Zlatý řez, uran v býku a synergická revoluce

Co si vzít z časů korona-viru, než se věci začnou vracet do "normálu"? 

Jedu si tak podél Vltavy na kole a tu mě napadlo toto: norma zlatého řezu. Hned vysvětlím.

Naše civilizace normuje na průměr, celek dělí na polovinu a tu dělí zas na polovinu. Krájíme čtverec na poloviny a na čtvrtiny. Nebe a zemi dělíme půl na půl. Ulice krájíme do pravého úhlu. Jsme civilizace, v jejíž mysli se zabydlela krychle a ostré řezy. Dali jsme jim přednost nad zlatým řezem (který známe např. z malířství).




Příklad z grafologie. Máme pět stupňů fixace. Fixace 1-2 znamená, že v písmu převažuje pohyb nad formou: písmo je jakoby tekutější, živější; spíš řeka nežli beton. Fixace 4-5 znamenají: převahu formy; spíš beton než řeka. A pak je tu naše kulturní norma: fixace 3. Rovnováha mezi pohybem a formou. Jakýsi ideál mezi přírodou a kulturou v nás. Jsme ještě dosti spontánní jako laně; a jsme přitom i dost zkulturnění (učesání, zformovaní). Toť náš ideál (v praxi je však takové písmo vzácné). To je norma podle učebnice.

A nyní můj výkřik: vraťme se k normě zlatého řezu.

Zlatý řez je poměr (logos, ratio) mezi dvěma celky, kdy menší díl je cca 1,618x menší než větší díl. A když sečteme menší a větší díl dohromady (získáme největší díl), pak největší díl je opět 1,618x větší než ten původní větší celek. Vstupujeme tak do světa zvláštní symetrie, připomínající dejme tomu lasturu nebo šnečí ulitu. Nekrájíme tvrdě a ostře 1 : 2 : 4 (krychlovitě), ale jaksi měkce. Namísto pravítkem se na svět díváme skrze labutí šíji. Tento poměr není přísně symetrický, je tajuplně symetrický i asymetrický zároveň. Lahodí našemu oku. Lze jej fraktálovitě opakovat (Fibonacciho spirála).

Proč o tom teď píšu?

Protože čas korony, čas opatřeních kolem koronaviru je dočasným vychýlením z běžnosti, kdy:
  • je narušen lineární čas, zatímco dostává prostor čas cyklický (obrácený tváří k posvátnému); více o tom v mém přepisu konstelace, jak využít čas v období koronaviru
  • kdy je zpochybněna dominance jangu (výkonu, tvrdosti, rychlosti, přesnosti, pragmatismu, řádu) ve prospěch jinu (uvolnění, odevzdání, měkkost, odpočinek, regenerace, plynutí, iracionalita, rozostřenost, chaos).
  • luna jakoby symbolicky dočasně zastiňuje sluneční kotouč (tento jev nazýváme sluneční korona - na toto spojení upozornil Jan Bílý)

Sluneční korona

Za nějakou dobu se začneme z našeho vychýlení navracet zpět do "normálu". (Ano, tento normál už bude něčím jiným, než jak jsme ho znávali).

Nejprve se vládní špičky pokoušely o tvrdou kontrolu (omezení). Pak se objevily nápady s totálním "promořením". Vidíte - naše mysl pořád funguje v této dichotomii: totální kontrola versus totální chaos (hysterie). Mužství versus ženství. Jang versus jin. Slunce versus Luna. Racionalita versus emocionalita. (Proč by to mělo být buď anebo? Proč by nás měla řídit buď jen hlava nebo buď jen srdce, jakoby náš krk byl robotický přepínač?) Copak nejsme všichni tak trochu jako delfíni a labutě? Copak nejsme stvořeni v ladné symetrii?




(Vše živé je rytmické, ale nikoli pravidelně přesné, to je vlastnost neživých věcí - věcí ve správě Titána Krona. Příroda je plná symetrií s drobnými odchylkami od principielní dokonalosti. Podle toho poznáme, co je živé. Co je živé, se v podstatě bouří proti řádu příliš mechanickému. Krása čili Afrodíta, Uranova dcera, z pěny zrozená, se chvěje. Toto bouření symbolizuje Uran - Prométheus, k němuž se dostaneme v závěru eseje).

Když říkám norma zlatého řezu, neznamená to samozřejmě žádnou normu. Je to spíš přirozenost, tao. Kde nejsme v dichotomii buď a nebo, kdy svět neřežeme na kousíčky. (Představte si Ježíše, jak krájí chleba nožem. A pak: jak jej láme rukama. Chvilku se u tohoto obrazu zastavte. Uvolněně vydechněte. Máte?) Lámat chleba rukama není úplně přesné dělení, ale pro mě je to metafora pro to, co zde nazývám zlatým řezem. Zlatý řez tedy není vůbec žádný řez. Zlatý řez znamená něco jako "tak akorát" podle "mého srdce", k čemuž se ještě dostaneme.

Zatímco stará norma dává ideál doprostřed mezi přírodu a kulturu, já se přimlouvám za novou normu, kde těžiště je o trochu blíže přírodě.


Platón ukazuje rukou k nebi, kdeždo Aristoteles k zemi.
Naše věčná hra na buď - anebo.

Kultury (superega), omezování, pravidel, zákazů bylo dost. (Za celé 20. století a za celé dvě tisíciletí křesťanství). Já neříkám buď anebo. Neříkám zrušit omezení, zrušit kulturu, zpět na stromy. Říkám s rukou lehce obrácenou k zemi: pojďme mírně níž, níž k přírodě. Nechci zrušit pravoúhlost našich měst; říkám jen: mírná oblost rohů má svůj půvab, stejně jako oblázky v řece. Neříkám zrušit úřady nebo vládu; říkám jen: více důvěry v lidi a méně dozoru nad nimi. 

Tak se poučíme z časů korony a něco si od ní vezmeme zpět při návratu do "normálna". Namísto volby mezi rychlostí 5 a zpátečkou však nasaďme uvolněnou dvojku. Buďme víc řekou než betonem, buďme víc laní a tygrem než poslušným, loajálním robotem.

Zpomalme k eleganci. Uvolněme své labutí šíje, protáhněme své tygří drápy.

Přísná opatření vedou ke vzpouře. Přísná kultura, přísně superego (tvrdě pracuj!), vede k anarchistickému vzdoru id (nutkavá potřeba uvolnit se). V těchto neurotických zákrutech zig-zag-zig se zmítá naše kultura. Máme přestřelené normy, nároky, kterým nejde dostát; vůči nimiž se můžeme jen vnitřně bouřit a hrát dvojakou hru. (Viz. jak to dnes krásně ukazuje naše současná hra s rouškami). Přepínací hra je ve své podstatě neurotická. Zdravé a živé se pohybuje rytmicky (přiměřeně, tak akorát).

Nyní máme šanci nastavit normy více přirozeně, v souladu s naší přirozeností tak, aby nám v tom bylo dobře. Méně přísně, ale možná vlastně více efektivně. (Změnit mind-set).




Co to znamená v praxi ? (Například).
  • Možná zig-zaguješ mezi prací smysluplnou a pro druhé - a mezi prací, která má jen vydělávat. Nezigzaguj, meandruj. Zakomponuj obojí či otrojí. Dělej to, co ti dává smysl, co slouží druhým a co ti vydělává. Někdy se koryta řeky rozpojí a jindy zase spojí. Vícero činností (talentů) se mnohdy spojí v jeden. Hledej moment synergie svých talentů, který však bere v potaz i realitu světa (poptávku a potřeby druhých). Tenhle bod nazývám těžiště.
  • Možná jsi doposud pracoval výhradně sám. A nyní zjistíš, že více toužíš po synergické spolupráci. 
  • Možná, že zjistíš že práce a odpočinek nemusí být 1 : 1 (jakoby ti Kant seděl na rameni), možná si ten předěl dáš blíže k odpočinku. A možná více k práci. Nastav si to "tak akorát".
  • Nezig-zaguj mezi hlavou srdcem. Usaď se níže, blíže srdci; teprve odsud oceníš inteligenci hlavy.
  • Nezig-zaguj mezi srdcem a instinkty, usaď se o trošku níže, blíže instinktům; teprve odsud oceníš barevnost srdce.
  • Jsi-li muž, uvolni se do svého tygra; ale nezapomeň na svou labuť.
  • Jsi-li žena, uvolni se do své labutě; ale nezapomeň na svého tygra.
  • Nemusíš být obojím půl - na půl. Buď trochu víc jedno a trochu míň to druhé. Nemusíš vést řez přesně uprostřed.
  • Nemusíš být nejlepší; stačí, že jsi dobrý. (Posedlost prvním místem a dokonalostí je záležitostí extrémně zdůrazněného mužského principu).
  • Nemusíš si volit mezi matkou a otcem, ale jsi-li muž, stoupni si v proudu mírně spíše za svého otce. Ušetříš tak energii, kterou se jinak musíš vynaložit, aby ses matce ubránil ze svých vlastních rezerv. A jsi-li žena, stoupni si spíše za svou matku. Jinak stojíš mimo své těžiště (zdroj své síly, odkud tvůj květ vyráží okvětní lístky).
  • Možná, že s něčím ani bojovat nemusíš, možná, že na něco se prostě stačí vykašlat. (Nechat to být).
Zig-zagovaním, přepínáním mezi nula a jedna, se ztrácí velké kvantum energie (v písmu tomu odpovídá styl vázání, který nazýváme úhel). Je to jako chvíli jet na plný plyn - a hned zase brzdit. Efektivnější pohyb vede po trajektorii podobající se přibližné sinusoidě.

To mi připomnělo: Dnes jsem v křoví podél řeky vyplašil volavku. Právě po takové trajektorii letěla: chvíli rovně a chvíli v obloucích. Spíše však letěla po křivce, která byla obojí naráz. Ta křivka byla opsána podle toho, kam chtěla volavka dolétnout. Ale věděla snad, kam chce dolétnout, hned jak vzlétla? Pochybuji, zdá se mi, že to průběžně zvažovala.


Lineární, rovný pohyb krajinou (lomený ostrými úhly) koresponduje s mužským principem, rozumem a vůlí (a Sluncem). Pohyb po kruhovité dráze odpovídá naopak spíše ženskému principu (Luně), emocionalitě a ponoření se do prožívání (takto jsou komponovány barokní krajiny a stejné principy lze opět sledovat v grafologii). A nyní: nemusíme volit buď - anebo. Zvolme trajektorii, kterou bych nazval synergickou. (Synergické znamená překročit dichotomické rozdělování buď - anebo, takže obě polarity pro nás pracují. Jako dvě křídla.)

Buď mám pravdu já - anebo ty. Musí vyhrát patriarchát - anebo matriarchát. Buď křesťanství - anebo islám. Buď rozum - anebo cit. Buď superego - anebo id. Buď naprostá kontrola nad celou společností (extrémní jang) - anebo totální mediální hysterie (extrémní jin; samozřejmě běží obojí naráz v rámci nevědomé kompenzace). Tahle hra na buď - anebo nás stojí spoustu sil. Mrháme zde energií. Dovolme si najít zlatý řez mezi polaritami, které nekrajíme podle starého mind-setu buď - anebo. Nenaskakujme na hru mysli buď - anebo.

Co se to stalo ? Pojmový konstrukt buď - anebo ovládl realitu (dění, proud, takto-jdoucí). Nechme být tento konstrukt a dění se vrátí do svých přirozených řečišť.

Co se to stalo ? Ocitli jsme se ve světě přepáleného jangu.

Žili jsme přespříliš dlouho ve světě, kde linearita vítězila nad cykličností. Kvantita nad kvalitou. Dokonalost nad celistvostí. Kultura nad přírodou. Normy nad přirozeností. Tlak nad uvolněním. Nádech nad výdechem. Expanze nad spočinutím. Vůle nad odevzdáním se. Principy nad bytím. Logos nad erótem. Výkon nad smyslem.

A nyní nám do tohoto jangového vychýlení hodil řád světa v podobě svého malého neviditelného spojence jménem koronavirus vidle.

Čas korony nás nyní vybízí k integraci opomíjené polarity.

Řešením nyní není hodit se do druhého extrému. "Z pangejtu do pangejtu." (Skočit do extrémního jinu). Ale půjčit si z chyběné polarity "tak akorát" (co je to "akorát" zjistí každý v synergii mezi svou hlavou a srdcem, to nejde nařídit, to nejde dát do normy). Každý se nyní může vykalibrovat - aby, až se začneme vracet do "normálu" se naše trajektorie světem optimalizovaly. Jak takový svět bude vypadat samozřejmě nikdo neví, ale že je nyní ten správný čas půjčit si kousek onoho chybějícího a zahrnout jej do svého bytí, tím jsem si jist.

*

Nuže třeba:
  • Vzdejme úctu vědě a naslouchejme jí, ale ve svém těžišti spočívejme o něco blíže tajemství.
  • Vzdejme úctu víře druhých, ale své těžiště nechme v té naší.
  • Vzdejme úctu opačnému pohlaví a kultivujme jej v sobě, ale nechme si těžiště v tom, které nám bylo dáno.
  • Vzdejme úctu smrti, ale více milujme život.
  • Snažme se být dobří, ale buďme taky trochu špatní (omylní a chybující), jinak nás za chvíli nikdo nesnese, protože si na základě toho budeme snad myslet, že jsme "lepší" než náš bližní. 

A řeka mi dnes řekla:

A labuti v nás bych řekl: zpomal a slož svůj sněhobílý krk těsně nad hladinu řeky, kde se svěže dýchá a kde to jemně šplouchá, buď chvěním zázraku, ze kterého všechno oněmí.

A tygrovi v nás bych řekl: vyraž na lov, toulej se džunglí, umaž si drápy krví a blátem, přeskoč oheň, bláznivě tanči za svitu luny. (Chceš snad být fachidiot až do smrti?) Buď impulzem změny, očima noci. Jiskrou, která zapaluje stoh. 




Uran nyní cca druhým rokem prochází znamením Býka (jemuž vládne Venuše, Afrodíta, bohyně svírající ruku v bok tak, aby nám názorně předvedla synergicko-erotickou křivku). Slunce dnes také vstoupilo do Býka. Uran neboli Prométheus (rebel a revolucionář symbolizující boj proti Kronově a Diově řádu) se nyní vrací zpět ke své babičce Gaie. Aby k ní pokojně ulehl a kochal se přírodou, jako tak činil dříve, než byl (z jeho chtění a za přispění Herma a elementů) stvořen člověk. Uran v Býku, zdá se znovu přemítá, zda člověk přeci jen nemá patřit blíže Zemi, přírodě, nahotě: tak jak byl stvořen.

Revoluce, která byla založena na buď - anebo (zig - zag), je pasé. Přichází jemná revoluce, synergická revoluce, kdy plyneme po té nejjednodušší, nejefektivnější kvantové křivce a právě tudy pak za námi "padá" celý svět.

My jsme ten svět, i ono padání a i ony balvany, jež brání padání. Dejme respekt všem svým silám i protisilám - všem svým částem, celému našemu "tvoření". Hledejme své nové těžiště. Naučme se dělit chléb bez buď - anebo. Tzn. zlatým řezem. Pak je všeho dost pro všechny.

My jsme ta revoluce, na kterou jsme čekali.

My jsme ten chléb.

*

A na závěr ještě:

Vezmi si z toho, co říkám, něco k sobě, ale více spoléhej sám na sebe. Vždyť ty máš své těžiště, jako já mám své.


20.4.2020, 
Kralupy nad Vltavou u kostela Nanebevzetí Panny Marie a Svatého Václava


Doporučená literatura:




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš názor.