Ženské archetypy podle řecké mytologie

Převzatý příspěvěk
Archetypy, z nichž se skládá ženská duše

Héra

Královna vyžadující řád, formu a fakta. Neurčitost, tajemnost, mnohovýznamnosti či doteky krásy ji nijak neoslovují. Manželka (Diova), ochránkyně rodiny a tradice, plnitelka povinností, důstojná, vznešená a krásná. V jejím životě hraje důležitou úlohu zachovávat a udržovat při životě tradiční zvyky a rituály. Takto vyjadřuje svou potřebu příslušnosti k určité skupině. Jako bohyně manželství považuje partnerský vztah za posvátný. A tento vztah jí přináší buď velkou radost nebo velké utrpení. Proč utrpení?

Protože Zeus je velký záletník. Když Héra odhalí další jeho dobrodružství, srší blesky a ohrožuje dotyčnou bohyni či ženu anebo její potomstvo. Dia však nikdy. Její ničivost je obrovská. Snad jen Artemis se jí v tomto vyrovná. Ale ať se rozzlobí jakkoliv, ať je její smutek jakkoliv velký, vždy se touží usmířit. Nakonec Diovi odpustí a pokud utekla, vrátí se na Olymp.

Již v mládí (jako Hébé) chce být manželkou, bez partnera se cítí neúplná. Ale chce mít doma někoho, Dia, významného muže. Jde jí o postavení, o vnější uznání. Mladá Héra je obrovsky přizpůsobivá, zajímá se o vše, o co se zrovna zajímá muž. Ale to dnem svatby končí. I sex se v tento den mění. Jenom Zeus zůstal stále stejný – toho nějaký obřad jen tak nezmění.

Héra má smysl pro povinnost, s manželem snáší dobré i zlé a nikdy jej neopustí. Partnerský vztah ji hluboce uspokojuje, dokud se Zeus nevydá na zálety. Ať dokáže v životě čehokoliv, stále cítí, že bez Dia to není ono. Není hloupá, ale vzdělání bere jako prostředek k získání toho nejlepšího možného manžela. Svou kariéru obětuje Diovi, ale očekává za to ocenění. Přátelí se pouze s vdanými ženami, svobodné a rozvedené ohrožují v jejím vidění její manželství. Zájmy manžela jsou pro ni důležitější než potřeby a zájmy dětí. Héra si se svými dětmi rozumí jen když jsou hodné a poslušné. Pokud jsi děti jdou vlastní cestou v rozporu s jejími názory a požadavky, zanevře na ně nebo se s nimi dokonce přestane stýkat.

Muž, který se ve společnosti neprosadil, ať by byl sebeúžasnější, to není nic pro Héru. A tak si zpravidla vybírá úspěšného, ale emocionálně nezralého muže. Ten však nejde do hloubky, ale do šířky. A Héra cítí, že to opět není ono. A maskuje to fasádou dokonalého vztahu. Sex je pro Héru manželskou povinností. Až manželskou prostitucí. Ona to však ví a je s tím smířena. Héra touží v prvé řadě zachovat sňatkem nabyté postavení. Chce se sice také sama prosadit, ale Zeus ji shazuje. V tomto tvoří nerovnocenný pár. Zeus Héře nikdy zcela nevěří, přestože se sní radí i o takových věcech, které by nikomu jinému nesvěřil.

Vztah Héry a Dia rozhodně není klidný a harmonický. Ale nerozpadá se. Diova tvůrčí síla se musí vyjadřovat a je pro ni těžké dodržovat závazky. Héra zase reprezentuje stálost a trvalost, odpovědnost a pravidla. Ale když zahne Héra, Zeus také žárlí a zanechá milenek a hledá ji, ba pronásleduje podobně jako jindy své milenky. Ani jeden z nich si nehraje na mučedníka, neutápí se v sebelítostech a vrací si rány. Po každé hádce se dokáží usmířit. Nepatří jeden druhému. Proto se jejich vztah nerozpadá. Je to boj mezi oddaností a svobodou. Ale jako takový nemá jejich vztah řešení ani východisko. Kromě osobního vývoje. Kompromis je nedokonalé řešení. Za plotem je tráva zelenější a je-li zakázána, je ještě i šťavnatější.

Když se Héra s Diem usmiřuje, je to takřka jako nový sňatek. Pokud si jí však Zeus váží a nezanedbává ji a nezalítá, je velmi spokojená, roste k moudrosti a kvete. Jejím ideálem je zlatá svatba. Ale pozor, v těchto případech bývá až příliš pyšná na své manželství, na své postavení i na úspěchy svého muže. I po rozvodu se cítí jako paní Diová a doufá, že se Zeus jednou na kolenou vrátí. Žije-li sama, velmi tím trpí.

________________________________________
Variace
• Hébé, mladá přizpůsobivá dívka hledající partnera s dobrým postavením. Závidí těm úspěšnějším jejich milence či manžely.
• Manželka žárlící na milenky a zájmy svého muže. Bojuje o svá práva a postavení ve vztahu.
• Spokojená vdaná žena žijící se zmoudřelým a nezáletným Diem, který ji podporuje a váží si jí. Skutečná královna své říše.
• Vdova či rozvedená žena trpící samotou a závidící jiným ženám jejich manžely.

Hestia

Bohyně domácí svornosti, domácího klidu a požehnání, strážkyně přísahy, ochranitelka obcí i států. Přísahala s prsty na Diově hlavě, že zůstane navždy pannou. Za to dostala od Dia dar: Vyhradil jí místo uprostřed domů a chrámů a přiřkl jí nejtučnější část obětí.

Je to moudrá žena a panenská teta. Klidná, tichá, nenápadná, trpělivá. Nikam nespěchá, za ničím se nežene. Je spokojená a v pohodě. Straní se společnosti ostatních bohů, neúčastní se jejich hostin ani sporů. Ve velké společnosti se totiž necítí dobře. Nejen že ji její problémy nezajímají, ale dokonce mnohdy i stresují. V Kronově břiše byla první a tak si na samotu zvykla. Říká se, že je „neviditelná“. Vychutnává si samotu, ničím na sebe nepřitahuje pozornost. Pro své okolí se stává ovšem žádanou ve chvíli, když něco potřebují. Od rady až po hlídání dětí. Těžce se jí říká ne a tak je často její dobroty zneužíváno. V podstatě kamkoli přijde, je vítána. na pracovišti bývá skrytou strůjkyní dobré atmosféry až domácí pohody.

Své místo na Olympu uvolnila Dionýsovi a odešla na zemi mezi lidi. S obrovským uspokojením se stará o svůj chrám (příbytek), kde prožívá svůj posvátný čas. Je zde atmosféra pořádku, míru a vřelosti. Tato činnost ji uspokojuje i posiluje a uvolňuje. Totéž dělá i v komunitách či ezoterních společenstvích. Domov a chrám pro ni splývají. Hestia nemá cíle ani touhy. Vnější události na ni nemají takřka vliv. Všechny bohy i lidi ovlivňuje svým vyzařováním míru a moudrosti. O svých zájmech či zálibách moc nemluví. Pochybuje však o svých schopnostech. A pokud má nějaké přítelkyně, jsou to opět Hestie.

Problémy má mimo domov. Nerada chodí do větší společnosti, nerada zařizuje cokoliv mimo domov. Některé Hestie mají agorafobii = strach s veřejného prostranství. Hestia má časti literární předpoklady. Dokáže-li dát na papír svá vnitřní dramata, která prožívá ve vztahu s vnějším světe, je to mnohdy zajímavější, než skutečný vnější svět.

Vyznává tradiční roli ženy. Jejím cílem není šťastný muž ani děti, ale šťastný domov. K muži je však vlídná a tak zpravidla přispívá k jeho spokojenosti. Děti vychovává svědomitě a nechává je být samy sebou. Dravost, kterou vyžaduje naše společnost, v nich však probudit neumí. Nesrůstá s rolí matky ani manželky. Pokud na ni svět a manžel nevytváří nátlak, může se probudit její erotický aspekt. Pak nebývá žádnou puritánkou. Přizpůsobí se svému manželovi a těší se na hezké vroucí zážitky. Hestia se klidně mine bez vztahu k muži. Zůstane-li sama, je pro ni těžké se materiálně zabezpečit.

________________________________________
Variace
• Klidná, tichá a spokojená žena žijící sama a mající však problémy se vztahy s vnějším světem a s materiálním zabezpečením.
• Spokojená žena v domácnosti, která je zabezpečena svým mužem. Představuje pro něj přístav, kde si odpočine a občerství se a pak se vydá za svým posláním.
• Panenská teta pomáhající druhým, s uspokojením se starající o nemocné, chudé či o duchovní komunitu.
• Žena, která odešla z běžného života, není připoutaná k věcem ani k lidem a stala se řeholnicí, mystičkou apod.

Démétér

Bohyně přírody, kulturní krajiny a zemědělství. Spojuje život s cykly přírody – co se děje v přírodě, děje se i v člověku. Naučila lidi obdělávat půdu, pěstovat a mlít obilí a péct chleba.

Je to pracovitá mateřská bohyně, která nerada působí bolest. žije pro děti a pro pomoc jiným lidem. Své děti miluje ať jsou jakékoliv. Odbojné, invalidní, ve vysokém postavení nebo na okraji společnosti. Je to matka na plný úvazek. Mateřství má u ní přednost před prací. Často chce mít děti za každou cenu. Potřebuje kontakt s dětmi, zejména s těmi svými, a to i když jsou dospělé, a s vnoučaty. Je-li třeba, tak své děti svěřuje do péče ne manželovi, ale jiné Démétér. Těžce nese, když se jí děti vymknou z rukou a jdou si vlastní cestou. O děti i vnuky pečuje tak dobře, že je jim to až na škodu (jsou na ní závislí, tloustnou atd.). V období dospívání se děti těžce vymaňují ze závislosti na ní a někdy musí doslova prchnout na druhý konec světa či okresu. S muži nesoupeří, ženám nezávidí manžely, ale nemá-li své, závidí jim děti.

Démétér je praktická a oddaná své věci. Je zaměřena na druhé, pracuje pro ně. Ale pozor! Usiluje dostat ty druhé do závislosti na sobě. Je to proto, že má nízké sebehodnocení. Uplatňuje se jako učitelka, pečovatelka, lékařka či léčitelka. V péči o druhé často nezná míru. Doma se stará, peče, vaří, obdělává zahrádku, zavařuje. Svědomitě zabezpečuje fyzické (zejména) i psychické potřeby svých dětí. Chce však své děti rozmazlovat a chránit i když jsou hodně velké, i dospělé. Stále je kontroluje, vše po nich opravuje. Má potřebu být potřebná. A vzdát se toho je pro ni velmi těžké. Na druhé straně neumí říct ne, zejména svým dětem. Je-li o něčem přesvědčená, že je to správné, nedá se přesvědčit, že z jiného pohledu to tak dobré být nemusí. Podobně se projevuje i v zaměstnání. Vše zvládá sama, i své kolegy bere jako děti a pokud je potřebná, je spokojená. Slouží druhým dost nesobecky.

Démétér sice pracuje s láskou, ale když obětuje část svých vlastních potřeb (a někdy takřka všechny), očekává, že se jí i něco vrátí. Alespoň ve formě uznání. Toho se jí však nedostane, pokud svou péči přehání a vnucuje. To si zpravidla neuvědomuje a považuje příjemce jejich služeb za nevděčníky.

Před únosem své dcery Kory překypuje optimismem. Po únosu je v depresi a smutku. V manželovi své dcery vidí únosce Háda - a to je pak tchyně. Žádný muž pro ni není dobrý. Má pocit, že svou dceru nedostatečně chránila před úklady světa. Tento pocit často přichází již po prvním větším průšvihu. Háda nenávidí hlavně proto, že ze zcela závislé Kory udělal na ní jen částečně závislou Persefónu.

Situaci po únosu řeší to třemi způsoby: Zničí úrodu - výsledky své práce, jde mezi lidi a stará se o jiné děti (lidi), nebo chodí po světě bez cíle, běduje a nedbá o sebe. Tak, jak to vypráví mýtus. Výsledkem je však zahořklá a zklamaná žena. Řešením je třetí možnost. Smířit se s tím, že mládí i děti jsou pryč a najít svou vnitřní Koru, která jí vrátí radost i optimismus, možná i vnitřní mládí a hravost. Dozraje-li takto, zmoudří a ostatní za ní chodí na radu a pro pomoc či podporu. Ale i v těchto případech neumí říct ne.

O mužích si Démétér nedělá iluze. Bere je jako malé nerozumné chlapce, kteří potřebují její péči. Často přehlíží jejich nedostatky a nechává se vykořisťovat. Ba je v těchto případech i omlouvá. Pro samou práci a péči o druhé na ně nemá ani čas. Sex pro ni existuje kvůli plození dětí. Pro Démétér je důležitější než sex tiché a vroucí obětí. Opustí-li ji muž nebo je-li tento vztah špatný, upne svou lásku na syna. Tím jej rozmazluje ještě více, což je mu do života ke škodě. Nehledě k jeho závislosti na ní.

Pokud je její domácnost takzvaně „tichá“ není schopna zcela vypnout svůj pečovací pud a manžel najde vždy něco k večeři a ráno čisté oblečení. Mnohdy patří k tomuto servisu i tichý sex.

________________________________________
Variace
• Mladá žena toužící mít děti a hledající jakéhokoliv partnera, se kterým by to šlo, zpravidla velké dítě, o které by mohla pečovat.
• Šťastná maminka (i svobodná) radující se se svých dětí. Spokojená žena, které sice vylétly děti z hnízda, dělající s plným nasazením zázemí svému doma nedominantnímu manželovi, který si její péče váží.
• Nešťastná a utrápená matka středního věku, které děti vylétávají z hnízda a která se cítí nedoceněná a nepotřebná.
• Starší moudrá žena (často vdova) v běžných záležitostech života ochotně pomáhající druhým, která často neumí říci ne.

Persefóné

Olbram Zoubek

Má dva aspekty. Prvním je Koré, mladá, oduševnělá a bezstarostná dívka. Maminčina poslušná holčička, kterou maminka ovládá více, než je zdrávo. Sama pořádně neví, kdo je a jaké má schopnosti a možnosti. Žije si svůj vnitřní život, v tom vnějším je nejistá. Nedůvěřuje mužům, zejména starším, bere je jako nebezpečné. Přitahuje ji duchovno. Ráda by se osvobodila z vlivu matky, ale nedaří se jí to. Na druhé straně cítí v matce jistotu a bezpečí. Chce dělat matce radost. Často vnitřně ví, co by měla dělat, ale nedokáže to rozumově zdůvodnit. Studium vcelku zvládá, práci si vyhledává klidnou a nenáročnou, ale necítí se tam na svém místě. Stále čeká, že někdo přijde, povede ji životem a vše se tím změní. Ale žádný vztah ji nenaplňuje. Muži ji však odvádějí od matky a to je pro ni dobré. První dítě (Dionýsa Zagrea) často potratí.

Koré se často věnuje esoterickým disciplínám, hledá autority duchovních průvodců i mistrů, kteří by jí pomohli zlepšit její vnitřní nejistotu. Tato motivace ji pomůže jen částečně. Pomoc jde totiž shora, ze "světla". Užívá si přítomnosti učitelů New Age částečně i proto, že jí v dětství chyběl hodný tatínek formátu Dia. Její přerod však nepřichází z nebes, ale z podsvětí.
Koré je unesena Hádem do podsvětí, kde se stává Persefonou. Matka ji považuje za oběť a manžela Háda za únosce. I sama Persefóné se po boku svého muže cítí dlouho jako unesená. Je daleko méně činorodá než ostatní bohyně, Nemá silnou vůli, je spíše pasivní a zpravidla poslušná. Je pro ni těžké zvládat nároky běžného světa. Vše bere příliš vážně. Pokud však na ni manžel a vnější svět nevyvíjí tlak, je milá a sladká. Ráda dělá radost druhým, někdy i za cenu lži. Mnohdy je nevyzpytatelná a manipuluje svým okolím pod rouškou nevinnosti.

Pokud to Hádes přežene a snaží se ji ovládat, je náchylná k depresím, uzavírá se do sebe, mlčí a je pasivní. Pro zachování klidu je ochotna hodně ustoupit. Pokud svým depresím a úzkostem zcela nepropadne, nejsou jen nemocemi, ale nástrojem jejího postupného a bolestivého přetvoření. A dosažení širšího vědomí.

Matkou je mírnou, ale Démétér ji do všeho mluví. Zvládat starší děti je pro ni velmi těžké. Pokud se jí však narodí syn, vymaňuje se Persefóné ze závislosti na matce a navazuje vztah se synem. V povolání jí nejvíce sedí poradenství, psychologie či sociální práce. Jako psycholog pomáhá druhým projít cestou proměny přes podsvětí. Mnohdy velmi úspěšně, neboť totéž nebo něco podobného ještě před nedávnem sama prožívala.

Pokud zvládne své dozrávání, pochopí, že kromě tělesné krásy a mládí je zde i krása a mládí duše. Až se přestane trápit tím, jak vypadá, co si o ní kdo myslí a jak ji kdo vnímá, přemění se v Ariadné (římská bohyně Libera). V oddanou, citlivou, moudrou, ale duchem mladou ženu, která zná tajemství života i smrti a kterou odvádí na nebesa Dionýsos Lysios (římský Liber). Již se tolik nepodřizuje druhým, začne se věnovat nějaké tvůrčí práci (umění, ezoterice), přestane mít pocit zajetí ve vztahu a je schopna uvidět Háda i sebe ve skutečném světle.

________________________________________
Variace
• Koré, mladá, bezstarostná a mírně naivní dívka, která neví, co chce, kromě toho, že se musí zavděčit matce, někdy i světu.
• Nešťastná a utrápená vdaná žena kolísající mezi matkou a manželem, která velmi těžce zvládá požadavky běžného života.
• Černá bohyně, zatrpklá žena, u které se vlivem pro ni příliš těžkého života zastavilo zrání.
• Ariadné, prosvětlená a vnitřně omlazená žena, která ustála všechny životní krize a zkoušky, věnující se nějaké tvůrčí činnosti a rozdávající radost svému okolí.

Artemis

Narodila se jako dvojče spolu s Apollónem na ostrově Délos. Hned po narození pomáhala na svět Apollónovi. Proto je spolu s Hérou patronkou porodů. Je silně spjata s přírodou. Se svou družinou panenských nymf a zvířat se toulá po lesích. Na ty nikdy nezapomíná, je ochránkyní mladých dívek, utlačovaných žen, zvířat a přírody vůbec. Symbolem její plachosti a nezkrotnosti je srna, bojovnosti lvice, ochrany druhých medvědice a ničivosti divočák.

Z původní ochránkyně zvířat se stala bohyní lesů, hájů a bystřin, později celé přírody. Je také patronkou ženské samostatnosti, odvahy a bojovnosti.

Když měla tři roky, přivedla ji Létó na Olymp, kde si vyprosila od Dia dary: Věčné pannenství a stejně jako Apollón luk a šípy, které neminou cíl. Zaměřuje se na dosahování cílů a je v tom velmi vytrvalá. Největší požitek má s prchající a kličkující kořisti. Jakmile je kořist ulovena, přestává ji zajímat a dívá se po další. Často se to zvrtne ve věčné hledání. A pro samé hledání často přehlédne, co lidé kolem ní cítí a co si myslí. Pohrdá zranitelností svou i jiných a má potíže s důvěrnostmi.

Je to tatínkova holčička, milovaná dcera, věčná panna. V mládí potřebuje podporu otce. Hluboce miluje i svou matku, chrání ji a pomáhá jí. Nemá slitování, pokud někdo ublíží nebo se jen slovy dotkne její matky nebo jejích oblíbenců. Své matce je více sestrou než dcerou.

Jde bez jakýchkoliv ohledů za svými zájmy. Její luk zasáhne každý cíl. Jakoby byla stále na válečné stezce. Jedná rychle, bez zábran. Její vidění je dost černobílé, cokoli je buď úžasné anebo hrozné. A cítí se povolaná to hrozné hned trestat. Je v tom nemilosrdná. A tak často lituje zpětně svých činů i těch, které potrestala. Její ničivost je někdy obrovská. Je to nezávislá žena, spoléhá sama na sebe, věří si, k naplnění nepotřebuje ani druhé lidi ani společenské postavení ani uznání mužů. Chrání také ženy před muži. Feministické hnutí vynalezla Artemis. Její okolí si jí cení za odvahu, rozhodnost a nebojácnost vyjádřit svůj nízor.

Mateřství a děti, to není nic pro ni. Sedí jí spíše role oddílové vedoucí. U odvážnějších a samostatnějších dětí je oblíbená, rády s ní chodí do přírody a za dobrodružstvím. Ty ostatní stresuje její rychlost a odměřenost.

Odmítá tradiční ženskou roli. Základním mottem jejich vztahů s muži je rovnoprávnost. O muže má zájem jen pokud jej loví. Loví je také proto, aby pokořila jejich samolibost. Když už nějakého uloví, přestane ji zajímat a začne lovit druhého. Často loví Herma, který ji tak moc nepotřebuje a stále jí utíká. Sex bere Artemis jako dobrodružství nebo jako rekreační sport. V partnerství jsou pro ni rozhodující stejné zájmy a stejné postavení. Díky svému přespřílišnému sklonu k soupeření se nejenže nedokáže radovat z úspěchů svého partnera, ale mnohdy jej kvůli tomu i ztrácí. Ale když jí muž uteče, dělá mu problémy.

S postupujícím věkem ubývá Artemis bojovnosti a zejména lovecké vášně. Mění se v měsíční bohyni Seléné. Přestává se štvát za vnějšími cíli a obrací svou pozornost dovnitř.
Polohou pro Artemis v pozdějším věku je černá a bílá (současně) bohyně magických umění Hekaté. Bývá zobrazována se třemi hlavami hledícími současně do minulosti, přítomnosti i do budoucnosti. Spojuje podsvětí s běžným životem. Na jedné straně bába bylinkářka, vědma, porodní bába a udržovatelka starých tradic, na druhé straně zhrzená ježibaba a semetrika.
Hekaté je prastará bohyně. Jejími symboly jsou had a dýka. Jejími zvířaty psy, lišky a zající, její stromy jsou tis a vrba. Když jednou rozhněvala svou matku, utekla na zem a později do podsvětí. Zde coby neviditelná královna dohlíží na pokání a smývání hříchů zemřelých. Když za temných nocí vzchází na zem, potuluje se po cestách a křižovatkách cest. Na jedné straně nás dokáže potrápit děsivými sny, na druhé straně nám dává nemalé dary. Má moc nad čarami i kouzly, nad životem i smrtí. Smrt, kterou přináší Hekaté je částí přirozeného cyklu. Cosi musí zemřít, aby se mohlo zrodit nové. Pomáhá nám poznat svou temnou stránku, bez čehož není možná cesta ke skutečnému jasu.

Poznámka: Artemis, Seléne a Hekaté tvoří dohromady trojjedinou bohyni s aspekty panna, žena a stařena
________________________________________

Variace
• Žena žijící v kontaktu s přírodou, ekoložka, farmářka, atd. kterou vztahy s jinými bytostmi uspokojují více, než vztahy s lidmi.
• Bojovnice - sportovkyně nebo bojovnice za práva žen, dětí a slabších v tomto zlém mužském světě.
• Seléné, klidná žena spíše středního věku žijící v souladu s rytmy přírody
• Hekaté, moudrá vědma, bylinkářka či čarodějka, která překonala černobílé vidění, využívající ke své práci sil přírody.

Athéna (Pallas Athéna)

Athéna (vyslov Atchéna) je bohyní moudrosti, řemesel a rozvážně vedeného boje. Tatínkova dcera. Moudrá, praktická, logická, diplomatická, uvážlivá a stále plná energie. I jejím heslem je všeho s mírou. Má smysl pro celek i pro detail. Jejím teritoriem jsou města. Je jí dobře ve společnosti mužů. Již v mládí si raději hrála s chlapci a děvčata považovala za hloupější. I dospělé ženy mírně přezírá. To ubíjí její přátelství s nimi. Ztráta přítelkyň ji však často mrzí.

V současné době se uplatní i jako manažerka, učitelka či vědecká pracovnice. Potřebuje mít vedle sebe muže formátu Dia, ke kterému by mohla s obdivem vzhlížet. Ať již doma nebo na pracovišti. Ke svým činům potřebuje jeho požehnání. Také radí a pomáhá těm, kteří mají jasný cíl - hrdinům (i budoucím) a zároveň mírní jejich emoce. Neúspěšní či trpící ji příliš nezajímají.

Zvládá dobře to, co musí a dosahuje toho, co chce - vlivu a moci. Umí soupeřit a přitom si zachovat přízeň. Jejím teritoriem jsou města. Zakládá je i ochraňuje. Žije cílevědomě, je dobrá pro práci, méně již pro vztah. Více než erotika ji vzrušuje tvůrčí práce, myšlení a moc. Uplatňuje se tam, kde je třeba myslet, i tam, kde jsou třeba praktické dovednosti. Málo kdy je bezstarostná uvolněná. Její život spíše připomíná cestu nebezpečnou krajinou. Nejenže se na ni vybavila helmou, ale žije ve střehu a obává se budoucnosti. Je kritická ale i sebekritická.

Athéna vynalezla flétnu, trubku, hliněný hrnec, pluh, hrábě, uzdu, válečný vůz i loď. I když je bohyní války, raději smiřuje spory a pomáhá dodržovat zákony. Mnoho bohů, polobohů i Títánů by se rádo s Athénou oženilo, ale Athéna všechny odmítá. Partnerství vidí jako dokonalý vztah v dokonalém domově. Díky zaměření na práci si často najímá ke svým dětem chůvu. Bývá dobrou matkou dětem chytrým, praktickým a v těchto směrech soutěživým. Sportovně založeným, přírodu milujícím a citlivým či nesmělým dětem nerozumí.

Mládí, krásu, manželství, mateřství i stáří – toto vše sice bez problémů zvládá, ale není to její vnitřní potřebou. Její parketou jsou schopnosti a dovednosti. S mladšími muži si pohrává, starší a mocné obdivuje. Cokoli dělá, je zároveň funkční i hezké. Ctí řád i pravidla a někdy je dodržuje i když vidí, že výsledek nebude příliš morální. Ne vždy dosahuje svých cílů férově, občas se uchýlí i k podrazu. Účel světí prostředky. Občas kvůli cíli zapomíná na lidi. Také romantika je jí zcela cizí. Vůči emocím (vlastním i cizím) je velmi odolná.

Pokud vede válku, upřednostňuje taktiku a strategii před unáhleností. Dovede být přísná, nesmiřitelná i mstivá. Na hrudi někdy nosí hlavu Medúzy. Pod jejími chladnými logickými argumenty leckteré a nejen mužské srdce zkamení. Překoná-li tyto své vlastnosti, stane se z ní Athéna Sophia, moudrá žena s emocionálním nadhledem, která v sobě spojuje dary vitální, emocionální i mentální úrovně.

________________________________________
Variace
• Bojovnice za vysněnou lepší společnost i se všemi, kteří tento ideál svým jednáním narušují.
• Praktická řemeslnice či umělkyně vytvářející krásné věci nebo věci užitečné pro život.
• Duševní (mentální) pracovnice pomáhající mladým při jejich rozvoji a zapojování se do společnosti a starším k dosažení úspěchů.
• Moudrá žena, která ve svém životě propojila své mentální schopnosti se světem emocí a citů.

Afrodíté

Lehkomyslná i rozmarná bohyně krásy, vášně, touhy a tvořivosti. Zrodila se z Nebe a Moře (emocí) a představuje touhu vytvořit nebe na zemi. Je posedlá vášní po nesmrtelném, dává radost i naplnění naší každodennosti. Svým zlatým pásem poutá pozornost bohů a v lidech v tu chvíli probouzí božské. Pomocí něj skrývá nedostatky svého těla i nedokonalosti duše. Inspirující žena, dobrá milenka, ale velmi špatná partnerka. Podobně jako Dionýsos vychutnává život tady a teď. Vyhledává každodenní tělesné a erotické potěšení, chce být okouzlující a přitažlivá.

Je chytrá, ale není intelektuálka. Svým šarmem dokáže způsobit, že ostatní považují za rozumné či dokonce nezbytné to, co chce ona. A dodatečně pro to najdou rozumové zdůvodnění. Afrodíté dělá cokoliv s obrovským zaujetím. Ať je to pití šálku kávy nebo svádění muže. Vše proměňuje v radost a krásu, umí být smyslná i kreativní. Toto nám dává a toto po nás chce. Role oběti je jí cizí. Je sebevědomá a současně ochotná přijímat.

Žena Afrodíté věnuje plnou pozornost tomu, co muž říká, i když jsou to v podstatě hlouposti. A muž hned pookřeje, mění se tím a roste. Konečně mu někdo rozumí. A vůl se cítí jako býk. Jenže ona za chvíli odpluje a věnuje pozornost zase někomu či něčemu jinému. A pokud dotyčného muže současně zasáhne Erotův šíp touhy, přináší utrpení.

Mladým mužům dává sílu jít za svými sny. Alchymisticky zúrodňuje hrubou mužskou hmotu a mění ji v cosi vyššího a krásnějšího.

Má dvě základní podoby – nebeskou (Úránia) a pozemskou (Pandémos). Pandémos představuje její lidskou podobu projevující se ve vztazích a v běžném životě. Je plná touhy i nenávisti. A utrpení, pokud touhy nejsou naplněné. Je zdánlivě naivní, bezuzdná a hýří jak v oblasti krásy tak v oblasti sexu. Sex s Afrodítou je zpravidla úžasný. Dokáže jej využít jak pro vlastní prospěch, například pro získání nových šancí. Ale také ke zkompromitování partnera. Pokud to přežene, stává se rozvracečkou manželství a kamkoli přijde, přináší spoušť.

Úránia představuje hledání rovnováhy. Jde zase za ušlechtilým cílem, je obrovsky tvořivá. Neskutečně ji uspokojuje to, co právě dělá. Prostě to dělá s nadšením a s láskou. Bez ní by byla každá byť sebetvořivější práce nudou nebo otročinou. Dává nám touhu po čemsi vyšším i pochopení, že není štěstí bez utrpení ani zisk bez oběti. Koho Afrodíté posedne, tomu dá spoustu energie. A oni září zdravím. Ať jsou to milenci či umělci.

Manželství a děti, to ji příliš neoslovuje a pokud nemá podporu Héry a Démétér, zůstává svobodná. Anebo prostřídá několik manželů, aby zjistila, že s žádným to není ono. Její slabou stránkou je povrchnost ve vztazích. Pokud Pandémos nedozraje v Úránii, silně prožívá krizi středního věku, trpí jak roky tak i vráskami.

________________________________________
Variace
• Bojovná, mladá, dravá ale nestálá a přelétavá žena dobývající muže.
• Pandémos, ze života se radující a oslňující žena nacházející smysl života v tělesných rozkoších, v erotice a romantické lásce.
• Úránia, žena, která transformovala svůj erotický potenciál do vytváření rovnováhy a krásna

Gáia

Bývá zobrazována jako sedící nebo pololežící žena s plody přírody nebo s rohem hojnosti v rukou.
Již v úvodu jsme si řekli, že Matka Země, bohyně Gáia, připadla všem božským bratřím rovným dílem, a že Zeus (představující mentální úroveň) si nárokuje vládu i nad ní. Ale zde nejde o vládu, ale o moudré hospodaření a o moudrou péči. Naše tělo patří stále bohyni Gáie, z ní povstalo a do ní se zase vrátí. Je to nám svěřený vklad, se kterým máme moudře hospodařit a skrze ně uctívat Matku Zemi, bohyni Gáiu, která stála na prvopočátku všeho. Ona zrodila všechny naše vyšší úrovně – vitální, emocionální a mentální a tyto úrovně na ní závisí. Až budováním dalších úrovní se vytváří něco, co je na ní nezávislé.

Aby se toto všechno mohlo podařit (vedou nás k tomu oklikou nemoci a utrpení a přímější cestou buddhismus a zen, ale zpravidla ne ve své komerční formě), musí být ty nižší úrovně jakž takž v harmonii.

Bohyni Gáia nám přináší smyl pro pohodlí i odpočinek, stabilitu až zemitost. Patří jí i základní síla naší bytosti – kundalini. Je to síla, ve které stojí božské archetypy svýma nohama a kterou přeměňují a nechávají projevit v oblastech, kterým vládnou. Nejblíže má k této síle Pan.

*

Text převzatý ze stránek "Bohové v nás" http://www.sweb.cz/J.T.K./bohove+/index_b.htm

Podle hlasování se nejvíce návštěvnic těchto stránek o grafologii a psychologii identifikuje s Athénou a Afrodítou. Mezi nejméně "oblíbené" patří Hestia a na druhém místě Héra. Persefoné a Artemis představují průměr.

*

Co je to archetyp podle C. G. Junga?

Mužské archetypy