Barack Obama - grafologický rozbor

.Úvod
Vycházím z omezeného písemného materiálu dostupného na internetu v nižší kvalitě. Nečetl jsem Obamův životopis a neznám okolnosti jeho životní situace. Ve svém úsudku se snažím opírat čistě o jeho písmo.


Dojem

Obamovo písmo působí lidsky, srdečně až vášnivě, má švih, je plné života; působí vyrovnaně a cílevědomě, ale jakoby současně působilo i trochu dětsky a snad i vzdorovitě. Ohromný symbolický podpis působí hrozivě. Písmový obraz je harmonický, rytmický a čitelný (známka to duševní rovnováhy a niterné touhy po seberealizaci) a poměrně (nikoli však výrazně) originální.


Vitalita

Obama je velmi energický, plný entuziasmu a mnohostranné činorodosti. Jeho vitalita odpovídá mladistvému, velmi přizpůsobivému člověku, který dokáže flexibilně reagovat na nejrůznější změny a v jejich rámci improvizovat a hledat nová řešení. Dokáže se pro věci nadchnout, hlavně zpočátku, není však zcela jasné, bude-li mít dosti výdrže a trpělivosti věci dotáhnout do konce; tento znak lze (kromě jiného) číst z do oblouku klenutých řádků, které nejprve stoupají a pak zase klesají: počáteční energetický vklad způsobený prvotním nadšením má tendenci časem opadávat, protože pasivní vůle (sebekontrola, výdrž, trpělivost) není tak silná – podobně jak to odpovídá motorice mladého člověka (stupeň fixace II). Uvolněný tah s tlakem svědčí o radosti ze života, plnému a intenzivnímu prožívání, vitalitě a smyslnosti. Plné, výrazné dolní smyčky podtrhují Obamovu energetickou potenci (energetické rezervy), ale současně vypovídají o převaze hlubinně nevědomých motivací, které určují Obamovu životní cestu. To jde ruku v ruce s proměnlivým až nitkovitým vázáním, které vypovídá nejen o Obamově kosmopolitním a univerzálním zaměření, ale i o „prosakování“ energií a motivů z kolektivního nevědomí, které najdeme u básníků a vizionářů nejrůznějšího druhu, a o nichž zatím nemůžeme soudit, zda jsou „dobré“, nebo „špatné“ – prozatím se spokojíme s konstatováním, že tu tento dotek s nevědomým tu „je“, a že se do určité míry podílí na Obamově charismatu, neboť ono prolnutí s nevědomím (které na straně osobnosti vyžaduje určitou propustnost a proměnlivost blížící se hranici hysterického herectví), může takové osobnosti dávat rozumem nevysvětlitelné kouzlo; mj. v oblasti řečového projevu. Relativní členitost Obamova písma vypovídá totiž o vynikajících řečnických schopnostech, schopnosti jasně a přehledně formulovat své myšlenky (nebo v jeho případě spíše citově zabarvené ideje nebo symbolické slogany, protože jeho cítění je diferencovanějí než myšlení, viz níže.)




Temperament

Obama má cyklothymní vyladění, což odpovídá převaze optimismu, radostnému prožívání, proměnlivosti emocí a nálad a závislosti na prožívání. Souvisí to s přátelským vyladěním směrem k mezilidským vztahům, tolerancí, přirozeností, nenucenou srdečností. Zajímá ho spíše „jak žít“ a jak „žít pospolu“ než se pohybovat na úrovni teorií a abstrakcí. U cyklotýma je tenká hranice mezi nitrem a světem. Na druhé straně je pro cyklotýma charakterističtější spíše „měkkost“ než tvrdost, cyklotým je bezbranný v tom smyslu, v jakém zapůsobíme na jeho emoce. Obama sice má v písmu úhly, známky to tvrdosti a rozhodnosti, avšak zde poněkud rozměklé, mírné, spíše jako obrana navenek, pro okolí; v jádru srdečnost převažuje nad vůlí a stačí mírný tlak určitým směrem, aby Obama „roztál“ a vyšel vstříc tlaku, který působí zvenčí (vnitřní povolnost). Obama je sice akceschopný, vizionářský a obratný, ale nikoli pevný. Pevný je jeho reaktivní vzdor a přesvědčivé herectví, nikoli však vůle v dlouhodobém smyslu.

Temperamentem je Obama cyklothým - extrovert - sangvinik - spíše dominantní - relativně stabilní. Enornmní aktivní vůle, slabší pasivní vůle.


Emocionalita

Vysoké tempo a intenzita prožívání, škála emocí je přizpůsobivá, proměnlivá, živá a relativně bohatá. Emoce směřují ven, k okolí. V projevu emocí je Obama uvolněný a přirozený (šířka), nicméně si uchovává prvek racionální distance a nadhledu, nenechává se zcela unést nebo strhnout, chce si udržet nezávislost (kolmý až levý sklon písma). Myšlení a cítění je v rovnováze (harmonický rukopis). Emocionální responze jsou adekvátní k situaci (rytmičnost). Převládající ladění emocí je optimistické.


Sociabilita

Obama je mimořádně extrovertní osobnost (široké písmo, rychlost, spojitost, prostorová velkorysost). Je silně „people oriented“. Na druhou stranu větší prostor mezi slovy, často vyplněný protaženým koncovým tahem (který spíše odstrkuje než spojuje) svědčí o herecky dobře skrývané distanci, vnitřnímu odstupu od lidí, jakési obezřetnosti, racionální distanci. Poměrně široký pravý okraj prozrazuje určité obavy a nedůvěru ke světu, a především umně skrývaný levosklon, který zdánlivě působí jako kolmé písmo – to je skupina znaků, které musíme vzít vážně, protože jaksi nezapadají do onoho konceptu „extrovertně-altruistického-proroka“. Proč? To, že sklon písma „vlaje“ kolem zdánlivé kolmosti (snaží se tak působit), svědčí o tom, že Obama se snaží působit cílevědomě a rozhodně a velmi si na tom zakládá, jenže jestli takový doopravdy je, je sporné. Jelikož je Obama levák, musíme brát jeho levý a mírně kolísavý sklon s rezervou; nicméně vázání zůstává girlandovité, proměnlivé, nitkovité; úhly nepravé; vedení řádků je senzibilně-diplomaticky kolísavé, z čehož vyplývají mé pochynosti o jeho snaze působit rozhodně a pevně.

Na druhou stranu Obamovo písmo není široké jen primárně, ale i sekundárně (spojnice mezi písmeny), což svědčí o schopnosti vést dialog, naslouchat v diskuzi svým protivníkům na základě etických tendencí, značně uvolněné otevřenosti. Obama v tomto smyslu není sebestředný, což je v politice spíše vzácné. Proměnlivost vázání a nitka vypovídají také o schopnosti empatie a diplomacie, umění vycítit, co si druhá strana myslí a tomu flexibilně přizpůsobit následující kroky. Tyto kvality jsou však v projevu zdánlivě přebity expanzivností a energičností vyjadřování (protažené, jednoduché koncové tahy).

Obama je spíše stabilní, tzn. relativně vyváženě reagující za změny prostředí, avšak rozhodně je o něco labilnější, emotivnější a neurčitější, než jaký se snaží zanechat navenek dojem. Vypovídají o tom rozvlněné řádky (senzitivita, empatie), rozvlněný sklon písma, mírně proměnlivé písmo, nepravé úhly a smíšené vázání. Dojem: ‘jsem… zcela rozhodný, zcela stabilní, zcela racionální a zcela cílevědomý’ je kouřovou clonou dobrého herce a řečníka.

Zakončení slov svědčí o energickém a expanzivním projevu. Stoupavě přeškrtnutá t s trojúhelníkem můžeme vyložit jako sebekritičnost (sebeagresi), která se obrací k ohromné touze dosáhnout cíle, avšak spíše na úrovni představ než činu. (Schonfeld). Jelikož takto provedná „t“ se vyskytují spíše na začátku slov, můžeme říci, že právě takto vnímá své já: jako člověka, jenž své sebevýčitky (sebeagresi) dokázal proměnit v rázný a nadšený čin či dokonce sebeobětování se (tvar kříže). Obamovi nechybí ambice, avšak realizaci jeho představ může scházet vytrvalost.

Písmo je poměrně individuální, originální, obsahuje prvky zjednodušení i obohacení, díky čemuž můžeme Obamu vnímat jako originální a kreativní osobnost, rozhodně ne jako osobnost průměrnou, avšak jako varující bych vnímal:

1) Nedostatek pasivní vůle, ukázněnosti, koncentrovanosti, vnitřní síly, houževnatosti, sebeovládání, důkladnosti, stálosti, ano především pevnosti charakteru.
2) Jakási bránění se, obava ze světa (budoucnosti, otce - symbolicky pravé strany papíru), adolescentní negativní vymezování se vůči těmto aspektům reality, což se mi jeví jako známka nezralosti a u vrcholného politika je to znejisťující. Tam by měl stát člověk, který je se světem, jaký je, vyrovnaný, pak totiž jakýkoli plán na jeho "změnu k lepšímu" bude postaven na zdravých (nikoli fanaticky destruktivních) základech. (Znaky v písmu: levosklon, široký levý okraj, prázdnější pravý horní kvadrant, ostře stoupající přeškrty přes písmeno t. Jelikož je Obama levák, je nutno bod 2 brát spíše hypoteticky.)

Tyto nedostatky však Obama bude, domnívám se, překonávat:

a) značnou osobní ctižádostí a cílovým zaměřením - enormní ambiciózností
b) mladistvým elánem a charismatem, má prostě ohromný energetický náboj
c) diplomacií, herectvím a řečnictvím: dokáže být zkrátka přesvědčivý a sociálně obratný; v projevu svých emocí je kongruentní, (psychosomaticky) opravdový
d) vírou, spojením s hlubinnými vrstvami psýché, z nichž vyvěrá i jeho touha po změně

Celkově můžeme Obamu po sociální stránce charakterizovat jako výrazného, ambiciózního a energického extroverta, jenž se snaží udržovat nezávislost na okolí (ale když se rozohní, regulační mechanismy oslabují, sdělnost a živost roste), který vyniká diplomatickými schopnostmi, značnou přizpůsobivostí, otevřeným a naslouchajícím komunikačním stylem, ale i energickým a rázným projevem k okolí.


Sebepojetí
.
Ze srovnání Obamova podpisu a normálního textu vyplývá, že navzdory poměrně skromnému a lidskému vystupování, má o sobě Obama poněkud velikášské až megalomanské představy (podpis 4x větší než normální text!) Když se na podpis podíváme blíže, zjistíme, že písmeno „O“ propojuje křestní jméno a příjmení v jeden grafický celek. Křestní jméno obyčejně koresponduje s privátní sférou, příjmení s profesní. Zde „O“ nabývá podoby prapodivného symbolu, magického aktu, jenž s privátního činí profesionální (a naopak) a posvěcuje tak výlučnost Obamova poslání, které si sám sobě připisuje. Obama neodlišuje soukromé a veřejné. Osobním životem se zasazuje „o lid, jenž miluje“. Žije svým posláním. Možná se cítí být povolán, vyvolen, cítí, že je tu proto, aby naplnil výjimečné poslání, drama, v němž má sehrát ústřední roli. Takřka celé příjmení („Obama“) je vepsáno do písmene „O“. Tomuto magickému triku říkáme inkapsulace: to, co je takto zachyceno do magického kruhu, má být chráněno vyššími silami. Takové je sebepojetí Barracka Obamy. Když se podíváme ještě blíže (a nebudeme-li vzdorovat vlastní obrazotvornosti), spatříme v O vepsanou jakousi „šibeničku“ (jakkoli to nazveme). Stejný symbol se vyskytuje v celém Obamově písmu v horní zóně písma u písmen f („grateful“). Takto provedený znak "f" (připomínající prapor) se psával v období protireformace, kdy celá Evropa tonula v dýmu a krvi náboženských válek. Horní zóna písma odpovídá sféře ducha a idejí a tímto způsobem doprava protažené f koresponduje se snahou tyto své (jedině pravdivé) ideje vštípit objektu Ty - křížem i mečem – přivést je k víře pravé. Všimněme si, že pokud by onen magický kruh symbolizoval planetu Zemi (jakože symboly jsou mnohoznačné), pak by ho Obama svým "b" slušně háčkoval seshora svou šibeničkou. Jakoby se za něco mstil? Co napadne Vás při pohledu na jeho podpis? Tímto jsme spíše v náznaku rozvinuli subjektivní hru symbolů, které samozřejmě nemůžeme vědecky zcela doložit, ani z nich nemůžeme vést jednoznačné závěry (jako - opravdu se Obama považuje za spasitele?) Ponecháváme tedy na čtenáři, aby si úsudek o Obamově sebepojetí pokusil vykreslit sám v obrazotvornosti vlastní. (Když jsem Obamův podpis ukázal své přítelkyni, řekla jediné: „Kukluxklan?“)

Prozatím se spokojíme s konstatováním, že Obamův sebe-cit je enormně zvýšený (ideální, nad-reálný), avšak v běžném projevu to na sobě nenechává znát.

Symboly "šibeničky" či "praporu" v podpisu i písmu Baracka Obamy zanechávají děsivou pachuť jakéhosi křižáckého tažení, v němž on možná cítí, že sehraje roli Mesiáše.

Čerpejme naději z faktu, že Obamův rukopis stojí v pravém rohu (skoro jako jakási pečeť), což je známkou toho, že Obama si stojí za tím co říká, je ochoten za svá slova nést odpovědnost – zkrátka: je ochoten se pod to, co říká, podepsat pevnou rukou. Jinak řečeno: hře, kterou před námi bude hrát, bude také opravdu věřit!

O tom však, kdo bude tahat za nitky této loutky nevíme nic!


Jungovské funkce

Obama má diferencovanější cítění než myšlení a intuici spíše než-li vnímání.

Citově zaměření lidé: rozlišují hlavně na příjemné a nepříjemné, sympatické a nesympatické, uvažují v kategoriích přijetí a odmítnutí, vnitřním radarem vnímají pocity druhých, mají měkké srdce, vyhýbají se konfliktům, neradi říkají nepříjemné věci, potřebují pochvalu (uznání), osobní vztahy jsou důležitější než úspěch, chtějí uspokojit potřeby ostatních atd. Na tomto místě bych rád zmínil jednu věc. Obamovy dolní smyčky jsou dvojího druhu. Jedny jsou mohutné, plné, energické, citové – druhé jsou kostrovité a zapřené doprava. Vykládá se to jako známka popírání vlastní pudovosti, ale může to být i důsledek zklamání v oblasti partnerského života. Jsou-li pro citově zaměřeného člověka normálně důležitější vztahy, než-li úspěch, pak zde můžeme pouze domýšlet, jak moc se mohlo dávné zklamání nebo zranění promítnout do jeho cílových motivací a ambicí v oblasti kariéry. Zde můžeme i tušit kořeny již zmíněného ambivalentního postoje vůči objektu Ty. Obama je ohromný extrovert, je cyklothým, v podstatě člověk s měkkým srdcem, vitální, smyslný – a hle: nyní popírání pudovosti? Proč? Co je zde zakopáno? Co, zde - pod linkou – pod úrovní vědomí – chce být zapomenuto? Vyměnil Obama lásku k ženě za lásku k zemi jako principu (plné smyčky směřující poněkud neobvykle, vertikálně dolů)?

Skoro vždy, když je cítění diferencováno (vědomé), zůstává myšlení diferencováno o něco méně (blíže nevědomí). Ne, že by Obama nebyl bystrý a chápavý: to jistě je. Ale určitá nepřesnost až ledabylost interpunkce v horní zóně (nehledě na rychlost, znaménka totiž uskakují nalevo i napravo, nahoru i dolů) je dle grafologie známkou toho, že duch nebo racionalita je poněkud zakalena, zabarvena, zreslena, ovlivněna buď přílišnou snahou po sebeuplatnění, duchovní pýchou nebo přílišným idealismem. Ve spojení s Obamovým pocitem vyvolenosti se zde skrývá určité nebezpečí. Obama může snadno ve svých výpočtech učinit chybu, a to především tam, kde tvrzení s nímž se setká, narazí na protiklad v podobě jeho hodnot a citů; v takovém případě bude logika pohlcena vírou či citem (ačkoliv jinak Obama disponuje univerzálním rozhledem a vědomím relativity všech možných lidských snažení). Každopádně očekávejme „nestejnoměrné výkony na intelektuálním poli“. Plnost horní zóny má blíže k imaginaci a plastické představivosti než kritické racionalitě. Spíše se prožívá, než by pochyboval.

Připomeňme, že Obamovo cítění míří ven (extrovertní cítění): obrací se k mase, k celku, nečiní mu problémy vyjadřovat své pocity, zatímco myšlení míří naopak dovnitř (introvertní myšlení). Budu citovat ze svého příspěvku o introvertním mysliteli, které vychází z pojetí C. G. Junga: „Zde se myšlení opírá o subjektivní směrový cit. Vnější skutečnosti nejsou příčinou ani cílem jeho myšlenek. Myšlenkové pochody, dotýkající se vnějšího světa, se tam vypravují jakoby "na výlet", aby se zase vrátily zpět do nitra. Introvertní myslitel klade otázky, otevírá výhledy a pohledy, ale vůči skutečnostem se chová rezervovaně. Hodí se mu jako ilustrativní příklady, nesmějí však převažovat. Fakty jsou shromažďovány jen jako doklady, nikdy však nejsou hromaděny kvůli sobě samým. Introvertní myslitel sleduje nejprve svou ideu, symbol, teorii a z vnějšího světa sleduje ta fakta, která jeho teorii doplňují. A naopak, z mnohavrstevné reality je schopen tvořivě vyprodukovat jakousi syntézu a abstrakci: vyhmátnout novým způsobem vnitřní podstatu věcí. Problém je ale tendence "vidět, co chceme vidět" - může být posednutý svou subjektivní ideou natolik, že vnímaná fakta přetváří tak, aby této ideji odpovídala a je tak stále znovu utvrzován o její "správnosti". Jeho idea totiž získává svou přesvědčivost z nějakého vnitřního archetypu“. Vzhledem k tomu, že myšlení není diferencováno stejně dobře jako cítění, může právě v tomto kognitivním procesu docházet u Obamy k nejpodstatnějším chybám úsudku. (Cyklotýmní a sangvinická uvolněnost u Obamy poněkud snižuje kapacitu koncentrace a přesnosti.) Na druhou stranu právě tato Obamova fascinace archetypem či ideou mu propůjčuje sílu a charisma.

Charakteristika Obamových rozumových schopností

Rychlé a kontinuální myšlení, vysoká asociativnost; nadprůměrné, ale ne zcela vynikající kombinační schopnosti; poměrně systematické (sousledné, propojené) myšlení, které se spíše obrací na celek na globální charakteristiky než na detaily objektu. Myšlení je méně originální a vynalézavé, ale logické a srozumitelné. Je méně objektivní; živost, extraverze, švih, ležérnost je přílišná. Myšlení je spíše konkrétně-praktické než abstraktně-teoretické. Nižší schopnost koncentrace a pozornosti k detailu. Dokáže odlišit podstatné od nepodstatného a to vyhmátnout - odtud dobré řečnické schopnosti. Jeho introvertní myšlení sleduje svůj vlastní subjektivní směr a vnější svět mu spíše dodává příklady, které tento směr ilustrují, které jej přesvědčují o správnosti jeho náhledu. Přesvědčivost jeho myšlenek souvisí s jejich těsnou blízkostí s univerzálními symobly a archetypy: zjevuje obecně známé a všelidské pravdy, k nimž snadno najít příklady z každodenního života. Obama nepřichází ani tak s něčím novým a objevným, jako spíše tím, co spojuje všechny lidi. V tom je jeho síla.

Na druhém místě má Obama diferencovanou intuici. Intuitivní lidé se obracejí spíše k možnostem než k faktům, spíše vnímají celek a jeho smysl než detaily, které považují za podružné. Snadno se nadchnou, ale zrovna tak pohasnou. Zajímá je, jak věci zlepšit. Vyjadřují se rádi v metaforách a obrazech. Extrovertní intuice se obrací k výborným znalostem lidí a využití jejich potenciálu. Extrovertní intuitivec má "čich na lidi", obratný instinkt a přesný odhad na výběr lidí kolem sebe podle toho, co jakoby "vyzařují". (Odtud může pramenit Obamův čich na výběr těch "správných" lidí do svého týmu. Prostě vyciťuje jejich potencialitu směrem do budoucna.) Extrovertní intuici najdeme u kvalitních psychologů, učitelů, trenérů, kaučů – ti kteří znají hodnotu a krásu člověka a umí z ní vytěžit maximum, dokážou vést a motivovat. Takto rozložená síť kognitivních funkcí nám dohromady dává MBTI typ ENFP (Extrovert – iNtuition – Feeling – Perceiving) – zvaný Vizionář nebo Nadšenec. Slabostí extrovertní intuice je nutkavá introvertní percepce, která se buď může zoufale fixovat na "marné" sexuální partnery nebo trpět nutkavýmu obrazy, představami, vizemi, které se vkrádají do jeho fantazií z hlubiny nevědomí. (Viz. podpis).

U Vizionáře převažuje zaměření na lidi, možnosti a budoucnost. Pomocí řečnických schopností dostane z lidí, to co dostat chce; dokáže manipulovat, což však nastává jen tehdy, pokud se ENFP zpronevěří hodnotám, ve které věří. Podrobnosti o typu ENFP je možné najít zde: ENFP v podstatě usiluje fascinujícím a nadšeným způsobem inspirovat a vést lidi, přimět je k naplnění jejich potenciálu, ukázat to v nich, co je dobré a co vyžaduje podporu, aby mohlo růst. Na rozdíl od jiných extrovertů však musí být ENFP (skrze intuici) pevně zakotven ve světě svých hodnot a víry, ve světě smyslu, aby se nestal „falešným prorokem“. Zkrátka, musí se nejdřív najít, aby svou vizi mohli sdílet. Zde se u Obamy opět vynořuje otazník. Je Obama dostatečně zralý? Bude sdílet pozitivní cestu, kterou nalezl, nebo bude drnkat na strunu společného odporu proti něčemu, protože právě tímto způsobem - magickým spojením svého osobního a profesního života - hodlá sám pro sebe vyřešit otázku své identity? Řeší víc sám sebe, nebo svět ve kterém žije? Do jaké míry se na Obamově ctižádosti podepisuje frustrace z neuspokojených partnerských vztahů? Do jaké míry se na Obamově úspěchu podepisuje naplnění z partnerských vztahů? U citově-intuitivního člověka, jakým je Obama, to musíme brát vždycky v potaz.

Vzhledem k tomu, že v naší společnosti obecně a statisticky převažuje myšlení nad cítěním a vnímání nad intuicí, je zvolení Obamy revolučním činem i ve smyslu změny psychologické orientace: většina zvolila toho, jenž ztělesňuje menšinu! (A teď nehovořím o barvě pleti).


Závěr

Písma jiných politiků, která jsem viděl, mě optimismem naplňovala zřídkakdy. Nejpodobnějším písmem psal Václav Havel – pokud bychom mu dodali takřka klukovskou mladistvost, ponechali idealismus a srdečnost, dodali obrovský elán a švih a vpíchli injekci „zapálené víry“, která by ho však připravila možná o něco velmi cenného: o onen věčně o sobě a o světě pochybující rozum.

Inaugurace Baracka Obamy. Obama se zasekne na slově "execute" (vykonávat), ale v jiném kontextu znamená "popravovat". Může to prozrazovat, že toto slovo je pro Obamu svázáno s nějakým hybným komplexem. V okamžiku, kdy zaslechne "execute" pohne rukou obrácenou k přísaze mírně doprava. Poté větu dokončí sice správně, ale nyní už beze slova "execute".

.