Anonym ze 7. století a Leonardo da Vinci: srovnání dvou historických textů
Italské písmo ze 7. století působí ještě dosti neotesaně, neohrabaně, mohutně, rustikálně, jako vlhké kamenné kvádry položené vedle sebe. Připomíná runy vytesávané do kamene, ale také písmo, které o mnoho staletí později vytvořil J.R.R. Tolkien v Pánu Prstenů – v „písmu elfů“, k jehož eleganci má však písmo v ukázce ještě na míle daleko. Písmena nejsou psána vycvičeným, zběžným pohybem, jak to činíme dnes, ale spíše neuměle, hrubě „sázena“ vedle sebe jako runy; nedaří se udržet rovný řádek, ani kolmý sklon, jakkoli uchovat pravidelnost. Písmo přepadává do zadu, doleva, jakoby se pisatel rigidně bránil světu, ve snaze uchovat „starý pořádek“ vůči jakýmkoli novotám. Vyplněné klíny v horních délkách vlevo nahoře odráží zdůrazněný vztah k Bohu, k jeho zákonu, k svrchované autoritě, jako tomu, co má vládnout světu vezdejšímu tady dole, jenž se mu má zcela podřítit. Silné, plné čáry však neodráží to, co bychom si dnes představili pod slovem „zbožnost“ nebo „duchovnost“, odrážejí spíše primitivní, hrubou sílu, dobu vlády kamene, ohně a železa a neobsahují ani stopy elegance, uhlazenosti nebo společenské kurtoazie pozdního středověku. Zde panuje ještě zákon hrubé síly, formálně podřízené nejvyšší autoritě Boha, s prvky rigidního, zkamenělého bránění se budoucnosti, vnějšímu světu a pokroku, s podivně odcizeným a chladným, mechanickým vztahem k tělesnosti a sexualitě. Není tu prostoru pro lidskou odlišnost a individualitu, jako kdyby byl tehdy každý člověk jeden druhému jako vejce vejci podoben; byl jen neosobní, anonymní součástkou nehybného, tvrdého soukolí podřízeného všemocné nadvládě Boha, jako kůň zapřažený do kočáru, nevědom si ničeho jiného než slepé poslušnosti a houževnaté fyzické síly, jež mu velila „přežij“ a „poslouchej co-nahoře-jest: Boha a vrchnost svou“. Takto se v písmu odráží tehdejší doba v kontrastu s dnešní. Přesto však písmem s vlnitými řádky probleskuje rozechvělá citovost pisatele, snad anonymního mnicha – kronikáře, jíž se mu vůlí nepodařilo potlačit, a jež písmo mimoděk rozechvívá, podobně jako masou zpívaný chorál rozeznívá kamennou katedrálu, v níž se hlas jedince anonymně ztrácí.
Ve srovnání s tím, je písmo
Leonarda da Vinci takřka vykročením do jiného vesmíru. Přesný kolmý sklon písma stoupající do obrovské výšky se vzletnými tahy napříč prostorem odráží nadvládu ducha a rozumu, který se nebojí proniknout všude a létat volně nade všemi předměty tohoto světa jako pták a z této výše pozorovat svět optikou božského architekta, jenž tento svět sice stvořil, ale génius – stavitel – malíř – vědec a konstruktér, se tu staví na jeho místo, jako jeho přinejmenším rovnocenný partner; zde věří, že uplatněním čirého, nepředpojatého rozumu a pozorováním pronikne všemi aspekty světa jako nůž máslem, jako jednoduchou, ale nekonečně komplexní hádankou, jež se dá spočítat a vyřešit jako dlouhá, ale nikoli nelogická matematická rovnice, a z tohoto optimismu tryská radost a sebevědomí člověka renesance a novověku. To je doba, jejíž dveře Leonardo otevírá. Na druhou stranu podivně převrácené tahy v dolních délkách odrážejí konflikty a zápasy ve vztahu ke společenskému a církevnímu svědomí, které Leonardo musel v ústraní své duše svádět, zřejmě ve vztahu k jeho, tehdy krutě zavrhované, homosexualitě. Na úrovni ducha již vešel novověk, ale masa a tělo renesance je dosud neseno mohutnou hybnou silou středověku, jeho pověrami a předsudky. Víra v Boha hluboce zakořenila v podvědomí člověka a na této úrovni působí s nezmenšenou silou, vyvolávajíc u Leonarda pocity viny. Jedno je ale jisté: člověk již není anonymním kvádrem v Boží katedrále. Je svrchovaným stavitelem tohoto světa a do jeho katedrály, ačkoli stojí na temných, bahnitých a masivních základech středověku, najednou volně proudí světlo. Světlo ve volném prostoru. -- V tomto okamžiku, v renesanci, je kontrast mezi temnotou a světlem nejostřejší. Leonardo je ztělesněním těchto protikladů v jedné jediné, vysoce individualizované lidské mysli, připomínající diamant či dokonale vybroušenou čočku, jež zrcadlí svět v principech, v nichž byl „navržen“ a „sestrojen“.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš názor.