Otázka nového disentu je dnes aktuálnější než kdy předtím, slovo disident pochází od dis-sedere, „odsednouti si“, rozumí se od majoritní společnosti. Bude se jednat vždycky o strategii minoritní, jakousi „paralelní polis“ či „ostrůvky pozitivní deviace“. Také by šlo dnes spíše o společenstvo pasivně obranné, ne o zárodek nějakého masového hnutí či strany, která by chtěla přejmout moc. Držet moc je jako držet za uši živého tygra a dnešní mocní jsou hlavně zachycovateli proměnlivých poryvů lidové přízně do svých plachet. Též zde dnes není nějaká mocnost, o kterou by se noví disidenti mohli opřít a kde by byla v hrubých rysech společnost, kterou by si přáli. Vždy by se z principu jednalo jen o malé skupinky, a ne nutně jen intelektuálů.Spíše jde o vznik svépomocných „pararodin“ v atomizovaném a médii ohlupovaném světě. Došlo by v rámci nich k rehabilitaci přesně těch jevů, o nichž mluví Havel v hlavě XXI. eseje Moc bezmocných: odpovědnosti, důvěry, otevřenosti, přátelství, lásky a solidarity. Je třeba si uvědomit, že tyto cíle lze ve velkém realizovat jen zdánlivě a náhražkově – solidarita není ani tak poslání stokoruny na anonymní konto do Mali, jako třeba „podržet“ bližního v nesnázích. Bližní je ten, kdo je blízko, v našem přirozeném akčním okruhu – zatímco se obíráme ochranou tuňáků okolo Gilbertových ostrovů, rozkládá se ve vedlejším bytě soused, kterého po infarktu nikdo nenašel. Boj proti panství žvástu nikdy nekončí, podobně jako třeba pletí políček v éře před herbicidy. Co by bylo lze doporučit těm, kdo by pro své i obecné lepší příští chtěli něco udělat? Snad následující:
- Nesledovat televizi, komerční rádia, s internetem, dobrým služebníkem, ale zlým pánem, jednat opatrně a nevyužívat jej k zábavě, setkávat se s lidmi přímo
- Zbavit se přemrštěné závislosti na penězích, zaměstnavatelích, též na posuzování jinými
- Nemyslet si, že řešení všech problémů spočívá v převodech peněz, k skromnosti je dnes třeba odvaha, dříve potřebná u výslechů
- Vědět, že každá změna je primárně změnou vnitřní
- Pokud možno mít děti, a to spíš více, i za cenu relativního zchudnutí
- Nechovat psy jako náhradu partnerů a nepřenášet na ně city, které by měli dostat lidé
- Nesnažit se uchvátit moc a vliv, působit spíš příkladem, projevovat v každodennosti nejen kuráž, ale i zdvořilost, jednat spíše mírně, ale nebát se nazývat věci pravými jmény
- Snažit se obnovení religiózní cítění v původním slova smyslu, lat. re-ligio znamená znovunavázání, rozumí se vztahu s Kořenem Světa, tradiční náboženská společenství jsou značně vyčerpaná
- Vytvořit si alternativní sociální síť, která by byla opakem té internetové
- Samostatně se živit, pokud to trochu jde, i v rámci současných institucí, ale neobětovat jim duši
- Vzdělávat se, cestovat a rozhlížet se kolem sebe, a to převážně svépomocí – žádná škola či organizace to za nás neudělá
- Snažit se propojovat lidi z různých konců společnosti a různých generací a pohlaví
- Učit se spoléhat sám na sebe a na Osud, věřit v seberegulaci světa i lidského organismu, vystříhat se přemrštěného „pojišťování“ všeho dopředu
- Nečekat za tuto snahu žádnou odměnu, ta snad přijde v podobě světa, který není úplně odlidštěný a dá se v něm jakž-takž žít
- Vědět, že ve světě a životě je něco za něco a největší kusy špeku bývají v pastech s nejsilnějším perem
- Vystříhat se radikalismu ve všech jeho podobách: současná média ženou společnost do záhuby tím, že registrují jen projevy extremistické, ne rozumné – ty padají pod stůl
- Cenit si humoru a umět jej aplikovat na vše včetně sebe – jeho nedostatek je neklamnou známkou myšlenkových scestí: svět je žert, chvílemi špatný, a jeho původce je Velký Humorista.
Je už tak prastarou pověrou intelektuálů, že na světě něco změní, pokud to napíšou na papír. Žijeme ovšem v době klipové a udržet pozornost u textu delšího než dvě normostrany je věru těžko. Máločeho je také třeba tolik jako veselé mysli. V budoucím disentu obzvlášť.
Zdroj: Leipziger Messezeitung 2019/4, str.1
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš názor.