"Včely jsou jako lidé, také se bojí a cítí neštěstí."
Údolí včel (1968) režiséra Františka Vláčila, které bylo prý natočeno, aby se využily kulisy, zbylé po Markétě Lazarové, nižším rozpočtem nijak netrpí. Naopak mnozí možná ocení jeho prosté přímočaré vyprávění, které kontrastuje s mnohočetnými vrstvami Markéty Lazarové. V tomto článku se pokusím vyložit, jak já sám osobně rozumím tomuto filmu, jak mluví ke mně.
