Svědomí je jakýsi systém prožitkových a myšlenkových vzorců, které se aktivují, pokud se naše jednání dostane do konfliktu s našimi normami, hodnotami, ideály a zásadami. Ačkoliv část těchto norem možná závisí na nás samotných (jak sami sebe utváříme a poznáváme), je svědomí silně podmíněno výchovou a kulturními a společenskými tlaky (introjekce společenských norem).
Svědomí je neoddělitelné od vědomí. Podle Freuda je svědomí součástí superega, které shůry "tlačí" na ego jako síla komplementární vůči id, které touží po slasti.
Svědomí prochází vývojem, kdy nejprve srovnává své chování s názory autorit (církve, rodičů, učitelů, vrstevníků) až k bodu, kdy se člověk podřizuje etickým zásadám, které vyplývají z jeho nitra bez ohledu na vnější autority (autonomie svědomí). Autonomické svědomí může naopak někdy žádat vzepření se proti zákonům své doby, které nepokládá za pravdivé, popř. v extrémním případě stát proti názorům všech lidí. Ukázkovým případem autonomního svědomí je Jan Hus.
Piaget považoval za první projevy autonomie svědomí to, že dítě samo za sebe uzná nezbytnost pravdomluvnosti jako podmínku dobrých vztahů mezi sebou a okolím.
Při procesu zvažování, v němž působí svědomí, vyhodnocujeme vývoj naší sebepředstavy (sebepojetí). Něco nejsme schopni provést, protože by jsme nebyli schopni unést nový sebeobraz takto utvořený - "nemohli bychom se podívat sami na sebe do zrcadla." Na druhou stranu, pokud je tento sebeobraz již dostatečně temný, další temný čin již nemusí naším sebeobrazem příliš otřást.
Lidé obecně považují za snažší, v případě že se zachovají proti svému svědomí, tento čin si nějak odůvodnit, zracionalizovat tak, aby se jim samým zdálo, že svědomí nijak "obejito" nebylo. (Např. tatínek, jehož rodina trpí jeho pracovní vytížeností a výkyvy jeho podrážděných přepracovaných nálad, si své chování odůvodní slovy, že to všechno dělá pro rodinu, že se obětuje. Mnohá maminka si takto zdůvodňuje svá dusivá emoční chapadla související spíše s kontrolou a potřebou moci.) Čistý sebeobraz tak zůstane zachován, chování není třeba měnit, stačí kvalitní racionalizace. Tento femonén se v psychologii nazývá kognitivní disonance.
Jeden z pohledů na svědomí zní tak, že svědomí nám nezabraňuje nějaký špatný skutek skutečně provést, ale znemožňuje nám se při takovém chování cítit radostně (uvolněně, blaženě).
Naopak tam, kde se zachováme dle svědomí, navzdory síle nějakých tlaků, se může dostavit jakýsi vnitřní pocit odměny (satisfakce, hrdosti, vyšších citů).
Mé etymologické vysvětlení slova svědomí: "S - vědomím druhé osoby o něčem vypovídám, hlas svědka, jenž byl účasten činu nějaké osoby a oba o tom vědí. Naše svědomí tedy ví to, co my, pachatelé nějaké hanebnosti, velmi dobře víme také - a toto spolu-vědomí toho, že jeden páchal a druhý viděl a že oba vědí, je základem svědomí." Jinými slovy, já i onen divák ve mně, jemuž jsem byl hercem, cosi viděl a svědčí o tom. Vyslechnu spravedlivě jeho hlas, aby tento hlas zůstam s vědomím - či jej dám vyklidit ze soudní síně - z vědomí? (Etymologické vysvětlení dalších psychologických pojmů zde).
Kohlbergova stadia morálního vývoje (1976)
Těmito stadii (1-6) je nutné projít z jednoho do druhého, není možné "přeskakovat".
Člověk na nižším stadiu morálního vývoje není schopen pochopit pohnutky člověka na stadiu vyšším. (Bude si je vykládat svou vlastní optikou vidění).
Nikde není řečeno, že všichni lidé projdou všemi stadii.
Kognitivní vývoj (rozšiřování hranic našeho poznání) je pro vývoj morální podmínkou nutnou, ale nikoliv dostačující.
Pohyb z nižšího stadia do vyššího je podpořen s kognitivním disekvilbriem (dosavadní morální úroveň začíná narážet na jiný druh chápání, které se nám začíná otvírat).
Stadia jsou transkulturální.
1. Prekonvenční úroveň
A. Zlé to, co přináší trest. Mám strach z trestu, a proto se budu vyhýbat špatnostem.
Na obrázku nahoře vidíme ilustraci primitivní prekonvenční morálky 1A, jíž se vyznačují Černí jezdci. Domnívají se, že zlomí etický odpor Jarka Metelky fyzickým trestem. Netuší, že ani 20 ran tenisovým míčkem, nemůže zlomit jedince, který se nachází o několik příček Kohlbergova vývoje výše. Proto je jejich habebný čin odsouzen předem k neúspěchu.
B. Dobré je to, co přináší odměnu, co je pro mě výhodné. Pojďme se dohodnout na tom, co bude výhodné pro mě i pro tebe. Já na bráchu, brácha na mě. Malá domu. Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu. Atd.
2. Konvenční úroveň
A. Být hodný chlapec, dívka. Chci naplnit očekávání blízkých lidí. Beru tedy v úvahu především pocity druhých lidí, abych je nezklamal.
Vůbec bych nepodceňoval lidi, kteří žijí v tomto stadiu, protože to možná bývají ti nejslušnější. Jen se u nich nemůžeme ubránit dojmu, že jsou vlastně dobří proto, že neumějí být zlí. A právě to jim v životě činí potíže. Jsou závislí na tom, aby je druzí měli rádi. Jednou se mohou zhroutit z toho, že se úplně rozdali a někde, nějak, zapomněli žít svůj vlastní autentický život.
B. Dobré je to, co odpovídá společenským normám a řádu.
Člověk zvažuje, "jak by vypadal svět, kdyby každý mýrnyx týrnyx porušoval dané předpisy? Chtěl bych v takovém světě žít?" Jde vlastně o postoj, na kterém stojí právní systémy. Zákon musí limitovat lidské choutky po vlastních výhodách, aby společnost dobře fungovala. Tento zákon respektuji i já, protože vím, že je to dobré pro každého jednoho z nás, jinak bychom se navzájem sežrali jako vlci. Mimochodem, Švejk nás baví tím, jak vehementně se snaží dodržovat řád této úrovně morálky, až je to každému podezřelé.
Na obrázku vpravo nahoře vidíme střet dvou jedinců v odlišném stadiu Kohlbergova morálního vývoje. Rychlonožka je typický 1B - doporučuje přerozdělit nalezenou hotovost rovným dílem. Oproti tomu Mirek Dušín ztělesňuje stadium 2B a dobře ví, že dle zákona musí nález ohlásit policii. Rychlonožka zůstane poněkud rozladěn, protože není s to pochopit uvažování morálně vyspělejšího chlapce.
3. Postkonvenční, autonomní úroveň
A. Orientace společenskou smlouvu. Víme, že ve výjmečných případech je duch zákona silnější, než psaná formule. Víme, že zákony nejsou neomylné, ale že jsou jen lidskou snahou naplnit jakési vyšší ideje, které člověk v tomto stadiu příjmá a respektuje. V případě, že zjistí, že zákony jsou špatné, má vůli je změnit.
O konfliktu mezi konvenčním stadiem 2B a postkonvenčním stadiem 3A pojednává Formanův film Lid versus Larry Flint. Nechceme-li zničit principy svobodné demokratické společnosti, musíme připustit i právo bavit se pornografií. Tyto principy jsou vyšší než zákony, které nás mají ochraňovat před zlem a mravním úpadkem. Skvěle to vystihuje následující citát:
"Jakákoliv společnost, která se vzdá trochy svobody, aby získala trochu bezpečnosti, si nezaslouží ani jedno a přijde o obojí." (Benjamin Franklin)
T. G. Masaryk z pozice 3A kritizuje nižší morální stadium 1B, které postihuje většinu českého národa:
"Celá naše výchova nevede ke kuráži. Jen se brzo hmotně zajistit, nejraději v úřadě, aby byl člověk pod penzí... Já v tom vidím konec konců strach před smrtí, strach ze života podnikavého, odpovědného, dobyvatelského. Nám chybí vědomí, že na druhé straně je také svět; sedíme jako žáby v rybníce a kuňkáme na sebe." (blisty.cz)
B. Univerzální, transpersonální etika. Vnitřní hodnota každého člověka, jeho právo na svobodu a spravedlnost je taková, že je důležitější než názor většiny. Tuto hodnotu bude ctít jako výsostné právo každého člověka. Život jednoho člověka je víc než názor všech. Hypotetické stadium. Do tohoto stadia vkročí jen ti nejlepší z nás (viz. obrázek dole).
Kritika Kohlbergova pojetí: lidé v se v praxi chovají úplně jinak, než by sami sebe chtěli vidět. Každý tedy sám sebe zařadí do stadia o několik stupňů vyššího.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš názor.