Tak jako Slunce sestupuje každého dne (denní cyklus) za horizont a nastává noc, tak se tak také děje v průběhu celého roku (roční cyklus). Jednu polovinu roku převládá síla světla (Slunce, to nahoře), druhou polovinu roku je silnější tma (Země, podsvětí, to dole). Energii v létě dává Slunce (horní energie), v zimě dřevo, uhlí, ropa a zemní plyn (spodní energie, které jsou samozřejmě určitým uskladněním té horní za nenahraditelného přispění Země). O zimním slunovratu slavíme vrchol tmy a její předání žezla světlu. Sluneční král si vyměňuje žezlo s králem podsvětním, temným (Pluto, pán podsvětí). Ten byl dříve (také) nazýván Cernunnos, divoký muž. Jelen nebo medvěd byly v našich lesích kdysi symbolem sluneční energie, archetypu krále, než byly nahrazeny blízkovýchodním symbolem lva (přeneseně Krista, podrobně o tom v knize M. Pastoreau: Medvěd, dějiny padlého krále). Tím se Cernunnos (ale i bůh Pan a další bohové) vytrácí ze hry a postupně na sebe příjímají obraz Ďábla (něčeho zavrženíhodného). Původně celistvý Bůh (jednota a posvátnost všeho) je tak rozdělen. (Pochopte, oheň horní i dolní byl vždy posvátný, než jsme si vyvolali obrazy pekla, které spodní oheň označilo za nečistý). Na scénu přichází toxická vina (stud) a její mocenské manipulace, které vynášejí "rohatce" v mnoha podobách na vrchol mocensko-ekonomické pyramidy. Skrze vytváření viny a označování za nečisté získává církev či jiný systém kontrolu nad člověkem a může operovat s jeho vitální energií. (Všiml jsem si, že v Čechách máme spoustu míst s přízvyskem "čertovo", jedná se většinou o původně krásná silová místa, která jen dostala nálepku, která má bránit v jejich užívání.)
