O třešničce na dortu

Integrace Slunce a Luny

Že lze v konstelačním procesu užít nejen archetypů (astrologické konstelace) nebo blízkých lidí (rodinné konstelace), ale i kvalit a symbolů jako "plech", "železo", "pampeliška" nebo "třešnička", bych rád ilustroval v tomto textu.

Na minulém Astro Selfconnection jsme zkoušeli tento experiment: umístit do konstelačního pole bod nazvaný "třešnička na dortu, ať je to co je to". Nevěděli jsme dopředu, co to bude. Bude třešnička korespondovat s prvky horoskopu jako je bod štěstí, Venuše, Jupiter...? Kdepak, ukázalo se něco jiného...

Přítomnost "třešničky" v poli si vyžádala další "sparing partnery" do konstelačního pole: nejčastěji se jednalo o Slunce, Lunu a Cheiróna (astrologické prvky představující naše vnitřní části).

Třešnička se začala projevovat jako katalyzátor tohoto procesu proměny: Nechtěla "vydat" svůj dar a poselství, dokud nedošlo k propojení Slunce a Luny. Co je to propojení Slunce a Luny? Slunce je samo o sobě horké, ohnivé, lineární, jasné, zářivé, rozumné (dávající omezení), heroické, vůdčí apod. Luna je sama o sobě vlhká, tekoucí, plynoucí, tvárná, reagující, citlivá, zranitelná. Co se děje, když tyto archetypy v nás nejsou propojeny?

Muži, kteří jsou ztotožněni se Sluncem, ale nemohou k Luně, mohou v reálném každodenním životě na příklad cítit, že nejsou příjmáni druhými lidmi (nemohou s nimi plynout, být s nimi v kontaktu), mohu reagovat podrážděně nebo odtažitě směrem k vlastní matce, mohou mít pocit, že od své matky nedostali to, co jako děti potřebovali, vztahy s partnerkami nejsou naplňující apod.)

Ženy, které jsou ztotožněny s Lunou, ale není v systému uznáno jejich Slunce, většinou naopak popisují pocity, že jsou na všechno sami, nikdo jim nepomůže, v rodině musejí hrát roli matky i otce ("babochlap"), zkrátka je toho na ně naloženo moc a oni se pod tíhou povinností hroutí - a jejich život tak má daleko k "lehkému plynutí", který je někdy s Lunou (potažmo ženským principem) spojováno. Po jejich boku jakoby chybí "ten chlap", nebo se jim (ten jejich) zdá "nepoužitelný", a tak musí vše táhnout sami.

Třešnička katalyzovala proces tím směrem, že muži se otevřeli k Luně slovy "příjímám tě, otevírám se ti" apod., což vedlo k tomu, jakoby se začala rozpouštět jejich skořápka, brnění, masky v obličeji a jakoby se začali přibližovat k prameni čerstvé vody, z kterého se jdou poprvé napít. Ať už byl jejich dosavadní vztah s maminkou či ženami jakýkoliv, najednou mohli zažít opravdový kontakt s touto kvalitou, která se do nich rozlila jako čerstvá voda, po které hluboce celý život (nevědomky) žíznili.

Myslíte, že se jejich Slunce "rozpustilo"? Nikoli. Spíše sestoupilo sem dolů na zem ze světa přísné principielnosti - jako když si povolíte kravatu a lehnete si do trávy. Nebo jako když si z úst vyndáte pravítko a položíte ženě hlavu na prsa. Sluneční horkost se zanořila do lunární vláhy - k radosti obou.

Luna je naplněná, pokud z ní někdo může čerpat, pokud může někoho vyživovat. Slunce díky této výživě roste. Ale není sebestředné - není "přepálené", zacyklené v sobě. Otevírá se světu a ten se raduje z jeho paprsků. Přijmout ženské - lunární pro muže znamená i přijmout ženy z masa a kostí, přijmout zemi a dosednout na ni, neboť i země má ženskou polaritu. Bez této akceptace se muž jakoby vznáší "nahoře", v hlavě a jakoby stojí na špičkách. Může být slunečně - vizionářský - ale stejně nebude pak snadné jeho vize uskutečnit zde na zemi, zde mezi lidmi, resp. bude ho to stát hodně energie a jeho představy o tom, jak by to mělo být, budou velmi linéární, geometrické. (Byli jste někdy ve Versailles? V paláci krále Slunce? Je tam mnoho zlata, zrcadel, průhledů do zahrad - ale po chvíli zjistíte, že je to trochu nuda. Vše je příliš učesané. Schází tomu divokost a nepředvídatelnost "vlhké" džungle).

Zažil jsem i firemní konstelaci u jednoho klienta, kde přijetí Luny (ženského prvku) vedlo k tomu, že se firemní prostředí proměnilo z pravítkově geometrické konstrukce ala Leonardo da Vinci - k obrazu "šlapání vína v kádi", kde muži a ženy s nahými lýtky a s bujarým výskotem proměňovali hrozny v révu. S přijetím ženského došlo k uzemění, akceptaci přírodní syrovosti směrem do prostředí firmy. Ludvíkovi XIV. jakoby se dostalo vitality z Amazonie. Tento nový výjev byl plný obrovské energie, jako když se roztočí dynamo. Tolik nové energie je k dispozici, dojde-li k propojení obou prvků. (Často se mluvlí o integraci ženského prvku do firemní kultury - ale co si pod tím představit? Tento obraz šlapání vína v kádi to v jednoduchosti vystihuje. Jde o organický proces, kde již nemůžeme vše z manažerské "top" pozice kontrolovat a řídit. Můžeme však z mužské pozice jakoby zajistit onu bezpečnou, pevnou káď, která dané procesy ohraničuje. To však není možné bez propojení se Zemí - takže technokratické firmy mají smůlu a organicitu minou.)

U žen se často Slunce krčilo kdesi vzadu, ve stínu, zakřiknuté a nedoceněné. Nemohlo tudíž ženě dávat svou aktivní, ohnivou, životadárnou sílu. Žena si pak musí poradit v životě bez ní. V praxi to znamená, že tašky z nákupu si nosí sama.

Většinou v systému fungovala léčivá věta: "Slunce, vracím ti zpět v mém systému tvé právoplatné místo." Slunci se dostalo uznání, aby mohlo zaujmout zpět svůj pomyslný trůn, aby mohlo znovu zářit. Je to vlastně návrat krále. A když se navrátí král na svůj trůn, je to dobrá zpráva i pro královnu - Lunu. Copak Luna nejásá radostí, když se vrátí teplo a záře, jíž je připravena příjmat a mihotavě reflektovat, odrážet? (V praxi to znamená dát svému muži prostor a důvěru).

Tímto uznáním se do systému vlije síla, díky níž si Luna může dovolit cítit se slabá, zranitelná. Svou tíži předá na mužská ramena. Tyto ramena hrdě říkají: jen mi nalož, unesu toho desetkrát víc, než si myslíš. Žena žasne. Opravdu mohu? A čím více důvěry Slunci (mužskému ale i otcovskému prvku) dává, tím více roztává a všecha tíže z ní spadá. Najednou může být lehká, proměnlivá, tančit a plynout v euforii proměnlivých cyklů, jež nejdou řídit, jimž nemožno vůlí určovat směr. Luna se směje, nechápe, proč to musela vše doposud nést sama. "Protože jsi jemu nedala důvěru. Jeho tvá důvěra posiluje a tobě odlehčuje." Král i královna, Slunce i Luna tak v této interakci rostou a navzájem se vyživují.

Postava ženy se pak v konstelaci jakoby mírně zmenší, zatímco Slunce "naroste", ale pro ženu je to velká úleva - nemuset už být tak velká a silná - ta, co všechno řídí.

Po tomto propojení pak třešnička představovala nějaký specifický dar, kvalitu, kterou člověk do svého života získá, pokud u něho dojde k propojení Slunce a Luny - ta byla u každého jiná (a proto to nemůžu zde uvádět). Ale třešnička říkala: ten hlavní dar je však pro vás už ono samo propojení. (To je vlastně ten dort, na němž já už jsem pouhou třešničkou).

Jeden chemik, který chodil na Tajemství železa, by dodal "navzájem se potencují."

Když dojde k propojení Slunce a Luny, ani jeden z prvků se v tom druhém neutopí. To není androgynita, zprůměrování. Daleko více je to tanec vypolarizovaných atomů, které víří, které se roztáčejí a generují plodnou, tvůrčí energii, která člověkem prostupuje a může být využita k čemukoliv. To je onen symbol JINu a JANgu, který je tak často vyobrazován. Není to nic složitého ani mysteriozního. Je to propojení Slunce a Luny, ohně a vody, tak jako když se teď v létě projdete zahradou a utrhnete si třešničku.

Co umožnilo trešničce dozrát, zabarvit se do krásné červeně a vytvořit v sobě šťavnatou sladkost? Sluneční světlo a teplo - vláha - země - a střídání cyklů. Proto je trešeň symbolem plodnosti i lásky.

Zmínil jsem zemi. Tu v našem procesu jakoby zastupoval Cheirón. Na chvilku se u něho zastavím. Jedním z aspektů Cheirona je něco, co by se dalo nazvat "kvantový holistický léčitel spojený se zemí". V minulém dílu Astro Selfconnection jsme si procházeli právě konstelací na Cheiróna. Nebylo to nic snadného. Často je to spojeno s velkou bolestí, naší achillovou patou, kterou zpočátku vůbec necítíme, ani o ní nevíme. Abychom "přežili", tak se od tohoto zranění odpojíme, nevnímáme ho, zalijeme ho "betonem" (a máme "klid").

Ale když chceme tančit s nohou zalitou v betonu, nejde to. Nelze prožívat velkou radost ze života, pokud jsme někde zapřeli a zamrazili velkou bolest. Cheirón se někdy tváří jako drsný učitel - jakoby říkal: právě proto, že tě tak miluji, ti nedovolím v zamraženém stavu zůstat, a abys mohl prožívat všechy barvy reality, musím tě svou holí k něčemu dokopat. Mě nezajímá tvé omezené ego, které by teď nejraději uteklo; já vidím tvou plnou potencialitu, která se touží vyloupnout. Budeš naříkat, že to bolí a raději by ses mi vyhnul. (Připomíná mi to slova Winstona Churchilla: "Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot.") Ale abych z tebe vytloukl suk, který brání proudění mízy, není bezbolestné cesty. Vyrazím ho z tebe, bude to bolet, ale až zmizí, pochopíš z celé své hloubky, jak to nakonec bylo dobré. Teprve až po tomto odstranění suku, trnu (tomu, co bránilo plně cítit, vše včetně bolesti a radosti) a obnovení proudění mízy (životní energie) je možné Slunci a Luně, aby se propojili. Jak bys chtěl umožnit jejich tanec, když ležíš sám zalit v bezpečném betonu necítění?

Teprve pak lze říci: díky, Cheiróne, moudrý učiteli. Díky, že vše může znovu proudit. A lehnout si do trávy a vychutnat třešničku v ústech.

        Povídání o Cheirónovi pokračuje v článku Cheirón a Neptun: dvě možnosti uvnitř Matrixu.

Chcete-li se naučit umění vést konstelace, připravil jsem pro vás celoroční konstelační výcvik Delta.

Pro astrology je určen článek o soli-lunárním cyklu v nativitě.