Zrození abstrakce
V grafologii je poměr mezi vazbou na konkrétno a abstrakcí vyjádřen především těmito znaky písma: plnost versus hubenost, těstovitost versus ostrost a obohacení versus zjednodušení. Sledujme proměnu (či spíše ve své době revoluční "změnu skupenství") z konkrétní malby k malbě abstraktní v díle Františka Kupky. Kupka byl vedle Kazimira Maleviče prvním průkopníkem abstrakce, tento fakt byl však uznán až dodatečně mnohem později. Kdyby byl Kupka býval objeven už dříve, jeho obrazy by nyní měly stejnou cenu na trhu s uměním jako obrazy Piccasovy. Nicméně i přes toto "zpoždění" lze očekávat závratný růst cen jeho obrazů.
Kupka studoval v atelieru historické a náboženské mlaby na Akademii výtvarného umění v Praze u mistra Františka Sequense, zástupce tradice tzv. Nazarénů, kteří soustředí na geometrické tvary spíše než na živou, realistickou krsebu. Nazarénem byl i Kupkův další učitel, Eisenmenger (tentokrát již ve Vídni). Kupka se jeden čas živil jako spiritistické médium; mystické a okultní vědy jsou jeho celoživotním zájmem. V Paříži vstupuje do kontaktu s malíři, jež jsou souhrně označováni jako "Orfisté". Autorem pojmu je Apollinaire. Orfisté usilují o čistou malbu vzdalující se předmětnosti (reálným objektům) směrem k dynamickému koloritu. I s touto skupinou lidí se však Kupka rozžehná, jako individualista a samotář nenálěží žádným "ismům". V Paříži je ještě ovlivněn tvorbou Lautreaca, Cezanna, Gauguina a Muncha. Studuje na Sorbonně přírodní vědy, fyziku, biologii a fyziologii a pomocí mikroskopu se mu otevírá svět "mikrokosmu". Od té doby je fascinován konstrukcí, strukturou a pohybem materiálu na malířském plátně. Směřuje k abstrakci. Usiluje o syntézu malířství a hudby, aby i tuto ideu nakonec zavrhl. Nicméně nejslavnějším výsledkem těchto experimentů je Dvoubarevná fuga, inspirována hudbou J. S. Bacha.
František Kupka, Mistr abstrakce
Kupku brzy přestaly zajímat diskuse s kolegy o fauvismu a kubismu a distancoval se od ostatní avantgardy, k níž patřil např. i Kandinsky, Malevič nebo Delaunay. Kupka byl vždy silným individualistou a ohrazoval se proti jakémukoliv zařazení. Rozhodl se jít svou vlastní cestou. Již v roce 1910 napsal studii Tvoření v umění výtvarném, v níž vyložil své výtvarné názory. Odmítl "malovat, kopírovat stromy, když cestou na výstavu lidé vidí lepší", ale chtěl malovat jen "pojetí, syntézy, akordy a podobné". Např. pohled na dítě hrající si s červenomodrým míčem v něm vzbuzoval potřebu namalovat sám pohyb předmětu, víření jeho barev. Hledal vizuální obdobu zvuků a kompozičních forem hudby, chtěl malovat nové struktury s prvky, které nepocházejí z viditelné skutečnosti. Veškerá jeho snaha směřuje k tomu, aby přes vlastní vědomí skutečnosti a všeobecných zvyklostí dospěl k prvotnímu tvaru, k dynamice pohybu, k symbolu jádra, k prapočátku tvoření. V některých obrazech se zpočátku prolíná rovina skutečnosti a abstrakce, např. Klávesy piana, ale postupně reálný prvek mizí zcela. Roku 1931 se připojil ke skupině Abstraction - Création. Jeho vrcholné abstraktní kompozice rozvíjejí dvě základní témata - pohyb svislý a pohyb v kruhu, dále tvarovou dynamičnost a barevnost, motivy rovnováhy a gradace rytmu, kosmické prvky a děje. Řešil problém pohybu od fázového k rotačnímu, problém barevné harmonie a prostoru, stavby a pohybu organické hmoty, hledal výraz pro přírodní řád a jeho procesy. Inspirací mu byly všechny obory jeho zájmu - antropologie, archeologie, vesmír, astrologie, biologie, fyziologie, fyzika, optika, astronomie, moderní technika, kultura, hudba, písemnictví, příroda.
Kupka byl ve své době nepochopen, předběhl totiž svou dobu, jeho obrazy byly zatížené meditací a filozofií a byly pro nepřipraveného diváka těžko stravitelné. K nepochopení přispělo i jeho podivínství, nechuť ke společenské prezentaci a odpor proti maloměšťáctví a proti obchodníkům obrazy. Vždyť první smlouvu s galeristou podepsal až ve svých 80 letech. Mezi světové abstraktní malíře byl Kupka řazen přibližně až od 60. let."
V grafologii je poměr mezi vazbou na konkrétno a abstrakcí vyjádřen především těmito znaky písma: plnost versus hubenost, těstovitost versus ostrost a obohacení versus zjednodušení. Sledujme proměnu (či spíše ve své době revoluční "změnu skupenství") z konkrétní malby k malbě abstraktní v díle Františka Kupky. Kupka byl vedle Kazimira Maleviče prvním průkopníkem abstrakce, tento fakt byl však uznán až dodatečně mnohem později. Kdyby byl Kupka býval objeven už dříve, jeho obrazy by nyní měly stejnou cenu na trhu s uměním jako obrazy Piccasovy. Nicméně i přes toto "zpoždění" lze očekávat závratný růst cen jeho obrazů.
Kupka studoval v atelieru historické a náboženské mlaby na Akademii výtvarného umění v Praze u mistra Františka Sequense, zástupce tradice tzv. Nazarénů, kteří soustředí na geometrické tvary spíše než na živou, realistickou krsebu. Nazarénem byl i Kupkův další učitel, Eisenmenger (tentokrát již ve Vídni). Kupka se jeden čas živil jako spiritistické médium; mystické a okultní vědy jsou jeho celoživotním zájmem. V Paříži vstupuje do kontaktu s malíři, jež jsou souhrně označováni jako "Orfisté". Autorem pojmu je Apollinaire. Orfisté usilují o čistou malbu vzdalující se předmětnosti (reálným objektům) směrem k dynamickému koloritu. I s touto skupinou lidí se však Kupka rozžehná, jako individualista a samotář nenálěží žádným "ismům". V Paříži je ještě ovlivněn tvorbou Lautreaca, Cezanna, Gauguina a Muncha. Studuje na Sorbonně přírodní vědy, fyziku, biologii a fyziologii a pomocí mikroskopu se mu otevírá svět "mikrokosmu". Od té doby je fascinován konstrukcí, strukturou a pohybem materiálu na malířském plátně. Směřuje k abstrakci. Usiluje o syntézu malířství a hudby, aby i tuto ideu nakonec zavrhl. Nicméně nejslavnějším výsledkem těchto experimentů je Dvoubarevná fuga, inspirována hudbou J. S. Bacha.
"Kupka byl temperamentem hédonický asketa, myšlením racionalistický romantik, mystik materialismu, fanatik symbolické představy a konstruktér čistého pojmu."
(Ludmila Vachtová, 1968)
František Kupka: Babylon, 1906
František Kupka: Žlutá škála (Autoportrét)
František Kupka: Koupající se
František Kupka: Rhódský kolos, 1906
"Cítím sílu, která mi umožní udělat něco, co udá směr umění jako takovému."
František Kupka svému příteli, básníkovi J. S. Macharovi, 1902
František Kupka: Modrá stužka
František Kupka: Tři grácie
František Kupka: Radost a smutek (Epona a Ballada)
František Kupka
František Kupka: Koupající se, 1906-9
Manželka Františka Kupky
František Kupka: Vzdor - černý idol
František Kupka, 1919-20
František Kupka: Barevné roviny (Velký akt), 1909-10
František Kupka: Okolo bodu, 1927-30
František Kupka: Kosmické jaro, 1913-14
František Kupka, Mistr abstrakce
"Díky svým úspěšným karikaturám byl finančně zajištěn tak, že se mohl pustit do velikých abstraktních pláten, o něž sice v jeho době málokdo stál, ale kterými vešel do dějin umění 20. st. Po roce 1909 se tedy začal plně věnovat malířství. Téhož roku také namaloval svůj první abstraktní obraz Nocturno. Zpočátku patřil Kupka do skupiny umělců, která pod názvem Section d`Or vystavovala v roce 1912 v Paříži (Marcel Duchamp, Robert Delaunay a Fernand Legér). Kupka tehdy na Podzimním salonu v Paříži vystavil své abstraktní obrazy Amorfa-Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika. Lidé se smáli nebo byli v rozpacích, kritika byla nelítostná. Díla ocenil jen vůdce pařížské avantgardy Guillaume Apollinaire, který nad jeho obrazy přednesl obranu "ryzího umění", které nazval orfismem (franc. orphique = tajemný; směr, kdy abstraktní linie a a barevné plochy vyvolávají hudební a poetické dojmy). Jiný výtvarný kritik Valensi nazval Kupkovy obrazy "muzikalismem".
Kupku brzy přestaly zajímat diskuse s kolegy o fauvismu a kubismu a distancoval se od ostatní avantgardy, k níž patřil např. i Kandinsky, Malevič nebo Delaunay. Kupka byl vždy silným individualistou a ohrazoval se proti jakémukoliv zařazení. Rozhodl se jít svou vlastní cestou. Již v roce 1910 napsal studii Tvoření v umění výtvarném, v níž vyložil své výtvarné názory. Odmítl "malovat, kopírovat stromy, když cestou na výstavu lidé vidí lepší", ale chtěl malovat jen "pojetí, syntézy, akordy a podobné". Např. pohled na dítě hrající si s červenomodrým míčem v něm vzbuzoval potřebu namalovat sám pohyb předmětu, víření jeho barev. Hledal vizuální obdobu zvuků a kompozičních forem hudby, chtěl malovat nové struktury s prvky, které nepocházejí z viditelné skutečnosti. Veškerá jeho snaha směřuje k tomu, aby přes vlastní vědomí skutečnosti a všeobecných zvyklostí dospěl k prvotnímu tvaru, k dynamice pohybu, k symbolu jádra, k prapočátku tvoření. V některých obrazech se zpočátku prolíná rovina skutečnosti a abstrakce, např. Klávesy piana, ale postupně reálný prvek mizí zcela. Roku 1931 se připojil ke skupině Abstraction - Création. Jeho vrcholné abstraktní kompozice rozvíjejí dvě základní témata - pohyb svislý a pohyb v kruhu, dále tvarovou dynamičnost a barevnost, motivy rovnováhy a gradace rytmu, kosmické prvky a děje. Řešil problém pohybu od fázového k rotačnímu, problém barevné harmonie a prostoru, stavby a pohybu organické hmoty, hledal výraz pro přírodní řád a jeho procesy. Inspirací mu byly všechny obory jeho zájmu - antropologie, archeologie, vesmír, astrologie, biologie, fyziologie, fyzika, optika, astronomie, moderní technika, kultura, hudba, písemnictví, příroda.
Kupka byl ve své době nepochopen, předběhl totiž svou dobu, jeho obrazy byly zatížené meditací a filozofií a byly pro nepřipraveného diváka těžko stravitelné. K nepochopení přispělo i jeho podivínství, nechuť ke společenské prezentaci a odpor proti maloměšťáctví a proti obchodníkům obrazy. Vždyť první smlouvu s galeristou podepsal až ve svých 80 letech. Mezi světové abstraktní malíře byl Kupka řazen přibližně až od 60. let."
František Kupka: Tvary modré, 1913-24
"Těžko říci, proč bývá František Kupka často přehlížen. Jisté je jedno: dovednosti, zručnost a talent samy o sobě nestačí k tomu, aby se stal umělec známý, záleží totiž také na tom, jak se projevuje ve svém prostředí. Zdá se, že právě tomuto aspektu nikdy nevěnoval mnoho pozornosti - nedošlo k žádným kontaktům mezi Kupkou a uměleckým trhem, jež by stály za zmínku, proto také nebylo nikoho, kdo by se angažoval v popularizaci jeho prací, a tak se nikdy nestal natolik slavný, jak by zasluhoval. S Kupkou se dalo jen obtížně seznámit. Celých patnáct let mi trvalo, než jsem sehnal jeho adresu, abych ho mohl navštívit, což jsem také konečně v minulém roce učinil. Kupka byl první umělec, který maloval postkubistické obrazy, jak tento pojem dnes chápeme, s jejich přísnou strukturou formy a pohybu. V oněch dobách, kdy Rober Delaunay plánoval svá impozantní Okna a Kandinskij vytvářel své první improvizace a abstraktní kompozice, pracoval Kupka na Dvoubarevné fuze a Vertikálních a diagonálních plánech, jež jsou prvními nám známými obrazy vycházejícími z čistého vztahu svislic a úrovní jakožto malířských prvků." (Max Bill)
František Kupka: Vertikální plány I, 1912-13; 104 x 68 cm Musée National d'Art Moderne, Paříž
"Vertikály, proťaté v pravém úhlu nebo proťaté diagonálami, vytvářejí zdání vzestupu nebo pádu, které je silnější v místech, kde mají takto vyznačené plochy jinou barvu nebo vlastnost. Vertikála je půvabná, je to páteř prostorového života, osa veškeré konstrukce... Když vertikála spadá shora na ostří vodorovné linie, máme co do činění se skutečnou událostí. Rozdělujete-li plátno tímto způsobem, máte pocit, že je to těžká tyč, jež zůstane vbitá do podkladu. Vodorovná linie je Gaia, pramatka. Z jejího lůna mohou vystřelovat vertikály jako rostliny z povrchu země - některé nehybné, jiné nakloněné v rozmarném pohybu.
Neměli bychom si plést vodorovnou linku umístěnou v horní části plátna s takovou, která protíná obraz uprostřed nebo dole. Každá z nich vypovídá o tichu jinak. Rovina v nás totiž vyvolává myšlenku na nehybnost, pomalé věci, myšlenku na odpočinek, obzor, na cestu, která se rozprostírá." (František Kupka)
V grafologii pracujeme s podobným symbolickým členěním prostoru. Více o tom zde.
Literatura
Největší malíři - život, inspirace a dílo: František Kupka, č. 94
Ahoj, grafologii jsem nikdy nevěřila, připadalo mně to jako jedna z tisíců dalších "pseudopsychologických blábolů". Jako narozeninový dárek jsem však od tety, která se tímto zabývá, dostala grafologický kurz (kdyby to někoho zajímalo, tak našla ho na www.zlutaraketa.cz). I když jsem k tomu zpočátku přistupovala skepticky, absolutně mě to dostalo. Proto vám děkuji za takové stránky, jako jsou tyto, protože jsou plné velmi užitečných a zajímavých informací.
OdpovědětVymazatOpět zajímavý článek :)
OdpovědětVymazatPřidávám zase drobné opravy:
Hned v druhém odstavci: (…)Kupka studoval v atelieru historické a náboženské mlaby na Akademii výtvarného umění v Praze u mistra Františka Sequense, zástupce tradice tzv. Nazarénů, kteří soustředí na geometrické tvary spíše než na živou, realistickou krsebu. (…) – mlaby místo malby a krsebu místo kresbu.
Další odstavec je hned v první větě „atelieru“ místo „ateliéru“ a ve větě: (…) jako individualista a samotář nenálěží žádným "ismům". (…) – máte nenálěží (e s háčkem).
Ve František Kupka, Mistr abstrakce, na konci prvního odstavce: (…)(franc. orphique = tajemný; směr, kdy abstraktní linie a a barevné plochy vyvolávají hudební a poetické dojmy). (…) – dvakrát a.
Poslední odstavec: (…) K nepochopení přispělo i jeho podivínství, nechuť ke společenské prezentaci a odpor proti maloměšťáctví a proti obchodníkům obrazy. (…) – obchodníkům s obrazy (chybí s).
Mějte se pěkně,
Ester D.