Revoluce jednoduchosti

Postavit Kolumbovo vejce na špičku.

Jak se to zdá jednoduché.

Po tom.

Ale co tomu předchází?

K jednoduchosti nemůže vést žádná metoda, technika, disciplína.

Jak se k ní tedy dostat?

Rozbít složitost.

Jsme vpleteni do přediva idejí a společenských vazeb, které se neodvážíme zpochybňovat. Jsme vpleteni do koberce jako ornament vpletený do mnoha jiných ornamentů, které jsou zase vpleteny v nás. Na tento způsob je utkána složitost světa. A naší mysli, která svět vytváří - a světa, který zase vytváří naší mysl - a tak to jde do nekonečna. Jako zrcadlo odrážející se v zrcadle. Jako ozvěna zrcadlící ozvěnu. A této složitosti by ses chtěl ptát na metodu, na techniku, na cestu, jak z ní ven?

Budeš mít odvahu

to všechno rozbít?

Zpochybnit všechno, na čem jsi doposud stál? Celý ten koberec?

Pohlédni vlevo. Zde stojí svět vědy, rozumu, logiky, faktů a objektivity. Půjdeš-li tímto směrem, narazíš na nekonečnou komplexitu ducha, který se tu a tam dotkne pravdy, ale na svém nejzazším stupni se zamotá v paradoxu. 

Pohlédni vpravo. Zde stojí svět umění, obrazů, pocitů, poezie a mýtů. Půjdeš-li tímto směrem, narazíš na nekonečnou hlubinu duše, která se tu a tam dotkne posvátného, ale ztrácí se v osidlech své touhy. 

Fanatici na obou koncích spektra, kteří spolu válčí, se mnohdy podobají jako vejce vejci a netuší, že bojují se svým vlastním stínem. 

Ani jedna cesta není špatně. Můžeme cestovat do obou světů. Můžeme je oddělovat nebo je můžeme propojovat. 

Ale můžeme také stanout přesně uprostřed.

To je nejtěžší, neboť tento bod je nejsnažší přehlédnout.

V tomto bodě se nelze o nic opírat.

Ani o druhé, ani o vědu, ani o víru.

Zde jsi sám.

Nejsou zde žádné mapy.

Dojdeš zde jen tak daleko, kam sahá tvá odvaha rozbít všechnu složitost.

Jako když stoupáš do hor, kde dosud nestanula lidská noha.

Ale nejdeš ven ani dovnitř.

Uneseš sám sebe?

Co zůstane?

Co zůstane, když vše rozbiješ, když vše rozmotáš, když přestaneš tkát?

Může ti to někdo povědět?

Může ti to někdo říct za tebe?

A i když zde něco důležitého objevíš,

bude možné to sdělit?

Kolumbus měl odvahu zpochybnit neotřesitelnou pravdu všech lidí - i těch nejvzdělanějších - své doby. Riskoval vše na jediný hod, na jedinou plavbu. Riskoval svůj život. Jeho bourání složitosti, koberce, na kterém stál on i jeho doba, jej možná stálo mnoho let a pokračovalo dlouho po jeho smrti, přestože nová země se objevila v jediný letmý okamžik na obzoru, aby se pak stala dědictvím všech, kdo přišli po něm. 

Protože, kdo trhá vlastním kobercem - netrhá vlastně kobercem všech?

A nejsou z této látky utkána také všechna roucha mocných a privilegovaných, kteří se třesou o své pozice?

Tak jedná Prométheus - Uran, což jsou metaforická vyjádření pro naši vlastní energii, která v nás dříme, která v nás koluje, která se střádá a sbírá jako nezastavitelná bystřina, aby jednoho dne učinila průlom - průlom jednoduchosti.

*

Autorka úvodní grafiky: Chris-Anne

Inspirace pro esej: Richard Rudd, Genové klíče. (Klíč 23 - Jednoduchost).