Průchod traumatem / cestovní bedekr pro ty, kdo o všechno přicházejí / čas transgrese, kdy staré už není a nové ještě není
Představ si, že bys všechny své nervové dráhy a plochu tvého citlivého vnitřního těla, které si vše pamatuje už od početí, rozvinul na plochu jednoho fotbalového hřiště.
Evropa (na této velké mapě) by byl kontinent tvého já a vzpomínek, které znáš, celý tvůj dosavadní svět se všemi lidmi tak, jak je znáš.
A pak by ti na rameno přistála sova a řekla by: celý asijský kontintent, přes Ural až po Kamčatku a dole na jih až do Indie: to je tvé trauma. Zatím bylo dobře ukryto, protože jeho obsahy bys zatím neunesl. Nevíš o něm skoro nic. Jen občasné vpády najezdniků z Asie vnímáš jako výkyvy nálad a více méně si s nimi poradíš. Porazíš je, obsahy potlačíš a je klid.
Pokud by se tvá duše rozhodla ke zpracování celé traumatické struktury, podobalo by se to stěhování národů. Všechny evropské říše by padly. Nepřežila by ani jediná. Celé svazy by se daly do pohybu. Říše by padaly a postavály, nezůstal by kámen na kameni. Trvalo by to celý středověk, než by došlo k integraci všech prvků valících se z nevědomí. Teprve v renesanci bys zaznamenal zvedání celkové úrovně vědomí, která by začala překonávat tu antickou: stav vědomí před vpádem traumatu. Zaznamenal bys nárůst kreativity a nových pohledů, o kterých se ti předtím ani nesnilo.
