Extrovertně citový typ

Mohli bychom propadnout dojmu, že tento typ je "subjektivní", ale opak je pravdou, neboť náplní extrovertního cítění se stávají společenské a kulturní hodnoty. Ty mají filantropický, altruistický a estetický nádech a obsahují mnoho pozitivního a tvůrčího, avšak hodnoty společnosti jsou rozporuplné a nejednotné a tento typ tuto rozpolcenost odráží. Tato osoba, "plná citu" často v sobě nese jakousi až hysterickou pózu, které má však v sobě cosi chladného a neosobního (extrovert potlačuje subjektivitu). V tomto "cituplném srdci" je cosi podivně neosobního, bez lidského tepla. V tomto procesu cítění totiž subjekt zaniká, ztrácí se. Člověk povrchně a vrtkavě těká z objektu na objekt a je v častém rozporu sám se sebou - nebo si citové vztahy navzájem protiřečí. Tento typ je běžný hlavně u žen, stejně jako je extrovertní myšlení doménou mužů.

Volba citových objektů se řídí výhradně společenskými normami. Je hledán "ideální" muž, a žádný jiný. Tento muž je zvolen ne proto, že by odpovídal subjektivitě ženy (její jedinečnosti) - ta totiž neexistuje nebo není zatím objevena - je zvolen, protože odpovídá rozumným požadavkům na společesnké postavení, věk, majetek a váženost. Je-li takový muž nalezen, je mu věnován "opravdový cit". Cit je u tohoto typu opravdový, ne však volba objektu. Člověk se ztrácí a zcela oddává svému citu, citu k někomu, kdo odpovídá konvenčním měřítkům. Individualita se stává obětí svých proměnlivých citů a definuje samu sebe jen skrze tyto proměny, alterace citu, které nakonec hraje a přehrává, címž se stále více ocitá v rozporu se sebou samou. City se manifestují hlasitě, okázale, teatrálně, ale postrádají svou věrohodnost. Stačí drobná změna a city se okamžitě změní ve svůj protiklad: citové hodnocení objektu se obrátí. Problém je, že extrovertní citový typ chce být neustále v souznění a spojení s druhými, takže čím více roste jeho "pozitivní citový projev" - nebo snaha se tak prezentovat - tím více roste i jeho nevědomá negace: odpor, odtažitost a nenávist, která se občas projeví, protože ji není možní stále skrývat.

Myšlení u tohoto typu zcela podléhá citovému hodnocení. Jakýkoli důsledek logického myšlení, který by se protivil jeho citu, je odmítán, zakázán, potlačen v zárodku, aby nevznikl rozpor. Myšlení se tedy pohybuje jen v dovolených mantinelech, které se neprotiví citové potřebě. Potlačený aspekt myšlení (které se nehodí převládajícímu citu) se projevuje jako infantilní, archaické a negativní. Tyto myšlenky kompenzují citové zaměření k objektu jakýmsi zrádným, nutkavým způsobem tím, že ho nemilosrdně "shazují" - "není nic než..." Objevují se obsesivní destruktivní myšlenky na ty objekty, jež cit hodnotí nejvýš. Do myšlení se promítají obrazy kolektivního nevědomí - myšlení může podléhat archetypálním nebo stereotypním představám - lépe řečno, neumí se jim ubránit.

Neznamená to tedy, že by extrovertně cítící člověk "nemyslel" - naopak je velmi racionální. Ale tam, kde by měl výsledek myšlení narušovat citový vztah, veškerá logika končí a nastupují archaické, infantilní motivy nebo obsesivně-destruktivní myšlenky.

Pro tento typ je nejčastější formou neurózy hysterie s infantilně-sexuálním nevědomým světem představ.

Odpovídající typ v typologii MBTI: ESFJ (Pečovatel), ENFJ (Učitel) - dá se očekávat, žento typ bude úspěšně pronikat především do našeho přefemenizovaného školství

Grafologicky: pravý sklon, nečlenitost, nepravidelnost, velikost, plnost, obohacení, těstovitost, dolní délky, spojitost, girlandy, šířka, rychlejší písmo

spisovatelka Marie Majerová

Extroveze a Introverze a jejich nevědomá kompenzace

4 kognitivní funkce: myšlení, cítění, intuice a vnímání

Obecný popis typů podle Junga

.