Typologie deseti potencí traumatizovanosti (T10) - Spirální architektura traumatu

Úvod

S přáteli jsme vytvořili typologii, která nám pomáhá orientovat se na naší cestě léčení. V tomto článku přinášíme její první skicu.

Doufáme, že výsledek naší práce pomůže i dalším "hledajícím" v procesu uzdravování a vnitřní proměny. Sdílíme, co nám cestou "spadlo za klobouk", jak jsme dostali, tak předáváme. Sdílíme první povědomí o jakési "matrici", aniž bychom ji zatím uměli popsat v její velikosti a detailnosti. 

Jedná se o autorské dílo Ivy Voldánové a Vojtěcha Frančeho, dvou přátel, kteří spolupracují jako terapeutický tým. 

Používáme ji k pochopení celých vnitřních "kontinentů" pozoruhodných postav. Mnoho jsme si "užili" se svými Osmičkami až Desítkami, které jsme již zahrnuli hektolitry lásky, abychom tyto temné výhonky bytí proměnili v alchymické zlato. Typologie se rodila v příběhu jednoho roku (2022/23) dramatických procesů a stále nám ještě "kvete pod rukama" a vyvíjí se jako sad živoucích stromů. Děkuji všem přátelům za společné úsilí a práci a neutuchající podporu.

Speciální poděkování Ireně Kozelské za spolutvoření klíčových vět v názvu typu.

Právě vzniká facebooková skupina na vytváření této typologie. Pojďte do toho s námi. https://www.facebook.com/groups/237928502335969/?ref=share

Potence traumatizovanosti

Pojem potence traumatizovanosti poukazuje na intenzitu a sílu, s kterou trauma nevědomě působí, ale i na skrytý poklad moudrosti a poznání hloubky života, v které trauma můžeme, ale nemusíme během života proměnit (mrva, nigredo). Své traumatické vrstvy si můžeme, ale nemusíme zvědomit. Trauma můžeme vnímat jako skrytý dar. Jako potenciální úrodu. Jako pomyslné zakopané hřivny.  Záleží, jak s nimi naložíme. 

Žádný z deseti stupňů potence traumatizovanosti není "špatně". Všechny jsou potřebné a přirozené a projevuje se skrze ně barevnost, hloubka a mnohotvárnost života. (Přičemž trauma není věc pouze lidská, trauma je něco, co se děje v celé přírodě.)

Potence traumatizovanosti také odráží velikost traumatického náboje uvnitř psychiky.

Velký náboj znamená silný životní pohon, dynamiku, třeskuté pnutí uvnitř hlavně revolveru, které v nás neustále koluje, motivuje nás něčeho dosahovat. Čím vyšší potence traumatizace, tím větší míra vnitřní tenze, tlaku, ale tím i vyšší stupeň motivovanosti, síly a intenzity. Velké plány, vize, sny a ambice. Čím vyšší stupeň potence, tím vyšší imperativ "musíš" / "nesmíš"! Velký náboj znamená hodně vykřičníků !!!

Míra tlaku ve "vnitřním potrubí" po spirále směrem ke středu postupně klesá. 

Malý náboj znamená klidnější proudění "paliva v potrubí", menší spěch a potřebu něčeho dosahovat nebo něco měnit. Jsme více spokojení s tím, jak věci jsou, jací jsme my a lidé kolem nás. Více vnímáme a oceňujeme, co je, jací jsme a jací jsou druzí lidé. Hodnotné je to, co už je. Ne to, co by mělo být jako na vyšších stupních traumatizace.

Nižší stupně se budou vyznačovat pocitem pohody, klidu, lásky k sobě i druhým, kvalitnějším vztahováním se, schopností lépe být v intimním a vřelém lidském kontaktu. Převažuje více naladění "mohu" a "nemusím". 

S malým nábojem uvnitř psychiky mi bude potěšením vás dlouze držet za ruce a dlouze se vám dívat do očí, vnímat každý váš detail a ocenit ho. 

S velkým nábojem nebudu pro něco takového mít kapacitu. Budu vnitřní tenzí (jako kulomet) dynamicky poháněn "udělat" náš kontakt co nejrychleji (ta-ta-ta, sek-sek), aby už to bylo za námi (!), aby mi zbylo více času na to velké: na práci, vydělávání peněz, principy a dosahování velkých cílů. Budou mě od vás oddělovat také větší pláty pancíře - emočního krunýře. Budu vybaven spíše pro bitvu, než pro láskyplný kontakt.

Obojí je samozřejmě v pořádku. Velké (epické) i malé (hobití) k nám patří.

Ale vzpomeňte si, co jste od svých rodičů potřebovali, když jste byli malí. 

Předpokládejme, že lidem na nižším stupni potence traumatizace se dostalo láskyplnější a všestranně podpůrnějšího rodinného prostředí, které přiléhavěji vycházelo vstříc jejich vývojovým potřebám. / Zatímco lidem na vyšším stupni traumatizace se něčeho takového naopak dostalo méně: byli vystaveni permanentnímu tlaku vyplývajícího z vysoce nabité psychiky jejich rodičů, která měla málo kapacity vnímat to nejprostší a blízké a slastné spolu. Narodili se rodičům, kteří se sice snažili, jak mohli, ale neměli psychickou kapacitu vytvářet blízkost: dlouze a šťastně se těšit z objetí, hlazení, dotyků, slov, příběhů a pohledů.

Dobrá zpráva: integrací traumatu a sestupem po spirále dolů a do středu na nižší stupně potence traumatizace se vaše psychická kapacita zvyšuje! Roste vaše schopnost zažívat blízkost, radovat se z toho, co je, slastně být se sebou i druhými, všechno oceňovat, jaké už je: tedy milovat, být sami sebou a být láskou. Roste živost, autenticita, citlivost a zářivost! Jsme to více a více právě my ve své unikátnosti. Roste také kapacita rychleji integrovat další traumatické vrstvy (schopnost poradit si s těžšími a vážnějšími vrstvami zranění). Prostor vědomí se zvětšuje a lépe pojímá jakékoliv obsahy. Dostavuje se hluboký a přirozený klid, kam se jakoby vejde "vše co je". 

Klesání po spirále

Tuto typologii můžeme použít tak, že budeme každý stupeň potence traumatizovanosti (T = 1..10) připisovat převládajícímu naladění každého člověka, jakési jeho momentální "skupenství", na kterém se organizuje jeho psychika, přičemž předpokládejme, že během procesu léčení nebo přirozeným životním zráním či silnými zážitky (kdy se například uzavírá nějaká zásadní životní lekce), muže docházet k spontánnímu přerodu na stupeň nižší, kdy se psychický celek přeorganizuje na jiném základě - dojde ke "změně skupenství", což se projeví jako kvalitativně jiný stupeň prožívání sebe sama, vztahů a celé reality. (Můžete si představit amfiteátr o desíti řadách. Z každé řady budete mít jiný výhled na herce, diváky i krajinu). Na novém stupni se pak psychika postupně usazuje a stabilizuje, člověk jakoby do tohoto patra "vrůstá", zabydluje se zde. (Je něco jiného, když se člověk do "mangově šťavnaté" vrstvy 3 narodí, anebo je v ní teprve pár měsíců).

Nám se tyto stupně objevily jako schůdky pomyslného schodiště, jako stupně  fibonacciho spirály. V tomto článku sdílíme naši životní zkušenost a použijeme postavy z Pána prstenů jako názorné příklady naší typologie.

Během naší vnitřní práce jsme zároveň objevili, že T stupněm (1..10) můžeme též charakterizovat libovolnou vnitřní postavu (komplex, ostrov či kontinent, kterých jsou desítky až stovky!) a tím lépe pochopit její strukturu, kvalitu a náboj; neboť tato stupnice není jen kvantitativní (sestup po spirále léčení směrem k větší míře zdraví), ale i kvalitativní: každý stupeň lze přirovnat k samostatnému archetypu - sněhové vločce s jinou strukturou. 

Psychika každého z nás se tedy organizuje na jednom ze stupňů potence traumatizovanosti (T = 1..10), kde má své těžiště (to je náš typ), ale kolem něho můžeme najít mnoho malých teček, ostrůvků (vnitřních postav), které mají stupeň vlastní. Jsou to odštěpené komplexy, vrstvy, stíny nebo traumatizované podosobnosti, vzniklé buď na dlouhodobého nenaplnění vývojových potřeb (frustrace) nebo na základě psychického šoku. Tyto části si jedou své vlastní algoritmy navzdory našemu self. Z hlubin podvědomí pak ovlivňují naše prožívání a rozhodování, i když o nich nemáme tušení. I tyto postavy lze charakterizovat potencí traumatizovanosti. Mají svou naléhavost, urputnost, sílu a agendu: charakteristický energetický náboj (1..10). Existují jako neviditelní žraloci v hlubinách - či spíše kdysi zbídačelé a opuštěné malé děti stále kdesi vnitřně putující podél naší vědomé životní cesty, volající po naší pozornosti a lásce. (Vynořují se blíže vědomí například při retraumatizující události). Těmto částem můžeme nabídnout lásku a znovu je připojit k našemu já. Vlijí se pak jako říčka do naší hlavní řeky a zažívají úlevu a osvobození. (Integrace).

Během celoživotního vývoje a zrání může (ale nemusí) docházet ke změně typu. Při každé metamorfóze z vyššího stupně na nižší (9 - 8 nebo 8 - 7) dochází k opuštění určité struktury a přeladění na strukturu jiného typu. Opustit jeden stupeň - a přerodit se níže: toť jakýsi "hack" (dosavadního algoritmu), toť jakýsi zázrak. Dostáváme tak dynamický sled archetypů (10 - 1), jakýsi filmový slajd probíhající alchymické celoživotní proměny. 

Každý z deseti stupňů potence traumatizovanosti představuje zastávku na naší cestě k individuaci a psychické celosti. Tvoří samostatný archetyp, který nacházíme fraktálově přítomný v naší duši i duši světa. 

Navíc psychiku každého člověka si můžeme představit jako "vibrující" na každé vrstvě 1-10 s různou mírou intenzity. Potenciální diagram, může vypadat takto: 3% - 10, 8% - 9, 6% - 8, 34% - 7, 25% - 6, 11% - 5 atd. Tohoto člověka pak zjednodušeně v daném čase pojímáme jako typ 7,  přestože vlastně "vibruje" tak trochu na všech vrstvách. 

Jak potenci traumatizovanosti měříme?

Ke zjištění stupně traumatizovanosti (T = 1..10) používáme kineziologický svalový test. Můžeme se ptát na výchozí stupeň traumatizovanosti, či aktuální vývojový stav. (C. G. Jung nám například vychází (8 - 2): tzn. jeho výchozí konfigurace je struktura číslo 8, nicméně v okamžiku smrti je většina jeho psychiky organizována na stupni 2.) Takový celoživotní posun je však zcela výjimečný!

Podle našich měření u zhruba poloviny populace v ČR nedochází za celý život k žádnému posunu (změně skupenství). Cca 40% se během života posune o 1 stupeň a zbytek (méně než 10%) se posune až o 2 stupně či více.

-

Přehled deseti potencí psychické traumatizovanosti v sestupné spirále

10. Desítka: "Překonám všechny tvoje představy!" 

(V nejděsivějším i nejslibnějším smyslu. Představte si, jak to řiká Sauron nebo Galadriel, která si právě nasadila prsten!)

Ztracená duše / Neživý - nemrtvý a další anomálie na hranici bytí a nebytí, života a smrti / Nezničitelnost, neprůstřelnost ale i nevyléčitelnost / Nemožnost dotknout se traumatického obsahu a neschopnost celé téma jakkoli reflektovat / svůdnost i hrůznost psychopata v rukavičkách, absolutní depersonalizace a odlidštění / Mechanodroidi, roboti, hmyzí entity, napichující drony a další matrixo-obludy / Sauron, Glum (na konci své cesty), celá devítka Nazgulů (přízraků), armáda nemrtvých (vedených Aragornem), Balrog,  Prsten samotný jako "charakter" (!)

Desítka má trauma totálně zapouzdřené, což je forma boží milosti, protože traumatická bolest, pokud by se uvolnila, by pro daného jedince byla zcela neúnosná, dezintegrující. Desítka je svým způsobem zcela "slepá" pokud jde o své trauma a praktická rada pro okolí zde zní: nevysvětlovat, ze slepoty neprobouzet, neotvírat oči, odejít, nechat u cesty. / Empatické a záchranářské typy zde mohou zahučet přímo do jícnu sopky - a sopka se ani nepohne. 

Respektovat tento úděl (!) Má své místo ve stvoření světa. (Gandalf by se z šedivého nestal bílým, kdyby nepoznal Balroga.) Je to mysterion, tajemství, těžko prosvítitelné světlem rozumu. Hodí se sem slovo hagios označující svaté a ohavné zároveň (hříčky stvořitele, božské šílení, nelidství). Představte si mrazení, když k vám do světnice vkročí polednice (!)

(Double-mind / Split-) Struktura se zde často vyznačuje zářivě bílou svádivě dokonalou polevou (personou) na jedné straně - a na druhé straně brutální mocenskou temnotou, která operuje na nevědomé, nereflektované rovině (odštěpený Stín). / Neschopnost to zde reflektovat je strukturální a bytostná a chrání před psychickým kolapsem! / Zacyklenost do programu nemá řešení. / Dokonce i při koňské dávce psychedelik nemůže dojít k průlomu (náhledu)!!! (Tak kvalitní jsou zde ego obrany, firewall je nastaven na stupeň 10!) / Stupně traumatizace jsou vlastně stupněm firewallu (necítění, odpojení). Stupněm hroší kůže. Desítkovou nelze proříznout.

Nad Sauronem se nedá vyhrát mocí, leda bychom se jím sami stali. 

"Desítka zpravidla "neví", že je desítka. Nevidí a neprožívá tu "desítkovost". Tu žije její okolí. A v okolí taky desítka vidí zdroj svého nepohodlí. Desítka fakticky nemá žádnou motivaci dostávat se z desítky. Tu má její okolí. To chce, aby byla "jiná". Desítka může tuhle snahu druhých vnímat velmi úkorně. Ona nemá problém. Ti ostatní jsou problém." (Stefanie Michael)

U Desítek, jakožto vnitřních postav, jsme se naučili nabídnout těmto postavám milostiplnou smrt (odchod do nebytí, "fofrem do nebíčka", tak jako to nabízí armádě nemrtvých Aragorn, pokud splní svůj úkol); pro ně je to vysvobození z neúnosně zmučené a strastiplné existence, protože tyto části jsou neintegrovatelné. (Rozpornost vnitřních motivů a stavů je neřešitelná a neléčitelná. Extrémní tenze připomíná kvílení Nazgula. Nám trvalo dlouhou dobu, než jsme tuto skutečnost nevyléčitelnosti plně uznali. - Lekce přijetí věcí, které nejde ovlivnit.)

Teprve od od devítky (viz níže) se otvírá možnost své trauma nahlédnout a něco s tím udělat (možnost integrace).

Testovací otázka: myslíte si, že Sauron sám sebe vnímá jako temného? Ano? Pak prosím přečíst znovu.

Na závěr si zopakujme mordorský šepot ohnivého písma vládnoucího Prstenu:

"Aš nazg durbatulûk, aš nazg gimbatul, aš nazg thrakatulûk, agh burzum-iši krimpatul."

"Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže."

Kde thrak- znamená přivést silou, stáhnout (jako psa na obojek) a krimp- spoutat, čili mordorský nátisk je víc bdsm kruto-krotitelský. Kroutí vám ruce síla, které nelze oponovat, pro kterou jste míň než nic. To je síla Desítky.

Esence Desítky: Neviditelná hrůza a závratné podmanění omamným příslibem, které nepojme žádný obraz ani tvar

9. Devítka: "Nehladovím." 

Vlčí dítě / Dítě ulice 

Naladění: Snažím se přežít a každý den, kdy přežiji, slavím jako vítězství / Nedůvěra, ohrožení 

Instinktivní síla nebo naopak mentalita oběti, které není pomoci, resp. obojí v jakési ambivalentní dyádě: protiklad hustoty a slabosti, moci a bezmoci, pozdní dětskosti a předčasné dospělosti /  Obrovský vnitřní tlak a tenze, ohromná nutkavost spojená s "mindfuckem" (utrpení ústící v šílenou zamotanost, která nejde logicky rozplést), svíravost až křečovitost - ruka, které nelze vyrvat prsten / Pohyb ve stínové zóně na okraji společnosti / Hluboko uvnitř pocity zavržení a znehodnocení ("nejsem ok") / silně narušené (znehodnocené) Self / Toxický stud / Nevím, kdo jsem, neustále zpochybňuji nebo vylepšuji své já. 

Vnitřní stavy se mohou podobat Desítce, ale už to zde mohu nahlédnout. Devítka je vlastně Desítka, která už reflektuje své mechanismy (což je však markantní rozdíl).  Desítka je ještě neživá / nemrtvá, zatímco Devítka je živá, ale jakoby ne zcela lidská, jakoby pralesní nebo zvířecí. Je zde jakási prapůvodní divokost života bez servítek. Blízkost nevědomému, vědomí těsně nad hladinou řeky nevědomí, které ještě "větří proudy," než povstalo vědomé jáství / Život sám (id /"to") se zde dere o přežití, navzdory tomu, že struktura osobnosti (ego) má obrovské trhliny; tráva která roztrhne beton; pařát staré vrby, který vás sevře a nepustí (dokud jí nezazpívá Tom Bombadil). 

Kafkova Proměna / hmyzí entity, štíři / drápy, trny, šlahouny / to nestravitelně tvrdé, co všechno přežije a nemá žádné "měkké záhyby" / trnky, chuť hořkokyselá, trpká, zadržující vláhu / energie jako prásknutí bičem / síla vycházející z absolutního vzdoru a opozice / upíři a Dracula.

Jak jako Devítka prožívám? Svět a vztahy vyhodnocuji jako ohrožující nebo dočasně uzavírám pragmatické aliance s podobně naladěnými dětmi ulice (gang, smečka, mafie) nebo vytvářím toxicky symbiotické partnerství (např. s archetypálním "únoscem", "pánem" či "obětí"), kde jsou nevědomé mocenské provazby / sexualita může být používána jako nástroj přežití, moci či k získání citové vazby skrze "nabídnutí svého těla" (typická prostituka skóruje na 9 a typický pasák na 8) / štvanec na útěku / o jiném způsobu naladění a bytí nemám ani potuchy a jsou to pro mě bizarní zkazky z "jiného světa" (není zde uvědomění, že by šlo žít jinak, než jako každodenní boj o přežití, dokonce může být na tento způsob života návyk - jako když sbíráme skóre ve videohře)

Skřeti, Gríma Červivec, Glum (9 - 10) na začátku své cesty (ano, Prsten způsobuje opačný pohyb po spirále směrem k Desítce) // zkuste si představit jejich výraz, pokud jim Gandalf nabídne "vyléčení" ("Z čeho?")

Existuje zde několik podtypů: 

a) agresivní (vlk - mocenská část je viditelná, persona je naopak nevyvinutá: jedinec se díky tomu ocitá na okraji společnosti / vězení, gang, galérka, Sherwood, loď bláznů, psychiatrická léčebna)

b) přizpůsobený (vlčí dítě v rouše beránčím - funkční persona zakrývá mocenskou čast a umožňuje navenek sociální adaptaci / může zde být ostré rozštěpení na světlou a temnou vrstvu jako u Desítky / filmový Glum nám dobře ukazuje vnitřně konfliktní monolog mezi odštěpenými částmi)

c) potlačený (naopak nemůže projevit spontánní potřeby, libido a agresivní emoce, nemůže "chtít" / antivlk či beránek / mocenská část je potlačena, jedinec se adaptuje, ale autentické jádro je "zamčeno" uvnitř těla); tento typ vlastně esenci Devítky potlačí a otočí se naruby (tuto inverzi čili vlastně popření esenční traumatické energie, vůči níž se vědomé já snaží vymezit a zatlačit ji hlouběji do nevědomí a dovnitř těla, můžeme hypoteticky předpokládat i u jiných typů) / Inverznost, protiodpor vůči základnímu typu zřejmě vysvětluje ztrátu energie, utlumení, oslabení, ztrátu motivace 

Devítce může pomoci, pokud ji jiná, už více vyléčená devítka, hodí  "záchranné lano" a pozdvihne ji; k jiným typům (neznajícím zákony ulice / džungle ) mohou mít nedůvěru (ty nevíš, jaké to je, tak co mi budeš radit). Pokud se již Devítka dá do pohybu po spirále, může postupovat velmi rychle, neboť traumatický tlak a utrpení vytváří něco jako "raketový pohon". To je skrytý dar vysokých stupňů traumatizace. Vysoký stupeň motivovanosti, životní hloubky a znalosti všech odstínů lidského (ne)vědomí. Jestli někdo prošel všemi pekly a prolezl všemi kanály, tak je to Devítka. 

Devítkám jako vnitřním postavám pokládáme při léčení otázku, zda si přejí žít a chtějí se integrovat - nebo chtějí raději už "do nebíčka"? (Mnohé šíleně trpící Devítky v nás už chtějí raději odejít. Jejich peklo je strašlivé. Vizualizujeme si např.  Panenku Marii, jak si je odebírá. S blaženou úlevou pak odcházejí.) Jiným Devítkám tato otázka zvýší naopak chuť do života a vitální touhu připojit se k nám. 

Jako příklady slavných Devítek uvádíme Marilyn Monroe (9 - 9) a Teal Swan (9 - 1).

Pro video prosím zde: https://youtu.be/I9yCAK5Ygx8 

(Dead can dance: Persephone)

Esence Devítky: Síla přežití a Odporu 

8. Osmička: "Sednete si na prdel." 

Identifikace s božskou silou (archetypem) (jako reakce na obrovské traumatické zranění) / Moc a nadvláda jako hlavní motiv / Fanatik / Silný a urputně naléhavý jedinec s charismatem budící fascinaci davu, neboť disponuje neotřesitelnou jistotou na základě identifikace s božskou silou / hranice psychózy / zde se rodí plejáda výrazných (politických a duchovních) vůdců a geniálně-démonických umělců, kteří mohou postrádat "lidský rozměr" a mají závažné potíže v mezilidských vztazích / jeho bytí se obrací na tribunu, k mase "nul" "tam dole" / postavy reformátorů, inkvizitorů, géniů a rebelů, kteří "vědí", disponují "božskou mocí a věděním", pohybují se brilantně v "božských systémech" (archetypálních řádech a vznešených principech / geometriích), ale je pro ně obtížné ne-li nemožné odhalit lidskou tvář, křehkost a zranitelnost / budí fascinaci a následování u typů 6 a 9. / trauma zde není reflektováno, protože by narušovalo (sebe-) vědomí síly a božskosti.

Saruman, Boromir, pro než je Prsten "must have"  / skřetí velitelé // [ zkuste si představit jejich výraz, pokud je chcete upozornit, že jednají na základě traumatu (!) ]

Geniální umělci tvořící z potence (skryté síly a intenzity) traumatu: Pablo Picasso, Paul Gauguin, ale i umělci schopní jakoby dát své ego (včetně traumatu) stranou, aby nerušili božský proces tvoření: František Kupka nebo Josef Sudek. Z filozofů sálá osmičková energie z Fridricha Nietzscheho. Jako příklad ženy umělkyň uvádíme Věru Špinarovou, Toyen, Sofii Loren a Boženu Němcovou (8 - 5) / která musela během svého života projít obrovskou proměnou (!) 

Skrze Osmičku se setkáváme s démonickým i božským pólem existence. 

Sociologické okénko. Na Osmičku nám skóruje nejčastější obyvatel věznic v ČR (zatímco policista, soudce a učitel na Šestku). Jak nám trauma vytváří sociální vrstvy by bylo (snad jednou) na samostatnou knihu. Zdá se ale, že normativní Šestka "uklízí" neúspěšné Osmičky a Devítky na okraj společnosti, přičemž je doposud málo reflektováno, jak moc se na tom podílí psychické zranění (na obou koncích právního systému). Vyšší podíl Devítek najdeme například mezi prostitutkami a narkomany: Devítka má velmi ztíženou možnost se sociálně adaptovat. Ústavou zajištěná rovná práva a přesvědčení, že vše je otázkou vůle a snahy, jsou tváří v tvář poznání, jak mocně nás ovlivňuje trauma, přinejmenším sporné koncepty.

Osmičky jako vnitřní postavy jsou silné a neústupné. Husté až na dřeň. Jediná dokáže jako Sparťan zastavit celou armádu. Mají však zájem o integraci, o připojení k já: touží po životě. 

Esence Osmičky: Síla, Moc, Titánskost, Intenzita a Impresivnost

7. "Naplňuji."

Identifikace s velkou životní misí / Žiji pro epickou misi, velký příběh, skrze nějž zažívám pocit smyslu, přesahu a důležitosti / pocity výjimečnosti a odlišnosti od většiny / časté je zasvěcení vědě, ezoterice (výzkumu) nebo politice. Život Sedmička chápe jako naplňování velkého projektu, jako stavbu katedrály s hlubokým smyslem. Pouhé "jen být" a sedět se založenýma rukama se mu jeví málo. Traumatický náboj jej pohání vyrazit na velkou misi. Sedmička může být fascinována mnoha nosnými tématy, které ji energizují a ona energizuje druhé. Za něčím si jde a její já za tím vlaje jako prapor. Je ve službě většímu. Stejně jako Osmičce ji obyčejný život nestačí. Musí zde být něco víc! 

Kdyby Osmička byla fanatický Conquistador, tak Sedmička by byla misionář a badatel, co jí jde v patách a zapisuje v úžasu nové druhy rostlin a živočichů. Kdyby Osmička byla průlomovým umělcem, tak by Sedmička byla jejím brilantním uměleckým kritikem (z pohledu Osmičky samozřejmě slabomyslným pisálkem, který není hoden Mistra s jeho tvůrčí potencí). / Všechny typy od Osmičky do Pětky se dívají na tu nižší s pohrdnutím: Sedmička hledí na Šestku jako na příliš obyčejnou [Denethor (7) - Faramir (6)]; Šestka hledí na Pětku jako na nezodpovědnou a utrženou že řetězu; Pětka hledí na Čtyřku jako na příliš vyměklou. Teprve až pokročením o stupeň níže člověk docení kvality, kterými dříve pohrdal. 

Bytí je u Sedmičky staženo z těla a emocí (kde jsou hluboké traumatické víry) směrem do hlavy a intelektu ("jasný v hlavě"), odkud se z hlubinně rebelské (o)pozice demaskuje povaha světa se všemi jeho rafinovanými záhyby / Sedmička je střízlivá, vážná; pochybuje, polemizuje; uvědomuje si mnoho možností a "protipravd" zároveň (Descartovo "myslím, tedy jsem") / člověk vážně a hluboce "hledající" / člověk expertních znalostí / vůdčí jedinec či dokonce politik na "velké misi" schopný vést argumentačně vyzrálou diskuzi (kde politik 8 ještě nediskutuje, ale demagogicky "hřímá") / hloubka traumatu otevírá pochopení hloubky života v jeho nesamozřejmosti a paradoxech / stupeň traumatické zátěže je vysoký, ale zde už reflektovatelný (!) / sebereflexe je na vysoké úrovni (poctivě si vše u sebe diagnostikuje, což však zdaleka neznamená, že si to umí i vyléčit); též silná sebekritičnost, tudíž nedochází k psychotické inflaci ega jako u typu Osm (egodeismus): je zachován lidský rozměr; resp. typ Osm zde při sestupu po spirále dospívá k lidskosti a uvědomění si svých limitů, z mocného Čaroděje (8) se stává pouhý (daleko méně nápadný) Chodec:

Aragorn, Bilbo; stínové vlastnosti demonstruje tragický správce Gondoru Denethor (ztráta víry napínající plachty a propadnutí sžíravé skepsi)

Gábor Maté (7 - 2), Stanislav Groff (7 - 2), T. G. Masaryk (7 - 6), Milada Horáková (7 - 7) / Vidíme, že navzdory posunům zůstává člověk čímsi věrný své základní vrstvě. Maté nebo Groff mají tah k velké misi (7), která pokračuje, navzdory tomu, že se už ve svém vývoji prožívají v daleko uvolněnější psychické vrstvě (2). Dělí se o své skryté poklady potence Sedm.

Sedmičky jako vnitřní postavy jsou méně urputné než Osmičky a dá se s nimi o trochu lépe domluvit. Typické ladění je melancholie, smutek a tíže přehozená přes rameno jakoby nic gestem stoického inteligenta.

Esence Sedmičky: Fokus a Mise

6. "Plním." 

(Ale nemohu ještě být. - Tento dovětek si nyní prosím připojte ke všem stupňům výše).

Pozitivní kvality: služba a loajalita, objektivita, dobře zvládnuté praktické fungování, organizační schopnosti, realismus a přijímání reality / přijetí a nastavování sociálních norem / úcta k předkům a rodičům, úcta k tradicím / zakořenění / solidnost, robustnost, pevnost. 

Nepřiznané nitro: uvnitř cítím pocity méněcennosti a nejistoty ohledně svého já. Doufám, že to navenek nikdo nepozná. Přemýšlím, jak to zařídit? Necítím své nitro (subjektivitu), ale nevím, že necítím, a proto nemám o co opřít své sebevědomí (není zde pocit mimořádnosti jako u 7 a 8 s jejich vnitřními démony). Připadá mi, že ostatní sebevědomí a autenticitu mají, kdežto já si připadám jako outsider. Jako dítě jsem byl přehlížený, moc mě rodiče neměli rádi. Nejsem jimi potvrzený. Ani mě nemilují, ani mě nezavrhují, spíš si mě nevšímají. Nevím, pro co žít. Jsem ten obyčejný: nýmand. Závidím těm "hustým", "mimořádným".

V reakci na to chci být vzorný. Jdu do kostela, modlím se a prosím Boha, aby mě schválil. Typ vzorného chlapce / dívky. / Potřebuji schválit, že jsem dobrý. (Autoritou, kamarády, partnerem). Kdo mě schválí, za tím jdu. / Neumím být sám. Pro sebe jsem nikým. Potřebuji sebepotvrzení komunitou. Jsem stádní zvířátko.

Plním roli / Jsem vzorný, dobrý a tradiční [otec, matka, manžel, pracovník, občan, voják, policista, soudce, učitelka, student...]. Toto plnění role (na 150%) mi dává smysl, mám pro co žít. Motivace je hnána úzkostí a stressem, který pak přenáším na své děti - ti by měli také plnit roli vzorňáčků ("seď vzorně", "nevrť se" + pohlavek). Strašně dobře to myslím (jakoby zbožně), ale jak nemám svůj střed, tak se mi to nedaří.

Identifikace s Personou a neschopnost nahlédnout, že bych mohl být víc, než tato role. / Identifikace s algoritmy (programy / introjekty)  

Totální nevědomost ohledně svého stínu. Své démony rozhodně nechci vidět (!) Ty ke zbožnému chlapci / dívce nepatří - fuj to jsem se lekl (!) / Trauma ani temnota není reflektována (kdežto 7 a 8 z toho "vaří" své charisma). / Šok z nahlédnutí, že bych měl nějakou temnotu se podobá výbuchu jaderné bomby a bylo by to u Šestky Koperníkovským obratem. Pokud bych pochopil jungovský stín (že ti, co mě iritují, jsem nějak já sám), tak dostanu infarkt (!) / Btw typický český jungián, buddhista či katolík je dle našich měření právě Šestka (vzorný stoupenec kultu, správce "jedné pravdy" - té jungiánské či té katolické, který houfně a církvotvorně obklopí charismatického vůdce mrtvého či živého, ať už o to on stojí nebo ne). / "Osmička pravdu zjevuje, Šestka pravdu spravuje". / Dále pak na Šestku skóruje typický český policista, soudce, úředník a učitelka. (Školský systém je u nás většinou šestkový. Samotné známkování je šestkový koncept.)

Ztotožnění s rolí je bráno jako automatické, normální a jediné správné a totéž je vyžadováno od ostatních / Nejistota a problémy s rozhodováním - kvůli odpojení od autentického Self - se řeší objektivním mechanickým algoritmem (autopilotem): "správně je to takto" / Nejčastější typ v populaci v ČR (cca 35%) a Německu / Nepochopení, že všichni mají subjektivní názor, ale naopak názor, že já mám objektivní pravdu a rozčílení, že druzí podle ní nejednají (!) [odtud nekonečné kovidové diskuzní války vedených z pozice "já mám pravdu"] / Obdivuje jistotu a sílu typu 8 [odtud dynamika "vzorných" Němců (6) a Hitlera (8)] / Nemá rád hloubavý typ 7, který vidí do jeho podvědomí. / Typ 6 miluje rituály.

Sestup ze Sedmičky do Šestky

Sedmička sestupující do Šestky možná odloží cosi z nekonečně rebelské originality a příjme cosi z šestkové konformity zjišťujíc, že se tím život neztížil, ale zlehčil, zklidnil, dosedl na zem. Došlo k úlevě. Jsme zas o něco více člověkem. A méně se vymezujeme "proti všem".

Člověk nesestupuje do Šestky s cílem stát se osobností typu Šest. Pokud si člověk uzdraví nějaké vrstvy v sobě, s láskou a podporou druhých, dojde k přeladění na nižší stupeň automaticky. Člověk přestane držet pozici izolované výjimečnosti (7) a dostane se mu přijetí komunitou,  místo ve světě,  jez k němu patří, najde svůj Kmen (6). Přechod ze 7 do 6 znamena nalézt své bratry. Být nalezen. Těmi svými.

V Pánu Prstenů: "většinoví" lidé a hobiti věrní typické charakteristice svého národa / z hlavních postav: Faramir, Stromovous a král Rohanu Theodén.

Sigmund Freud (6-4), J. R. R. Tolkien, Jaroslav Foglar // Věra Chytilová (patří sem avantgardní umělci, jakési Antišestky v Šestce, plně ztotožnění s rolí Umělce, často vystudování profesionální umělci) // Speciální Antišetskou uvnitř Šestky je Švejk.

Excelentně ztvárňuje šestkové typy v českých filmech Jaroslav Dušek. Náš šestkový svět promítnutý na Rakousko-Uhersko s láskou i humorem zrcadlí tvůrci z divadla Járy Cimrmanna. (Jaroslav Svěrák a Ladislav Smoljak jsou oba Čtyřky).

Vnitřní postavy na úrovni 6 je těžké rozeznat, protože jejich názor pokládáme za pravdu. Pokud si nějaká postava na úrovni 6 v nás myslí, že jsme zhřešili, tak jsme zhřešili. Je to fakt. Šestky jsou do nás vrostlé. (Postavy na úrovni 7 a výš vystupují z moře nevědomí více nápadně.) Šestka stojí až po uši v sudu hoven, ale ani ji nenapadne vylézt: negativní emoce jí nehýbe ke změně,  neboť daný emoční stav je "normalizován", ohodnocen jako žádoucí. (Na úrovní pět vás už emoce donutí vyskočit ze sudu!)

Esence Šestky: poctivost, robustnost, zakořeněnost, oddanost dávnému a tradičnímu. Ztotožnění s rolí (sešněrování) však vyvolává neurotické konflikty s autentičtějšími vrstvami.

5. "Jsem hodnotný a výjimečný."

Na tomto stupni dochází při sestupu z vyšších pater poprvé k validizaci Self: začínám vnímat svou sebehodnotu. Konečně mohu být! Pro předchozí stupeň Šestky je to vysvobození z role směrem k autentickému já (svléknutí košile / brnění). Šestka vystupuje z pocitu oběti (to oni / ti nahoře (!)) a přebírá odpovědnost za život do svých rukou: mám se tak, jak si to zařídím. / Rostoucí sebevědomí a kompetence.

Jedinci zde opouštějí mentalitu své komunity (kolektivní / kmenovou identitu), nacházejí sebe, začínají se cítit / Nalezení vlastního hrdinství a cesty k úspěchu.

Pětka nemusí mít pochopení a empatii pro typy Sedm a výš v tom smyslu, že nerozumí míře jejich traumatické zátěže a posuzuje je podle logiky "kdyby se více snažili, měli by se tak dobře jako já" (přecenění vůle). Pětka nemusí pociťovat vnitřní pnutí se svým traumatem něco dělat. Většina Pětek bude sociálně dobře adaptovaných: v práci se jim bude dařit a vztahy také nemusí být katastrofa, přestože zde má Pětka ještě své rezervy. Firewall na úrovni Pět jakoby nás nutil dívat se spíše před sebe - jako bychom seděli na kozlíku - místo vedle sebe. Pocit skvělosti nebo úspěchu může vztahovost nechávat na druhé koleji ("dobře nalubrikované ego úspěšnosti"). 

Bilbo na konci své cesty (7 - 5) / Frodo na začátku své cesty (5 - 3) / Gimli / Elrond / Eówyn

V seriálu Most sledujeme hospodského ze Severky: Edu, který se přerozuje z Šestky na Pětku (6 - 5). Jeho Šestka mu velí "mačisticky" pohrdat lidmi s odlišnou barvou pleti a odlišnou sexuální identitou; zatímco však jeho autentické Pětkové já přesně po něčem takovém touží (!): touží po Dáše (ženě, která byla dříve tělesně mužem). Takže aby Eda mohl v závěru seriálu říci Dáše "miluju tě", musí v průběhu seriálu bolestivě svléci starou šestkovou "hadí kůži" a přerodit se. Jelikož jsou u nás typy 6 a 5 nejčastější v populaci (6: 35%, 5: 25%), vystihuje seriál bravurně hlavní pnutí (drama) uvnitř české společnosti: opuštění kmenové identity. Znovu připomínáme Boženu Němcovou (8 - 5).

Esence Pětky: jsem hodnotný (i bez stejnokroje)

4. "Jsem v propojení s vámi."

Čtyřce se podařilo prolomit stín Pětky v podobě egocentrické orientace na úspěch, soběstačnost a nezávislost. Do popředí vystupuje zvýšené uvědomování si kvality vztahovosti. Zcitlivění, zklidnění, vřelost, otevřenost, vnímavost. Úspěšný podnikatel (Pětka) zjišťuje, že chce třeba trávit více času s rodinou a brát děti konečně na výlety (Čtyřka). Opouští model nezávislého úspěšného jedince, který musí nutkavě vyživovat pracovní proces. Firewall se sníží na čtyřku. Motor zpomaluje. Změknutí, dosednutí. Cesta z města. Maňána. (Určitě jste si už všimli, že se nám zde střídají vrstvy ztvrdnutí a změknutí).

Lidé, kteří dostanou čtyřku už do vínku, pocházejí spíše z relativně podpůrného rodinného prostředí a jejich traumatický náboj je menší, čímž je menší i jejích životní pnutí (motivační vektor / ambice / sebeprosazení). Jsou více spokojení sami se sebou a problémy silně traumatizovamých (7 a výše) už příliš nechápou. Zdá se, že berou "svět, jak je". Lehce. Neproblematicky. / Nicméně i zde mohou být a jsou vytěsněné psychické problémy, avšak Čtyřce může scházet dostatečná motivace je řešit - více se zde jede stylem "na pohodu", "jsem v pohodě", "buď taky v pohodě", "co pořád řešíš?") / Problémem může být právě neochota vidět problém. Pseudozen. Jít do konfrontace. Vyhrotit situaci. Zatočit na křižovatce ostře doprava. (Na "čtyřkovém vibe" frčí Latinská Amerika).

Problémem Čtyřky je orientace na vztahy a harmonii, jakýsi neustálý pohled k Ty. Čtyřka jako kdyby tápala a marně hledala onen esenciální a samozřejmý pocit unikátnosti, svou "pravou tvář", která začíná až na stupni Tři. Čtyřce muže chybět průraznost, samostatnost, odvaha nebo "praková síla" získaná zkušeností na vyšších číslech (neboli skrytý dar vyšších potencí traumatizovanosti - jakási "váha duše"). Možná, že Čtyřka bude muset prohrábnout svůj traumatický temný materiál a vylovit z něj ještě cosi syrovějšího, aby mohl alchymický proces dosáhnout skupenství Tři!

Symbol: štěně 

Pán prstenů: Sam Křepelka (4 - 3) [dojde do Mordoru a zpět, aby konečně dokázal požádat Růžu Chaloupkovou o ruku], Legolas

Ze seriálu Most: Franta

Libuše Šafránková & Josef Abrhám

Esence Čtyřky: spolubytí v srdci

-

Typy 4 - 6 tvoří cca 75 - 80% populace, představují ono "normální jádro" (střed Gaussovy křivky, o něco méně je nacházíme mezi známými historickými osobnostmi). Typy 7 - 10 představují vnitřním tlakem silně poháněné jedince s větší ambicí nebo vnitřní misí, mají hlubší ponor a dotýkají se více života v celé jeho komplexitě, je zde materiál pro zrod "silné osobnosti" (cca 10-12%). Od Trojky (3 - 1) dále se setkáváme s výjimečnými osobnostmi z opačného konce Gaussovy křivky (také cca 10-12%, přičemž krajní typy 1 a 10 jsou extrémně vzácné, pod 1%). Kvalitní, podpůrné rodinné prostředí u (3 - 1) dává zrod osobnostem výjimečně málo traumaticky zatíženým, které se nemusejí potýkat s běžnými handicapy. Jsou to lidé, kteří se narodili více požehnaně, jakoby miláčkové štěstěny. Dostávají do vínku to, k čemu se ostatní typy dopracovávají. 

Avšak ti, kteří sem sestoupili z vyšších potencí traumatizace, disponují naopak vědomím kontrastu neboli životním zmoudřením. Vědí, že svět se má tak, i tak. Nelpí na jedné perspektivě. Chápou pohledy mnoha lidí zároveň. Informace o tom, o kolik stupňů jsme se byli schopni v životě přerodit, je daleko více vypovídající, než na jakém stupni jsme začínali. Všichni lidé, které znám, kteří se posunuli o 2 stupně, jakýmkoliv způsobem, už vyzařují hluboké životní poznání a zmoudření. Proměnili své uhlí v diamanty. Životní posun o 2 stupně už je prožíván jako obrovské uvolnění a tedy i štěstí, navzdory jakýmkoli měnícím se životním okolnostem. Bilbo se cestou tam a zase zpátky přerodil z 7 na 5, Frodo cestou do Mordoru z 5 na 3. O kolik stupňů stupňů jsme v životě sestoupili, natolik jsme "obsáhli život".

-

3. "Jsem jedinečný."

Na Trojce se jedinec zakouší jako přirozeně obdařený a milovaný hrdina, který je středem svého vesmíru. Je si vědom svých "božských" darů, jež ho přesahují a ty ho zavazují k pokoře a k  potřebě dělení se o své plody. Máme zde celistvou osobnost, která se má ráda. Aby mohl být hrdinou, potřebuje však publikum, svět lidí, které vede nebo inspiruje. Některé inspiruje, u jiných vyvolává závist. U zatíženějších stupňů vyvolává údiv svou autenticitou, která zrazuje jejich očekávaní na základě vlastních algoritmů. Jeho nepodmíněnost zrcadlí jejich podmíněnost.

Symbol: mango (sebevyživenost, štavnatost, sebeakceptující prožívání) / tygr (projevená síla pravého já)

Trojka dobře vyciťuje "z jakého místa" kdo jedná a mluví. K lidem přistupuje živě a neschematicky (bez předsudků). Svým způsobem už žije mimo rovinu toxických, sebedestruktivních algoritmů. Je svým způsobem ve "zlaté bublině" a "vyhřáté peci" (lásky) uvnitř svého manga a může druhé (sebou samým) inspirovat k opuštění jejich nezdravých algoritmů ("měl bys..."). Trojka ztělesňuje oslňující spontánní zdravé Self, které už ničím takovým netrpí. Zatímco Pětka svléká košili konformity, aby se odvážila žít své já a své touhy (zdravé ego a id), tak Trojka překonává tendenci k harmonizování se s Ty a dostává do projevu (skrze fázi tygřího řevu) svou esenci. 

Při sestupu ze Čtyřky si jedinec na Trojce konečně uvědomí, že "má koule to pořádně rozjet" a že to on je tou "hvězdou na své životní stejdži", na kterého se celou tu dobu čekalo. Zjišťuje, že už nemusí sedět v čekárně ve hře jménem život, než na něj dojde řada. Už nemusí posluhovat jiným Hvězdám. Už se nemusí zajíkat (jako Sam). Už nemusí (jako Franta) držet úhel. Může vylézt na pódium a prohrábnout si vlasy i kytaru. 

Show must go on. Večírek začíná. Žije svou záři. Svítí. Hoří. Exceluje, věren své esenci.

Ocitá se na večírku s těmito hvězdami:

Gandalf &

W. A. Mozart (3 - 3), Antonín Dvořák (3 - 3), Bob Marley (3 - 3); Beyoncé (3 - 3), Alicia Keys (3 - 3); Václav Havel (3 - 2), Karel Čapek (3 - 2), Ennio Morricone (3 - 1)

Gandalf Bílý po souboji s Balrogem (10) "skóruje" na 1. / Havel a Čapek během života dozrávají na stupeň 2.

Esence Trojky: jsem jedinečný za všech okolností

2. "Jsem víc lidský než hrdinský."

Trojka odkládá cosi velkolepě hrdinského, kde stojí před zraky světa, aby vstoupila do polohy intimně lidštější. Je zde další změknutí, zpokornění, zjemnění; rozmělnění ega v univerzální lidskosti. Rodí se nová kvalita. Lotos na jezeře, tichá jitřní hvězda.

Arwen &

Hérakleitos, Leonardo da Vinci, William Shakespeare, Sókratés.

1. "Jsem."

Paradoxní jednoduchost, nezachytitelnost, nepředvídatelnost. Prostota, která budí úžas. Zázrak.

Při sestupu z Dvojky odkládáme v Jedničce ještě i to poslední vědomí očí, které se na nás dívají zvenčí. 

Navzdory tomu zde působí síla.

Symbol: bezedná slánka

Galadriel &

Sv. Bernardetta Lurdská (1 - 1), Eduard Tomáš (3 - 1), Míla Tomášová (3 - 1), Ježíš (3 - 1)

-