Psychologie dnes
Jakub Hučín
Až 80 %* evropských společností používá podle odhadu k výběru svých zaměstnanců grafologii. I po třech desetiletích diskuzí a výzkumů. snažících se dokázat či vyvrátit validitu grafologie jako psychodiagnostické metody nejsme schopni učinit jednoznačný závěr.
Na internetových stránkách propagujících grafologii se dočteme, že z rukopisu můžeme zjistit vitalitu, temperament, morální a volní vlastnosti, stejně jako negativní vlastnosti pisatele. Po každém experimentu dokazujícím, že grafologové jsou schopni z rukopisu vyčíst osobnostní rysy pisatele, následuje ovšem stejně seriózně provedený experiment, který tyto výsledky vyvrací. Co všechno může prozradit analýza rukopisu? Lze těmto analýzám věřit? K diskuzi o grafologii jsme pozvali tři psychology: Slavomila Hubálka, ředitele společnosti Alea psychologie, zabývající se psychodiagnostikou při výběru zaměstnanců, Radvana Bahbouha, ředitele společnosti Qed & Quod a Evu Boháčkovou, členku grafologické a psychologické společnosti Calix.
„Posuzovat grafologii je složité, protože se pod tímto názvem skrývá ledacos, od šarlatánských příruček až po seriózní snahu informačně vytěžit tak svérázný projev naší osobnosti, jakým je rukopis,“ říká Radvan Bahbouh. „Již samotný název grafologie nám může vnucovat, že jde o samostatnou, s psychologií volně související disciplínu. To je zcestná představa. Rozbor rukopisu je pouze jedna z mnoha metod, kterou má psychologie k dispozici. Byla by škoda, kdybychom tomuto svéráznému projevu nevěnovali pozornost, bylo by nemístné, kdybychom tento projev přeceňovali.“
Projektivní metoda
Grafologové sami se brání proti zjednodušování analýzy rukopisu na primitivní analogie typu: nahoře otevřené písmeno a připomíná otevřená ústa člověka, tedy osobu hovornou, nedůvěryhodného mluvku. Špičaté p je pak typické pro člověka asertivního, přesvědčivého. „Těmto analogiím se říká grafologická abeceda, která se sice u laiků a grafologů – začátečníků těší pro svoji jednoduchost značné oblibě, nicméně odborníci před jejím lehkomyslným užíváním varují,“ říká Eva Boháčková. „Prvním problémem, na který jednoznačná interpretace jednotlivých písmen naráží, je, že písmo není systém přesně přeložitelných znaků, ve smyslu ,tento znak znamená toto a tamten zase tohle‘, neboť písmo je zapotřebí chápat jako symbolický a fixovaný výraz daného jedince v rámci určitého kulturního prostředí. A jak známo, k povaze symbolu patří právě skutečnost, že se nedá beze zbytku přeložit, vždy za jeho rozumovou interpretací bude jakýsi významový přebytek. Navíc v konkrétních rukopisech může tentýž znak–symbol nabývat v rámci rozdílného písmového kontextu různých významů. Proto je tzv. grafologickou abecedu nutno užívat velice obezřetně, a to pouze jako významový doplněk k upřesnění vlastností zjištěných na základě znaků s větší vypovídací hodnotou (např. členitost, rytmus, rychlost apod.). Existuje velké množství (několik desítek) znaků, a pouze až na základě jejich vzájemného posouzení je možno dojít k výsledné interperetaci.“
„Písemný projev lze spolu s kresebným projevem zahrnout do grafických projektivních psychodiagnostických metod,“ říká Slavomil Hubálek. „Moji spolužáci i já jsme byli poslední, kdo měl možnost absolvovat dva semestry přednášek prof. V. Tardyho, výstižně jím nazvané ,psychologie výrazu‘. Do toho Tardy zahrnoval písmo, gestikulaci, chůzi, motoriku obecně, ale například i způsob řízení auta. Byl encyklopedickým znalcem grafologické literatury, při zkoušce vždy dlouze studoval index, sám ale tvrdil, že k rozboru je třeba přistupovat s maximální obezřetností a je nutno jej kombinovat s ostatními psychodiagnostickými metodami, testy a dotazníky.“
Rukopisy slavných
Podle jedné z analýz rukopisu Václava Havla dospěla Eva Boháčková k názoru, že „rukopis Václava Havla ukazuje na vyzrálého člověka s výrazným estetickým a morálním cítěním a s velkou dávkou otevřenosti ke všemu novému. Zároveň ale v jeho nitru pulzuje neklid… Dále je z rukopisu patrná snaha o vyváženost a jemné dolaďování… V čím obecnějším měřítku má Václav Havel možnost se projevit, tím více může využít svoji schopnost vnímat tento svět v nejširších a nadosobních aspektech. Ale i naopak – v čem konkrétnější rovině se projevuje, tím je srážka spirituálního světa s každodenností nevyhnutelnější…“ „Rukopis Václava Havla je všeobecně znám, ještě známější je Václav Havel sám. Jeho písmo je velice osobité, charakteristické, neopakovatelné, Havlův písemný projev je vždy malým uměleckým dílem. Není tedy jasné, zda jde o grafologický úsudek či o pokus o popis osobnosti Václava Havla,“ myslí si o této analýze Slavomil Hubálek. „Pokud provádíme jakýkoli psychologický rozbor známé osoby, nelze se ubránit informacím, které o ní víme,“ říká Radvan Bahbouh. „Pokud nejde o analýzu naslepo, je cenné spíše propojení známých i méně známých informací. Tak můžeme zahlédnout rysy dané osoby na projekčním plátně určité metody. Písmo je především kvalitativní metoda a jako taková je vhodná především pro exploraci, hledání hypotéz a lepší postižení individuality dané osoby. Málo vhodná je pro predikce a kvantitativní odhady.“
Grafologie a výběr zaměstnanců
Podle britského výzkumu Robertsona a Smithe (1989) mají pro výběr zaměstnanců největší výpovědní hodnotu metody založené na komplexní analýze schopností uchazeče, jako je test schopností, metoda assessment centre či pozorování uchazeče přímo při práci na pracovišti. Pohovory s uchazeči, reference či analýza zájmové orientace poskytuje již méně hodnotné informace a metody, prakticky nulovou validitu pro výběr pracovníků ukázal výzkum v případě grafologie a astrologie. „Validita metody grafologie při výběru zaměstnanců je téměř nulová,“ potvrzuje výsledky výzkumu Slavomil Hubálek. „Použití grafologie jako jediné metody považuji za nebezpečné šarlatánství.“ „Hovořit o validitě rukopisu jako takové není správné,“ upřesňuje Radvan Bahbouh. „Validitu hodnotíme vždy vzhledem k určitému kritériu. Písmo je například validní vzhledem k odhadu pohlaví, odhadu psychomotorického tempa či lability, není naopak příliš validní vzhledem k odhadu inteligence, hodnot, postojů či motivace. Tato metoda nám jistě přináší nějaké informace navíc, ale nesmíme ji přeceňovat. Rozbor rukopisu nám komplexní psychologický rozbor nenahradí. Opírat výběr zaměstnance o jeho rukopis je nedostačující, protože rukopis neumožňuje pokrýt celou řadu pro výběr důležitých proměnných.“
„Rukopis obsahuje řadu informací,“ pokračuje Radvan Bahbouh. „Je to velmi citlivý záznam, který ještě lépe než videokamera snímá naše typické pohybové vzorce. Z písma lze rekonstruovat rychlost, sílu, směrové tendence či proměnlivost našich pohybů. Proto je písmo vhodné pro odhad charakteristik, které souvisejí s naší psychomotorickou reaktivitou, což jsou například temperamentové charakteristiky. Písmo můžeme různě stylizovat – obohacovat či zjednodušovat, což lze posuzovat především díky tomu, že se některé části textu lépe vůlí ovlivňují než jiné části (například počátky slov snáze korigujeme než jejich středy). Můžeme sledovat, jak je pisatel zvyklý členit text, jak je originální, jak je pečlivý při vytváření forem, jak se snaží či nesnaží být čitelný. V neposlední řadě nám písmo zachycuje proud našich myšlenek, k dobré analýze rukopisu patří i textový rozbor.“
„Co se týče validizačních studií prokazujících věrohodnost této metody, odkazuji např. na knihu Graphologische Diagnostik, kde jsou uvedeny mimo jiné výsledky výzkumů známého vývojového psychologa Gesella, který zkoumal vztahy mezi pečlivostí rukopisu a pohlavím, obecnou inteligencí a motorickou zručností. Dále pak na knihu Grafologie – systém a technické termíny, ve které jsou podnětné úvahy jak o validitě grafologie, tak o reliabilitě. Podle mého názoru jsou však v této oblasti značné rezervy a grafology zde čeká ještě spousta práce, neboť právě často díky nedostatečné verifikaci grafologických poznatků je některými vědci či psychology dosud odmítána,“ polemizuje s výsledky výzkumu Eva Boháčková.
článek převzatý z časopisu Psychologie dnes
Jakub Hučín
Až 80 %* evropských společností používá podle odhadu k výběru svých zaměstnanců grafologii. I po třech desetiletích diskuzí a výzkumů. snažících se dokázat či vyvrátit validitu grafologie jako psychodiagnostické metody nejsme schopni učinit jednoznačný závěr.
Na internetových stránkách propagujících grafologii se dočteme, že z rukopisu můžeme zjistit vitalitu, temperament, morální a volní vlastnosti, stejně jako negativní vlastnosti pisatele. Po každém experimentu dokazujícím, že grafologové jsou schopni z rukopisu vyčíst osobnostní rysy pisatele, následuje ovšem stejně seriózně provedený experiment, který tyto výsledky vyvrací. Co všechno může prozradit analýza rukopisu? Lze těmto analýzám věřit? K diskuzi o grafologii jsme pozvali tři psychology: Slavomila Hubálka, ředitele společnosti Alea psychologie, zabývající se psychodiagnostikou při výběru zaměstnanců, Radvana Bahbouha, ředitele společnosti Qed & Quod a Evu Boháčkovou, členku grafologické a psychologické společnosti Calix.
„Posuzovat grafologii je složité, protože se pod tímto názvem skrývá ledacos, od šarlatánských příruček až po seriózní snahu informačně vytěžit tak svérázný projev naší osobnosti, jakým je rukopis,“ říká Radvan Bahbouh. „Již samotný název grafologie nám může vnucovat, že jde o samostatnou, s psychologií volně související disciplínu. To je zcestná představa. Rozbor rukopisu je pouze jedna z mnoha metod, kterou má psychologie k dispozici. Byla by škoda, kdybychom tomuto svéráznému projevu nevěnovali pozornost, bylo by nemístné, kdybychom tento projev přeceňovali.“Projektivní metoda
Grafologové sami se brání proti zjednodušování analýzy rukopisu na primitivní analogie typu: nahoře otevřené písmeno a připomíná otevřená ústa člověka, tedy osobu hovornou, nedůvěryhodného mluvku. Špičaté p je pak typické pro člověka asertivního, přesvědčivého. „Těmto analogiím se říká grafologická abeceda, která se sice u laiků a grafologů – začátečníků těší pro svoji jednoduchost značné oblibě, nicméně odborníci před jejím lehkomyslným užíváním varují,“ říká Eva Boháčková. „Prvním problémem, na který jednoznačná interpretace jednotlivých písmen naráží, je, že písmo není systém přesně přeložitelných znaků, ve smyslu ,tento znak znamená toto a tamten zase tohle‘, neboť písmo je zapotřebí chápat jako symbolický a fixovaný výraz daného jedince v rámci určitého kulturního prostředí. A jak známo, k povaze symbolu patří právě skutečnost, že se nedá beze zbytku přeložit, vždy za jeho rozumovou interpretací bude jakýsi významový přebytek. Navíc v konkrétních rukopisech může tentýž znak–symbol nabývat v rámci rozdílného písmového kontextu různých významů. Proto je tzv. grafologickou abecedu nutno užívat velice obezřetně, a to pouze jako významový doplněk k upřesnění vlastností zjištěných na základě znaků s větší vypovídací hodnotou (např. členitost, rytmus, rychlost apod.). Existuje velké množství (několik desítek) znaků, a pouze až na základě jejich vzájemného posouzení je možno dojít k výsledné interperetaci.“
„Písemný projev lze spolu s kresebným projevem zahrnout do grafických projektivních psychodiagnostických metod,“ říká Slavomil Hubálek. „Moji spolužáci i já jsme byli poslední, kdo měl možnost absolvovat dva semestry přednášek prof. V. Tardyho, výstižně jím nazvané ,psychologie výrazu‘. Do toho Tardy zahrnoval písmo, gestikulaci, chůzi, motoriku obecně, ale například i způsob řízení auta. Byl encyklopedickým znalcem grafologické literatury, při zkoušce vždy dlouze studoval index, sám ale tvrdil, že k rozboru je třeba přistupovat s maximální obezřetností a je nutno jej kombinovat s ostatními psychodiagnostickými metodami, testy a dotazníky.“
Rukopisy slavných
Podle jedné z analýz rukopisu Václava Havla dospěla Eva Boháčková k názoru, že „rukopis Václava Havla ukazuje na vyzrálého člověka s výrazným estetickým a morálním cítěním a s velkou dávkou otevřenosti ke všemu novému. Zároveň ale v jeho nitru pulzuje neklid… Dále je z rukopisu patrná snaha o vyváženost a jemné dolaďování… V čím obecnějším měřítku má Václav Havel možnost se projevit, tím více může využít svoji schopnost vnímat tento svět v nejširších a nadosobních aspektech. Ale i naopak – v čem konkrétnější rovině se projevuje, tím je srážka spirituálního světa s každodenností nevyhnutelnější…“ „Rukopis Václava Havla je všeobecně znám, ještě známější je Václav Havel sám. Jeho písmo je velice osobité, charakteristické, neopakovatelné, Havlův písemný projev je vždy malým uměleckým dílem. Není tedy jasné, zda jde o grafologický úsudek či o pokus o popis osobnosti Václava Havla,“ myslí si o této analýze Slavomil Hubálek. „Pokud provádíme jakýkoli psychologický rozbor známé osoby, nelze se ubránit informacím, které o ní víme,“ říká Radvan Bahbouh. „Pokud nejde o analýzu naslepo, je cenné spíše propojení známých i méně známých informací. Tak můžeme zahlédnout rysy dané osoby na projekčním plátně určité metody. Písmo je především kvalitativní metoda a jako taková je vhodná především pro exploraci, hledání hypotéz a lepší postižení individuality dané osoby. Málo vhodná je pro predikce a kvantitativní odhady.“
Grafologie a výběr zaměstnanců
Podle britského výzkumu Robertsona a Smithe (1989) mají pro výběr zaměstnanců největší výpovědní hodnotu metody založené na komplexní analýze schopností uchazeče, jako je test schopností, metoda assessment centre či pozorování uchazeče přímo při práci na pracovišti. Pohovory s uchazeči, reference či analýza zájmové orientace poskytuje již méně hodnotné informace a metody, prakticky nulovou validitu pro výběr pracovníků ukázal výzkum v případě grafologie a astrologie. „Validita metody grafologie při výběru zaměstnanců je téměř nulová,“ potvrzuje výsledky výzkumu Slavomil Hubálek. „Použití grafologie jako jediné metody považuji za nebezpečné šarlatánství.“ „Hovořit o validitě rukopisu jako takové není správné,“ upřesňuje Radvan Bahbouh. „Validitu hodnotíme vždy vzhledem k určitému kritériu. Písmo je například validní vzhledem k odhadu pohlaví, odhadu psychomotorického tempa či lability, není naopak příliš validní vzhledem k odhadu inteligence, hodnot, postojů či motivace. Tato metoda nám jistě přináší nějaké informace navíc, ale nesmíme ji přeceňovat. Rozbor rukopisu nám komplexní psychologický rozbor nenahradí. Opírat výběr zaměstnance o jeho rukopis je nedostačující, protože rukopis neumožňuje pokrýt celou řadu pro výběr důležitých proměnných.“
„Rukopis obsahuje řadu informací,“ pokračuje Radvan Bahbouh. „Je to velmi citlivý záznam, který ještě lépe než videokamera snímá naše typické pohybové vzorce. Z písma lze rekonstruovat rychlost, sílu, směrové tendence či proměnlivost našich pohybů. Proto je písmo vhodné pro odhad charakteristik, které souvisejí s naší psychomotorickou reaktivitou, což jsou například temperamentové charakteristiky. Písmo můžeme různě stylizovat – obohacovat či zjednodušovat, což lze posuzovat především díky tomu, že se některé části textu lépe vůlí ovlivňují než jiné části (například počátky slov snáze korigujeme než jejich středy). Můžeme sledovat, jak je pisatel zvyklý členit text, jak je originální, jak je pečlivý při vytváření forem, jak se snaží či nesnaží být čitelný. V neposlední řadě nám písmo zachycuje proud našich myšlenek, k dobré analýze rukopisu patří i textový rozbor.“
„Co se týče validizačních studií prokazujících věrohodnost této metody, odkazuji např. na knihu Graphologische Diagnostik, kde jsou uvedeny mimo jiné výsledky výzkumů známého vývojového psychologa Gesella, který zkoumal vztahy mezi pečlivostí rukopisu a pohlavím, obecnou inteligencí a motorickou zručností. Dále pak na knihu Grafologie – systém a technické termíny, ve které jsou podnětné úvahy jak o validitě grafologie, tak o reliabilitě. Podle mého názoru jsou však v této oblasti značné rezervy a grafology zde čeká ještě spousta práce, neboť právě často díky nedostatečné verifikaci grafologických poznatků je některými vědci či psychology dosud odmítána,“ polemizuje s výsledky výzkumu Eva Boháčková.
*80% se pravděpodobně týká korporátních firem - pozn. autora tohoto blogu
článek převzatý z časopisu Psychologie dnes
Literatura:
Muller, W., Enskat, A. (1961). Graphologische Diagnostik. Bern: Stutgard.
Kulka, J. (2001). Grafologie – systém a technické termíny. Brno: Arcana.
Greasley P. The Creative Use of Analogy, Symbolism, and Metaphor. European Psychologist, March 2000, Vol. 5, No. 1, 44-51, 2000 Hogrefe and Huber Publishers.
Robertson, I. T., Smith, M. (1989). Personnel selection methods. In Robertson, I. T., Smith, M. (Eds.), Advances in Selection and Assessment. Chichester: Wiley and Sons Ltd.
Muller, W., Enskat, A. (1961). Graphologische Diagnostik. Bern: Stutgard.
Kulka, J. (2001). Grafologie – systém a technické termíny. Brno: Arcana.
Greasley P. The Creative Use of Analogy, Symbolism, and Metaphor. European Psychologist, March 2000, Vol. 5, No. 1, 44-51, 2000 Hogrefe and Huber Publishers.
Robertson, I. T., Smith, M. (1989). Personnel selection methods. In Robertson, I. T., Smith, M. (Eds.), Advances in Selection and Assessment. Chichester: Wiley and Sons Ltd.