Animus je vnitřní obraz muže uvnitř ženské psýché, kondenzát veškeré zkušenosti ženských předků ve vztahu k mužům. Jeho analogií je logos jako princip ducha a tvůrčího slova.
Na rozdíl od animy je animus uvnitř ženy složeninou několika mužských obrazů či podosobností, které navenek naopak hledají vyjádření v průmětu do jednoho muže. Ideál, který by tuto mnohočetnost kompletně pojal, se tak stává prakticky nemožný. Spíše si žena vybere muže odpovídající jednomu z těchto obrazů, uchýlí se ke kompromisu, s tím že jiné možnosti si zapoví, popřípadě vyzkouší více mužských typů a zjistí, který je pro ni nejlepší. Vnitřní polyandrie se navenek projevuje jako ženská tendence k monogamii, což je přesně naopak, než jak je tomu u mužů.
"Jako se mužova anima skládá především z méněcenného a afektivního vztahování, tak se animus ženy skládá z méněcenného úsudku či spíše mínění." (Jung: Člověk a duše, s. 93)
Animus v ženě je zdrojem nepodložených, ale o to důrazněji projevovaných mínění (otřepané pravdy, fráze, jednoduchá hesla, nadávky, otřesné nelogičnosti, chyby v kauzalitě). Takový projev přivádí obvykle muže do stavu nepříčetnosti, jako reakce na to se probouzí mužova anima, čímž se na chvíli role muže a ženy prohodí: muž na výčet "pravd" a "logických argumentů" reaguje afektivně, podrážděně, iracionálně: v tu chvíli je obětí své animy. Muži trpí iracionálními náladami a ženy iracionálními přesvědčeními. Animus je také zdrojem (iluzorních) ženských fantazií o mužích. Jako je kvalitou animy neurčitost, je kvalitou anima určitost, jednoznačnost. Je-li žena ovládána svým animem, projevuje své názory s intenzivní určitostí, přičemž to vůbec nemusí znamenat logičnost nebo podloženost takového úsudku.
Animus a projekce
Typickou projekcí anima jsou pro ženy celebrity a známé osobnosti, herci a zpěváci, ale také charismatičtí umělci, úspěšní sportovci a politici.
Žena může mít několik "favoritů", z nich každý odráží jednu ze stránek jejího anima (typ ideálního otce, šikovného milence, spolehlivého manžela, či prostě typ svalnatého zahradníka). V reálu si však více či méně (podle své zralosti) připouští čistě snovou realitu svých představ.
Animus a růst
Jako u muže hrozí, že zůstane animou připoután ke své matce, hrozí u ženy, že zůstane připoutána ke svému otci (v pohádkách je to princezna zavřená králem do věže). Pak si žena vybírá opakovaně partnery příliš podobné otci, což má být výzva, jak nalézt cestu z věže ven, ne jak v ní zůstat.
Rozvíjením své vnitřní stránky se žena stává vědomější a určitější, pokud jde o to, v co věří a cítí, a je schopna tyto své postoje a názory otevřeně vyjadřovat. Přestává být pasivní, stává se iniciativní.
Spojením se svým duchem, animem se žena stává nezávislou a svobodnou. Avšak než se tak stane, snaží se žena obvykle navázat kontakt s duchem skrze projekci na muže, s nímž žije. Děje se tak v několika možných rovinách:
Čtyři fáze rozvoje anima (představy o tom, v čem spočívá mužnost) jsou symbolizovány 1) Atletem (žena si mužství ztotožňuje s mužským tělem a muskulaturou), 2) Plánovačem (oceňuje na mužích schopnost nezávislosti, iniciativy a plánované aktivity), 3) Profesorem (knězem, psychologem, zpěvákem, je plna obdivu k tomu, kdo "vládne hlasem a slovem") a konečně 4) Moudrým rádcem (žena nalezne optimální spojení mezi vědomím a nevědomím, naslouchá své intuici a řídí se jí.)
Waterhaus: Rybář a Siréna
Na rozdíl od animy je animus uvnitř ženy složeninou několika mužských obrazů či podosobností, které navenek naopak hledají vyjádření v průmětu do jednoho muže. Ideál, který by tuto mnohočetnost kompletně pojal, se tak stává prakticky nemožný. Spíše si žena vybere muže odpovídající jednomu z těchto obrazů, uchýlí se ke kompromisu, s tím že jiné možnosti si zapoví, popřípadě vyzkouší více mužských typů a zjistí, který je pro ni nejlepší. Vnitřní polyandrie se navenek projevuje jako ženská tendence k monogamii, což je přesně naopak, než jak je tomu u mužů.
"Jako se mužova anima skládá především z méněcenného a afektivního vztahování, tak se animus ženy skládá z méněcenného úsudku či spíše mínění." (Jung: Člověk a duše, s. 93)
Animus v ženě je zdrojem nepodložených, ale o to důrazněji projevovaných mínění (otřepané pravdy, fráze, jednoduchá hesla, nadávky, otřesné nelogičnosti, chyby v kauzalitě). Takový projev přivádí obvykle muže do stavu nepříčetnosti, jako reakce na to se probouzí mužova anima, čímž se na chvíli role muže a ženy prohodí: muž na výčet "pravd" a "logických argumentů" reaguje afektivně, podrážděně, iracionálně: v tu chvíli je obětí své animy. Muži trpí iracionálními náladami a ženy iracionálními přesvědčeními. Animus je také zdrojem (iluzorních) ženských fantazií o mužích. Jako je kvalitou animy neurčitost, je kvalitou anima určitost, jednoznačnost. Je-li žena ovládána svým animem, projevuje své názory s intenzivní určitostí, přičemž to vůbec nemusí znamenat logičnost nebo podloženost takového úsudku.
Typickou projekcí anima jsou pro ženy celebrity a známé osobnosti, herci a zpěváci, ale také charismatičtí umělci, úspěšní sportovci a politici.
Žena může mít několik "favoritů", z nich každý odráží jednu ze stránek jejího anima (typ ideálního otce, šikovného milence, spolehlivého manžela, či prostě typ svalnatého zahradníka). V reálu si však více či méně (podle své zralosti) připouští čistě snovou realitu svých představ.
Jako u muže hrozí, že zůstane animou připoután ke své matce, hrozí u ženy, že zůstane připoutána ke svému otci (v pohádkách je to princezna zavřená králem do věže). Pak si žena vybírá opakovaně partnery příliš podobné otci, což má být výzva, jak nalézt cestu z věže ven, ne jak v ní zůstat.
Rozvíjením své vnitřní stránky se žena stává vědomější a určitější, pokud jde o to, v co věří a cítí, a je schopna tyto své postoje a názory otevřeně vyjadřovat. Přestává být pasivní, stává se iniciativní.
Spojením se svým duchem, animem se žena stává nezávislou a svobodnou. Avšak než se tak stane, snaží se žena obvykle navázat kontakt s duchem skrze projekci na muže, s nímž žije. Děje se tak v několika možných rovinách:
Čtyři fáze rozvoje anima (představy o tom, v čem spočívá mužnost) jsou symbolizovány 1) Atletem (žena si mužství ztotožňuje s mužským tělem a muskulaturou), 2) Plánovačem (oceňuje na mužích schopnost nezávislosti, iniciativy a plánované aktivity), 3) Profesorem (knězem, psychologem, zpěvákem, je plna obdivu k tomu, kdo "vládne hlasem a slovem") a konečně 4) Moudrým rádcem (žena nalezne optimální spojení mezi vědomím a nevědomím, naslouchá své intuici a řídí se jí.)
.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš názor.