V době, kdy se dítě narodí, je cítícím stvořením. Cítí věci, ještě o nich nepřemýšlí. Je přirozené, je tak přirozené, jako cokoliv v přírodě - právě jako strom nebo zvíře. Začínáme ho formovat, pěstovat. Musí začít potlačovat své pocity, protože kdyby to neudělalo, mělo by neustále potíže. Když chce křičet, nemůže křičet, protože s tím rodiče nesouhlasí. Bude odsouzeno, nebude milováno. Dítě není akceptováno takové, jaké je. Musí udržovat určitý způsob chování, musí ho podřídit zásadám určité ideologie, ideálů. Jen v takovém případě bude milováno.
Láska není určena jemu - takovému, jaké je. Může být milováno pouze tehdy, zachová-li určitá pravidla. Jsou vynucena společností, nejsou přirozená. Přirozené, spontánní bytí začíná být potlačováno a na tento základ se začíná ukládat nepřirozené, nereálné. Tím nereálným je míněna vaše mysl a jednou přijde chvíle, kdy rozštěpení přirozeného a nepřirozeného bude tak velké, že nemůže být přemostěno. Postupně zapomínáte, co bylo vaší přirozeností - a co jí je, až jednou zapomenete úplně. Stanete se falešnou maskou, původní obličej se vytratí. Obáváte se chovat přirozeně, protože cítíte, že v tu chvíli bude celá společnost proti vám. Tím jste vy sami stále více a více proti vaší přirozenosti. To vytváří podstatu neurotického stavu. Nevíte, co chcete, nevíte, co je to skutečnost, co jsou vaše autentické potřeby. Tím pokračujete v neautentických potřebách, protože jen prožitek vlastního srdce vám může dát cit, směr ... Jaké jsou vaše reálné potřeby ? Jsou potlačeny, vytváříte si symbolické potřeby. ...
... Dítě se narodí jednotné, celistvé. To je důvod, proč je každé dítě krásné. Pocit krásy vyvolává ona celistvost. Dítě nemá v sobě žádnou mezeru, rozštěpení nebo fragment, je jednotou. U něj neexistuje skutečné a neskutečné. Dítě je jednoduše reálné, autentické. Nemůžete říci, že dítě je morální, ani nemorální. Jednoduše si není vědomo, že je zde něco morálního nebo nemorálního. V momentě, kdy si to uvědomí, začíná rozdělení. Potom se dítě začne chovat nereálným způsobem, protože být skutečným se stává stále obtížnějším. Pamatujte si, že k tomu dochází z donucení, protože rodina musí dítě regulovat, vychovávat. Dítě musí být civilizované, dobrých mravů, kultivované. Jinak bude pro něj nemožné pohybovat se ve společnosti. Musí být stále nabádáno : „Dělej tohle. Nedělej tamto.“ Když řekneme : „Udělej tohle !“, dětská přirozenost není připravena to spontánně udělat. Pro dítě to nemůže být reálné. Uvnitř dítěte nemůže být aktuální přání udělat to, o co je z vnějšku žádáno. Řekneme-li : „Nedělej to, nebo nedělej ono“, dětská přirozenost se tomu brání. Zavrhujeme reálné a posilujeme nereálné, protože nereálné se jeví užitečné v nereálné společnosti. Nereálné se jeví výhodné tam, kde všechno je falešné. Reálné se stává nevýhodným. Spontánní dítě bude mít ve společnosti potíže, protože celá společnost je nereálná. A to je bludný kruh. Narodili jsme se ve společnosti a až dosud nevznikla na Zemi jediná přirozená společnost. To je ta chyba!
Když se dítě narodí, společnost již je zde, společnost se svými fixními pravidly, regulacemi, chováním, morálkou atd. A dítě se musí učit. Když vyroste, bude jím pociťována existence falešná. Potom se mu narodí děti a nevědomky jim pomůže stát se také falešnými, a tak to jde dál a dál. Co dělat ? Nemůžeme změnit společnost. Pokusíme-li se o to, nedočkáme se v našem životě efektu. Zabere to věčnost. Co dělat? ...
Proč se tolik bojíte? ... Protože se někde v minulosti něco pokazilo. Dítě se narodí a není přijímáno takové, jaké je. Je donuceno se v ledasčems změnit, musí se ukáznit. Společnost ani jeho rodiče nemohou přijmout mnohé z jeho vlastností - musí je tedy popřít a potlačit; jen některé z nich jsou přijímány a uznávány. Takže dítě to musí vyřešit. Musí popřít mnoho součástí své bytosti, které nemůže dát najevo. Musí je popírat do té míry, že si jim samo přestane být vědomo. A to je právě ta represe, na které je založena celá společnost. Větší část dětské bytosti se musí potlačit a totálně zavrhnout. Ovšem ony zavržené části se prosazují a pokoušejí se bouřit a vzepřít; chtějí vyjít na světlo, tudíž je musíte potlačovat znova a znova. Čímž se začínáte bát setkání sama se sebou, protože co se stane s tím, co jste potlačili? Opět se vám to vynoří před zrakem. Co se přihodí s tím nevědomým? Jestliže se setkáte se sebou, tak vše, co jste již popřeli, vypluje opět na povrch, na světlo. A z toho máte strach.
Dokud nejsou děti naprosto akceptovány takové, jaké jsou, strachu se nezbavíme. Žádná společnost doposud neakceptovala dítě se vším všudy a jak se zdá, nikdy taková společnost existovat nebude, je to totiž skoro nemožné. Více či méně, represe musí být. A jednoho dne bude muset každý čelit onomu problému - postavit se sobě tváří v tvář. Učedníky se stanete tehdy, kdy zapomenete, co je dobré a co je špatné; zapomenete na to, co je akceptováno a co není. Učedníkem se stanete tehdy, kdy budete připraveni odhalit před sebou celou svou bytost. Mistr je jen taková porodní bába. Pomůže vám projít znovuzrozením, znova se narodit. ...
… Všechna náboženství lidstvo ohlupovala. Jednu věc všichni vědí: člověk se rodí nevinný, nic neví. Brzy se začne ptát. To je kvalita lidské inteligence. Žádné zvíře se na nic neptá. Žádný strom se neptá ani nevěří. Žádné hory nemají filozofii, nějaká vysvětlení světa. To je privilegium člověka, jeho výsadní právo. Ta otázka označuje vaši důstojnost. Jste jediní na zemi, kdo může položit otázku.
Rodiče se bojí, kněží se bojí, politikové se bojí – všechny ty neodkladné zájmy se bojí, protože ani oni neznají odpověď. Ale rodiče před svými dětmi musí předstírat. Je to proti jejich egu…nemohou říct: „Nevíme. Budeš muset bádat. My jsme také pátrali a odpověď jsme ještě nenašli.Kdybys náhodou odpověď našel dřív, prosíme, informuj nás. Nebo kdybychom ji našli první my, budeme tě informovat. Ale v tomto okamžiku jsme na stejné lodi.“ Ale žádní rodiče neprokazují tolik lásky, tolik soucitu. Dítě se ptá : „Kdo vytvořil svět ?“ Nikdo to neví, ale rodiče nemohou připustit svoji nevědomost. To by znamenalo ponížení. S jistotou řeknou: „Tento svět vytvořil Bůh.“
Dítě je nevinné, tabulka čistá; můžete na ni napsat cokoliv. A ono vám věří, miluje vás. Láska nemůže nevěřit. To jsou ty složitosti života. Láska nemůže nevěřit a vy jste nejbližší, nejdůvěrnější. Vychováváte dítě. Ono je na vás závislé. Lidské mládě je nejbezmocnější mládě na světě. To byste měli pochopit. … Je tak bezmocné, tak slabé. Přežít bez matky a otce nedokáže. Této bezmoci se zneužívalo. A rodiče to provádějí svým vlastním dětem, to bolí. Možná nevědí, co dělají. Jejich úmysly nejsou podezřelé, ale jejich činy jsou hloupé. Myslí si, že dítěti dávají správné odpovědi. A po čase, když dítě vyroste, je plné braku: bible, koránu, gíty, Krišny, Buddhy, Krista. A nakladlo se na něj tolik podmínek a bylo naprogramováno takovou dobu. To je vůči nevinnému, bezbrannému dítěti nejošklivější zločin. Zabili jste ho. Zničili jste jeho zvědavost, zavraždili jste jeho zkoumavost. Nyní s tím smetím bude žít celý život. A bude věřit, že je to pravda.
Náboženství je založeno na víře, přesvědčení. Přesvědčení je špinavé slovo – ať je sprosté nebo ne, je to špinavé slovo. Přesvědčení prostě znamená, že vaše nevědomost byla překrytá – ale to, co se zakrylo, je stále tam, nebylo to odstraněno. Je to totéž, jako by doktor, který vám přikryl rakovinu, řekl: „Jste dokonale zdraví – není třeba se bát. Žádná rakovina tam není.“ Ale rakovina doktora neposlouchá. Rakovinové buňky se budou dál rozmnožovat a vy zůstanete v nevědomosti, že ve vás roste vaše vlastní smrt. Ten doktor nebyl přítel; ve skutečnosti byl nebezpečnější než rakovina, kterou máte. Na rakoviny existují léky, ale na doktora žádný lék neexistuje.
… Dítě se nerodí s nějakou vírou, ale rodí se s opravdovou zvědavostí, pochybováním, skeptickým vědomím. Pochybnost je přirozená, víra je nepřirozená. Víra je vnucena rodiči, společností, výchovnými systémy, náboženstvími. Všichni tito lidé slouží nevědomosti a sloužili jí už tisíce let …
… Je absolutně nemožné být za sebe odpovědný, dokud jste se nenaučili sebe milovat. Každé dítě se narodilo s obrovskou láskou k sobě. Je to společnost, která tuto lásku ničí, je to náboženství – protože když dítě bude stále růst v lásce k sobě, kdo bude milovat Ježíše Krista? Kdo bude milovat prezidenta Ronalda Reagana? Kdo bude milovat rodiče?
Ale dětskou lásku je třeba zvrátit. Dítě musí být podmíněno tak, aby jeho láska byla vždycky nasměrována k vnějšímu objektu. To dělá z člověka nuzáka, protože když miluje Boha, papeže, rodiče, manželku, děti – stává se na vnějším objektu závislý. Ve vlastních očích se stává druhořadým, stává se žebrákem. Narodil ses však jako imperátor, který je sám se sebou spokojený. Ale otec chce, abys ho miloval, matka chce, aby jí miloval. Objektem tvé lásky se chce stát každý kolem tebe. Nikoho netrápí, že člověk, který neumí milovat sebe, neumí milovat ani nikoho jiného. A tak je vytvořena velice poblázněná a vzteklá společnost, kde každý zkouší někoho milovat – a nemají co dát. Ani ta druhá osoba nemá co dát.
Proč milenci neustále bojují, rýpou do sebe, vzájemně se trápí? Ten prostý důvod je v tom, že nedostávají to, co očekávají. Oba jsou žebráci, oba jsou prázdní. Správně vychovávanému dítěti bude dovoleno růst lásce k sobě, takže bude tak plné lásky, že sdílení bude nezbytné. Je tak obtíženo láskou, že ji potřebuje s někým sdílet. A pak už láska nikdy nezpůsobí, že budete na někom závislí. Vy jste ten dárce; dárce nikdy není žebrákem. A ostatní jsou také dárci. A když se setkají dva imperátoři, mistři vlastních srdcí, je to nezměrná radost. Nikdo není na nikom závislý ; každý je nezávislý a individuální, dobře v sobě soustředěn, dobře v sobě zakotven. Má kořeny, které jdou hluboko do jeho bytí, odkud šťáva, které se říká láska, přichází k povrchu a rozkvétá v tisíci růžích.
Tento typ lidí se dosud nevyskytoval kvůli vašim prorokům, vašim mesiášům, vaším inkarnacím Boha a všem dalším možným idiotům. Zničili vás pro svou vlastní slávu, pro své vlastní ego …
…Každé dítě se rodí nevinné a každé dítě je vykořisťováno. Rodiče dítěti provádějí přesně to, co jim provedli jejich rodiče. Své rodiče byste ale neměli zavrhovat – totéž se přihodilo jim. Můžete jím zpět tak daleko, jak je to jen možné – k Adamovi a Evě, k původním lidským bytostem na Zemi – a v jejich průběhu naleznete stejný příběh, jako je váš. Bůh Otec říká v tom příběhu Adamovi a Evě, svým dětem, že nemají jíst ze dvou stromů: jedním je strom poznání a druhým je strom věčného života. Tento příběh není historický, ale jistě je psychologický. Je o každém otci. Je to pravá esence všeho, co se lidstvu stalo. Myslím si, že tento příběh je strašně důležitý. Může svému dítěti otec zabránit, aby dosáhlo moudrosti ? Může otec svému dítěti zabránit v poznání věčného plamene života? A jestliže to otec udělat může, co lze víc v dítěti zničit. Zničil vše. A vy říkáte: „Bůh otec.“ Měl by být pověšen ! Dokážete-li Ho chytit, okamžitě ho zabijte! Je to nejhorší zločinec. Ale Vaši kněží vám budou říkat pravý opak. Říkají, že ten had – a byl to jistě ďábel a nic než ďábel, jež vzal na sebe podobu hada – ten přemlouval Evu, aby Boha neuposlechla. …
Tento příběh má mnoho skrytých významů. Proč začal u ženy a ne u muže ? To může vysvětlit, proč je zde tolik žen a tak málo mužů. ( míněno na přednášce ) Muž se dohaduje, finguje hlavou. Žena má milující srdce, žije srdcem. Eva radu hada přijala. To bylo absolutně jasné: „Proč bys měla žít v nevědomosti? Sněz ovoce toho stromu a budeš moudrá. Moudrost není hřích.“ Ale právě tohle vám náboženství říkají: moudrost je hřích. Pak být idiotem je ctnost. A všechny ty idioty najdete v kostelech, v synagogách, v chrámech. Nenajdete tam jediného moudrého člověka.
Podle mě je ten had prvním vzbouřencem, prvním potvrzením lidské inteligence. Bůh se prostě začal chovat diktátorsky, zabraňoval Adamovi a Evě v poznání. Slovo věda znamená vědění. Kdyby byla Bible napsána současným jazykem, ten strom by byl stromem vědy. A ten druhý strom života věčného. Vědění otevírá dveře k věčnému životu, to je ten druhý krok. Adam a Eva nemohli dosáhnout druhého stromu, protože se Bůh začal bát.
Už pojedli ze stromu poznání; nyní to byla jen otázka krátké chvíle a dosáhli by druhého stromu. Vypudil je tedy z rajské zahrady, zavřel dveře a odsoudil je jako hříšníky, protože neuposlechli Otce. Ten Bůh je ještě méně inteligentní než Sigmund Freud. Je jednoduchou psychologií, že se někomu něco zakáže, vytváříte žádost, touhu dostat přesně to, co bylo zapovězeno. …
…Mluvíte-li o Bohu, každé dítě cítí, že to, co říkáte, nevypadá dobře, protože jste Boha neviděli. Někdo jiný vám to řekl – ten někdo také Boha neviděl, řekl mu to někdo jiný. Říkával jsem svému otci: „Prosím, zjisti, kdo byl člověk, který viděl Boha.“ V celé historii lidstva není nikdo, kdo Boha viděl. A téměř celé lidstvo v Boha věří. V tom musí být nějaký psychologický důvod. Důvod je následující:
Jestliže žádný Bůh není, existence je mystérium (nadrozumové zjevení pravdy). Život je nesmyslný; a vy jste nedopatření, nějaká náhoda. Bůh nestvořil tento svět k obrazu svému. V místě, kde jsem se narodil, byl malý kostel. Ptal jsem se tamějšího kněze: „Už jsi viděl svůj obličej v zrcadle? Dnes při kázání jsi řekl, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Jen se podívej na svůj obličej – tak takhle tedy vypadá Bůh?“
On nebyl zrovna pohledný – byl prostě ošklivý člověk. Stál před zrcadlem a řekl : „Přel jsem se na toto téma s mnoha lidmi, ale s tebou žádný argument nepřichází v úvahu. Přinejmenším je jisté, že mě Bůh k svému obrazu nestvořil…“ Řekl jsem mu: „Pravý opak je pravdou: člověk stvořil Boha k obrazu svému. A důkazů je všude habaděj.“
Čínský bůh nevypadá jako indický, čínský bůh má čínský obličej, čínskou bradku a jen několik vousů, můžeš je spočítat… Po celém světě jsou tisíce obrazů Boha. To prostě ukazuje, že všude stvořil člověk Boha k obrazu svému.
…nazývají to náboženské vzdělání. Civilizují vás, kultivují. Nedělají nic jiného, než vás mrzačí, mrzačí vaší inteligenci, ničí vaší obrovskou schopnost bádat. A tím vším vám zabraňují v poznání pravdy ! Jestliže se všechna náboženství ze země ztratí, všichni budete badatelé. A je toho tolik ke zkoumání – život je tak hluboké tajemství, téměř bezedné. A vstup do zkoumání bude znamenat, že jste poprvé lidskou bytostí. Je to úžasná cesta, skutečné putování, ale musí se začít odvíjet od pochybností. Tato dvě slova je třeba si pamatovat: víra a pochybnost. Všechna náboženství jsou proti pochybnosti – samozřejmě, protože kdyby přijala pochybnost, zjistilo by se, že celý systém jejich věrouky vytvořil člověk. Všechna náboženství říkají, že ti, kteří pochybují, klesnou do pekla – věř a jsi spasen. Bezmocné dítě do věčné temnoty klesnou nechce. A tak si vybírá si víru. …
…S pochybnostmi začíná věda. Nejzákladnějším prvkem vědeckého přístupu je: o všem pochybuj, dokud nenajdeš východisko, které je nepochybné, které nelze zpochybnit. I když chcete pochybo-vat, nemůžete pochybovat, je to tak. Chtěl bych vám říct, že přesvědčení vám dávají jiní, pochybnost je vám vlastní, je přirozená. Pochybnost vám nikdo nedal, přicházíte s ní, rodíte se s ní. Vidíte, že každé dítě klade otázky, které uvádějí do rozpaků – uvádějí do rozpaků, protože neznáte odpověď, uvádějí do rozpaků, protože nemůžete říct: „Neznám odpověď.“ Později dítě také začíná věřit. Miluje svou matku, miluje svého otce, respektuje svého učitele. A protože tihle všichni respektují kněze, začíná věřit knězi. A je tady strach: „Když nebudeš věřit, budeš trpět, budeš těžce trpět.“ Jen na základě víry vám budou náležet věčné radosti v ráji – jen na základě víry. Ráj se prodává tak levně, kdo by ho nekoupil?
Tak se každý ze strachu přestal ptát a z chamtivosti začal věřit. Celý svět je plný věřících, ale čím přispěli k lidskému životu? Náboženství existují nejméně deset tisíc let – to je minimum, patrně existují déle. Co vám za těch deset tisíc let náboženství dala ? V průběhu tří set let vám věda dala všechno, co máte – šaty, hodinky, brýle, léky, vlaky, letadla – vše je příspěvek vědy. A za tři sta let! A navíc ve stálém boji proti tradicím tisíce let starým! Kdyby těchto bojů nebylo, vytvořili bychom za tři sta let ráj. Nyní to můžeme velmi snadno udělat.
Ale náboženství nechtějí, aby se země stala rájem; je to proti jejich neodkladným zájmům. Chtějí, aby země zůstala chudá, trpící, hladová – protože jen ti lidé, kteří jsou hladoví, trpící, ubozí, jsou jejich klienti. … Kdyby se všechno mělo nacházet v Bibli, byli byste ještě opicemi na stromech – se svou Biblí samozřejmě. Jste lidské bytosti a veškerá důstojnost, ke které jste dospěli, je zapříčiněna vědeckým zkoumáním.
A tak by to mělo být i ve vašem životě – milovat můžete jen tehdy, když neposuzujete. Vytvoříte-li si příliš mnoho představ a úsudků, pak nemůžete milovat. Budete neustále předkládat své představy každému, kdo se stane obětí vaší takzvané lásky. Budete mu vnucovat své představy. Když se vám narodí dítě, hned se na něho vrhnete a začnete s ním manipulovat, organizovat ho a zdokonalovat. A tím ho zničíte. Tímto způsobem každého ničí jeho rodiče a celá společnost. …
To, co nazýváte láskou, je více či méně předělávání toho druhého. A vy to činíte dál a dál a tvrdíte, že ho předěláváte proto, že ho milujete. To není vůbec pravda. Pokud milujete, nikdy nebudete nikoho předělávat. Láska je tolerantní. Láska bere toho druhého takového, jaký je.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš názor.