Základní kořen všech problémů je mysl sama. První věc, které je nutné porozumět, je, co je to mysl, z jaké látky je vytvořena; zda-li je to entita nebo proces; zda-li je substanciální nebo snová. A dokud nevíte, jaká je přirozenost mysli, nebudete nikdy schopni vyřešit žádné problémy vašeho života.
Můžete se usilovně snažit, ale když se budete snažit řešit jednotlivé, individuální problémy, jste odsouzeni k tomu, že se vám to nepovede – to je naprosto jisté – protože fakticky žádné individuální problémy neexistují: mysl je problém. Pokud vyřešíte tento nebo onen problém, nepomůže to, protože kořeny zůstaly netknuty.
Je to jako ořezávat větve stromu, zbavovat strom listí, ale nikoli ho vykořenit. Nové lístky zase vyrostou, nové větve vyraší – dokonce více než předtím; prořezávání pomůže stromu, aby zesílil. Dokud nevíte, jak jej vykořenit, bude váš boj bezpředmětný, bláhový. Zničíte sebe, ne strom.
V zápase mrháte energií, časem, životem, a strom stále a stále sílí, mohutní a houstne. A budete překvapeni, co se to děje: děláte tak mnoho tvrdé práce, snažíte se vyřešit tento a tamten problém, a oni rostou, přibývají. Dokonce pokud je jeden problém vyřešen, deset problémů náhle nastoupí na jeho místo.
Pamatujte si, že kořen je vždycky neviditelný. Nikdy nebojujte s viditelným; jinak budete bojovat se stíny. Můžete plýtvat svým úsilím, ale nepřivodí to ve vašem životě žádnou transformaci, stejné problémy budou klíčit znovu a znovu a znovu. Můžete pozorovat svůj život a uvidíte, co tím myslím. Nehovořím o žádné teorii mysli, jen o její „fakticitě". To mysl musí být vyřešena.
Lidé za mnou přicházejí a ptají se: „Jak dosáhnout klidné mysli?“ Říkám jim: „Nic takového neexistuje: klidná mysl. Nikdy jsem o tom neslyšel.“
Mysl nikdy není klidná – ne-mysl je klid. Mysl samotná nemůže být klidná, tichá. Samotnou přirozeností mysli být v napětí, být ve zmatku. Mysl nikdy nemůže být čistá, nemůže mít jasnost, protože mysl je už ze své přirozenosti zmatkem, zamračenou oblohou. Jasnost je možná bez mysli, klid je možný bez mysli, ticho je možné bez mysli – takže se nikdy nesnažte dosáhnout klidné mysli. Když to uděláte, už od samého začátku se pohybujete do nemožné dimenze.
Takže první věc je porozmět přirozenosti mysli, jedině pak se může něco udělat.
Když to budete pozorovat, nikdy nenajdete žádnou entitu zvanou mysl. Není to věc, je to proces; není to věc, je jako dav. Jednotlivé myšlenky existují, ale pohybují se tak rychle, že nemůžete vidět mezery mezi nimi. Intervaly nemohou být viděny, neboť nejste dostatečně bdělí a ostražití, potřebujete hlubší vhled. Když se vaše oči podívají hlouběji, uvidíte náhle jednu myšlenku, další myšlenku, další myšlenku – ale ne mysl.
Myšlenky pohromadě, milióny myšlenek, vám dávají iluzi, že mysl existuje. Je jako dav, milióny lidí stojících v davu: je zde doopravdy něco jako dav? Můžete mezi stojícimi jednotlivci najít nějaký dav? Ano, stojí pohromadě, jejich pospolitost vám dává pocit, že něco jako dav existuje – existují však jen jednotlivci.
Jste-li nevědomí, nevidíte mezery mezi myšlenkami; skáčete z jedné myšlenky na druhou, a nikdy nevidíte mezery. Stanete-li se vědomějšími, uvidíte více a více mezer.
Stanete-li se dokonale bdělými, kilometry mezer se před vámi odhalí.
A v těchto mezerách přichází satori. V těcho mezerách pravda klepe na vaše dveře. V těchto mezerách přichází host. V těcho mezerách je uvědoměn Bůh nebo jakkoli to chcete vyjádřit. A když je bdělost absolutní, je zde jen jedna obrovská mezera nicoty.
Je to jako s mraky: mraky se pohybují. Mohou být tak husté, že skrze ně nevidíte oblohu za nimi. Ohromná modř oblohy je ztracena, jste pokryti mračny. Pak je začnete pozorovat: jeden mrak se pohybuje a další dosud nevstoupil do zorného pole – a náhle průzor do nekonečné modři.
Druhá věc: myšlenky jsou od vás oddělené, nejsou jednotné s vaší přirozeností, přicházejí a odcházejí – vy zůstáváte. Jste jako obloha: nikdy nepřichází, nikdy neodchází, je tu stále. Mraky přicházejí a odcházejí, jsou pomíjivým, chvilkovým fenoménem, nejsou věčné. Dokonce i když se budete snažit myšlenku zadržet, nemůžete to vydržet dlouho; musí jít, má svůj zrod a smrt. Myšlenky nejsou vaše, nenáleží vám. Přicházejí jako návštěvníci, hosté, ale nejsou pánem domu.
Mysl se stává problémem, protože jste si vzali myšlenky tak hluboko dovnitř, že jste úplně zapomněli na distanci, která vás od nich odděluje; zapomněli jste, že jsou návštěvníky, že přicházejí a odcházejí. Změňte náhled (gestalt): nezaměřujte se na návštěvníky, zůstaňte zakořeněni v pozorovateli.
Přeloženo z angličtiny autorem těchto stránek. Originální, nezkrácený text zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš názor.