Jeho nejslavnějším dílem je kniha „Láska a vůle“. Základní lidské motivy pojmenovává jako „daimon“. Tyto tendence mohou být konstruktivní i destruktivní; mohou být vyvážené, stejně jako mohou člověka ovládnout.
„Daimonická je naléhavá potřeba každé bytosti potvrdit sebe sama, prosadit se, udržovat se a růst. Daimonické se stává zlým, když uzurpuje self jako celek bez ohledu na jeho integraci nebo na jedinečné utváření touhy ostatních a na jejich potřeby integrace. Projevuje se jako excesivní agrese, nepřátelství, krutost – tedy jako věci, které nás na nás nejvíc děsí, a které – kdykoliv je to možné – vytěsňujeme, nebo, což je pravděpodobnější, promítáme na ostatní. Jsou však odvrácenou stranou téže asertivity, která posiluje naši tvořivost. Celý život je proudění mezi těmito dvěma aspekty daimonického.“ (May, 1969).
May rozlišuje pojmy sex a erót. Sexem rozumí proces fyziologického uvolnění, zatímco erotem prožívání osobních intencí a významů (stav bytí, touha po vzrušení, neustálé hledání, jeden z mnoha daimonů, který se projevuje nejen láskou, ale i nenávistí).
Také rozlišuje vůli a přání. Vůle je projev zralého, organizovaného self sloužící k pohybu ke konkrétním cílům, zatímco přání je naopak projevem našich „daimonů“, hrou naší obrazotvornosti. Převaha vůle vede k suchopárnosti, převaha přání k posedlosti. Právě sladění, živoucí integrita vůle a lásky (daimonů) je projevem naší zralosti a prozrazuje, jak dobře jsme schopni odpovídat na výzvy života.
Citáty
Odvaha není nepřítomností strachu a zoufalství; je spíše schopností pohybu navzdory strachu a zoufalství.
Tvořivost není pouhou nevinnou spontaneitou mládí a dětství; musí být rovněž zasnoubena s vášní dospělé lidské bytosti, což je vášeň žít za smrt sebe sama.
Deprese je neschopnost konstruovat budoucnost.
Pokud přijmeme naši depresi otevřeně a svobodně, ti kolem nás si spíše odnesou zkušenost svobody spíše než-li deprese samé.
Pokud nevyjadřujete své vlastní originální ideje, pokud nenasloucháte svému vlastnímu bytí, zradili jste sebe sama.
Je ironickým zvykem lidských bytostí utíkat rychleji, když jsme ztratili svou cestu.
Nikdo se nestane plně lidským bezbolestně.
Protikladem odvahy v naší společnosti není zbabělost, je to konformita.
Vztah mezi závazkem a pochybností není zdaleka tak protikladný. Závazek je nejzdravější, když není učiněn bez pochybností, ale pochybnostem navzdory.
Lidská svoboda zahrnuje schopnost zastavit se a vybrat si jednu odpověď, za níž se dokážeme postavit celou svou vahou.
Vyžaduje to značnou odvahu uchovat si vnitřní svobodu, pohybovat se po své vlastní vnitřní cestě do nových krajin, než-li vzdorovitě stát za svobodou vnější. Je vždycky snažší hrát mučedníka, stejně jako se zbrkle vrhnout do bitvy.
Život je výsledkem fyzického přežití; ale dobrý život je výsledkem toho, čemu věnujeme svou péči.
Péče je stav, v němž na něčem záleží; je zdrojem lidské něhy.
Radost, spíše než-li štěstí, je cílem života, neboť radost je emocí, která provází naplnění naší přirozenosti jakožto lidské bytosti. Je založena na prožitku identity sebe sama jakožto bytosti disponující hodnotou a důstojností.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš názor.