Charisma

Pojem charisma pochází z řeckého slova χάρισμα, které znamená obdarovaný (nějakou vyšší silou, bohy, zvláštním kouzlem, něčím posvátným, božským či démonickým).

Obvykle se charismatem rozumí, že člověk vyzařuje jakýsi (atraktivní, nakažlivý, přesvědčivý) magnetismus, který nevyplývá čistě z jeho fyzických atributů. Ačkoliv je tento pojem psychologicky obtížně definovatelný, v běžné řeči jím obvykle rozumíme jakýsi faktor X - který buď člověk má nebo nemá - ale nemůže jej získat vlastním snažením. Už z etymologického základu vyplývá, že charismatem musí být člověk "obdarován". Je to dar. Skýtá člověku určitý druh autority, který nevyplývá z jeho vědomostí či společenského postavení. Propůjčuje mu cosi "navíc", co ostatní lidé nemají.

S pojmem charismatické autority (vedle autority tradiční a legitimní) přišel sociolog Max Weber. V jeho pojetí je to určitá forma moci; pokud mocí rozumíme přinutit někoho, aby udělal něco proti své vůli.

Související slova z jiných kulturních okruhů jsou: darshan (vize, zření, insight, který žák může "obdržet" od svého mistra - zřece, vidoucího). Francouzi používají slova jako charm nebo savoir faire (něco jako schopnost říct nebo udělat správnou věc na správném místě, s grácií a přiléhavě k situaci).

Někdy se o charismatických lidech mluví v tom smyslu, že když přijdou do místnosti, tak ji rozzáří. Také se říká, že umí číst emoce ostatních (vysoká emoční inteligence) a jsou tedy schopni vycítit, co na lidi zapůsobí.

Možná, že charismatická osobnost umí uvést svůj neverbální projev do synchronicity s masou publika (a vyvolat tak efekt propojené vlny). Tvrdí to psycholog Oregonské univerzity Frank Bernieri. Charismatický jedinec prý umí hovořit v takovém rytmu, akcentech a kadenci, že uvede posluchače do stavu, kdy se naladí na stejný dechový vzorec a tělesné pohyby.

Psychologické experimenty ukázaly, že nejde o něco, co se dá naučit (potvrzuje se tak etymologický význam "obdarovaný"). Pokud nejde o kvality, jimiž člověk disponuje přirozeně sám od sebe - pokud jsou naučené nebo natrénované - nejeví se pak ostatním už jako charisma: není to už "ono". (Poradenské firmy, které vám slibují, že vás naučí, jak být charismatičtí, tedy už z hlediska samotného významu slova lžou).

Charisma se dá možná také popsat jako to, co rozhodne během 30ti sekund o tom, zda budete následující semestr navštěvovat danou přednášku. - A nebo jako to, co vás přinutí nepřepnout televizní kanál, když zaslechnete mluvit charismatickou osobnost - bez ohledu na to, o čem přesně mluví.


Charismatický vůdce

Okolo charismatické osobnosti se často mají ostatní lidé tendenci se shromažďovat jako mušky okolo plamene. Může vzniknout skupina nadšených či fanatických stoupenců, kteří mezi sebou a vůdcem pociťují silné emocionální spojení a jsou ochotni investovat pro dobro skupiny značnou energii. Pokud charismatický vůdce nějaké skupiny neustanoví určitý řád, tradici, skupina se po jeho smrti může rozpadnout, neboť zaniká spojení s oním "posvátným faktorem". Charismatičtí vůdci obvykle nevykazují rysy stability a konzistence; spíše vytvářejí pohyb a revoluci. Lidé však potřebují srozumitelný systém zvyků a rutiny ("jistoty"), a tak se často kdysi charismatická autorita stává po své smrti autoritou tradiční (křesťanství, islám, buddhismus).

Podle australského psychologa Lena Oakese vykazují charismatičtí vůdci v testech vyšší stupeň narcismu

Che Guevara se stal ikonou charismatického vůdce možná nejen proto, že jeho smrt nedala příležitost fotografům zachytit jej v jeho stáří, ale i proto, že se nestalo, aby po jeho smrti přišel někdo a vytvořil z jeho myšlenek tradici či kompaktní systém. Buddha s Ježíšem takové štěstí neměli. Každý Ježíš má svého Pavla.

"Psychologické pravdy jsou dvousečné, a cokoli řeknu, může být použito takovým způsobem, že to může způsobit největší zlo, největší zpustošení a nesmysl. Není ani jediného výroku, který jsem pronesl, jenž nebyl překroucen v opak. Proto na žádné své výpovědi netrvám. Můžete ji přijmout, ale když ji nepřijmete, je to v pořádku. Můžete mě pro to hanět, ale já důvěřuji v to, že v každém je vůle žít, a ta mu pomůže zvolit si věc, která je pro něho správná. Když léčím nějakého člověka, musím být mimořádně opatrný, abych ho nesrazil k zemi svými názory nebo svou osobnosti, protože on musí bojovat svůj osamělý zápas životem a musí být schopen spoléhat se na svou, možná velmi neúplnou zbroj a důvěřovat ve svůj, možná velmi nedokonalý cíl." (C. G. Jung)

Antika

Staří Řekové a Římané pod charismatem rozuměli současný výskyt šesti vlastností. Charismatický člověk by měl disponovat těmito kvalitami:

1) sanctum (svatost: věří v cosi transcendentního, co jej přesahuje a za touto vírou ve svém životě jde a čerpá z ní sílu, motivaci a energii)

2) energicum (vysoká hladina osobní energie)

3) majestum (dokáže zaujmout svým projevem, umí oslovit své posluchače, má prezentační schopnosti, je dobrý řečník)

4) tremendum (tajemnost: nevypočitatelnost, nepředvídatlnost; zdá se, že jej nemůžeme nikdy zcela poznat, neboť je vždy o krok napřed; jeho osobnost je natolik složitá nebo natolik rychle se rozvíjející, že nás stále něčím překvapuje a tím se pro nás jeví neuchopitelná)

5) fascinans (fascinans: je fascinující tím, že je sám fascinován - jakousi vizí, obrazem, kterým dokáže lidi kolem sebe nakazit a strhnout; tato vize nemusí být vždy pozitivní - Hitler, Stalin, Che Guevara)

6) mirum (mimořádnost: v nějaké oblasti je excelentní, brilantní a je si této kvality vědom; odtud čerpá svou sebejistotu i do dalších oblastí života, v kterých už vynikat nemusí)

Šri Ramana Mahariši

Narcismus, nacismus a psychologie skupiny
Vliv menšiny na většinu
Spojovatelé, maveni a prodejci (Malcom Gladwell)
Psychologie a etymologie