Je nástrojem pro vůli boží, pro pravdu, která jej na jeho místo dovedla a té on sloužil, ať už byl na trůnu či ve vězení, milován či zavrhován.
Král slouží všem lidem, a proto je z milosti boží král.
Král stojí nejníže, protože jeho hlava líbá zemi, po které kráčíte. Tu miluje a pro vás chrání.
Král má srdce.
Narcis srdce zapouzdřil, vytělil a umístil do neříše a neživota.
Srdce je naopak hlavní kvalita krále. Zdroj jeho sily, citu i ryzosti.
V té míře, jak jste sami narcistní, budete považovat kvality srdce za slabost. Budete jimi pohrdat, dívat se na ně svrchu a budete se chtít ukrýt za hradbu moci a nezranitelnosti. To vám bude odměnou i trestem.
Zlatem narcise je moc. To ztělesňují v Hobitovi (ve filmu) král lesních elfů Tranduill, král trpaslíků Thorin Pavéza, nemocný zlatou horečkou a drak Šmak ležící na hromadách zlata pod horou. Jim všem jde obsesivně o hmotné zlato. Ti všichni ztělesňují tutéž postavu, Narcise, nepravého krále.
Zlatem krále je jeho srdce.
Narcistní doba neumí rozeznat své krále. Necení si neokázalosti, pokory a skromnosti. Necení si kvality zrání, k níž je třeba čas.
Narcis je nezralé jablíčko s některými vnějšími atributy krále: sebevědomí, chování, sebeprezentace, zdánlivá odvaha, vyzařuje princip pronikání a síly. To je impresivní. Jak jej může normální člověk odhalit? Jak odhalit falešné pozlátko, kočičí zlato? Jak poznat pravého a nepravého krale?
U krále ladí slova a činy. Abychom to poznali a ocenili, k tomu potřebujeme obvykle čas.
Kočičí zlato se oprýská, sleze, časem se ukáže jeho nepravost. Pravé zlato obstojí i ve zkoušce času.
Král dělá, co je třeba a nemusí být přitom okázalý. Být všemi viděn. Možná jen každý den orá a slunce je mu přítelem i Bohem.
"Dělat, co je potřeba, smířený s tím, co je, je pro mě definice Muže. Krále." (Irena Kozelská)
Král je skromný, protože ví, že může o vše kdykoli přijít: vše je mu pouze propůjčeno, aby to moudře spravoval.
Král je vděčný. Král oceňuje. Protože vděčnost a oceňování je tajemstvím bohatství. Kolik věcí za jeden den oceníte, tak moc jste bohatí. Za kolik věcí za jeden den poděkujete, tolik věcí máte. I kdyby to byly jen hvězdy na vaší hlavou.
Králův pohled říká: svět je v pořádku, já jsem v pořádku, ty jsi v pořádku. (Dobrý, tak jak jsi).
Královské žezlo znamená falus, pohyb vpřed, pronikání a akci, zatímco jablko znamená celek věcí, komplexitu, celistvost, ženskou kvalitu a úctu k ní a také neviditelný potenciál stojící za vším projeveným. Kromě toho je to i zdroj energie (koule), odkud vzniká výboj, akce, rozhodnutí (žezlo).
Jablko bez žezla by bylo neakceschopné a příliš "zenové" ve smyslu nehybné harmonie (prázdný kruh bez akce), zatímco žezlo bez jablka by bylo nepokorné, ústilo by do nezřízeného použití moci a síly, které by nebralo ohled na celek věcí a které by jen svévolně uspokojovalo něčí osobní vůli či přání (egotrip, falocentrismus, egodeismus).
Mezi jablkem a žezlem panuje u krále rovnováha. Statická a kinetická energie jsou v rovnováze. Centrum i obvod jsou propojeny. Srdce i pevné hranice. To je energie krále. To je vyjádřeno slunečním symbolem v astrologii (kruh s tečkou uprostřed).
Narcis se pohybuje pouze po obvodu slunečního symbolu. Stéká po povrchu a zajímá ho jen povrch věcí. Je mistrem stylizace. Jeho srdce (střed kruhu) však není přítomno. Obvod znamená pozlacení, pozlátko, potřebu věčně zářit a být nejúžasnější. Bez srdce je vsak cokoli, co Narcis udělá, neuspokojivé a potřebuje se hnát dál (nevzniká skutečné naplnění). Odpojení od autentického jádra pocitů jej činí (do určité míry) nezranitelným a sebejistým. Tam, kde obyčejný člověk stále trochu citově kolísá jako loďka na moři, nabízí Narcis, nepravý král, neprůstřelné, nablýskané brnění. Jak impresivní! (Obzvlášť pro někoho, kdo trpí stejnou nesebehodnotou.) Jeho skutečné srdce je vsak rozbité na mnoho kousků a schované někde jinde. Narcis jej skrývá pod krustou ledu.
Přijde chvíle, kdy jeden uteče a druhý vezme sudlici. Přijde chvíle zkoušky, kdy se ukáže, co se v kom skrývá. Objeví se chvíle, kdy je král povolán, kdy dosedá na trůn. Král tak nikdy nečiní ze své vůle. Král o moc nestojí. Moc je pro něj břímě. Ale to, že o ni nestojí, jej jedině opravňuje ji mít a nést.
Narcis oproti tomu nestojí o nic jiného než o moc a vše je u něj podřízeno této hodnotě. Jí vše obětuje, i lásku, i srdce, i citlivost. Moc (pohádkové hory zlata) jej má na věky ochránit před oním dávným zraněním, jez v sobě nese, aby se už neopakovalo. Chladná moc a krása je jeho bohem, protože i krása může být formou moci.
Král klečí před trůnem Nejvyššího.
Narcis na trůn Nejvyššího usedá, neboť se za něj považuje. Celý život se třese, aby stanul na trůnu. Aby byl miláček davu a mohl mu kynout a být mu vzorem.
Král chce jednoduše dělat svou práci, orat, sázet a sklízet a v potu tváře hledět ke slunci a v noci ke hvězdám. Stačí jen, když mu příliš nepřekážíte. A je-li vzorem, tak nechtěně.
Když pro něj přijde poselstvo s nabídkou trůnu, je to otrava a nutné zlo. "Co už? Tak to sem dejte". Když sundavá korunu z hlavy, je mu lehko. Tak i král umírá.
Král se dívá zdola nahoru, kde se Narcis dívá shora dolů.
Narcis krále hraje, prezentuje se tak, půjčuje si to, čím král jednoduše je, i kdyby se převlékl za žebráka, aby si vyslechl, jakými písněmi a příběhy žije nyní jeho lid.
Narcis, nepravý král, napodobuje krále jako Lucifer napodobuje Boha. Narcis a Lucifer jsou imitátoři toho co Je, ale nikdy to nemohou stvořit (vdechnout život). Jsou to velcí plagiátoři, herci plni závisti k oné kvalitě, kterou postrádají a kterou napodobuji. Stvoří raději zlatého slavíka, dají jej do klece a obdivují jej raději než pravého, jehož stvořila příroda. Take závidí člověku přízeň Boha, neboť sami se považuji za prvorozeného, anděla (vznešeného elfa) a nikdy se nevyrovnali s narozením člověka. Toho nedokonalého mrněte, nadaného smrtelností, neskonale křehkého a bezmocného. Toto je jádro mytologického traumatu Narcise, který se v reakci na lidské zranění pokouší dostat z utrpení tím, ze se nevědomky ztotožní s archetypem Lucifera, onoho prvorozeného anděla. Tím následuje Narcis Luciferův osud, jeho vydělenost ze stvoření: pobývá v čistě odosobněné intelektualizaci, vznešenosti, aroganci a nadřazenosti nad vším lidským, nad vším obyčejným. Narcis se ztotožnil s onou dávnou prvorozenou rasou (respektive jejím falešným knížetem, nepravým králem), která se nechce "umazat lidskostí". Tato mytologická identifikace s mocným archetypem Lucifera, tento pakt a moc z ní vyplývající, je mu vydatnou zlatavou náplastí na všechnu bolest, sebepohrdání a prázdnotu v jeho nitru.
Z archetypu Lucifera, čerpá Narcis svůj "fascinans", uhrančivou energii, z níž se mnohým smrtelníkům podlamují kolena. Na stejný zdroj se napojuje upír, Dracula apod. (Zmiňme jejich studenokrevnost, drápy, vysoký límec, nehybný obličej, nadlidská síla, Draculova vzpoura vůči Bohu apod.) Tyto obrazy mají stejný archetypální základ. Filmy a mýty o upírech, popř. vodnících (studenost, bezkrevnost, nepřítomnost srdce) symbolicky zobrazují téma narcismu v kontrastu s obyčejným lidstvím. U Tolkiena, resp. u režiséra Petera Jacksona ve filmu Hobit je esenciálním zobrazením archetypu Lucifera již zmiňovaný král lesních elfů Tranduill. (V původní knize se nevyskytuje). Dalším pohádkovým obrazem je Kostěj Nesmrtelný (demostruje vytělenost srdce), na což upozorňuje Lucie Jandová v knize Život s narcisem.
Filmem, který osciluje na hraně archetypu pravého a nepravého krále je Coppolův Kmotr. Starý Kmotr (Marlon Brando) ještě udrží spojení s ryzím archetypem krále (udrží semknutou láskyplnou rodinu, uchová si srdce, vládne jako moudrý Hospodář). Nový Kmotr (Al Pacino) se však čím dál víc propadá směrem k Luciferovi. Moc si udrží, ale o rodinu (srdce, ženu, děti) přichází. Nepomůže mu ani jméno slunečního anděla (Michael), ani královské příjmení (Corleone / lví srdce). Kmotr je však prodchnut též archetypem Pluta (pána podsvětí, síla autenticity a transformace), který je zase nutno odlišit od Lucifera. Pohybujeme se na překryvu těchto archetypálních sil.
*
Král odchází poslední. Když všechny svíce zhasly. Když dokonáno jest. Ukončuje slavnost. Do té doby drží pole. Je.
Kral sjednocuje svým srdcem. Svým srdcem se dotyká vašeho srdce. Král má v srdci unikátní kvalitu: volání, které povolává. Celé pole se semkne v jednotný šik a hradbu. Tisíce mužů pak jedná jako jeden muž. Všechny paže pak patří jednomu muži a to je jejich král. To je svornost. V časech smíru si jde zase každý po svých. Všem stačí vědět, že král někde Je.
"Král je", bzučí oddaně a láskyplně všechny včely: dcery, matky a chůvičky květů, malých sluncí. Lidské jeptišky je po staletí napodobují uctíváním velkého slunce - Krista. Ale včely zbožně slouží a starají se o vše, dávno než přišel člověk.
Je-li král na svém místě, víte, že je a bude dobře. Je-li král na svém místě, vše přetéká hojností. Sýpky jsou plné, zvířatům se rodí bujně mladé. Jakoby všemu bylo požehnáno božským zdrojem plodnosti. Slunce skryté ve všem. V každé buňce, v každém dítěti, v každé jiskře odletující od ohně, v každém zrnku pylu. Se vznáší zlato. Život plodí život, který plodí život. Život, který nikdy nekončí.
Na tom je člověku dána účast.
V štěbetání ptáků, cvrkotu hmyzu, ve východu slunce, v slunečním svitu mezi stromy. Král je. Král přichází. Král je pán lesa. Je to jelen. Je to medvěd. Je to divá zvěř. Král je stále tiše přítomen. Skloňte se a tančete v průvodu masek. Milujte se. Slavnost trvá. Ještě nezhasnuly všechny svíce.
A až bude král mrtev, ať žije král!
Ještě hoří váš plamen? Odkud plane?
*
Irena Kozelská: Jak voní muž na stohu ječmene
Richard Rohr: mužské archetypy
Žádné komentáře:
Okomentovat