Výzkum na téma vulgarismy v ČR

A. Kvantitativní část výzkumu

1. Teoretická východiska

V tomto výzkumu bychom se rádi pozastavili nad významy expresivního vyjadřování, jeho účinky, motivy. Jelikož silné expresivní výrazy vyjadřujeme bezděčně, jsou tyto obsahy z psychoanalytického hlediska možným vodítkem k nevědomým motivům. V tomto výzkumu bychom chtěli zjistit, zdali můžeme něco vypovědět o charakteru jedinců dle skupiny typů vulgárních slov, které užívají. Vulgární vyjadřování či klení umožňuje vyjádřit v různé intenzitě a odlišným stupněm expresivity druh emočního zaujetí ze strany mluvčího. Této expresivity dosahujeme porušováním společenských tabu. Tato tabu se liší demograficky, různé sociální skupiny si volí jiná tabu.

Ve střední a východní Evropě se sprosté vyjadřování soustřeďuje především na porušování následujících tabu:

a) Sexuální chování
b) Vylučování a vylučovací orgány
c) Náboženské hodnoty
d) Oblast posmrtného života (eschatologii)

Jelikož expresivní výrazy znevažující náboženské hodnoty ztrácí na své síle účinku, zúžíme tento komplex do tří typologických oblastí: sexuální, análně vylučovací a eschatologické. Starší náboženské klení již ztratilo svoji expresivní hodnotu (krucifix, hergot, krucinál) a např. v češtině bylo nahrazeno výrazy análně-vylučovacími.

1.1 Sexuální oblast

Klení v této oblasti lze dále rozdělit do dvou podskupin, které lze označit jako „pravá kopulační“ a „kvazikopulační“. Pravé kopulační klení se objevuje v ruštině a v přenesené formě v polštině. Tyto výrazy vycházejí z představy pohlavního styku člověka se psem. V tom mají původ nadávky jako: „job tvoju mať, mať jego jebi, jebena mať" a "sukin syn". Většinou se těchto výrazů užívá převážně jako expresivních citoslovcí, nežli jako slovních urážek mířených na konkrétní osobu. V ruštině se také často používají slova odvozená ze sexuální oblasti jak chuj (penis) a pizda (kunda) jako metafory i zástupná slova.

Kvazikopulační oblast obsahuje slovanské jazyky, stejně tak neslovanské sousedy na území Karpat a Balkánu (Slováci, Srbové, Chorvati, Bosenští muslimové, Černohorci, Bulhaři, Maďaři a Rumuni).

Slovenština, v zásadě patřící do kvazikopulační oblasti se liší v konkrétních aspektech od ostatních národů této skupiny. Kulturní soužití s Čechy bylo příčinou značného vlivu s českým análně-vylučovacím typem nadávání.

Nejzřejmější důsledek tohoto vlivu je nahrazení slovenského kokot „penis“ v přeneseném významu „ne, nic“ exkrementálním "hovno". Kokot, etymologicky kohout (v srbochorvatštině kurac a obecně slovanské kurva, obojí z kmene kur-a „slepice“), se nejčastěji užívá jako vysoce vulgární. Další slova kmenově pocházející z této interference jsou: choď do řiti- používá se častější než kvazikopulační choď do píče, sloveso srať a jeho četné prefixové a sufixové odvozeniny se užívají stejně jako v češtině (např. nasraný, posraný, sranda atd.), buzerovať niekoho, buzerant namísto staršího a velice hrubého sexuálního jebať.

1.2 Análně vylučovací oblast

Jako jeden z mnohých slovanských jazyků patří čeština s němčinou do zcela jiné oblasti nadávek. Jedná se o oblast análně-vylučovací. Všechny české nadávky (s výjimkou inovované kurvy, která dnes představuje očividně nejexpresivnější nadávku) stejně jako metafory jsou založeny na slovech představujících lidské výkaly, vylučovací orgány a s vylučováním spojené fyziologické procesy. Na rozdíl od ostatních slovanských jazyků je čeština chudší o nadávky ze sexuální oblasti. Běžné slovanské sloveso jeb- v ní vymizelo jako apelativum a vyskytuje se pouze jako vlastní jméno: příjmení Jebavý se objevuje poměrně často a nevzbuzuje tak intenzivní asociace. Současné "mrdat" je kmen, který najdeme v mnoha dalších slovanských jazycích (slovenština, chorvatština, srbština, polština atd.) s naprosto asexuálním významem „jeden krátký energický pohyb nebo řada takových pohybů“ - viz. slovenské mrdnút plecom „pokrčit rameny“. Velmi vulgární označení penisu čurák je odvozeno od zcela neutrálního slovesa čůrat, které se běžně používá v hovoru s dětmi ("Vyčůrej se, Románku"), podobně v češtině nenajdeme kmen pic-, pič-, pizd- s významem „vulva“, zato je široce užíváno expresivní substantivum kunda.

Tento druh klení nahradil předchozí způsob klení, které vycházelo z verbálního porušování křesťanských hodnot brát Boží jméno nadarmo. Tento způsob klení je podobný německému, proto se v něm užívá především slov převzatých z němčiny či latiny, které se užívají ve formě čistých citoslovcí, např. hergot, himlhergot, krucifix, bože!, krucinál.

1.3 Eschatologická oblast

Maďaři s Rumuny, Srby a Chorvaty spadají do stejného typu, zatímco Češi spolu s Němci spadají do typu análně-vylučovacího vyjadřování. Další oblastí, které nezahrnuje slovanské národy, jsou oblasti skandinávských jazyků (islandština, švédština) spolu s jazyky ugrofinskými (finština a estonština) a baltskými (lotyština). Jejich způsob nadávání lze označit termínem eschatologické, neboť je založen na posmrtném životě člověka v pekle. Nadávky ve švédštině jsou fan, satan, jävel (ďábel), helvete, finsky perkkele (peklo - viz níže). V češtině tyto výrazy nepovažujeme za vulgární, protože tematika posmrtného života pro nás na rozdíl od severských národů není společenské tabu.

1.4 Příklady vulgarismů z jiných jazyků

Poprosil jsem cizojazyčné přátele z internetu o několik nejpoužívanějších vulgarismů v jejich jazyce.

Albánština. ik qiu (jdi se vyšukat), shkerdhate (šukač), mut (hovno), kurve (kurva), bythqir (někdo, kdo byl ošukán do zadku), te qifsha moteren / mamin (ošukej svou sestru / matku), kopil (dítě, které neví, kdo je jeho mrtvý otec), katunar (vidlák), kar (péro, ale mezi muži užívaný často, asi jako naše vole), kok kar (čuráčí hlava).

Angličtina (USA). asshole, cocksucker, bitch, damn it (sakra), dickhead, motherfucker, son of the bitch, retard.

Bulharština. kutchka (kurva), laynar (hovnař), poutka (vagína), cour (penis).

Dánština. fisse, kusse (kunda); kusse tyv (kundolovec, proutník); rov (prdel), pik, yngle kap (péro); bolle, kneppe (šukat); ludder (call-girl prostitutka), matte ludder (levná prostitutka); alfons (pasák); bosse (teplouš), lebbe (lezba); grensag (velmi ošklivě krypl); lunger, balloner (kozy).

Finština. vittu (běžně používané slovo označující ženské genitálie, ale i soulož ve smyslu "fuck"), paska (hovno), saatana (satan), perkele (ďábel), helvetti (peklo), jumalauta (boží pomoc), kyrpä, kulli (čůrák), pillu (píča).

Francouzština. putain (kurva), crétin (idiot), fils de pute (zkurvysyn), baiser (mrdat), conneire (hovno); connard (asshole).

Islandština. helvítis (peklo nebo něco z pekla), djöfulsins (k čertu), andskotans (satan sám nebo něco v jeho moci, používá se jako naše zaklení "sakra"), hve fjandinn (u všech ďáblů); fokk/fokking (fuck/fucking), sjitt (shit, hovno); tussa (píča), hóra (ang. whore, kurva), hóruhelvíti (pekelná kurva jakožto výraz, když chceme někodo proklít), fasistahelvíti (fašistický peklo), fardu i rassgat (jdi do pekla), haltu kjafti (zavři hubu), hommaskítur (gay-hovno); fífl (idiot); Dísess kraest (jako Oh, Jesus Christ!, ale s islandským akcentem).

Italština. cazzo (péro, užívá se velmi často), puttana, troia (kurva), merda (hovno), figa (píča), frocio (teplouš), vaffanculo (jdi šukat prdel), stronzo (hovňous); porco dio (prasečí bůh), dio cane (psí bůh).

Maďarština. szar (hovno), fos (sračka), baszd meg (odjeb, fuck off), kurva (kurva), fasz (čurák), lófasz (koňský čurák), picsa/segg (prdel), pina (píča), jism (mrdka), strici (pasák).

Norština. jævlig bra (zasraně dobrý); forbanna hore=(zasraná kunda); gammalerik (starej Erik - neboli označení pro ďábla); hæstkuk (koňokuchař - lokální nadávka); drittsekk (pytel sraček); morraknuller (motherfucker); din satan (tvůj satan); din jævel (ty ďábel); fittekjærring (děvkokunda)

Perština. oskol / osgol (blbec), ja kesh (pasák), kir-i, toxmi (péro), kos sher (píča; užíváno také ve smyslu "ale hovno"), peshgel (čas zabíjení).

Polština. kurwa (kurva), huj (chuj), spierdalaj (vyser si), jebač (šukat), skurwysyn (zkurvysyn), pierdolony (šukání), wal sie (ojdeb).

Rumunština. să te fut în gură (naser si do huby), du-te în pizda mătii (jdi do matčiny píči), să-mi sugi pula (vykuř mi péro), dă-te-n morţii mătii (jdi do smrtí tvé matky), băga-mi-aş pula în... (strč si mé péro do...)

Ruština. zhopa (prdel), kozlina (kozlí pyj), sukin syn (zkurvysyn).

Slovenština. kokot, piča, kurva, prijebany, jebat, jeblina; hovno, ryť, trtkat (šukat); kar (z romštiny kokot).

Slovinština. 300 kosmatih medvedov (U 300 chlupatých medvědů), pejt u pisane marjetice (doslova "běž do barevných sedmikrásek" - tedy asi jako naše "běž do kytek").

Srbština. idi u pičko materino, jebem ti mater, da bog da ti djeca hodala unutrag (kéž by tvé děti chodili pozpátku), odjebi či spizdi (ve významu anglického "fuck off" - koukej se odjebat).

Turečtina. sik / yarrak (čurák), am (kunda), got (prdel), bok (hovno), göt deliği (asshole), ağzına sıçıyım (naser si do huby); anani sikeyim (ošukej svou matku), siktir git (odjeb odsud, fuck off), orospu, kaltak (kurva), orospu cocugu (zkurvysyn), ibne (velmi vulgární označení homosexuála), pic (bastard), pezevenk (pasák); kahretsin (sakra).

Sběr z dalších jazyků pokračuje a bude průběžně inovován.

1.5 Shrnutí

Z hlediska češtiny jsou pozoruhodné označení pro pasáka - v maďarštině strici (znějící poněkud slovensky) a v dánštině alfons (odkazující k francouzskému vlivu). Maďarské szar (hovno) se zdá souviset s českým srát. Sloveso srát je však původně slovanské. Dále pak zřejmě všeslovanské kurva (odvozené pro označení pro slepici - kur) proniklo do jiných balkánských jazyků. Dánské označení prostitutky ludder zřejmě odpovídá českému lundra (=příchozí z Flander). Zajímavé je, že dánština nespadá do německého análně-vylučovacího vlivu (převažují přímočaře genitální výrazy), čili germánské jazyky nespadají automaticky do jedné skupiny; stejně jako by se zdálo, že vulgarismy celého Balkánu jakoby spadaly pod vliv dřívější turecké nadvlády. Vulgarismy jakoby hravě překonávaly hranice národů (mezi slovanskými, germánskými a dalšími jazykovými větvemi) a více kopírovaly vlivy mocensko-kulturní. Každopádně se zdá oblast Balkánu být jakýmsi "tavícím kotlem" vulgarismů v inteferenci mnoha jazykových menšin.

Je otázkou do jaké míry souvisí náboženské, společenské či politické podmínky s typem expresivního vyjadřování. Zdá se však, že můžeme vyloučit etnické, jazykové a velmi často i náboženské skutečnosti. Jak ruština, kterou mluví pravoslavní věřící, dále polština, jež je jazykem katolíků, patří do pravé kopulační oblasti. Dále Srbové a Rumuni, jež vyznávají pravoslavnou víru, katoličtí Chorvati a smíšení katolíci a protestanti na Slovensku a v Maďarsku, ti všichni náleží do kvazikopulační oblasti. Češi, jejichž klení patří do análně-vylučovacího typu, jsou většinou ateisté nebo katolíci stejně jako katoličtí Slováci nebo Poláci, avšak způsob klení sdílejí nejen s luteránskými Němci v sousedním Sasku, ale také s katolickými Rakušany mluvícími německy. Náboženství se zdá bát relevantní pouze v případě luteránství při vymezování eschatologického typu.

2. Hypotéza

Naše hypotéza tvrdí, že jedinci, kteří žijí v Čechách užívají především vulgární výrazy análně- vylučovací, zatímco jedinci žijící na Moravě a Slezsku užívají výrazy ze sexuální oblasti. Hypotéza je tedy následující: Preference určitých typů vulgárních slov ve vyjadřování souvisí s demografickým rozmístěním. U genitálních výrazů předpokládáme vyšší výskyt na Moravě, kdežto u análních výrazů předpokládáme větší výskyt v Čechách.

Na tomto blogu zveřejňujeme zkrácený výstup našeho výzkumu.

3. Administrace výzkumu

Výzkum jsme se rozhodli provést dotazníkovou metodou. Vyhotovili jsme strukturovaný dotazník, který jsme probandy požádali vyplnit. Dotazník jsme umístili na internet. Probandi projevili značnou ochotu a nikdo si na dotazník nestěžoval ani necítil pohoršení. Probandům bylo přislíbeno zveřejnění výsledků výzkumu na internetu. Přestože ženy se nevyjadřují příliš hrubě, zúčastnilo se jich výzkumu značné množství.

První otázka v předloženém dotazníku se týkala frekvence výskytu sprostých slov v okolí jedince. Ke každému sprostému slovu byla přiřazená škála od 1 do 10, kdy číslo 1 představovala nejnižší výskyt a naopak číslo 10 nejvyšší výskyt.

Druhá otázka se týkala subjektivního názoru respondentů na intenzitu vulgarity slov v daném seznamu 10 sprostých slov. K hodnocení bylo využito škály od 1 do 10, kdy opět číslo 1 nejnižší hodnotu subjektivního vnímány intenzity výrazu z daného seznamu.

Důležité omezení našeho internetového dotazníku spočívalo v tom, že probandi mohli každou hodnotu (1 až 10) přiřadit k nějakému vulgarismu jen jednou. (Průměr odpovědí u každého probanda musel tedy být stejný). Takové omezení v podstatě supluje situaci, kdy by proband musel uvedených deset vulgarismů seřadit na kartičkách pod sebe. Proband byl nucen si vždy vybrat, které slovo považuje za vulgárnější, nemohl dát dvěma slovům stejnou hodnotu.

4. Výzkumný soubor

Pro výzkum jsme využili strukturovaného anonymního dotazníku. Každý respondent o sobě vyplnil jakého je pohlaví, ve kterém kraji se narodil a ve kterém kraji žije. Respondenti také uvedli své současné vzdělání. Výzkumu se zúčastnilo 373 respondentů, z toho bylo 152 mužů a 221 žen. Pouze 3 respondenti nedokončili všechny otázky dotazníku. Aritmetický průměr dotazovaných byl kolem 26 let. Největší část respondentů byla středoškolského vzdělání 44℅, druhou největší skupinou byli respondenti s bakalářským vzděláním 25, 7 ℅ a dále vysokoškolsky vzdělaní respondenti s magisterským vzděláním 21, 2 ℅, na výzkumu se tedy podílelo 46,9 ℅ vysokoškoláků.

5. Vyhodnocení tabulek a grafů

Tabulka č. 3. U vysokoškolsky vzdělaných Čechů je častější užívání análních výrazů než u stejně vzdělaných Moravanů.

Tabulka č. 4. Čeští vysokoškoláci vnímají užívání genitálních výrazů většinou za mírně vulgárnější než je tomu na Moravě. (Vyjímku tvoří slova "píča" a "šukat", vůči nimž jsou čeští vysokoškoláci tolerantnější.).

Tabulka č. 5. Češi ve svém okolí slýchávají veškeré anální výrazy častěji než na Moravě. A naopak: Na Moravě jsou více k slyšení veškeré genitální výrazy.

Tabulka č. 7-9. V Čechách jsou výrazy „čurák“, „mrdat“ a „kunda“ subjektivně vnímány jako vulgárnější, zatímco Moravané jsou senzitivnější vůči výrazům „šukat“, „píča“ a „píchat“. Anální výrazy „srát“, „prdel“ a „sračka“ jsou Čechy vnímány jako vulgárnější. Nejenže Češi tedy anální výrazy hojněji užívají, ale paradoxně je dokonce vnímají také jako „ostřejší“, expresivnější.

Tabulka č. 10. Pražané ve svém okolí slýchají anální výrazy častěji než Slezané, přičemž především slovo „sračka“ je v Praze daleko užívanější než ve Slezsku.

Tabulka č. 11. Každé jednotlivý genitální výraz je ve Slezsku hojněji používán než v Praze. Rozdíly mezi Prahou a Slezskem jsou markantní.

Tabulka č. 12-13. Pražané jsou senzitivnější na výrazy „čurák“, „mrdat“ a „kunda“, Slezané na výrazy „šukat“, „píča“ a „hovno“. Rozdíly v pociťované intenzitě vulgarismu však nejsou jednoznačné ve smyslu anality a genitality.

Tabulka č. 14-15. České ženy do 30ti let slýchávají ve svém okolí anální výrazy daleko častěji než jejich Moravské protějšky.

Tabulka č. 16-17. Češky do 30ti let považují za vulgárnější slovo „kunda“, zatímco Moravanky slovo „píča“.

Tabulka č. 18. Každý jednotlivý análně-vylučovací výraz je v Čechách častěji slýchán než na Moravě.

Tabulka č. 19. Každý jednotlivý genitální výraz je na Moravě častěji slýchán než v Čechách. Výjimku tvoří slovo „píchat“, které je v Čechách častější.

Tabulka č. 20. Moravané považují slovo „čurák“, „mrdat“ a „kunda“ za vulgárnější než Češi. Za méně vulgární naopak považují slovo „šukat“.

6. Závěr

Rozdíl ve vnímání stupně vulgarity užívaných slov na Moravě a v Čechách není statisticky významný a různí se slovo od slova. Hypotéza, že na Moravě se ve vyšší míře než v Čechách používají genitální výrazy a v Čechách se ve vyšší míře než na Moravě používají anální výrazy se potvrdila, což dokládáme podrobnou přílohou č. 1. Tentýž výsledek byl potvrzen také T-testem. Uvedené rozdíly se projevují bez ohledu na dosažené vzdělání, věk a pohlaví respondentů. Místo narození (region původu), bez ohledu na přirozenou migraci a přestěhování se do jiných částí ČR, se ukazuje mít nejsignifikantnější vliv na rozdíly mezi užíváním análních a genitálních výrazů. Nejmarkantnější rozdíly se projevují ve srovnání obyvatel Prahy a Ostravska. Ostravsko je v tomto smyslu zcela specifickým regionem, odlišným od zbytku ČR. Možné hypotézy, proč tomu tak může být, rozvádíme v závěru kvalitativního výzkumu.

Paradoxní je zjištění, že v Čechách se anální výrazy nejen používají častěji, ale že jsou navíc i považovány za vulgárnější, což hovoří proti domněnce, že vyšší frekvence používání výrazů by měla vést k setření jejich expresivně-emočního náboje (neutralizaci, vyprázdnění). Naopak se ukazuje, že anální výrazy i přes vyšší míru používání nepřicházejí v češtině o svou dynamiku. Hypotéza o příslušnosti Čech k análně-německé jazykové oblasti v kontrastu s "genitálnější" Moravou, kam pronikají i jiné jazykové vlivy, se tak potvrzuje na více rovinách.

B. Kvalitativní část výzkumu

1. Úvod

V kvalitativní části našeho výzkumu se zaměříme na to, v jakých různých významech jsou vulgarismy používány, k čemu se nejčastěji asociativně vztahují (koho označují) a v závěru se pokusíme objasnit, jaká je vlastně funkce vulgarismů (proč je vůbec používáme, k čemu nám slouží)? Také se v závěrečné diskuzi pokusíme odpovědět na to, proč se v češtině nejvíce používají anální výrazy a proč jsou navíc v Čechách k slyšení o něco více než na Moravě a Slezsku.

Zdroj informací pro tento výzkum jsme získali z odpovědi na jednu jedinou otázku uvedenou v internetovém on-line dotazníku: „Napište libovolnou větu, v níž byste dané slovo použili.“ Po té následoval výčet 10 ti vulgarismů a vedle nich prázdné políčko pro vepsání odpovědi. Probandi měli možnost prázdné políčko nevyplnit, a tedy vyhnout se odpovědi. Častěji jsme se však setkali s odpovědí „nepoužívám“.

Čtenáře upozorňujeme na to, že v následující části (2) budou použity vulgarismy v „ostrém znění“, a proto citlivějšímu čtenáři chceme doporučit možnost přeskočit rovnou na část (3), kde následuje vyhodnocení výzkumu.

2. Významové roviny jednotlivých vulgarismů

2.1. Hovno

A. Použití slova vyskytující se v dotazníku, vybráno z 362 odpovědí. Slovo bylo použito v těchto významech:

1. Slovo označující exkrement.
„Mám tvrdý hovno.“
„Hovno smrdí.“

2. Expresivní synonymum pro „nic“.
„Stojí to za hovno.“ = „Za nic to nestojí.“
„Hovno o tom víš.“ = „Nic o tom nevíš.“
„Dostaneš hovno.“ = „Nic nedostaneš.“ Atd.

3. Expresivní zápor, negace ve smyslu „ne“ nebo „nikdy“.
„Ale hovno.“ ve smyslu „To ne.“, „Tak rozhodně ne.“, „Mýlíš se.“, „To snad ne.“ někdy bývá změkčeno přijatelnějším slovním obratem „Ale houby.“ „Ale hovno“ někdy zesiluje a nahrazuje málo expresivní výraz „kecáš.“
„Tak to ani hovno.“ = „To ani náhodou.“

4. Metafora bezcennosti.
„Meleš hovna.“ = „To, co říkáš, nemá valnou hodnotu.“
„Co to bleje za hovna?“ = „Co to říká za nesmysly?“
„Nechci říct, že je ten dotazník na hovno, ale…“ = „Nechci říct, že tento dozatník na nic nestojí, ale…“

5. Nezařaditelné výtvory lidové slovesnosti
„Hovno se dalo do tance, a ještě si boky podepřelo.“

B. Nejčastější asociační okruhy:

1. Vyjádření pocitu zoufalství a zmaru. Nejčastěji ve vztahu k práci, škole nebo penězům, popř. jídlu či dnešnímu dni.
„Zase mám v peněžence hovno.“
„Dneska ten oběd stojí za hovno.“
„Dneska je to celý na hovno.“

2. Označení nečinnosti.
„Dělám hovno“
„Je lautr hovno co na práci.“

C. Shrnutí

Slovo „hovno“ se používá jako expresivní vyjádření negativního postoje ve smyslu ne nebo nic, popř. jako synonynum nízké hodnoty či kvality (stejně jako slovo "sračka").

D. Etymologie

Hovno je odvozeno ze všeslovanského govno. Staroindicky guváti (kakat) gútha- (výkal), persky gúh.

2.2. Prdel

A. Slovo bylo ve 364 odpovědích použito v těchto významech:

1. Slovo označující zadní část lidského těla.
„Má božskou prdel.“

2. Synonymum slova legrace
„Děláš si ze mě prdel?“
„Výzkum vulgarismů není žádná prdel.“ = „Při výzkumu vulgarizmů v žádném případě nejde o legraci.“

"S Jardou byla vždycky prdel."

3. Exprese a ventilování agrese a hostility.
„Jdi do prdele“.
„Jestli mě vyhodí, nakopu ji prdel.“

"Vyliž mi prdel."

4. Exprese pocitů nezdaru a selhání, popř. krajní úzkosti. (Často smíšeno s bodem 3. Pocit úzkosti je kompenzován ventilací agrese.)
„A je to v prdeli.“
„A jsme v prdeli.“

5. Exprese povzneseného postoje a nezájmu.
„Vyliž mi prdel.“
„Polib mi prdel.“
„Jdi s tím dotazníkem doprdele.“

6. Metafora ilustrující tmavé prostředí.
„Tma jak v prdeli.“

7. Filmové hlášky
„Jeho prdel pozná středověk.“

B. Nejčastější asociační okruhy

U slova „prdel“ se nevyskytoval speciální významový okruh, je používáno univerzálně, mluví takříkajíc, „samo za sebe“.

C. Shrnutí

Ve slově „prdel“ se střetává několik motivů: téma selhání, sebeagresivity (4), agresivity zaměřené navenek (3) a hájení vlastního teritoria („krýt si svou prdel“). Společným jmenovatelem těchto emocí je zřejmě úzkost. (Při úzkosti se říká, že „máme stažené půlky“). V případě, kdy člověk pociťuje zvýšenou úzkost, dochází i ke zvýšení agrese, kterou člověk ventiluje slovní expresí (uleví si), popř. tuto agresi obrátí na vnějšího nepřítele, anebo se ho snaží ponížit (5).

K tomu je třeba zahrnout zcela odlišný význam slova „prdel“ jakožto legrace. Možné vysvětlení zní tak, že smích je vlastně uvolnění nastřádané úzkosti (úzkost opadne a promění se v euforickou úlevu). Energie, napětí, úzkost, která mohla přejít v agresi, útok, se při pominutí hrozby uvolní ve slast, kterou nazýváme smích. Odhalení zubů při smíchu stále jakoby ukazuje k tomuto pradávnému zdroji smíchu: radosti z odvrácené hrozby a „uzávorkovaný“, „neškodný“, jen mimikou úst připomenutý motiv agrese. Je-li smích vlastní jen člověku, pak jde o vývojově vysoký stupeň uvolňování (evolučně prastarých mechanismů) agrese a úzkosti. Ve slově „prdel“ se protkává celá tato síť významů a psychodynamických operací s pocitem úzkosti.

Významnou úlohu v tom může hrát fakt, že
1. na tuto část těla si nevidíme, je tedy symbolem potenciální hrozby,
2. při krajním ohrožení a aktivaci sympatiku dochází ke ztrátě kontroly nad mechanismem vylučování.

Tyto významy se neobjevovaly u slova „hovno“, tudíž je možno říct, že „hovno“ je provždy artefaktem, výtvorem, objektem, který leží před našima očima, ale který není na nevědomé úrovni asociován s procesem vylučování jako slovo „prdel“.

Slovo „prdel“ je hodnoceno jako nejméně vulgární (i = 2,45). /Proměnná i nechť zastupuje intenzitu vulgarity na škále 1..10, kde 10 = nejvulgárnější/.

D. Etymologie

Všeslovanské. Řecky pérdó, staroindicky pardaté = prd. (Zdá se, že jde o zvukomalebnou, a proto univerzální, nápodobu vzduchu procházejícího zadním otvorem těla, stejně jako ph- často odkazuje k průchodu vzduchu otvorem ústním: foukat).

2.3. Sračka

A. Ve 361 odpovědí bylo slovo „sračka“ nositelem těchto významů:

1. Označení průjmu či exkrementu řídké konzistence.

2. Negativní hodnotící expresivní výraz vyjadřující extrémně nízkou kvalitu hodnoceného objektu.

„Ten film byl hrozná sračka.“

„Poslední album Offspring? Pěkná sračka.“

3. Označení zbabělce či nedostatku charakteru.
„Ty jsi ale sračka.“

4. Označení stavu opilosti či intoxikace.
„Byl na sračky.“

B. Nejčastější asociační okruhy
V drtivé převaze film, dále pak televize, hudba, literatura, výrobky a jídlo.

C. Shrnutí
Slovo sračka je synonymem nízké kvality nějakého produktu.

D. Etymologie

Viz. srát

2.4. Srát

A. Použití (361 odpovědí)
1. Označení vylučovací potřeby.

2. Exprese hostility, agrese a hrozby.
„Vyser si voko.“
„Přestaň mě už konečně srát.“
„NESER mě ti povidám, neser mě.“

3. Ventilace pocitů nezdaru a rezignace při nějaké činnosti. Jde o synonyma výrazu „vykašlat se na něco“. Exprese vzteku na někoho nebo na něco.
„Já se na to vyseru.“
„Se na to učení můžu vysrat.“
„Sere mě šéfová“.

4. Vyjádření údivu.
„To mě poser gatě.“ (Obdoba "To mi ho teda vyndej.")

B. Nejčastější asociační okruhy

Obvykle jde o vztah k druhému člověku nebo nějaké nepříjemné aktivitě.

C. Shrnutí

Slovo „srát“ je především bezprostředním ventilem pocitů vzteku a naštvanosti spojené s rezignací.

Psychodynamicky jde o dlouhodobé zadržování, městnání energie, která v určitém okamžiku překročí určitý limit, hráz, a ta se najednou protrhne. Analogie je převzata ze zkušenosti s ovládáním vylučovacích procesů. „Srát“ tedy neznamená „vykonat potřebu“, nýbrž vyloučit exkrement navzdory vlastní vůli a obrovskému energetickému vypětí. Vztahuje se k onomu pocitu, kdy už neúnosné napětí není možné unést a vůle povolí. Proto je přeneseně používáno jako hrozba „NESER mě“ ve významu moje vůle by mohla povolit.

Ačkoliv slova „srát“ a „sračka“ (stejně jako „sranda“) mají stejný etymologický základ, jejich emoční náboj je odlišný. Sloveso „srát“ se vztahuje k základní psychodynamice zadržování, usilování na jedné straně a – k nečekanému povolení, úlevy, vyprázdnění na straně druhé.

„Sraní“ je v nejširším smyslu proces, při němž se protrhává hráz vystavěná vůlí a dochází k průtoku zadržované energie. Nepřímo tak na emoční úrovni odkazuje k afektivnímu výbuchu po fázi městnání.

K podobnému efektu dochází při zaznění pointy nějakého vtipu. Vtip graduje, napětí roste, energie se městná, a tu – v nečekaný okamžik – doje k protržení pomyslné hráze a nahromaděné napětí se uvolní v salvu smíchu. Odtud možná etymologický původ slova „sranda“. (Také se říká "já se asi smíchy počůrám," což odkazuje k uvolnění všech kontrolních mechanismů, které sebou přináší smích.)

D. Etymologie

Etymologicky všeslovanské sloveso srát souvisí s ruským sor (špína) a staroindickým sárati (teče). Další podoby: chodské kasran (bázlivec, zbabělec), sralbotka apod. (Sárati je mimochodem také označení pro Věčného vozataje jakožto inkarnaci Krišny a zcela z jiného konce také název krásného Tolkienova elfího písma.)

2.5. Mrdat

A. Pouhých 329 odpovědí signalizuje vyhýbání se tomuto slovu pro jeho vysokou intenzitu vulgarity (i =7, 09). Použití:

1. Expresivní slovo pro označení koitální aktivity.
„Zamrdala bych si.“
„A to ani chudák neví, že mu Karel mrdá starou.“
„To jsou rány! Sousedi už zase mrdají.“

2. Zástupné, expresivně zesílené slovo pro mírnější „srát“ nebo „kašlat“ ve významu:
„Mrdat na to.“ = „Srát na to.“
„Co se s tím tak mrdáš?“ = „Co se s tím tak sereš“.
„Mrdat baník.“

"Nemrdej sa s tím." (Zlínský kraj)

3. Označení pro aktivitu ponižování (mocenskou nadřazenost / podřazenost), která se dá také vyjádřit výrazem "vyjebat s někým" nebo "nechat se jebat" apod.
„Nebudeš se mnou takhle mrdat.“
„Pěkne s Tebou vymrdal.“

4. Označení pro prudký pohyb.
„Mrdnout s něčím.“

"To by mě mrdlo." (To by mě kleplo.)

"Mrdá mi v hlavě."

5. Vyjádření atraktivity.

"Taková mrdozni." (paradoxně použito ženou)

B. Nejčastější asociační okruhy
Převažuje jednoznačně sexuální podtext. Zajímavé jsou opakující se asociace na tučňáka: "Mrdej tučňáka do ucha, ty buzno."

C. Shrnutí

Sloveso „mrdat“ v podstatě zastupuje všeslovanský genitální výraz „jebat“. Postoj některých žen vůči tomuto slovu je distancovanější než u mužů, používají jej méně. Zároveň je univerzální v tom smyslu, že může zastupovat anální výrazy. Slouží k ventilaci sexu, agrese a dominance. V některých případech slouží jen jako vyjádření prudkého pohybu.

D. Etymologie

Vulgární prastarý výraz pro "slušnější" mrcati nebo mrskati ocasem. Obecně prostě výraz pro opakovaný pohyb. Mrcnúť plecom = pokrčit rameny. Ve staročeštině mrdas = ocas. Slovensky mrďós = pletenec vlasů, mrdoliť = vrtěti (ocasem). České šmrdolit se (okolo někoho), mrcifousek (kdo si při křivení úst potrhává knírem). Čili jde o průhledné přesunutí významu z opakovaného pohybu něčeho ve vzduchu (švihnutí ocasu, ohonu, biče) směrem k sexuální oblasti.

2.6. Šukat

A. Použití (331)

1. Běžný, oblíbený a rozšířený výraz pro koitální aktivitu, méně vulgární než „mrdat“ (i = 5,31).
„Šuká luxusně.“
„V křoví šukali dva psi.“
„Zašuká a uklidní se.“

"Šukačka dobrá, co bude k večeři."

"Si asi dlouho nezašukal, chudák."

"Tímhle bych se ošukat nenechala."

"Já bych šukal, až bych chlastal."

2. Archaický výraz pro chůzi, pravděpodobně přežívající jen díky Boženě Němcové.
„Babička šukala po světnici.“

3. Politická lidová slovesnost.
„Klaus šuká Béma.“

B. Nejčastější asociační okruhy
-

C. Shrnutí

Slovo vyjadřuje výhradně sexuální aktivitu v poměrně hravých obměnách u mužů i žen. Ze sloves označujících sex. aktivitu je nejvíce užívané. Je na prvním místě přímým expresivním vyjádřením sexuální potřeby, jejího naplnění nebo nenaplnění. Na druhém místě je v podstatě výzvou, otázkou po sexu, ale také odpovědí, zda této žádosti bude druhou stranou vyhověno (ve smyslu "Chci - chceš?" a "Chci - nechci."

D. Etymologie

Šukat původně opravdu znamená "sem tam choditi všude se dívaje a vším hýbaje" či "neúčelné chození po bytě, předstíranou práci". Ruské šukat, německé suchen = hledat. Jak přesně došlo k přenesení významu na sexuální aktivitu je možná záhadou, současně se však zdá, že zde existuje jakási úsměvná souvislost s "mlhavě neurčitou venkovskou nudou" a s tím, že prostě není, co jiného na práci.

Freudovo vysvětlení nudy však kupodivu není tak daleko od tohoto českého významu. Nuda je prý stav, kdy nevědomé nahromadění libida vede k vnitřnímu napětí, pro něž se snaží člověk najít ventil v nějaké náhradní aktivitě, protože své vnitřní puzení dosud správně neidentifikoval a nezacílil svou aktivitu k jasnému dosažení objektu (jeho přání zůstává prozatím na nevědomé úrovni). Čili nuda je stav jakési zvláštní napjaté roztěkanosti, kdy člověk dělá to a tamto, protože dosud nepřišel na to, co doopravdy chce a jak toho dosáhnout (a jaksi neklidně těká z jedné náhraní aktivity ke druhé), ačkoliv jeho nevědomí již dávno ví, co chce, a uvolňuje v tomto smyslu energii. České šukat jakoby zcela freudovsky udeřilo hřebíček na hlavičku.

2.7. Píchat

A. Použití v těchto významech (330 odpovědí):

1. Výraz pro koitální aktivitu, (i = 4, 30).
„Zapícháme si trochu?“
„Máš oči jako dvě studánky, a proto tě teď opíchám.“

"Píchání je pro děcka..."

"Párkrát jsme si zapíchali, ale nic z toho nebylo."

"Tu babu by chtěl píchat kde kdo."

"Včera mě vopíchal totální debil."

"Hm, takže si zapíchal a šel."

2. Výraz pro bolest spojeného s průnikem ostrého předmětu.
„Jehla píchá.“

"Kružítkem."

B. Nejčastější asociační okruhy
Opakuje se tradovaná asociace na keř či keřík.

C. Shrnutí

Slovo vyjadřuje výhradně sexuální aktivitu. Není však všude rozšířené a je zřejmě méně oblíbené než hravější a laškovnější „šukat“. „Píchat“ nahradilo starobylejší podobu z Máchových dob „picat“. Zdá se, že slovo "píchat" má reduktivní význam ve smyslu "nic než jen holý sex" (bez emocí a dalších komponent). "Píchat" je reduktivnější než "šukat".

Muži s používáním vulgarismů označujících sexuální aktivitu většinou nemají žádné problémy, menší část žen však reaguje "nepoužívám" nebo ve smyslu "mám radši romantičtější vyjádření", jiné naopak oceňují jejich zvukomalebnost. Naprostá většina žen ale používá tytéž vulgarismy jako muži.

D. Etymologie

Etymologicky sahá slovo píchat k staroindickému pinášti, řeckému ptíssó, latinskému pinsere = roztloukat, drtit. Vztahovalo se k drcení (pístem) obilných zrn ve stoupě.

2.8. Kunda

A. Použití (327)

1. Označení pro ženský genitál.

"Šukal jsem ji do kundičky, cinkaly jí náušničky."

"Ehe, tamta jakú má prdelku, kundu musí mať cukríkovú!" (Slovensko)

2. Označení pro atraktivní ženu či muže.
„Pěkná kunda.“
„Wow, to je ale kunďák.“

"Diskotéka byla plná pěkných kund."

"Koukej, u baru stojí dobrá kunda."

"Wow, to byla kunda jak sviň."

"Ježiš, tuta kunda." (Plzeňsko)

"Ten synek je kunda." (Slezsko)

3. Naopak hanlivé označení ženy.
„A jeho žena se na premiéře chovala ja hysterická kunda.“
„Profesorka češtiny je kunda.“

4. Vzácně, způsob zaklení.

"Do psí kundy."

"Kunda práce!"

"Kunda párek, to je dárek."

B. Nejčastější asociační okruhy

Toto slovo se často vyskytuje jako označení pro neoblíbenou učitelku.

C. Shrnutí

Pozoruhodné je ambivalentní použití slova v kladném i záporném významu. Jako obdivné expresivní označení pro atraktivní ženu je užíváno hlavně muži. Ženy slovo „kunda“ používají spíše jako nadávku pro licoměrnou, vyzývavou ženu (jako ekvivalent slova „coura“). Na rozdíl od následujích slov („píča“ a „čurák“) má slovo „kunda“ čistě genitální, sexuální význam, a není používáno ve smyslu vylučovacím. Jako jediný vulgarismus je používáno i v pozitivním smyslu, jakožto synonymum sexuální atraktivity.

D. Etymologie

U slovanských, kavkazských a baltských jazyků kuna = fena, liška. Kunda se nicméně objevuje i v germánských jazycích (cunte v angličtině, kunta ve staronorštině, kutte starodolnoněmecky). Latinské cunnus = klín (vklínit; odtud také cuninlingus). Indoevropský kořen zní zřejmě ku- nebo keu- odkazující k něčemu skrytému, zakrytému (angl. cover = zakrýt, Lat. cutis = kůže, cunnus = pochva) nebo gon- (vytvořit; gonáda, genetika apod.). Řec. gyné = žena (gynekologie). Španělské označení pochvy coño. Arménské kunda vícevýznamové = statečný; kořen; holý; pomalý, těžký. Etymologie slova kunda je tedy neurčitá, na druhé straně se ukazuje jakási pra-evropská univerzálnost tohoto slova odkazující k archetypu ženského lůna jakožto něčeho skrytého, co dává zrod. Nesmíme také opomenout sanskrt, kde je kunda místem počátku (korespondující s první čakrou), odkud může míšním kanálem při jógické koncentraci stoupat energie kundalini.

Autorka divadelní hry Vagina monology, Eva Ensler, si slovo kunda vybrala jako symbol esence ženskosti, které je třeba osvobodit od všech moralizujících nánosů, neboť má v sobě cosi, co jeho synonyma (vagina či pochva) ve své sterilitě nemohou nikdy zcela nahradit. Diváci mají během jejího představení v určitém místě hlasitě provolávat slovo "kunda", což má (nejen) ženám přinášet určité osvobození, ale i návrat k sobě samým.

Kunda je zřejmě jediný univerzálně rozšířený vulgarismus, lépe řečeno pra-slovo, které v proměnlivých odstínech epoch nabírá vulgárních odstínů, ačkoliv jeho prapůvod v sobě nic vulgárního či obscénního neobsahuje. Naopak, spíše odkazuje k čemusi spirituálnímu nebo kosmogenickému: ženskému principu par excellence.

2.9. Píča

A. Použití (347)

1. Nadávka ventilující vztek na nějakou nepříjemnou ženu (vzácně muže).
„Blažková je stará píča.“
„Ta šéfová je taková píča.“
„Na tom úřadě sedí nějaká megapíča.“

"Okradla mě prodavačka, píča jedna."

2. Jako zástupný výraz pro anální výrazy „prdel“ nebo „hovno“
„Jdi do píči.“
„Je to v píči.“

3. Výraz zaklení „když se něco nepovede“
„Piča.“
„Do piči.“

4. Označení ženského genitálu (méně časté než kunda).

"Ty vole, takovyho by už ta moje píča nerozkouřila."

5. Ekvivalent slova „hovadina“
„Neuvěřitelná píčovina.“ = Nesmysl.

6. Výraz údivu.

"Pičo."

B. Nejčastější asociační okruhy

Jako nadávka se často vztahuje na učitelku, úřednici, policistu, politika anebo celebritu – tedy pro mocensky nadřazené osoby vyvolávající pocit napětí, které je použítím slova „píča“ vyventilováno.

C. Shrnutí

V Čechách (v Praze) převládá dlouhá varianta „píča“, kdežto na východě a hlavně na Slovensku se používá krátké „piča“. Krátká varianta se používá spíše jako zaklení.

Slovo „píča“, ačkoliv jde o původně genitální výraz, je s oblibou používáno i jako výraz análně-vylučovací. Zřejmě jde o přenesení významu přes maďarštinu, kde picsa = prdel, anebo ještě spíše přes románský kořen vztahující se k močení (viz níže). Pro srovnání: zajímavé je, že slovo „kunda“ si podržuje výhradně genitální (plodivou, tvořivou) funkci, která koresponduje s jeho etymologickým významem.

Slovo „píča“ je obecně považováno za nejvulgárnější ze všech sprostých slov (i = 7,40)

D. Etymologie

Přejato zřejmě z románských jazyků. Ital. pisciare, rumunsky pisa (močit). Angl. to piss. Etc. Análně-vylučovací konotace tohoto slova se to zdají potvrzovat.

2.10. Čurák

A. Použití (349)

1. Expresivní výraz pro mužský genitál.

2. Expresivní označení pro muže (jako analogie slova „píča“) ventilující vztek na dotyčnou osobu.
„Paroubek je hodně velký čurák!“
„Čurák je člověk, co mi silně hejbnul žlučí.“

"Ten čurák mě vyrazil (od zkoušky)."
„Čuráci s modrejma majákama přijeli.“

"Paroubek".

3. Vzácně, expresivní označení pro ženu.

"Z dálky vypadala jako čurák a zblízka je to pravda."

B. Nejčastější asociační okruhy

Často s používá jako nadávka pro šéfa, učitele, politika, policisty nebo neukázněného řidiče.

C. Shrnutí

Zdá se, že „čurák“ je mužskou obdobou slova „píča“. Jde v obou případech o genitální výrazy, u nichž se přidává i funkce vylučovací, kdežto slovo „kunda“ je používáno v čistě genitálním významu. Slova „čurák“ i „píča“ ventilují vztek a napětí ve vztahu k nadřízeným osobám, nebo vůči osobám asociovaných s vyšší mírou byrokratické kontroly nebo autority (a tedy vyvolávajících úzkost). Převažuje používání dlouhé varianty "čůrák", někteří probandi toto prodloužené "ů" zdůrazňují.

D. Etymologie

Zde je etymologie jasná a míří k čuřiť (pršet), cicurkať (crčet, kapat, téct) apod.

3. Vyhodnocení výzkumu

3.1. Komu vulgarismy říkáme?

Většina vulgarismů není říkána „do očí“ (druhé osobě), ale říkáme je spíše o (třetí) osobě, která není přítomna. Z toho plyne, že vulgarismy slouží k vyjádření agrese, dominance nebo ochraně „vlastního teritoria“ (intimního prostoru) mnohem méně, než bychom si mysleli. Většinou si prostě „chceme ulevit“ od frustrace, která nás tíží ve vztahu k nějaké (nepřítomné) osobě, vůči níž si nemůžeme dovolit (anebo nechceme) vstoupit do otevřeného konfliktu. Těmito osobami jsou především nadřízení v práci (šéfové), učitelé ve školách, úředníci státní správy, policisté a politici.

Dále vulgarismy používáme, chceme-li si ulevit od frustrace ve vztahu k osobě opačného pohlaví, tím že jí „pohaníme“ – tj. snížíme její nadřazenou pozici. K tomu zřejmě dochází především u mužů, kteří dle Freuda mají tendenci své sexuální objekty (ženy, do nichž jsou zamilováni) stavět na piedestal (vidět je v lepším světle). Při zklamání a frustraci je třeba tuto nadřazenou pozici opět snížit, k čemuž mohou přispět vulgarismy. (Obranný mechanismus racionalizace - ve stylu „stejně to byla ... [libovolný vulgarismus] a tahala se s každým.“)

U žen se zdá, že se spíše uchylují k ventilaci frustrace ve vztahu k nějaké sokyni, o které se domnívá, že ohrožuje její pozici. (K tomu slouží především výrazy označující ženský genitál). Zde rovněž vulgarismus slouží k „snížení pozice“ protivníka.

Podobné „snižování“ přinášející snížení úzkosti a frustrace zřejmě nastává při čtení bulvárních časopisů, kde se dozvídáme o „prohřešcích“ celebrit, tedy ve společenské hierarchii výše postavených osob . Tímto „snížením“ se dostávají na naši úroveň, což působí „hojivě“ na náš pocit méněcennosti. (Všechna naše selhání, neúspěchy a morální prohřešky, která spoluvytvářejí komplex méněcennosti, jsou „vykoupeny“ zjištěním daleko horších nedostatků u společensky výše postavených osob.) Tento „terapeutický“ účinek má v mnoha případech i použití vulgarismů, o čemž si povíme níže.

3.2. Funkce vulgarismů

1. Vulgarismy mají pravděpodobně na nejobecnější rovině funkci homeostatickou, tj. slouží jako emoční ventily („šrapnely“) uvolňující vnitřní napětí, úzkost a frustraci. Tím přispívají k celkové rovnováze a relaxaci organismu.

2. Ať už hlasitý nebo vnitřní řečí pronesený vulgarismus dále slouží jako odklonění agresivního impulzu, který by mohl vést k přímému násilí vůči objektu, který vyvolal podrážděnou reakci. Je možné, že tato funkce řeči značnou měrou snižuje celkové násilí ve společnosti. Pronesení vulgarismu je určitým kompromisem, který na jedné straně „odventiluje“ agresi jednotlivce, a na druhé straně nedojde k fyzickému útoku a ublížení. Jelikož se většinou vulgárně vyslovujeme o třetí osobě, nikomu nebývá ublíženo. Vyslovení vulgarismu (ve většině případů) by se tedy dalo přirovnat k „výstřelu na prázdno“, který uleví, ale neublíží. („Vlk se nažere a koza zůstala celá.“) Podstatný psychodynamický moment je okamžik, kdy zvýšená úzkost může přerůst v agresivní útok (jako reakce na pociťované ohrožení), ale pokud je tato úzkost (frustrace) zmírněna, uvolněna použitím vulgárního slova, zmizí i „palivo“, které by jinak potenciálně vedlo k „nastartování násilí“. Sprosté „ulevení si“ je tedy ve většině případů prevencí násilného chování.

3. V jiných případech může použití vulgarismu naopak sloužit jako provokace vedoucí k nastartování protivníkovy agrese. V takovém případě je záhodno útočit na citlivý bod v psychice protivníka, který v něm vyvolá nejvyšší míru úzkosti a frustrace (na jeho Achillovu patu, komplex, na nějž je citlivý). V tomto ohledu je zajímavé použití nadávek, které se se u jiných slovanských národů tvoří kombinací slov „matka“ a „jebat“ a které se kupodivu českým krajinám vyhly. Češi na toto spojení nereagují přecitlivěle, což vede k domněnce, že u (hlavně pro jižní národy) je silnější zastoupení mateřského komplexu.

4. Vulgarismy použité na účet třetích osob slouží jako kompenzace aktivovaného komplexu méněcennosti.

5. Vulgarismy se používají jako projev dominance, nadřazenosti, obrany vlastního prostoru a souvisí celkově s tématem moci v mezilidských vztazích, ponížení (druhého) a povýšení (sebe sama) a tedy zřejmě s jakýmsi celkovým budováním pozice ve vztahu k někomu druhému. Důvtipnost a vyřídilka při slovních půtkách může nahrazovat dřívější šermířské utkání či pěstní souboj. Cílem takového verbálně – expresivního souboje je vyjasnit si a překonstelovat naši vzájemnou hierarchickou pozici (kdo z koho a kdo nad kým). Je možné, že tento motiv stojí v pozadí většiny partnerských hádek, kdy se partner ve snížené (submisivní) pozici snaží zvrátit chod věcí alespoň verbálním útokem a výčitkami (čímž však nevědomky prozrazuje svou submisivitu – protože, jak říká Plzák – generál by působil komicky, kdyby začal vojákům vztekle vyčítat, že se cítí dotčen jejich chováním). Submisivní partner se snaží zvrátit situaci ve svůj prospěch, zatímco dominantní se spíše snaží udržet status quo.

4. Diskuze: Proč v češtině převažují anální vulgarismy?

Na rozdíl od genitálních výrazů, které slouží především k expresivnímu (emočně nabitému) označení genitálu nebo koitu, byly od neurčité doby v českých zemích používány spíše výrazy z anální oblasti.

Z kvantitativní části naší studie vyplývá, že frekvence používání genitálních výrazů je na Moravě a především Severní Moravě i nyní stále vyšší než v Čechách a naopak, že v Čechách je o něco vyšší frekvence užívání análních výrazů než na Moravě. Čeština tak historicky patří do německé jazykové oblasti s převahou análních výrazů. Současně však během moderní éry (20. st.) do češtiny „prosakují“ jazykové vlivy z východu, především asi ze slovenštiny, vzdáleněji možná z polštiny a dalších slovanských jazyků. Tímto „prosakováním“ by se dala odůvodnit vyšší frekvence genitálních výrazů na Moravě. Přispívá k tomu i specificky „přistěhovatelský“ region Ostravska, kde se během 20. století usazovalo mnoho rodin z různých koutů Československa. To je nejpravděpodobnější zdůvodnění rozdílů mezi používáním vulgarismů v Čechách a na Moravě. Na Severní Moravu nejvíce dopadají vlivy ze slovenštiny a polštiny.

Jiné možné vlivy můžeme hledat v oblasti náboženské, kde je Morava považována za region více prostoupený náboženskými tradicemi. Podle našich úvah nejde o přímý dopad náboženství (nebo „zbožnosti“), který by sám o sobě neodůvodňoval vyšší koncentraci genitálních výrazů. Spíše jde o plynulý přechod moderně-industriálních regionů do oblasti více tradicionálně-zemědělských, který můžeme vést po pomyslné ose Čechy – Morava – Slovensko. (Případně tuto osu můžeme protáhnout na celý Balkán, Polsko, Rusko apod.)

Některé lingvistické teorie hovoří tak, že jde o střet katolického a pravoslavného náboženství, jejichž hranice přibližně kopírují převahu análních a genitálních výrazů v těchto jazykových regionech. Proti této teorii ale stojí fakt, že Slovensko je regionem katoličtějším (respektive o nic více pravoslavným) než Čechy (nemluvě o dalších státech východní Evropy), ale i to, že velká část Německa se hlásí spíše k protestantství. Dalo by se uvést více podobných nesrovnalostí, které ukazují, že takové zdůvodnění je přinejmenším sporné.

Proto se spíše domníváme, že užívání análních vulgarismů souvisí s urbanismem (stěhováním lidí do měst) a industrializací, které v Německu a v Čechách proběhla dříve než v jiných částech Rakouska – Uherska (Čechy patřily k jeho nejprůmyslovějším oblastem.) Kdežto v zemědělsky – tradicionálních krajích zůstalo původní všeslovanské užívání vulgarismů genitálních, které (překryto moderní „anální vrstvou“) přetrvává do dnešní doby.

Jaká je souvislost mezi analitou a industrializací? Dle Freuda je anální fáze psychosexuálního vývoje obdobím, kdy je slast získávána z anální oblasti a radost je čerpána z pocitu, že se nám daří ovládnout svou vylučovací potřebu, kontrolovat její průběh. Jsme hrdí za to, že to umíme, že jsme šikovní a rodiče nás za to chválí. Osvojujeme si společenské normy, pravidla a řád. V případě, že se nám nepodaří tímto obdobím optimálně projít, máme v dospělosti dvě možnosti: Buď jsme krajně pořádkumilovní, pedantičtí, rigidní, paličatí, šetřiví a myslíme si, že vše umíme nejlíp (tzv. anální charakter – přílišná introjekce řádu), nebo jsme naopak věčnými anarchisty, kteří se bouří proti jakémukoli řádu (může to být reakce na příliš přísnou výchovu v batolecím období).

Snad v našich úvahách neuděláme příliš velký skok, když nabídneme toto vysvětlení: V něměcké či rakousko-uherské společnosti, kde jsou kvality análního charakteru vyzdvihovány do popředí a kde platí pravidlo „řád nade vše“ se může potlačené id domoci uspokojení jedině zdůrazněním slov a představ, které se bezprostředně váží k analitě (dynamice procesu zadržování a vylučování). Pokud se tento způsob exprese, emočního ventilování úzkosti a frustrace rozmůže i v češtině, můžeme to brát jako důsledek dopadu stejných společenských tlaků, o zdůraznění pořádku a čistoty, ale také úcty k autoritám. Tento tlak je zřejmě silnější než potlačování sexuality, které přetrvává v méně moderních a více zemědělsky - tradicionálních regionech. V českých zemích pod dominantním vlivem němčiny pravděpodobně dochází ke stejnému způsobu expresivního vyjadřování. Používání análního výraziva je zřejmě také reakcí na silně autoritářsky – hierarchické uspořádání společnosti Rakouska – Uherska (popř. německých oblastí a Pruska) v období industrializace. Tato dominující funkce vulgarismů – jakožto uvolňování pocitů agrese vůči nadřazeným osobám (zástupcům řádu) – přetrvává dodnes.

Jako úlohu v tomto dění sehrála éra komunismu může být předmětem dalších úvah a diskuzí. My se však pokusíme formulovat následující závěr:

Autorita vertikálně-byrokratického státního aparátu se zřejmě v německých a rakouských (potažmo českých) zemích stala nejmocnějším zdrojem úzkosti, od níž si bylo třeba použitím análních vulgarismů ulevovat. Tabuizována byla nečistota a chaos (tedy analita) jakožto protiklad vládnoucí uhlazené čistoty, funkčnosti a řádu. V jiných, méně industrializovaných slovanských zemích si podržela ústřední autoritu starosvětská církevní morálka (bez ohledu na typ vyznání), vzbuzující úzkost a frustraci především v sexuální oblasti, kteroužto oblast učinila tabu; od ní si bylo třeba ulevovat použitím genitálních výrazů.

Mírná disproporce mezi používáním vulgarismů v Čechách a na Moravě (hlavně na Ostravsku) je pak dána především jazykovým průnikem polštiny a slovenštiny.

Literatura

Ďurovič, L. Typologie klení ve slovanských a sousedních jazycích. Souvislosti, 1996, roč. 7, č. 2-3, s. 46-7.
Ferjenčík, J. Úvod do metodologie psychologického výzkumu., Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6
Machek, V.: Etymologický slovník jazyka českého, Academia 197



Autoři výzkumu: Vojtěch Franče, Munír Hassairi.
Sběr dat proběhl v průběhu května 2009.

Etymologie a psychologie

Andrea Šmejkalová: Agrese a násilí