Erich Fromm

Erich Fromm (1900-1980) je psychologem a filozofem na pomezí humanistické psychologie a neopsychoanalýzy, která přesouvá ohnisko pozornosti od fyziologických pudů směrem k sociálním determinantám, které svými tlaky utvářejí specifické lidské drama a zápas. (Člověk je na prvním místě tvorem vztahovým). Na jedné straně usiluje o svobodu a nezávislost, což vede k pocitům izolace a vykořenění - na druhé straně usiluje o pocit bezpečí a lidské sounáležitosti. Člověk se tak ocitá ve věčném konfliktu mezi svobodou a bezpečím. 

Tomuto tématu se Fromm věnuje ve své slavné knize Únik ze svobody (Escape from Freedom). Unést svou svobodu je těžký úkol, protože čím více svobody chceme mít, tím větší musíme unést zodpovědnost. Svobodný člověk musí v každém okamžiku volit, riskovat a zvažovat důsledky svých voleb, což je spojeno s pocity úzkosti a nejistoty (tak praví existencialismus). 

Proto, ačkoliv by vám to většina lidí nikdy nepřiznala, usilují lidé především o to, aby se své svobody nějak zbavili, aby svou odpovědnost delegovali na někoho či něco jiného - podvědomě si organizují život tak, aby unikli od své svobody.

Jsou tři základní strategie úniku ze svobody:

1. Autoritářství. Člověk své původně jedinečné Já spojí s něčím silným mimo sebe.

• V masochistické formě odevzdává svému partnerovi či jiné mocné osobě (vůdci či instituci) svou sílu a odpovědnost, stává se závislým, submisivním a bezmocným. Deleguje odpovědnost za svůj jedinečný život na druhého, aby nemusel sám za sebe nést svou svobodu a existenciální nejistotu. (Patří sem i členové sekt a církví).

• V sadistické formě se naopak člověk snaží vykořisťovat, ovládat a kontrolovat druhé. Ani on nežije své jedinečné svobodné já, ale čerpá svůj pocit bezpečí a jistoty z mocenského postavení nad partnerem či jinými sobě podřízenými lidmi. (Pokud se v partnerském vztahu setkají oba typy, pak do sebe vlastně oba "úniky od svobody" zaklapnou jako klíč do zámku).

2. Konformita. Člověk své jednání podřídí obecně očekávaným sociálním normám - vzdává se své jedinečné osobnosti a způsobu nazírání světa, aby přijal obecně převládající model. Ten slouží jako maska, která mu má dodat pocit přijetí a oblíbenosti. Stává se konformním robotem plnícím své povinnosti, podobající se milionu ostatních, od nichž se však snaží vymezit nákupem např. značkového oblečení, čili si navléká "mimikry"originality, stejně jako miliony ostatních, stejně neoriginálních, existenčně znejistělých jedinců, kteří se takto navzájem na sebe snaží snaží zapůsobit a oslnit jeden druhého. Nekonformní jedince pak považují za černé ovce, méněcenná a okrajová individua, jimiž opovrhují nebo z nich mají strach. (Detailnější práce na téma konformity zde.)

3. Destruktivismus. Člověk sžíraný vnitřní strastí, odcizením, závistí či existenciální nejistotou uniká od těchto pocitů do destrukce. Ve jménu lásky či patriotismu (které mu slouží jako racionalizace) ničí životy, osudy a vztahy druhých lidí, z čehož čerpá určitý druh sadistického nebo nekrofilního uspokojení. Ale ani to jej nezbaví dále přetrvávajících sžíravých pocitů. (Fromm tyto tendence detailně popisuje u nacistických pohlavárů - Hitler, Himmler).

Tyto strategie jsou samozřejmě z větší části nevědomé. Na vědomé úrovni jsou "lakovány" pod nejrůznějšími pozlátky, kterými si je člověk omlouvá a zdůvodňuje. Jeho puzení k autentickému, jedinečnému životu a svobodě však stále tryská kdesi pod povrchem a nepřestává jej zneklidňovat. Důležité je, že ve všech třech únikových životních stylech člověk přichází o životní svobodu a nežije sám sebe. Tyto kvality prodal ve snaze o lacinější řešení svého životního zápasu.

Svobodný člověk si podle Fromma uchovává samostatnost a jedinečnost (integritu), přičemž je schopen zažívat jednotu a souznění s blízkými lidmi (intimitu). Navenek se projevuje aktivně a spontánně, jeho vnitřní dítě nebylo utlačeno zvnějšku vnucenými konvencemi, příkazy a zákazy. Daří se mu v životě harmonicky vyvážit lásku a práci, aniž by ani v jednom z obého obětoval svou individualitu: v lásce i práci projevuje své jedinečné já a tuto svobodu a integritu je připraven si kdykoli bránit.

Pět sociálních typů

První typ charakteru označuje Fromm jako produktivní, zbylé 4 jako neproduktivní charaktery (sociálně nic negenerují, spíše si "berou" od druhých). V praxi se tyto typy v člověku mísí.

1. Produktivní typ. Daří se mu harmonicky skloubit následující triádu:

1. nezávislost: spontaneita, smysl pro vlastní jedinečnost
2. láska: miluje život a lidi (biofilie oproti nekrofilii), péče, používané vědomosti a ohleduplnost směrem k druhým
3. produktivita: tvořivost, práce jako prostředek sebevyjádření, nejen kvůli materiálnímu zabezpečení

Neproduktivní typy:

2. Receptivní typ. Pasivní, odevzdaný člověk, věřící, že vše dobré se nalézá jaksi mimo něj. Spíše pohodlně vyčkává, co mu život přinese. Bez vnější podpory není schopen akce a rozhodnosti. Raději se spokojí s tím, že je milován, než aby sám miloval. Může být lehkověrný, idealistický a optimistický. 

Motto: "Spokojeně si život provegetovat." Metafora: Nakládaná okurka, Koťátko.

3. Vykořisťující typ. Věří, že vše si od druhých musí mazaně a šikovně "získat" či "vyrvat", vymoci silou: ať už jde o lásku, prostředky či nápady (myšlenky) druhých. Je agresivní, egocentrický, prohnaný, manipulativní. Z pozitivních kvalit lze zmínit sebedůvěru, hrdost a impulzivitu. 

Motto: "Co bych z toho moh' vytřískat." "Vydojím, co se dá." Metafora: Kudlanka, Žralok.

4. Hromadící typ. Snaží se akumulovat hmotné prostředky, moc a lásku. Dívají se spíše do minulosti, jsou konzervativní, odmítají cokoli nového (změny). Rigidní, tvrdohlaví, podezíraví; na druhé straně věrní, opatrní, rezervovaní. (Freudův tzv. anální typ).

Motto: "Hamty, hamty, ať mám víc než tamty." Metafora: Křeček.

5. Tržní (marketingový) typ. Pojímají své já jako svého druhu zboží, produkt, který lze směnit ve stylu "něco za něco". Pečlivě udržují svůj zevnějšek a potřebné známosti a vlivné kontakty. Projevují jen ty vlastnosti, které se jim vzhledem k dané situaci a člověku právě vyplatí, zahrají to, co od nich druhý očekává. Jsou oportunističtí, netaktní, někdy hýřiví a marnotratní, přitom bezcílní; na druhé straně jsou otevření, velkorysí a zvědaví. 

Motto: "Jsem tím, čím mě chceš mít." "Když ty mě, tak já tobě." Metafora: Chameleon, Kočka.

Erich Fromm: Strach ze svobody. Naše vojsko, 1993

Oldřich Mikšík: Psychologické teorie osobnosti. Karolinum, 2007