Freddie Mercury

Nedávno se mi díky jedné mé žačce do ruky dostala naprostá lahůdka: rukopis Freddie Mercuryho. Nejdřív jsem váhal, nejde-li o podvrh, ale čím déle jsem se na písmo díval, tím více mi svítalo: no jo, to je on! To nejde jen tak napodobit. Neopakovatelná originalita. Nechci se tu pouštět do nějakých detailních výkladů, ale byl to pro mě silný zážitek. Naposledy mě takto "dostal" William Shakespeare. 

rukopis - Freddie Mercury
(1975, klikněte pro zvětšení)

Když jsem se do písma vžil, přišlo mi "...jako bych během několika dní měl obletět celý svět, v obrovské rychlosti, na vlně euforie, všude mě bude plno, všichni mě budou vidět a já si to celé naprosto dávám. Ze svých slabostí jsem udělal přednost a nabídl ji lidem jako svou chloubu. Tato má odvaha je šokující a dráždivá. Nikdy nic neudělám dvakrát stejně. Vždy mě napadne něco jiného. V každé vteřině mě zaplavují kreativní impulzy. Jsem neustále v pohybu. Svoboda v každém okamžiku, o níž nemáte ani tušení. Vy znáte to slovo, ale ne její náboj. Silné ambice, i energie k jejich prosazení. S tím spojená přísnost k sobě a svým spolupracovníkům. Cituplnost, vše prožívám na 200 procent, někdy se až v emocích rozpouštím - jindy převládne chlad a věcnost: k sexuálním záležitostem přistupuji mnohdy zcela odosobněně (až je v tom chladu cosi bolestného, jako bych se tím za cosi trestal) - jindy mnou zas cloumá vášeň od prstů na noze až po kořínky vlasů. Má bolest a zranění mě nikdy nepřipravily o víru v život. Nikdy jsem své vnitřní dítě nenechal zemřít. Dal jsem mu všechen prostor. Prostupuje mnou a můj životní pocit ze mě tryská a je nakažlivý. Žiju pro ten úžas a oheň v očích publika, když vidí tryskat můj život. Svou dětinskost, infantilitu dávám okázale najevo. Užívám si každou vteřinu, každý bláznivý impulz, jenž mě popadne. Proč ne?! Mám cit pro přesná gesta, pro efekt, načasování, dokonalý rytmus, eleganci a styl. Můj intimní, osobní život splývá s mou rolí: jsem miláčkem publika. Žiji a přijímám život v jeho naprosté nerozumnosti, což je koneckonců to nejrozumnější, co můžu udělat. To jsem prostě já, a pokud vám to vadí, je to váš problém. I tak vás miluji."

Ukázky písma dalších členů kapely Queen

Brian May, kytarista:
citlivý, kreativní, ale nikoli excentrický člověk, spíše mírný, vstřícný, podporující, plynoucí, elementově typ voda. Jeho písmo působí nejméně "dospěle", je to ještě "klučina". (1975)

John Deacon, baskytarista:
relativně nejméně originální (nejnormálnější) člen kapely, vyrovnaný, pragmaticky založený flegmatik, nohama na zemi,  kliďas.

Roger Taylor, bubeník:
úplný opak Freddieho: flegmatický, introvertní, racionální, technicky-věcný, pozoruje věci z povzdálí s určitou dávkou sarkasmu a asi i ironickým úsměvem. Naprosto klidný, nad věcí. Drží rytmus, i kdyby trakaře padaly a Freddie dělal striptýz. Deacon a Taylor, dva stabilní introverti působí v kapele jako 2 věže na šachovnici, dodávajíc tak bezpečný prostor Freddieho kreacím.

Queen ve Wembley, 1986