Retrográdní Uran - vzpoura proti



Lidé s retrográdním Uranem (buřiči a provokatéři, mistrovská esa i falešní hráči)


Direktní Uran

Podíl v populaci: 59%

Energie: blesk, který všechno rozčísne, nebere si servítky, udílí impulzy k pohybu; napětí sjede a vyventiluje se a je opět čistý vzduch.

Karma: lidé, kteří se potřebují odpíchnout od minulosti jakoby žádná nebyla, začít nanovo, s lehkostí a nezatížeností. V tomto životě mají tu možnost.

Povaha: přirozený smysl pro vlastní individualitu, jedinečnost, jsem to, co jsem a nemusím se přehnaně ohlížet, co na to kdo řekne, svou jedinečnost beru se samozřejmostí. Uranská funkce zde plyne hladce.

Síla: může realizovat změny, aniž by tolik narážel na překážky. Má k tomu potřebnou průraznost. Zákony, autority, omezení se mohou v jeho životě vyskytovat, ale jedincovi až tak nepřekáží, pokud se spolehne na svou uranskou dynamis. To je mu dáno do vínku.

Kolektivní přínos archetypu: buduje nové dálnice, stará se o pokrok naší civilizace.

„Nemyslím si, že existuje větší vzrušení než to, které inovátor zažívá když uvnitř cítí nějaký výtvor mysli, který povede k úspěchu… Díky těmto emocím muž zapomene na jídlo, spánek, přátele, lásku, všechno.“ (Nikola Tesla, direktní Uran v 1. domě)




Stacionární Uran

Podíl v populaci: 0,5%

Energie: propojuje oba extrémy (direktivní a retrográdní) nadosobním způsobem; zde se uranská energie projevuje ve své zcela ryzí, neosobní podobě

Karma: jedinci vyvolení pro velké změny, jež mají vnést do společnosti, přitom tak budou činit prakticky bez vlastního ega a zištnýcn úmyslů.

Povaha: člověk je katalyzátorem velkých změn, které se dějí samy od sebe, je pro to všechno průchozí jako horská bystřina; je pouhým vodičem pro revolučně-inovativní uranskou energii, nebere si to osobně, nic si nepřivlastňuje, a proto ani nijak zvlášť nenaráží, nesnaží se cíleně provokovat nebo jít proti, neboť tak nečiní pro kvůli vlastnímu egu, slouží vyššímu záměru, nezakládá si na osobní důležitosti. Těžko jim nějak klást odpor.

Osobnost se stacionárním Uranem: Napoleon, Abraham Lincoln, Charles Darwin (poslední dva narození ve stejný den), William Blake (poslední dva mají stacionární Uran na pozici "lokomotivy" - první planety při konfiguraci, kdy planety zaujímají 240st); J. F. Kennedy, Mika Waltari, Václav Cílek, Guy de Maupassant, Charles Baudelaire, Zdeněk Pohlreich, Paul Belmondo.






Retrográdní Uran


Podíl v populaci: 40,4%


Energie: energie, která se nemůže vybít a hromadí se uvnitř mraku, což vede k obrovské vnitřní frustraci, napětí a dusno před bouřkou.

František Kupka: Vzdor (Idol)
Karma: toto postavení je skutečně "za trest", člověk se v minulém životě provinil proti vyšším zákonům (na způsob desatera), ale neodžil si za to tehdy "nápravný trest"; následkům svého činu tehdy unikl. Někde si toho celého je vědom. Ví, že tehdy nebyl potrestán za svůj přestupek. Nyní se rodí s vědomím tohoto dluhu. Jde o to, že vědomě zhřešil, překročil nějaký zákon a byl si vědom toho, že to dělá, nejde o "chybu z nedbalosti" nebo "nevědomosti". Nyní se symbolicky nachází v žaláři, jeho ruce jsou spoutané, zažívá určitý druh nesvobody, dokud poctivě nezjedná nápravu toho, co způsobil. Náprava, jež se po něm chce, musí být reálná a adresná (nepomůže nějaký aforismus nebo zašolíchání, "aby se neřeklo"). Příklad: kdysi jsem opustil bezbrannou rodinu za války - nyní se o ně musím postarat, musím konkrétního člověka požádat o odpuštění, něco reálného pro něho udělat apod. Něco jsem podělal a musím to reálně napravit, a to ve stejné energetické intenzitě. Kolik jsem vzal, tolik musím dát.

Kolektivní přínos archetypu: zatímco direktní Uran buduje nové, retrográdní Uran boří staré. Prototyp revolucionáře, který vyhodí do povětří to, co je již zastaralé, nefunkční, přežité, zkostnatělé (již nefunkční saturnské formy).

Vnitřní stavy, které může člověk zažívat: beznaděj, bezmoc, zlost, pocity viny, pocity hříšníka. Je odpojen od energie direktního Urana, který jinak lidem pomáhá, dodává jim odpich, odvahu, svobodu, naději atd., k tomu zde, v metafyzickém žaláři, není přístup. V něčem se mu nebude dařit tak dobře, jako direktnímu Uranu, bude narážet na to, že mu často nikdo nepomůže, když to bude potřebovat - jakoby byl odříznutý od "boží pomoci".

Uran a Saturn. Umístění Saturnu (žalářníka, pána karmy) v domě ukazuje, v jaké oblasti leží jedincova skutečná vina. Příklad: Saturn ve 4. domě - nechoval jsem se v jiném životě správně ke své rodině. Umístění Uranu v domě naopak ukazuje, kam nyní musím svou energii investovat, aby došlo k nápravě. Příklad: Uran v 5. domě - měl bych se nyní dobře starat o své děti nebo pomáhat s výchovou dětí někomu jinému nebo třeba založit mateřskou školku. Musím sem opravdu, cíleně a dlouhodobě dávat energii, nejde to odbýt. Cesta k nápravě vede skrze polknutí hořké pilulky viny, do níž sestoupím a přiznám si sám před sebou, o co tehdy šlo. Cílem se není za to dál podvědomě trápit, ale napravit to, pochopit svou lekci a uznat onen vyšší zákon, který jsem tehdy porušil. (Mé pozorování je takové, že člověk se často trýzní za spoustu domnělých vin, zatímco tu skutečnou vidět nechce).

Sexualita. V sexuální oblasti se mohou (ale nemusejí) promítat motivy moci a bezmoci, uvěznění, nesvobody a svobody (BDSM), role-playing, odreagování napětí. Člověk si svou nevědomou vinu může zde přehrávat. Pocity uvěznění a omezení se mohou nějak promítat i do sexuální roviny. Někoho jiného zase může vzrušovat to, že ten druhý mu klade odpor a odmítá ho. (Retrográdní Uran chce jít proti). Někdo cítí svou vinu, ale nenapravuje ji, neřeší ji, ale uniká od ní do víru sexuálních zážitků (i když ví, jak je to nesmyslné). Někdo si zase může svou vinu odreagovávat právě skrze sexualitu (ponižování, trestání sebe či druhého). Možnosti jsou pestré.

Archetypální obrazy: Sabat, ďábelské síly, tarotová karta Ďábel. Sodoma a Gomora. Noemova archa.



Goya


František Kupka: Dance Macabre
Filozoficko-politické směry: Anarchie. Pařížská komuna. Militantní ateismus. Nihilismus. Existencialismus.

Skrytá slast: člověk ví, že hřeší a hřeší vlastně rád. Retrográdní Uran nám dává možnost překračovat boží zákony a užívat si toto překročení. Když to doženeme do extrému, člověka by v určité rovině nebavilo hřešit, kdyby to bylo dovoleno. Zde člověka těší právě ono zakázané ovoce. Toto je svoboda odvrácené uranské části. Kdyby nebylo možné zákony překračovat, byla by existence chudá a spoutaná. Lidská prométheovská důstojnost souvisí s tím, že je lidské (i když hříšné) zákony překračovat. Tento motiv je tím, co stojí za dílem Markýze de Sade a co vysvětluje, proč jeho dílo není pouhou obscénní pornografií. Ve vzpouře proti zákonům, za prométheovskou vzpourou proti bohům, buší kus lidského vzdorovitého srdce. Člověk s retrográdním Uranem říká: cože, nesmím obcovat s kozlem? A just že budu!

Vzdor a vzpoura. Člověk s retrográdním uranem je již od malička extrémně citlivý na jakékoli zákazy a omezení. Zatímco člověk s direktním uranem o nějakých zákonec tu a tam slyší, nereaguje na ně komplexově, nepředstavuje to pro něj problém. Neřeší téma zákonů a jejich překračování. Zákony tu nějak jsou - a jeho svoboda tím netrpí. Žije své uranské já nezatíženě. Oproti tomu člověk s retrográdním uranem se ježí při jakékoli zmínce o zákonech a omezení. Kdyby ho však nikdo neomezoval a řekli by mu: "prosímtě, víš co? dělej si co chceš", tak by ho to vlastně štvalo! On chce, jako malé vzdorovité dítě nebo adolescent hrát hru na ty, kdo nás omezují a na ty, kdo se proti tomu bouří. To je jeho věčné drama. Právě to je archetypální (mýtický) motiv retrográdního Urana.




Identita. Zatímco direktní nebo zdravě uchopený Uran cítí spojení se svou unikátní esencí ("I am a unique human being") a nepotřebuje o tom nikoho přesvědčovat a nijak to dokazovat, protože to tak prostě je, tak retrográdní Uran se domnívá, že ho o toto právo na jedinečnost stále někdo jaksi okrádá. Už od malička! Proto se domnívá, že svou unikátnost získá tím, že bude věčně rebelovat proti všem omezením. Rebeluji, tedy jsem. Jakmile uvidím frontu, kde se stojí proti něčemu, už běžím, abych si do ní stoupnul!

Prože retrográdní Uran má nezanedbatelný podíl populace (cca 40%), jde na politické kampani proti něčemu v podstatě vyhrávat volby. (Miloš Zeman s retrográdním Uranem to dobře ví).

Dítě s retrográdním Uranem si už jako malé myslí, že ho všichni chtějí omezovat. Všude přehaně naráží na přísné autority. Je na toto téma přecitlivělý (reaguje komplexově). Proč? Protože naráží v hluboké vrstvě na svou vlastní vinu, že kdysi překročil nějaký boží zákon a právě tento jeho vnitřní hlas jej ve skutečnosti znepokojuje; vnější autority mu to jen připomínají. Dokud se vůči tomuto hlasu v sobě nevykoupí, dokud před vlastním svědomím neudělá to, co je třeba k nápravě, dotud bude zmítán tímto dramatem na věčné zakazující prudiče a věčné anarchisty, přičemž sám si může přehrávat ve vztazích s druhými lidmi oba póly.

Filozoficky člověk s retrográdním Uranem vede souboj se svým stvořitelem (vzdyť Uran vlastně představuje záblesk stvořitelské síly). Riskuje, pohybuje se na hraně a říká si: cha, teď jsem zhřešil a ty nic - tys mě nepotrestal. Proto nejsi. Kdybys byl, neprošlo by mi to. A když tedy nejsi, mohu si dělat co chci. To je jízda! Cha chá. Období zákazů a omezení se mohou v jeho životě střídat s obdobími, kdy se utrhne ze řetězu a užívá si hříšnou euforii svobody. Oba póly jsou však svým způsobem adolescentní.

Metafyzicky ztělesňuje retrográdní Uran stínovou možnost morální volby, bez které by svoboda nebyla kompletní. Mít možnost překračovat zákony a limity je důležitou složkou člověka a humanity. Leckdy stojí duch zákona nad přísnou literou. Leckdy je hrdinské jednat navzdory zákonu, neboť náš motiv může (ale nemusí) být ušlechtilejší než zákon samotný.

Lidé s retrográdním Uranem mohou mít odvahu překračovat dosvadaní limity a tím stimulovat celoplanetární vývoj. Zákony, které dané společenství uznává (Saturn / Chronós, Jupiter / Zeus), mohou být mnohdy zastaralé a potřebují rozbít. Když se Prometheus vplíží na Olymp, aby bohům ukradl oheň, nejedná už z dětsky-komplexové vrstvy, jedná tak z lásky k lidem. V Prometheovi můžeme zřemě spatřovat zralou energii stacionárního Urana, který má přístup k direktní i retrográdní polaritě uranského pohybu. Prometheus ví, že obě jsou potřebné. Někdy jsou zákony zastaralé - a stojí za to riskovat i přikování ke skále. (Na věčné dynamice Saturn / Uran stojí koneckonců i vývoj vědy a posun paradigmatu (T. S. Kuhn)).


František Kupka: Prometheus

Integrace uranské síly. Zdravá uranská energie utváří průlom pro něco nového. Odráží od sebe případné překážky, nebo projede skrz, jako meč nebo blesk. Zaměřuje se na bod na horizontu a k němu přirozeně spěje. Adolescentní, neintegrovaná uranská energie se oproti tomu komplexově zasekává na vymezování se "proti něčemu", trucování a kyvadlovitém pohybu mezi přehanými zábranami a "utržením se ze řetězu", namísto aby vytýčila novou cestu, po které je možné kráčet.

Aby se proud uranské energie napřímil, musí se jedinec zabývat integrací své skutečné viny (Saturn), jedině pak může svobodně dýchat.

Světlý i temný aspekt uranské síly je však potřebný, jako potřebujeme dvě křídla, abychom mohli létat.


Muži: muži s retrográdním Uranem se lehčeji identifikují s prototypem drsného rebela, může to dokonce posílit jejich maskulinitu, čerpají odtud odvahu rvát se s překážkami. Bytosně potřebují zažít zkušenost nespoutanosti.

Ženy: žena s tímto archetypem uvnitř sebe spíše bojuje. Má vnitřní potřebu si zarebelovat, ale ne vždy se k tomu odhodlá (více se porovnává s očekáváním okolí). Pokud si nezažije období vybouření se (něco extrémnějšího, utrhnout se ze řetězu) ve stáří jí tato zkušenost bude bolestně chybět a "hlodat". Pokud si to dovolí, může se ve stáří naopak přirozeně zklidnit (stačí jí pak "hezké vzpomínky" na dávné bouřliváctví).


Filmy: Ve službách papeže, Přelet nad kukaččím hnízdem, Lid versus Larry Flint, 120 dní Sodomy.
Osobnosti s retrográdním Uranem: Georges Gurdjieff, Wilhelm Reich, Fritz Perls, Erich Fromm, Max Wertheimer, Ludwig Klages; Jiddu Krishnamurti, František Drtikol, Michael Foucault, Martin Buber, Friedrich Nietzsche, Soeren Kierkegaard, Friedrich Schiller, Jean Paul Sartre, Ludwig Wittgenstein, Pierre Teilhard De Chardin, Břetislav Kafka; Markýz de Sade, Giacomo Casanova, Charles Baudelaire, Jack London, Ernest Hemingway, Lou Andreas Salomé, William Shakespeare, Jaroslav Hašek, Jan Švankmajer, Fráňa Šrámek, Vladislav Vančura, Ivan Magor Jirous, Pavel Landovský, Jiří Schellinger, Josef Plečnik, Andy Warhol, Salvador Dalí, Frida Kahlo, August Rodin, John Lennon, Woody Allen, Jimi Hendrix, David Bowie, Ludwig van Beethoven, Richard Wagner; Charles Bukowski, Ray Bradbury, Arkadij Strugatskij, Frank Herbert, M. A. Bulgakov, Bratři Grimmové; Alan Turing, Stephen Hawking, Albert Einstein, Cyril Höschl; Steve Jobs, Silvio Berlusconi, Miloš Zeman, Adolf Hitler, Karel IV.; Garry Kasparov; Petr Čtvrtníček.


*




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš názor.